Ještě jsem to já
kniha od: Lisa Genova
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/27800/bmid_jeste-jsem-to-ja-QUn-27800.jpg
4.7
662
Alice Howlandová je hrdá na to, co v životě dokázala. Ačkoli jí bude teprve padesát, je uznávanou profesorkou kognitivní psychologie na Harvardu a světově proslulou odbornicí v oboru psycholingvistiky, má tři dospělé děti a úspěšného manžela, také známého vědce. Zničehonic se však u ní začne projevovat nezvyklá zapomnětlivost a chvilkové ztráty orientace a do jejího života vstoupí tragická diagnóza časné formy Alzheimerovy choroby. Nevyhnutelné příznaky počínající demence ji pomalu připravují o osobnost a dříve tak nezávislá a ambiciózní Alice se učí žít pro přítomnou chvíli. Zatímco dřív stavěla na první místo akademickou kariéru, je najednou nucena přehodnotit nejen svůj vztah s manželem a očekávání týkající se budoucnosti jejích dětí, ale i své představy o tom, kdo je a jaké je její místo v tomhle světě.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2009 , Práh
Originální název:
Still Alice , 2007
více info...
Komentáře (175)
Komentáře 175 Recenze 6
Každý, kdo nejdříve viděl film jako já, věděl, do čeho jde a jak příběh vlastně skončí. Je to velice smutné čtení o tom, jak si nemoc bere od svého "hostitele" vše. Člověk ani nechce přemýšlet nad tím, že něco takového se může stát vlastně komukoli a zcela nečekaně. Na druhou stranu nám pak takovéto příběhy ukazují pravou podstatu života, co je opravdu důležité a proč se nezaobírat kolikrát zbytečnostmi..
Kniha byla velmi hezky napsaná, byla čtivá. Přestože je dílo o náročném tématu, dokáže čtenáře příběhem upoutat.
Musím ocenit, kolik informací si autorka o této nemoci zjistila. Dále vyzdvyhuji dodatek, kde je psaná informace ohledně léku, který je uveden v knize, a další informace o možném způsobu léčby.
Kniha na mě udělala velký dojem a donutila mě nad ní i po dočtení stále přemýšlet.
Dílo bych doporučila spíše náročnějším čtenářům.
Četla jsem rychle - chtěla jsem se dozvědět - a zároveň bylo čtení až nesnesitelné. Alicí může být každý. Nebo Johnem, Annou, Lydií, Tomem... ti to mají složitější. Doporučuji Zellerova Otce jako doplňkovou literaturu či film.
Docteno cca 90 stran nez me to chytilo, ale dobre, zajimave a jsem rada, ze se to me a ani nikoho z mych blizkych primo netyka..
Je to dobře napsané a ke konci kupodivu i dost napínavé, i když se od příběhu nedají očekávat žádné zvraty. Také příběh vyznívá pozitivněji než film, hlavně svým koncem.
Tuhle knížku už jsem před pár lety četla. Teď jsem se k ní vrátila díky čtenářské výzvě (kniha, kterou nebudete číst poprvé). Knížka mě opět dostala a pohltila. Je strašně čtivá a člověk má až pocit, jak kdyby sám tuto nemoc měl.
Ufff, nevím, jak ostatní, ale já měla při čtení knihy pocit, že u sebe sleduji počáteční formu Alzheimerovy choroby, tak dobře byla kniha napsaná. Příběh Alice sám o sobě je zpracovaný dobře, ale ta beznaděj a deprese, která na vás z příběhu dýchne, je naprosto příšerná.
Přiznám se, že mě v tomto případě moc zajímá i filmové zpracování. Jen si nejsem jistá, zda budu mít někdy odvahu si film pustit.
Téma časné formy Alzheimerovy choroby je v knize velice dobře zpracované, příběh je opravdu čtivý, i když strašně depresivní a beznadějný. Zpočátku jsem nedokázala číst v kuse, vždy jsem přečetla tak deset stran a na pár dnů knihu odložila, pak jsem se k ní vracela se strašně ambivalentními pocity. Chtěla i nechtěla jsem to číst dál. Tak jsem se dostala sotva do poloviny. Bylo to poutavé, zajímavé, ale přitom mi bylo jasné, že to nikdy nebude lepší, jen stále horší a horší. Právě kvůli těmto svým osobním pocitům strhávám knize jednu hvězdičku, i když vím, že si to nezaslouží. Dnes jsem se kousla a dala jsem zbytek knihy v jednom kuse, vlastně jen proto, abych už měla pokoj od tohoto těžkého tématu. Pořád ve mě doznívají hodně depresivní pocity. Teď si jdu najít ke čtení něco šíleně bláznivého, veselého až ztřeštěného na odreagování.
Smutný a zároveň krásný příběh, úžasný čtenářský zážitek! Měl jste někdo při čtení pocit, že také máte počínající fázi Alzheimera nebo ho doopravdy mám?
Velice hezky, citlivě napsaná kniha. Je to poučení pro ostatní, važte si života, když jste zdraví, neberte to jako samozřejmost. Bylo to smutné čtení o úspěšné, vzdělané Alici, která začala trpět nevysvětlitelnou zapomětlivostí, chvilkovou ztrátou orientace a se zpožděním jí byla diagnostikována choroba Alzheimer s časnou formou. Bylo jí teprve 51 let a ona musela přehodnotit svůj život, změnit postoj ke všemu, nesmírně si vážila sama sebe a pracovala na tom, aby udržela aspoň to, co se dalo, když říkala "ještě jsem to já". Celkově je to nezapomenutelná kniha o hezkých vztazích k nemocné od nejbližších v rodině, na pracovišti, u lékařů a ostatních pracovníků, kteří se věnují náročné práci s nemocnými.
Hned po dočtení jsem se koukla i na film a obojí se mi moc líbilo. Pořád jsem to já je smutná kniha bez špetky naděje, která přiblíží život inteligentní a úspěšné Alice, které byl diagnostikován Alzheimer s velice rychlým nástupem. Sledujeme, jak se s ním vyrovnává nejen ona, ale i celá její rodina, přátelé, kolegové v zaměstnání. Kniha mě hodně zasáhla, myslím, že dovede porozumět, čemu lidé s tímto onemocněním procházejí.
Srdcervoucí, emočně až na dřeň vyčerpávající kniha, a to vše bez jakéhokoli patosu. Díky profesní erudovanosti autorky i jejímu jazykovému citu mám před sebou opět nezapomenutelný příběh.
Tohle nejde hodnotit, knihu jsem četla se slzama v očích, a dočítala v pláči. Nevím jestli zvládnu vidět film, ale knížka krásně napsaná, krásně ukázáno z obou pohledů, jak nemocného, tak pečujících. Ach jo
Při čtení mě bylo smutno a chtělo se mi brečet. Nejhorší je, že s tím člověk vůbec nic neudělá.
Knížka byla zajímavá a smutná. Netušila jsem, že existuje časná forma Alzheimerovy choroby. Musí to být hrozné, když se někdo ve středním věku dozví, že má tuto hroznou nemoc. Doufám, že se podaří vynalézt prášky, abychom nemuseli mít strach, že jí dostaneme.
Pro tuto knihu je 5* slabé hodnocení, včetně nádherné obálky.
Velmi smutný příběh 50ti leté profesorky psychologie Alice, která přednáší na Harvardu. Je spokojená žena, které skoro nic nechybí, jenom občas něco zapomene, věc, slova, ale to se přece stává. Má úžasnou rodinu, 3 dospívající děti, s manželem si rozumí, je vědec, mají spokojený život, záliby, spojuje je práce a najednou šok - je jí diagnostikována Alzheimerova choroba. Jak to všichni přijmou? Při čtení cítíte lásku a podporu celé rodiny, ale i pocit strachu z neznámého, co mohou očekávat s touto chorobou.
Tuto emotivní knihu doporučuji všem. Umět se radovat z každého dne, který přije a jsme zdraví a vážit si tohoto daru. Ale naučit se i vnímat a pomoci těm, kteří toto štěstí už nemají.
Samozřejmě došlo na kapesníčky,
"Přála bych si raději rakovinu", dostal mě ale její soubor "Motýl"
V minulosti jsem viděla film, tak jsem sáhla i po knize. Líbilo se mi obojí, protože Julianne Moore zahrála Alici výborně. Při čtení jsem se mockrát přistihla, že testuju svůj vlastní mozek a doufám, že moje míra zapomínání je ještě v pohodě!
Úžasný, přestože moc smutný, příběh, a skvělá Julianne Moore ve filmu, který doporučuju stejne jako knížku.
Právě jsem dočetla a za sebe mohu jen doporučit. Je to velmi smutná kniha, citlivě napsaná. O to smutnější musí být ta nepopsatelná bezmoc, kterou lidé s touto diagnózou a jejich blízcí denně prožívají.
Aktuální téma pro mě a mou rodinu. Pomohla mi víc pochopit, čím prochází moje máma.
Silný příběh působí jako opravdový a dobře zobrazuje, co prožívají blízcí člověka nemocného Alzheimerovou chorobou. Čte se to fakt dobře.
Wow. Tahle kniha mě opravdu dostala. Musím říct, že je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Děj zachycuje vývoj Alzheimerovy choroby a vše s čím se musí Alice, hlavní postava, i její rodina potýkat. Autorka příběh vypráví s takovou syrovostí, že z toho mnohdy běhá mráz po zádech a musím se přiznat, že od strany 190 jsem u čtení ustavičně plakala. Už dlouho se mi nestalo, že by mě kniha rozplakala, ale tenhle příběh byl příliš opravdový. Tak opravdový, že jsem měla dojem, že Alici znám osobně. Pokud si chcete přečíst něco o životě s Alzheimerem, pak vám tato kniha poskytne až strašidelně věrný popis nemoci.
Kniha se mi líbila, bylo to pro mě něco nového. Film se tomu samozřejmě nemůže rovnat. Jen by mě zajímalo, co ten konec, to jsem nějak nepochopila ani z knihy, ani z filmu.
Depresivně a reálně napsaný příběh ženy, s kterou prožíváte nejhorší etapu jejího života. Myslím že je třeba si více vážit vzpomínek které máme a radovat se více z chvilek které prožíváme. Kniha mi také připomněla že vždycky může být hůř. Ač to zní paradoxně po přečtení jsem vlastně pozitivně naladěna.....
Mame sousedku se stejnou diagnozou (i kdyz v pozdejsim veku), tak mi to pomohlo pochopit cim asi tak prochazi.
Knizka mi prisla na zacatku lehce zdlouhava, manzel nechapavy (na to, ze je temer z oboru), ale tak nejak si rikam, ze to tak vlastne muze ve skutecnosti byt. Clovek si proste nechce priznat, ze to muze napadnout nekoho z blizkych, nebo i jeho.
Skvělý vhled do života člověka, který trpí chorobou, která jej postupně obírá o to, na čem si nejvíce zakládá. Osobně nevím, jestli byly horší fáze, kdy si Alice uvědomuje, že je nemocná, nebo ty, kdy neví, co se s ní děje. Já sám jsem člověk, který si zakládá na svojí paměti, a možná proto mne kniha Pořád jsem to já vyděsila ještě více než jiné. Při představě, že jste najednou uprostřed ulice a netušíte kde jste, ani kdo jste, mi jde mráz po zádech.
Knížku jsem přečetla jedním dechem, je deprimující, hledající naději.. Myslím, že hlavní hrdince bylo nejlépe až tehdy, kdy už si nevzpomínala skoro na nic. Celou dobu jsem jí držela palce a celou dobu jsem řešila všechno své zapomínání a hrabání v kabele, myslela jsem, že už to taky mám. Teď se z toho musím vyhrabat.
Mé dojmy z knihy jsou podobné, jak je v recenzi popsala LadySegedin (akorát chování Johna mi tak nerealistické nepřijde - bylo by zajímavé podívat se na věc i z jeho pohledu). Také jsem knihu četla na základě zhlédnutí filmu doufajíc, že víc do hloubky a šířky poznám prožívání hlavní hrdinky. To se nestalo, námět by se dal nejspíš uchopit lépe anebo byla filmová Alice prostě "až příliš dobře" zahraná. Ale i tak je to pro mě dost důležitá kniha, jelikož přináší téma, o kterém se tolik nepíše, a které je pro spoustu lidí děsivé. Však kdo by chtěl zažít demenci, ještě k tomu tak časnou..? Jelikož jsem vždycky obdivovala a lpěla na pronikavém intelektu, ráda jsem se s tímhle tématem konfrontovala. A našla jsem si v tom své. Kniha se mi četla dobře, ač mi její jazyk přišel poněkud odosobněný.
P.S. Ta obálka je teda ostuda, to se druhé o z příjmení Julianne nevešlo do kruhu..?
Tak to byla vážně síla. Člověk si vůbec nedokáže představit co tato nemoc způsobuje. Jak rychle může člověk přijít o schopnosti, které jsou pro něj naprosto samozřejmé a součástí každodenního života. Jak těžké je to i pro okolí. Rozhodně knížku doporučuji k přečtení. Stojí to za to.
Štítky knihy
zfilmováno nemoci poruchy osobnosti ztráta paměti, amnézie psychické problémy demence (nemoc) Alzheimerova choroba padesátka (věk) profesoři
Autorovy další knížky
| 2009 |  Ještě jsem to já |
| 2021 | Levá strana světa |
| 2021 | Poslední věta |
| 2019 |  S láskou, Anthony |
| 2022 | Zrádná paměť: Proč si pamatujeme i zapomínáme |
Kniha Ještě jsem to já je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 871x |
| Čtenářské výzvě | 132x |
| Doporučených | 99x |
| Knihotéce | 221x |
| Chystám se číst | 590x |
| Chci si koupit | 110x |
| dalších seznamech | 5x |