mosem komentáře u knih

Antologie černého humoru je kniha, ve které zjistíte že černý humor není tím, za co jej obvykle považujeme. Zjistíte, kdo je autorem toho označení. Zjistíte, že v antologii jsou zařazeni autoři, které bychom tam nečekali. Zvláštní kniha, která ukazuje, že černý humor může být snový, a svým způsobem laskavý. Nikoliv nutně krutý, jak jej chápeme dnes.

28.12.2018

Román, který v době mého mládí patřil do povinné četby - takže se s ním seznámil jen málokdo z mého okolí. K vlastní škodě. Takže jsem se k němu dostal až po desetiletích, díky inspiraci knihy, která upozorňuje na TOP100 knih posledního století. A protože doporučení autora tohoto výběru mne zatím nezklamalo, rozhodl jsem se zkusit tu stovku přečíst. A sáhnout po Olbrachtovi a jeho herci Jeseniovi byla dobrá volba. Zajímavý příběh, ve kterém se doba odráží v psychologii postav i samotného díla - není třeba extrémně dramatických či drastických scén, a přesto má příběh své napětí, táhne pozornost od jedné stránky k té další. Mimo to současný čtenář zjistí, že se neobejde bez výkladu některých pojmů, v době vzniku zřejmě běžných - jakou nebezpečnou nemocí byl psotník? Co je to hektografie? Jak se provádělo karbování? Stejně tak překvapí skutečnost, že anglicismy nejsou záležitostí naší doby - třeba věta "...chodit do divadla je pro gentlasa, jak známo, šoking..". Podobně jsem proválečné pochody s pochodněmi spojoval s fašismem - a najednou čtu, že na začátku 1. světové války Vídní pochodovaly "sražené zástupy s pochodněmi". Kupodivu jsem se prolouskal i doslovem (více než 40 stran), protože sledovat vývoj knihy - úpravy a zkracování, bylo také zajímavé. Takže pro mne byla kniha příjemným překvapením, byť asi nebude patřit mezi knihy, které bych četl opakovaně - a dal jim tedy plný počet hvězdiček. Ale daleko k tomu nemá.

28.12.2018

Kniha která neurazila, ale ani nezaujala. Nebyl důvod ji odložit, ale zcela jistě to není kniha, kterou by bylo důvod znovu číst.

18.12.2018

Nejsem zpravidla čtenářem romantických příběhů (to se snad na chlapa ani nesluší), ale poté co moji pozornost při hledání knihy pro manželku upoutala skvostná obálka, stejnou pozornost upoutala haiku, která tvoří velkou část této knihy. Takže jsem se do ní začetl, a užíval si krásný příběh proložený verši. Příběh který na nevelkém prostoru poměrně rychle graduje k nečekanému závěru, příběh který doznívá ještě po dočtení. Stejně jako myšlenka - život jako kruh, život jako smyčka...... Myslím, že kniha dokáže zaujmout nejen milovníky haiku. A myslím, že mnohé přivede k prvním pokusům.

7 17.12.2018

Patřím ke generaci, která na knihách Z+H vyrostla. Nejen proto, že nás zaváděly do světa, který nám v době omezeného cestování byl téměř nedostupný. Ale také proto, že nás zaváděl do světa, který už v naší době (nemluvě o době dnešní) neexistoval. Do světa tak odlišného od prostředí, způsobu života, společnosti a jejích pravidel, ve které jsme se nacházeli a nacházíme i dnes. Byl to svět fantazie a dobrodružství, a zůstal jím až dodnes. Tahle kniha je jiná - vypráví o legendě, či spíše o polovině legendy. Protože celou tvořila dvojice. Kniha ukazuje, že cestovatelství není dílem náhody, výjimečné příležitosti nebo štěstí. Vše co se jim podařilo, bylo podloženo tvrdou prací, pečlivou přípravou, studiem a spoluprací obou přátel. Studium jazyků, technologie vozidel, zeměpis.... Je fascinující vnímat nejen život dnes již téměř stoletého Miroslava Zikmunda, dramatické okamžiky a zážitky. Fotografie z jeho soukromí, nahlédnutí do vztahů k blízkým a přátelům. Nicméně oslovující a snad i inspirující je vnímat jeho vytrvalost a pečlivost. Stovky deníků, podrobné evidence, každodenní záznamy i o všechních událostech, které až po čase získávají na významu. Tahle kniha upoutá výjimečnou osobností, její výjimečnými zážitky, ale pro mne byla i jakousi pomůckou time managementu. Miroslav Zikmund jako vzor, co vše se dá zvládnout v jednom životě.

10 17.12.2018

Kniha, která nedává odpovědi. Kniha, která dává otázky, na které si čtenář odpoví kratší nebo delší dobu poté, co knihu dočte. Kniha, kterou jsem po první třetině chtěl odvrhnout, ve druhé třetině vzal na milost a v poslední části (snad) pochopil její smysl pro sebe. Kniha, která nepoužívá velká slova a složité filozofické kategorie, ale i tak dokáže přimět čtenáře k hlubokému se zamyšlení nad sebou, svým konáním...... A to není málo.

17.12.2018

Hodnocení možná ovlivněno jen povrchným povědomím o jidiš, resp. vůbec židovské kultuře. Je možné, že pro jiného čtenáře může být kniha mnohem poutavější. Mne osobně zvláště nezaujala, kromě první povídky.

17.12.2018

Knihu jsem si vzal jako oddechové čtení. I když jsem podvědomě tušil, že příběhům o soudci Ti z pera Roberta van Gulika se to nevyrovná. Nechci křivdit autorovi, a přiznávám, že je to první knížka z jeho série...možná moje kritičnost spočívá v překladu - nedokáži posoudit a porovnat s originálem, nicméně obraty jako ...argumenty genealogického rázu...; žoviální; bivakovat; modus operandi; mně prostě do časového období a prostředí, kde se detektivka odehrává nezapadly.Stejně tak děj postrádal "gulikovskou" logiku a až příliš často si autor vypomohl nadpřirozeností. Je to jistě věc názoru, nicméně pro mne zklamání - jen nedokáži říct, jestli z autora, překladatele, nebo obou.

17.12.2018

Charakterizovat tuhle knížku není snadné. Je to knížka, jejíž první polovina mne bytostně nudila. A přesně v okamžiku, kdy jsem se rozhodoval, zda se "trápit" dále, nebo ji odložit nedočtenou, přišel zlom. Zlom, od kterého jsem knížku dočet jedním dechem. Po nudných, plochých rozhovorech z první části přichází rozhovor, vlastně fascinující příběh, proložený filozofií, nad kterou se musíme zamyslet i my. Proložený otázkami, na které v průběhu svého života hledá odpověď každý z nás - otázky štěstí, lásky, smrti.....zde dostávají jiný rozměr. A knížka se stává strhující hrou slov, myšlenek a dialogu. S hodnocením jsem váhal mezi čtyřmi až pěti hvězdami, ale závěr pro mne přišel poněkud předvídatelný a lehce účelový. Možná jiné zakončení by bylo více překvapivé.....ale o závěru rozhoduje autor. A na nás je, jestli jeho záměr odhalíme. Každopádně, kniha hodná přečtení.

3 17.12.2018

První čtvrtinu knihy jsem přečetl jedním dechem. S pokračujícími stránkami jsem ztrácel dech já, a jako by jej ztrácela i autorka. Kniha se stala rozvláčnou a nedokázala upoutat pozornost na dobu delší než krátkou. Ty zbývající tři čtvrtiny knihy byly spíš trápením než požitkem. Nicméně samotné pojetí románu je vcelku zajímavý pokus. Poněkud ve mně vyvolával inspiraci Farmou zvířat. Nikoliv dějem, ale formou - přenesením děje do světa zvířat, tolik podobném tomu našemu, lidskému. ukazuje vnímání uniformity a pravidel ve kterých se denně pohybujeme, kterými se řídíme a která ovládají nás. Kdy každá odlišnost vyvolává pozornost, nepochopení a mnohdy i "trest".¨
I přes mé pocity věřím tomu, že pro spoustu lidí může být tahle kniha velmi poutavá a zajímavá. Právě v tom je kouzlo knih - ve schopnosti vyvolávat u různých lidí odlišné pocity.

4 17.12.2018

I když ani tento díl neztrácí nic na poutavosti a navazuje na díl první, o hvězdičku míň si u mne zasluhuje až příliš akcentovaným popisem Petrových milostných dobrodružství, který v některých momentech působí nadbytečně. Je to jen subjektivní pohled čtenáře, který dává přednost zapojení fantazie před "polopatickým" popisem. Naproti tomu mimořádně poutavě vyznívá popis bojů mezi papeženci a hugenoty. Neidealizuje ani jednu ze stran, stejně jako v mnoha případech odkrývá pozadí krvavých střetů, velmi vzdálených nábozenskému idealismu. I přes drobné výhrady knížka nesporně kvalitní a mimořádné zajímavá.

4 17.12.2018

Román dává čtenáři. především v první části, možnost rozvíjet svoji fantazii. Román nás zavádí do Číny, kde sledujeme běžící události, aniž by nám byla servírována jejich podstata, jejich příčina. Hlavní hrdina předává obálku - o tom, kdo je jejím příjemcem se můžeme jen dohadovat - obchodní partner jeho přítelkyně? Mafián (?) - kdo je tedy jeho přítelkyně? Ne stojí na pozadí její otec? Kdo je Číňanka, která je doprovází cestou vlakem? Jaká je její role? A jaká je vlastně role hlavního hrdiny? Skvěle naznačené otázky, které dávají příležitost hledat na ně odpověď. Mnoho odpovědí. Druhá část knihy, odehrávající se po návratu zpět do Evropy však podle mne trošku ztrácí právě tento půvab. Za zcela samoúčelné považuji naturalistický popis erotické scény v poslední části knihy. Oč půvabnější, poetičtější je zachycení podobné scény ve vlaku. A právě pro ztrátu této poetičnosti román u mne ztratil na hodnocení.

17.12.2018

Nepatřím k velkým čtenářům detektivek, takže Peter May není můj kultovní autor. Nicméně, recenze, doporučení, blogy, hodnocení, články o něm a jeho knihách jsou téměř všudepřítomné. A tak když se objevila nová detektivka, nešlo se jí vyhnout. Když jsem ji dočetl, přemýšlel jsem, jak ji hodnotit. Zaujal mne jazyk, ale neporovnával jsem s originálem a tak nedokáži posoudit, pokud je jeho barvitost dílem autora, a do jaké míry zásluha překladatele. Samotný námět mne zaujal, stejně jako prostředí, ve kterém se odehrává. Nicméně, jednotlivé události jsou ve svém důsledku až příliš nepravděpodobné. Stejně tak chování postav - na jedné straně se chovají naprosto profesionálně, na druhé straně zcela diletantsky (nechci být konkrétnější, ale kdo si přečte pochopí). Hezká oddechová detektivka, ale jestli jsou jeho další detektivky podobné, tak nevím - asi mezi své TOP autory Maye nezařadím.

1 16.12.2018

Je to Proces bez Kafky. Je to 1984 bez Orwella. Všichni poznají kdo je Vůdce, i když není jmenován. Je to román o místě s cenzurou, ale přitom není u nás....Román, který zachycuje myšlenkový proces hlavní postavy, ale zároveň nutí konfrontovat vlastními postoji. A odpověď....ta pak tvoří závěr románu. Kolik různých postojů máme, tolik různých možností románu se nabízí. A žádnou z nich nelze označit jako jedinou správnou.

3 16.12.2018

Povídková kniha, která osloví i téměř 100 let po vzniku jednotlivých povídek. Povídky které mají občas poněkud pochmurné téma, v jiném případě by námět mohl svádět s lacinému popisu. Nicméně, tomu se autor vyhnul - povídky jsou psané kultivovaně, bez brutality, ale i erotična. O to víc dávají možnost zapojení fantazie, dávají prostor hře se slovy.

4 16.12.2018

Dva romány v jedné knize:
Takový hodní hoši je román, zachycující životní osud někdejších spolužáků z elitní školy. Příběhy, jako v reálném životě žijeme každý z nás - některé životy jsou dramatické, jiné všední, některé ambice jsou nenaplněný, jiné životy přinesou absolutní překvapení. Ta podobnost s životy nás a našich spolužáků je tak fascinující, tak všední, že až v ní spočívá její nevšednost.
Druhý román Mládí zachycuje životní osudy dvou mladých lidí, jejich vzpomínky na období před 15 léty, kdy poznávají Paříž. Příběh je spletitý a zpočátku nepřehledný, zachycuje jejich vývoj od nejistoty a mládí až k jistotě a "dospělosti". Příběh dramaticky gradovaný, který pohltí a dá se přečíst jedním dechem.

1 16.12.2018

Jen krátký komentář - slibný název, totální zklamání. Jak literární, tak recepty.

Pouze oddechové čtení. Knížka, která nepřitáhne natolik, aby se k ní člověk znovu vracel. Jsou zde vtipné příběhy, nicméně některé působí zcela neuvěřitelně a tak kniha na mne působila podobně jako vyprávění estrádních umělců. Snad je to ale i tím, že od jejího původního vydání uplynulo již víc než 40 let, a za tu dobu se pohled na humor a humornost poněkud změnil. A tento humor mi nepřipadá jako ten, který má trvání - Kaplan, Švejk... ale mnohdy nemá ani břitkost klasických židovských vtipů.

1 15.12.2018

Nemám moc rád příliš jednoznačné recenze a doporučení na knihy. A tak i v tomhle případě jsem přistupoval s předběžnou opatrností. Tohle není kniha - láhev, která se dá vypít jedním douškem. Tohle je přímo "vinotéka" ze které postupně usrkáváte, převalujete po patru, laskáte jazykem, očicháváte aroma, očima vnímáte jiskru a barvitost a teprve pak necháte postupně sklouznou do svého nitra, a vnímáte rozkoš, která se vámi rozprostírá a zanechává dlouhou, výraznou stopu. A tak jako u vinotéky nelze provést stručné a jednoznačné hodnocení celku, i zde je třeba vnímat jednotlivosti. Pokud je totiž neoddělíte, může vzniknout zmatek, který vás naprosto dokonale znechutí a odradí od dalších pokusů. Je třeba degustovat, nespěchat, případně prokládat i jinými sousty. Ale výsledek pak podle mne bude stát zato. Možná budou názory různé, ale za mne má čestné místo v knihovně.

2 15.12.2018

Zvláštní, jednoduchý jazyk, který jsem vnímal na počátku doprovází poklidně, téměř snad až jednotvárně ubíhající příběh. Postupem času však příběh začíná gradovat a čtenáře vtahuje, každá věta vzbuzuje potřebu dalšího čtení. Příběh není doprovázen spoustou barvitých popisů, je formován jako drama, scénář.... a otvírá tak prostor čtenářově fantazii. A dává řadu otázek - může vznikat přátelství mezi lidmi, kteří o sobě nevědí vůbec nic? Je jiný způsob komunikace, jiný způsob předání informace, jiné vyjádření citů a pocitů, než slovy? Jaké jsou pocity těch, kteří vyhnáni válkou, hladem, smrtí....odcházejí ze své bídy k nám? A jak vnímají to, co jim naše civilizace nabízí jako pomoc? A jak se my dokážeme vnitřně vyrovnávat s tím, co jsme ve své naivitě, ve svém mládí, nebo z vlastních obav dokázali způsobit někomu jinému? Na to všechno dokáže tahle otázka odpovědět. V náznacích, bez nároku na univerzálnost Spíše jako pobídku k zamyšlení. A právě proto zcela jistě stojí za přečtení.

6 15.12.2018