Morsie
komentáře u knih
Ženy z bloku 10 - Lékařské pokusy v Osvětimi
Hans-Joachim Lang
O tomhle se nepíše snadno. Když jen tak řeknu, že se mi knížka líbila, budu si připadat jako magor. Komu by se proboha líbili popisy experimentů na stovkách nebohých ženských? Nějakému zvrácenému úchylovi určitě, no naštěstí to není můj případ.
Ale i tak prostě musím říct, že se mi knížka líbila. Líbil se mi autorův postoj. Oproti jiným se nezabývá tak do hloubky těmi "lékaři", kteří prováděli pokusy, jako spíš jejich obětmi. Dává jim jména, tvář a charakter, a tak celou záležitost zbavuje anonymity. O to víc je to pak bolestné, ale taky opravdové!
No, já jsem hrozně ráda, že byla tahle kniha napsaná, a i když je mi z ní docela zle, nevadí mi to. Myslím, že v tom je její účel a největší síla. Všechno to odhalit a zasáhnout člověka uvnitř. Jedině tak se toho do budoucna vyvarujeme...
Tohle se nesmí opakovat!
Zátiší
Louise Penny
Jako by se vrátila slavná Agatha!
Ne vážně, nemohu se zbavit toho pocitu, jako bych se při čtení vrátila o pořádný kus zpět v čase. A za to jsem autorce nesmírně vděčná. Dneska je to pořád jen o krvi, mase, brutalitě atd. Ne že bych to neměla ráda, ale tahle změna, která přišla se Zátiším, je prostě osvěžující!
Skvělý, sofistikovaný styl psaní, promyšlený příběh, propracovaná zápletka i postavy. Dlouho jsem nečetla současnou detektivku, která by dostála těchto kvalit. V příběhu není zbytečného ani půl slova! Nádhera...
A přesto, že je to taková malebná "pohádka", je Zátiší pořádně zkažené!
Nemůžu než chrochtat blahem!
Začínat od nuly
Johnny Allen Hendrix
Tohle je přesně něco pro mě. Od dětství miluju starou dobrou klasiku - nejspíš se na tom podílela má matka, před spaním jako ukolébavku jsem často poslouchala Nirvanu, nebo Janis Joplin. Možná se to na mě trochu podepsalo, ale já si neztěžuju.
No každopádně, Začínat od nuly jsem musela mít. Hendrixův životopis poskládaný z všemožných pramenů tak, že se jeví jako autobiografie? To je něco, co se jen tak nevidí. A to, co se píše uvnitř taky ne.
Já už jsem podobných knih - životopisů - přečetla dost, ale žádný mě tak nebavil a hlavně žádný Hendixe neprezentoval tak prozaicky. Tak normálně. Jistě, byl, je a bude ikonou, ale v první řadě to byl obyčejný člověk... s jen trochu bohatším duševním životem, než většina z nás.
Člověk díky tomu všemu získává docela jiný úhel pohledu. A to je dobře.
Hendrix je ikona, ale přesto musel začít od nuly.
Medozvěstka
Richard Crompton
Ze zimy do tepla, ze severu na jih.
Poslední thriller, který jsem četla, byl samozřejmě severský - Vraní dívka. Ono ostatně když chcete nějakou detektivku, stejně nakonec skončíte u těch severských - mají na to monopol. Proto když jsem v knihkupectví objevila Medozvěstku, musela jsem se chtě nechtě nechat zlákat.
Sice je pravda, že mě na jednu stranu docela odrazovalo to prostředí a to všechno - jsem člověk hledící dopředu a, promiňte mi to, Afrika je krok zpět – ale i tak jsem byla zvědavá. A ve výsledku byl onen krok zpět jeden z největších kladů celé knížky. Totiž nejen ta jiná kultura, divokost, nepokoje, kmenová politika, ale i ty zaostalé způsoby vyšetřování. Člověk si najednou uvědomí, co všechno bere za samozřejmost.
No, v každém případě je Medozvěstka velice výjimečná kniha. Snoubí v sobě kriminální případ s historií Keni, s cizí mentalitou a kulturou.
A přesto jde nakonec jen o to jedno, o moc a vládu, o vraha a oběť.
Lék na smutek
Táňa Keleová-Vasilková
Zas jsem jednou zabloudila do hlubokých vod společenských románů. Nejsem na to pyšná, ale je pravda, že občas mě prostě baví! Jako třeba romány téhle slovenské spisovatelky. Občas je prostě super vypnout a číst si o obyčejném životu. Po několika severských thrillerech je to ostatně skvělá medicína.
A tak jsem se rozhodla pro tenhle nejnovější román. Od autorky jsem četla už několik knih a musím říct, že Lék na smutek není vůbec špatný. Možná bych se nebála říct, že je nejlepší, co jsem četla. Celé to temnější, smutnější, zoufalejší naladění je vlastně nakonec dost blízké těm mým thrillerům - i když z trochu jiného úhlu pohledu.
V každém případě má Lék na smutek dost co do sebe a potom, co si člověk knihu přečte, se nad svým životem nejednou zamyslí.
Síla osudové přitažlivosti
Cyndi Dale
Nikoho nehledám, nemám žádný trvalý vztah a ani ho nechci - Sílu osudové přitažlivosti jsem začala číst z nudy, když jsem čekala na svou kamarádku, než se oblékne. Za tu dobu, jsem stačila celou knihu prolistovat a přečíst si pár stránek, přičemž jsem si uvědomila, že mě to vlastně zajímá.
Inu, tak jsem si knížku donesla domů a přečetla ji celou. Teď už asi chápu, proč má moje kamarádka se svým přítelem tak harmonický a skvělý vztah.
Ne, nejsem ten typ, co si nechává věšet bulíky na nos a věří na všechno, co mu kdo předloží, ale tahle knížka má fakt co do sebe.
Nejen že se dá použít na vztah mezi milenci, ale i na vztahy přátelské, rodinné, pracovní. Je to určitě užitečná příručka, která jde dost do hloubky a tak trochu se pošťourá ve vaší duši a psychice - což někdy není na škodu!
Když běhá žena
Alexandra Heminsley
K téhle knížce jsem přistupovala s jistým despektem. Ne snad, že bych čekala, že to bude nějaká katastrofa - jde spíš o to, že fakt moc nemusím sport. A natož pak běhání.
Jenže hned po pár stránkách mě čekalo docela příjemné překvapení. Nejedná se o žádnou nemastnou, neslanou příručku, kde se dozvídáte jen samá fakta, ale spíš o osobní zkušenosti. Velice vtipně a čtivě sepsané osobní zkušenosti.
No, abych pravdu řekla, tak Když běhá žena mě vážně přiměla běhat. No dobře, ne úplně běhat - ze začátku. Nejdřív to byly procházky, pak trochu svižnější chůze a nakonec jsem si uvědomila, že běhám.
V tu chvíli jsem se skoro až zastyděla, jenže pak mi došlo, že mě to baví - takže vo co go?
Zajímavá, vtipná a užitečná knížka. A hlavně motivace pro lenochy :D
Soumrak templářů – Hledání svatého kříže
Tony McMahon
Zase jsem jednou zavítala do historie – něco nevídaného. Ne, že by mě historie a historické romány nezajímaly, ale většinou je to prostě nuda. Ať se snažím, jak se snažím, ne a ne to přelouskat.
Tak to bylo i se Soumrakem templářů. Ne tedy, že bych je nemohla přečíst - já je nechtěla číst vůbec. Koupila jsem je totiž pro svou matičku - co se týká historie, můj přesný opak. Ale když jsem potom viděla, jak je z toho nadšená - div ne odvázaná - podlehla jsem.
A ještě že tak! Takhle strhující a napínavá kniha - bylo by škoda, ošidit se o to! Nikdy by mě nenapadlo, že jde napsat historický román tak poutavě. Navíc dost scén je brutálních a nechutný, což je velké plus, děj je svižný, dobře se to čte - je to spíš takový thriller, než vyloženě historický román.
Inu, je vidět, že u každé knihy záleží na autorovi. Jednoduše - dobré!
Šťastná máma
Meagan Francis
Nejsem šťastná máma, nejsem ani máma a doufám, že ještě hodně dlouho nebudu, přesto mě Šťastná máma hodně pobavila!
Knížku jsem koupila jako jeden z mnoha darů pro moji těhotnou švagrovou. Je to sice její už třetí dítě, ale já věřím, že na nějaké to poučení a radu není nikdy dost.
Ostatně Šťastná máma je hlavně o vtipu, nadhledu a neřešení každých prkotin. Být matka ještě přece neznamená být prudérní, upjatá, nebo hysterická a řešící každou blbost. Ono to jde i bez toho.
Když nad tím tak uvažuju, jestli se náhodou někdy rozmnožím, tuhle knížku si vezmu jako vzor :D
V rajské zahradě trpkých plodů
Monika Zgustová
Pana Hrabala miluju už hrozně moc dlouho - tedy jestli se dá při mém věku říct hrozně dlouho! No zkrátka na základce jsme měli v povinné četbě Pábitele a od té doby v tom jedu. Pábitelé a pábení mě nikdy nepřestalo fascinovat.
Tak trochu jsem chtěla vždycky pábitelem být. Jenže jak jsem se z téhle knihy dozvěděla, na to mám evidentně až moc spokojený a snadný život. Inu, všechno má svoje.
V každém případě V rajské zahradě trpkých plodů je úžasná knížka. Tedy pro všechny, kdo mají rádi Hrabala a jeho tvorbu. Autorka zprostředkovává celý Hrabalův život tak, jak byl. Osobitý, svůj, hloubavý, trochu nerudný, smutný, přesto umělec s něžnou duší a zranitelným srdcem. Takový Hrabal byl.
Osud Pábitele číslo jedna se mě hodně dotkl...
Stmívání
Stephenie Meyer
Stmívání jsem si přečetla jen proto, abych nebyla za pokrytce, který soudí knížku, aniž by ji četl. No, myslím, že by se vůbec nic nestalo, kdybych ji nečetla. Možná bych tomu dokonce dala větší hodnocení...
Inu, tohle je prostě přešlap ve stylu Fifty Shades - akorát že pro malé puberťačky.
Jenže víte, co je nejhorší? Že ono by to nebyla taková hrůza - Bože chraň, já mám fantasy ráda nade vše - kdyby to autorka tak nezmrvila formou a stylem psaní. Skoro u každé věty mi udělal žaludek kotrmelec.
Když jsem se totiž dočetla k větě (pro rýpaly - parafrázuji): "Chtělo se mi plakat, ale přemohla jsem to, protože jsem věděla, že večer budu mít dost času propuknout v pláč," myslela jsem, že jsem ve špatném snu! Přesto jsem se s námahou prokousala až na konec.
Takže to mohu říct naplno - je to strašný brak! A přitom námět je tak dobrý... i přes to klišé love story.
Tedy můj konečný verdikt je ten, že Stmívání samo o sobě by nebylo špatné, kdyby ho měl tu možnost přepracovat nějaký skutečný spisovatel.
*Milé fanynky, klidně se do mě pusťte, já vám neberu, že se vám to líbí, mně by se to taky líbilo - nemít při každé druhé větě odporem husí kůži.
Vraní dívka
Erik Axl Sund
Já jsem už od přírody tak nějak zvrácená. Nebo respektive zvrácenosti mě uchvacují – jinak jsem jemnost a slušnost sama! :D No každopádně předložte mi knihu, kde se píše jen pro silné povahy a je jasné, že na to skočím. Všechno mě na té knize lákalo, negativní ohlasy, znechucení, pobouření - přesto kladně hodnocený jazyk a mnohými odvážnějšími i samotná psychologie.
Byla jsem napnutá jak guma u podvazků - zhltla jsem to za dvě odpoledne. Brnkačka. Tak hrozné to zas nebylo, jedna milá pohádka na dobrou noc :D
Ne dobře, kecám. Je to děsné! Děsně úžasné! Asi ani neexistuje slovo, jaké by vystihlo tu zvrácenost. Já a Vraní dívka jsme se do sebe zamilovaly hned po prvních stránkách! Četla jsem bez dechu, bez mrknutí oka, někdy s hlavou v míse, ale vždycky s nadšením!
Je to fakt síla - kroutí vám to palce u nohou. Co vás ale zvedá z křesla a zároveň do něj ještě víc tlačí je ta psychologie – ať jste silní, jak chcete, rozebere vás na maličké kousíčky.
Brilantní v celé své obludnosti.
Pořád se dívá
Chevy Stevens (p)
Pro mě to bylo první setkání s autorkou, takže nemám s čím srovnávat. Upřímně, po téhle knížce jsem sáhla hlavně proto, že se odehrává v blázinci - a to já ráda. No každopádně jsem neměla žádné očekávání, takže možná právě proto mě Pořád se dívá tak mile překvapilo.
Především jsem si tedy užíval hlavní hrdinku. Nejdřív se mi tedy sice zdála docela jako kráva, ale když se postupně začal odkrývat její příběh, přicházela jsem jí víc a víc na chuť. Prostě žádná rychlokvaška!
A totéž platí o příběhu - skoro do poloviny knihy jsem si nebyla jistá, jestli jsem se s tím thrillerem nespletla. Ale pak se to rozeběhne.
O co je pomalejší nájezd, o to jste pak víc napnutí... Znáte to, pomalá předehra a pak - uf.
Mě kniha pobavila - i když v mém případě to není nic neobvyklého. Příběhy z cvokhausů prostě žeru...
Miminko, nebo manžel?
Heidi Raykeil
Ne, vážně nemám problém s tím, jestli si vyberu partnera nebo dítě, nemám ani jedno! :D Tuhle knížku jsem objevila jen tak náhodou, když jsem nevěděla, co dát svojí těhotné švagrové.
No, knížka Miminko nebo manžel mě zaujala, a tak ji mám doma - a jen čekám na vhodnou příležitost, kdy to předám matce mého budoucího synovce (doufám, že synovce - dvě neteře mi stačí!).
Každopádně to, že to není určené pro mě, mě neodradilo od toho, abych se knížkou neprokousala aspoň do půlky.
Stejně jsem ji nakonec přečetla celou - zajedno mě zajímala a za druhé jsem se vážně pobavila. Fakt je to někdy sranda!
Takže pokud jste rodiči a nevíte, jak na to znovu vlítnout, doporučuju přečíst si tohle ;)
Sběratel očí
Sebastian Fitzek
Když jsme se se Sběratelem očí prvně potkali v knihkupectví, padli jsme si ihned do oka!
Atraktivní název, zajímavá obálka, a och, jaké to překvapení, když jsem knihu prolistovala. Ona začíná epilogem a je číslovaná odzadu! Zkrátka láska na první pohled.
A to jsem ani v nejmenším netušila, jak skvělý se za tím vším ukrývá příběh. Opravdu se nebojím mluvit o autorově genialitě. Je to moje první seznámení se s ním, ale už dopředu mohu říct, že další knížky si utéct nenechám.
Bude znít trochu ujetě, ale Sběratel očí - myslím toho vraha - je vlastně pozoruhodná bytost. Zkrátka jsem na ty psychopaty...
Úžasné, zvrácené, geniální, perverzní, úchylné, umělecké - nemám slov, prostě jsem se zamilovala!
Přežijte rozchod s úsměvem
Susan J. Elliot
Abych byla upřímná, já s rozcházením problémy nemám - to spíš ta druhá strana! :D
Ne dobře, nebudu si dělat srandu. Já s rozchody problémy nemám, protože se prostě s nikým nerozcházím. To ovšem neznamená, že by mě Přežijte rozchod s úsměvem nezaujalo a neobohatilo mě o mnoho zajímavých poznatků. Totiž pokud se někdy budu chtít rozejít, nebo pokud se se mnou někdo rozejde, vím, jak to zvládnout s úsměvem na tváři. A to se často hodí.
Přežijte rozchod s úsměvem je velice užitečná psychologická příručka, která vás naučí, jak zvládat svoje emoce a jak negativa převrátit v něco pozitivního.
A mějte na paměti, ne každý rozchod je s partnerem...
Původ
J. T. Brannan
Podle anotace jsem čekala, že to bude vlastně blbost. No díky Anunnaki nad námi jsem se spletla. Z Původu se nakonec vyklubal docela dost povedený sci-fi román, v němž autor dokázal propracovat nejznámější konspirační teorie a dotáhnout je do jednoho, v sci-fi světě, smysluplného konce.
Knížka je našlapaná, má spád, fakt dobře se čte, oblíbíte si hlavní postavy - najednou začnete být paranoidní a říkáte si, co když je to pravda. Tedy pokud jste tak šáhlí, jako já :D Nemůžu si stěžovat, mě to na jedno odpoledne pořádně přikovalo do křesla - a o to přece jde, ne?
Nejlíp by se to dalo popsat představou, že si Indiana Jones a James Bond dají rande... Nebo pro homofoby, jako když se zkříží Akta X a da Vinciho šifra.
Bez naděje
Colleen Hoover
Tohle je rozhodně neprávem v kategorii pro teenagery. Tohle je pro každého, kdo ještě pořád doufá - kdo má špetku naděje.
Jak se mi ze začátku do knížky nechtělo, tak teď se mi s ní nemile loučilo. V slzách, s rozdrceným mozkem i srdcem, jsem si slíbila, že se k ní už nikdy nevrátím. Moc dobře vím, že jsem si to jenom nalhávala. Už teď mám nutkání znovu beznadějně Bez naděje otevřít. Znovu se začíst a znovu brečet, znovu být zklamaná a znovu zase doufat… a snít.
Hloubka, i mrazivá pointa, kterou v sobě příběh ukrývá, je deprimující. O to pak víc, když si uvědomíte, co toho máte s hlavní hrdinkou společného.
Jako podzimní obloha - tak si po přečtení budete připadat... hodně dlouho...
Kukačka
Karolina Limrová
I když jsem Kukačku začala číst jen tak z nudy, tak mě vážně bavila! Skvělý námět, postavy, které si oblíbíte i ty, které byste nejraději zašlapali do země, čtivý příběh i styl psaní, dobře vykreslené charaktery i celý samotný děj.
Na to, že je to jen taková knížečka do kapsy, nebo do kabelky to není vůbec špatné! Ba naopak, místy jsem se bavila, místy jsem byla napnutá a skoro všude jsem fandila svým oblíbencům. Hlavně teda Marii - správná holka, ke které nebyl osud až tak přívětivý. Ale ona to bere jak to je. Ostatně její "pohádka" na ní teprve čeká.
Je tedy pravda, že je to místy zdlouhavější a celkově má knížka hodně stran, ale když se jednou začtete, utíká to rychle.
Já jsem se bavila i přes tu nálepku román pro ženy!
Z jako Zelda
Therese Anne Fowler
Budu upřímná, z tvorby F.S. Fitzgeralda jsem četla jen Velkého Gatsbyho a o Fitzgeraldovi samotném vlastně ani nemám páru. Jak bych pak mohla vědět o jeho ženě Zeldě? Upřímně? Byla mi celkem ukradená. Jenže pak jsem u kamaráda uviděla tuhle knížku a začetla se... a odnesla si ji domů a dál četla.
Pro mě jako dívku neznalou této jistě velice živé a zajímavé éry, je Z jako Zelda skvělou knihou. Nejen že jsem poznala zblízka jeden veskrze smutný život, taky jsem měla tu možnost nakouknout do minulých let a na chvíli si myslet, že ty všechny lidi potkávám já, že to všechno je můj život. Zároveň jsem si však uvědomila, že ta velkolepost byla spíš nafouknutá, uvnitř prázdná bublina.
Nakonec Fitzgeraldův a Zeldin život byl zajímavější, než celý Velký Gatsby a jeho lesk - a to ho mám opravdu v oblibě!