Morbidus komentáře u knih

Tuto knihu jsem získal ještě v době, kdy daná edice nesla název Fokus - a stejně jako její následující souputnice v rámci Děsivé vědy mě jako dítě převelice zaujala. Samozřejmě z dnešního pohledu zůstalo před dětmi leccos tabuizováno (týká se hlavně poslední kapitoly) a něco může být nepřesné, nicméně jako povšechný přehled to funguje skvěle. Jen je třeba mít na paměti, že to jako učebnice nefunguje a vzhledem ke svému zábavnímu konceptu ani nemůže.
Celá tahle řada knih má skvělý humor a Tajuplné lidské tělo není výjimkou. Slovní hříčky zde jedou jako na běžícím páse. Přidejte k tomu zajímavé testy a několik zábavných pokusů a můžete si být jistí že kniha zapůsobí přesně tak, jak má. Sakra, vždyť mě dokázala pobavit i dnes!
Popularizační kniha vhodná pro všechny zvídavé děti.

1 09.02.2024

U románu Temné stránky mě ani kombinace tajuplného názvu, komorní obálky a stručné anotace nedokázaly připravit na to, co najdu uvnitř (což vnímám jako klad). Takže mě mile překvapilo, co všechno se nakonec z putování ústřední trojice do usedlosti Pohádka vyklubalo. Zejména ona první část je skvěle rozehranou partií s houstnoucí temnou atmosférou. Samotný text působí promyšleně - někdy putuje v čase z pohledu jiné postavy, jindy na vhodném místě zmíní slovo, které pozornému čtenáři obrátí perspektivu vzhůru nohama. Díky tomu jsem nedokázal zcela odhadnout, kam se děj ubírá (což mi vždycky udělá radost!).
Mé nadšení trochu zbrzdila část druhá. Ta stále působila fajn dojmem co se kvality a dějových zvratů týče, neopouštěl mě ovšem pocit, jako by jeden z autorů chtěl v knize pokračovat zajímavým směrem, zatímco druhý už to plánoval poměrně zkratkovitě ukončit. Ať je to jak chce, některé dějové linky mírně vyšuměly (i když své opodstatnění stále mají), nadmíra užitých témat začala být vidět a ono punkové finále mi přišlo jak pěst na oko, byť ho autoři uřídili s grácií. Navzdory tomu z mé strany převládá dojem, že oba tvůrci si v této románové spolupráci mimořádně sedli. Výsledkem je svižné a napínavé čtivo, kde až do samého konce knihy nevíte, na čem vlastně jste.
Zaujme čtenáře, kteří se nebojí podívat na věci z té temnější stránky.

1 07.02.2024

Po předchozím tramvajovém počinu (který může se Sukubami porovnávat jen čtenář, který si neuvědomuje rozdíly v ladění příběhů) konečně dostáváme od Edwarda Lee vážněji míněný horror. Je to trochu jiné, než jsem dle anotace čekal, ale nač chodit kolem horké kaše - líbilo se mi to, a to hodně. Je sice pravda, že v první třetině knihy mě (ač jsem ji chápal) nudila Ann, ale tato linka je nutná, aby se věci v ní obsažené zúročily později. A to je asi jediné negativum které ke knize mám - snad jsem ještě dumal nad několika momenty, ale i tam snadno vyplynula řešení. Což je vlastně opět důkaz toho, že román šlape jak má.
Trochu by mě zajímalo, co bylo vyškrtnuto z původní cenzurované verze. Míň porna? Míň nechutností? Netuším, ale musím říct, že i když je příběh někdy hnusný až po okraj vroucího kotle, současně si zachovává i určitou vkusnost a nic čtenáři násilně „necpe před ksicht“. Vlastně bych řekl, že za celou touto vrstvou horroru číhá ještě jedna - vrstva zenová, jakési hledání typické pro náboženství v jakémkoli útvaru. Pracuje se zde (a to mám velice rád) i s tím, co ví nebo tuší čtenář, ale ne postavy; díky tomu můžete hrát s autorem onu zábavnou hru „proč se stalo tohle a co uděláš dál?“ Krásné také je, že všechny linky mají svůj konec a nic se neděje bezúčelně. Obálka knihy je také skvělá a celkově jsem spokojen.
Zvládnete-li pár pikantnějších ingrediencí, Sukuby vás nezklamou.

6 01.02.2024

Jsem trochu překvapený, že Databáze knih v sobě skutečně zahrnuje i křížovkové knihy, ale když už to tady teda je... :)
Pravda je, že ačkoli se zde podobně jako u spousty „knih“ tohoto typu skloňují pojmy jako „nejlepší švédské křížovky“, je buď křížovkářská úroveň Švédů nízká nebo jsou takové tajenky v některých případech nedopečené. Usuzuji tak z řady lapsů, které by se při luštění tajenek opravdu objevovat neměly. Luštění mi to sice nepokazilo, ale údiv byl na místě. Ale chápu, že tohle běžní „čtenáři“ podobných knih neřeší.
Nemohu ani souhlasit s tím, že by tajenky byly vyloženě klíčem k jednotlivým receptům. S čím ale souhlasím je to, že kniha zabaví, přiměje myslet a pokud někdo chce, může si jako odměnu vyzkoušet recept na nějakou sladkost. I když za mně kniha vybízí spíš k luštění (jsou zde i řešení) než k vaření. Ke konci je i dvojstránka receptů, které luštit nemusíte, ale já v srdci vím, že podle této kuchařky asi vařit nebudu.
Dobrá věc, potřebujete-li se zabavit!

01.02.2024

Hodně jsem uvažoval, jestli Solení ran nakonec nedat jen dvě hvězdy. Povídky s dobrým nápadem i gradací střídají příběhy, které by v šuplíku možná měly raději zůstat. Zatímco některé části vyprávění mají potřebný spád, jinde jsou jen únavné bloky textu přes celou stránku, což mě vždy spolehlivě odrazuje. Nicméně k prvotinám bývám shovívavý a pokud mixnu ty dobré kusy s horšími, vychází mi z toho průměr.
Některé kusy mi byly povědomé odjinud (např. drabble Zoufalci), ale z těch zde skrytých považuji za zajímavý například kus Intra inferna. Nejméně mě bavila Šelma s karmínovýma očima. Co se týče textů na jednu (půl)stránku, někdy udeří hřebík na hlavičku (Papír), jindy spíš jen pokrčíte rameny (Cinefil).
Velmi osobitá šuplíková sbírka, kde hodně záleží na čtenářově vkusu.

19.01.2024

Další skvělý kus z bezejmenné série antologií mapujících tuzemskou makabrózní literaturu z devatenáctého století. Tentokrát už bez editorské spolupráce Honzy Vojtíška a fokusováno na temnou a děsivou prózu časů minulých. A mnohdy je to slušný nářez, ačkoli jej v očích moderního čtenáře mírně deefektizuje fakt, že témata (logicky) zaujímají jen určité okruhy nám známé strašidelné literatury. Malebný jazyk či větná skladba tehdejší doby může méně zdatné jedince odpuzovat, čímž se ovšem tito ochudí o pestrou mozaiku historie horroru z českých luhů a hájů. Vypravěčský um prezentovaných autorů je velmi rozmanitý a vytříbený.
Oproti předchozímu Umrlčímu věnci, zaměřenému na balady, se mi V říši mrtvých četl mnohem lépe (prostý text holt nevyžaduje tak hluboké nazírání jako poezie). Dokonce si nyní vybavuji i některé pro mě zajímavé autory a dovedu k nim přiřadit i jejich dílo - byť stejně jako u předchozí knihy je autorů příliš mnoho, než aby je má mysl trvaleji pojala, tento neduh je o dost menší. Sympatické mi je také dělení na tematické okruhy, přičemž většinu knihy zabírá literární útvar povídky; nicméně ani kratší okruhy nezaostávají a v každém jsem si našel něco, co mě zaujalo. Jediné neduhy tak spatřuji v tom, že Františka Stránecká se narodila až po své smrti a opět mám o něco méně v oblibě Svatopluka Čecha. Obálka této knihy se může zdát nevýrazná, ale jelikož tady se hraje na obsah a ne na komerční show, je to naprosto v pořádku.
Celé této historicko-horrorové sérii držím palce a těším se na další díly!

3 19.01.2024

Nemohu jinak než této novele napálit plný počet. Hlavní i vedlejší postavy jsou i přes zajímavý úvodní motiv spíše kulisou pro hlavní ideu. A ta je nejenže podle mého gusta, ale v principu i pravdivá - pokud teda nechcete popřít vnímání Boha tak, jak je prezentován běžně. Samotného mě nastíněné vidění světa až tak nepřekvapuje, ale dovedu si představit, jak ona zenová myšlenka přijde nepřipravenému čtenáři až odporná.
Co se týče samotné knihy, nejvíce mě oslovila zejména její třetí čtvrtina, která je čirým apelem na tajemno. Nejméně mě pak zaujal finální průlet nadpozemskými zvrhlostmi, které jsou v důsledku spíše už jen torture bizár, nicméně alespoň dává dějově smysl. A jakkoli Sadistova bible údajně není věřícím doporučována, právě odmítavá či odpouštějící reakce je zde tím, co premisu tohoto svazku do puntíku potvrzuje.
Drobná kniha, kterou milovníci (nejen) metafyzického horroru slupnou raz dva. Rozhodně si přeju na menu více příběhů od Nicole Cushing a další knihy z edice Tenebrae!

4 06.01.2024

Čarodějův odkaz mi umožnil zpozorovat hned dvě drobné chybky, které se netýkají ani tak obsahu, jako spíše samotných knih ze série Svět tisíce dobrodružství. Ono se totiž u gamebookových sérií - o samostatných kusech či sériích - hodí mít na hřbetě knihy její umístění v sérii. Že první díl hraju jako druhý jsem zjistil až z DK; propojené jsou totiž velmi volně skrze hlavní postavu mladého pomocníka v kovárně a jeho krajně nesympatického bratránka. Ono by pořadí mohlo vyplynout z děje, ale ten se návazností mezi dobrodružstvími (zatím?) naneštěstí nezabývá.
Tentokrát je od začátku jasné, co máte udělat a kniha vás celkem jasně směruje na správná místa. Samozřejmě je zde pro vás uchystáno několik chytáků (konečně jsem alespoň jednou využil své Písemnictví) a během hraní je třeba dbát na logiku. V tomhle je to stejné jako v pro mně subjektivně lehčím Pokladu zlobrů; stejně tak nepotřebujete kostky, ale taky nejde jen o walkthrough. Dokonce se sem tam dočkáte i hádanky a to v podobných knihách mám rád. Zauvažovat by se snad dalo nad tím, že Korduula jako království je spíše splácanina a jako takové nefunguje... ale po příběho-herní stránce to vtáhne natolik, že vám to bude jedno. Takže celkově jsem spokojen mohu snad jen namítnout, že česká mutace obálky se opět dějově netrefila (i když je fajn).
Rozhodně doporučuji (nejen) mladším a začínajícím hráčům gamebooků!

04.01.2024

Asi budu rýpal, ale tato tenká (avšak prostorná!) kniha není tím, co od ní možná čekáte. Možná by to vysvětlil krátký popis v zadní části svazku (který zde není), protože na první letmé prolistování to vypadá fakt super. Pokud totiž této knize nemohu něco upřít, tak je to hodně pečlivý a krásný vizuál, lahodící oku. Nicméně jako milovník písmenek se nedám opít rohlíkem... a musím říct, že texty jsou dost prázdné. Pokud se v nich hovoří o jiných herních světech, postavách, tvorech a podobně, je to vždy jen velmi povrchní a vlastně se nic nedozvíte.
To je ještě podepřeno faktem, že tato kniha evidentně cílí na nadšence z filmové a seriálové sféry bez zkušeností se hrou, které má díky barevné bezobsažnosti potenciál spíš zklamat a odpudit. Zcela totiž ignoruje herní moduly, které se u nás uchytily mnohem víc (a nemyslím tím již zastaralé původní Dračí doupě, jsme už mnohem dál). Pokud ale pominu, že „dračák“ hraje spousta dospělých, možná tato kniha vizuálně nadchne mladší děti (jestli i obsahově je otázka). Bonusem - a jednou ze světlých stránek svazku - je několik rébusů a záležitostí, které potrápí hlavu.
Celkově mám z knihy schizofrenní pocit - není jasné, komu je vlastně určena. Kladem je těch pár testů a hádanek, plus dechberoucí vizuál. Osobně bych ale spíš ocenil menší rozměr, víc písmenek a zejména hloubku textu. Vyjde-li další ročenka, nejspíš si ji nechám ujít.

30.12.2023

Ačkoli jsem vůči gamebookům z řady Svět tisíce dobrodružství nejprve pojal určitý despekt, po odehrání se ukázalo, že nebyl na místě. Jen od toho nesmíte čekat RPG prvky s výrazně propracovanými pravidly ani prázdný walkthrough, kde jen posíláte postavu na odkazy a ona si se sběrem věcí či celou akcí poradí sama. Tato a další knihy z této řady stojí někde mezi těmito dvěma přístupy. Hráč si zvolí jednu speciální dovednost a sám ve hře aktivně sbírá předměty či informace.
Právě informace jsou zde velmi důležité; pokud totiž nad svými herními kroky uvažujete logicky, neměli byste mít problém knihu dohrát. Minimálně já se dostal na první pokus až téměř nakonec; jelikož zde nemáte životy, platí se za chybná rozhodnutí těžce, včetně instantní smrti. Dobré, je že logická úvaha vás často varuje a pokud ne, zřejmě jste minuli nějaké důležité místo (pak je to trochu hop nebo trop). Laděním i úrovní obtížnosti bude určitě vyhovovat mladším čtenářům, kteří se nebojí výzev, přemýšlení a mají trochu trpělivosti - sami se pak mohou rozhodnout, jaké GB jim budou sedět v budoucnu. Jen do čerta... ta obálka je fakt děsná a odpovídá názvu knihy, ne knize samotné.
Těším se na další knihy z této série a doporučuji i nezkušeným hráčům!

28.12.2023

Už první pohled na ladné křivky této drobné, ale o to smyslnější knihy, vysílá do mysli čtenáře pozitivní vibrace. Hravá anotace s opravdu naléhavým varováním jen podpoří chuť rozevřít její stránky. A ve stejném duchu se drží smyslná poezie napříč celým svazkem, zaměřující svůj pátravý pohled na pestré pikantní situace - a to v různých polohách, od humoristické až po alegorickou.
Jazyk básní je snadno čitelný, ale o to je efektivnější; jakmile se do toho pustíte, už nebudete moct přestat. Záložka se zde na milovníky poezie tedy prsí trochu zbytečně, ale vadí to? Smysl pro erotično povzbuzují i lechtivé ilustrace, které do knihy pasují jako... že fakt hodně! K vrcholu čtenářovy radosti je kniha udělaná s vkusem sobě vlastním, přestože jde o „pokleslé prasárničky“.
Cesta do Čuňazie povzbudí každou otevřenou mysl.

4 24.12.2023

Zajímavá povídková antologie, jejímž ústředním motivem je Halloween (jak ostatně plyne z názvu knihy). To sice už předem znamená, že pro našince kniha bude mít občas nižší relevanci a některé kusy si (odhaduji) možná tolik neužije. Rozhodně si ale nemyslím, že by byla kniha takový error, jak to možná ze zdejšího hodnocení vypadá. Zaujala mne už jen jména editorek (jakmile někde vidím Ellen Datlow, vím že to chci číst, protože se to s mým vkusem střetne). A obecně si myslím, že čeští fanoušci temnější literatury (ne nutně horroru) si zde najdou svoje a ještě si rozšíří obzory.
Byť se mi kniha jako taková líbila (pevná vazba, obálka odpovídající obsahu), nemůžu si v rámci celku pomoct od jakéhosi pocitu průměrnosti. Je pravda, že ze zde publikovaných autorů jsem znal cca 4, takže jsem se vydal do neprobádaných vod a mé závěry nemusí mít patřičnou relevanci. S jistotou ovšem mohu říci, že vrcholem této knihy (ba přímo Everestem) je geniální kus Ztraceni ve tmě; já si věcí od Johna Langana budu zřejmě muset načíst víc! Našlo se i pár dalších kusů, které mě nadchly (Pekelné svědění, Vilín, Amber už víckrát nepozveme), většina ale zůstala v rámci lepšího průměru. Samozřejmě se našlo i pár povídek, které mě vyloženě nebavily, ale většinou to bylo laděním směřujícím k jemnějším žánrům - ty nemusí sedět mně, ale své čtenáře si najdou. Celkově zde překladatelé odvedli slušnou práci (na knize se jich podílela celá hrst!) a chybná gramatika mě trkla do očí snad jen dvakrát. Když nad tím teď přemýšlím, tato kniha je dostatečně pestrá a zajímavá, abych jí občasný odklon k průměru odpustil.
Doporučuji milovníkům potemnělých antologií a těším se na další kus z edice Halloweenské knihovny!

3 23.12.2023

Začátek knihy pro někoho možná nebude z nejpříjemnějších a ústřední trollí bytost mi řádně hnula žlučí. Jenže pak se objeví postava Scottyho, která vnese do dění světlejší odstín. Postupně se odkrývá bizarní tvář tohoto světa - a mě nadchlo, jak se podařilo všechny ty nesourodé nitky logicky propojit.
Spíš než temná horrorová komedie jde o potemnělou bizarro ujeťárnu, kde se sice asi vyloženě nezasmějete, ale pobavený úšklebek se vám na tváři určitě dřív nebo později objeví. Originální, čtivý a výrazný příběh. Snad jen obálka knihy působí (až na tu skvělou analogovou trollici) poněkud laxně... škoda.
Rozhodně doporučuju, máte-li rádi zajímavé knihy... a nekrmte trolly!

2 16.12.2023

Celkem svižná záležitost s lehkým retro nádechem, který je patrný i přes zasazení do moderních kulis. Ono to ani nemůže být jinak, inspirace seriálem Stranger Things je patrná jak z textu, tak i ze samotné obálky. Také se mi zde opět potvrzuje, že aby měly příběhy ten správný tah, měly by být do jisté míry míněny osobně. Myslím, že mnoho čtenářů z cílové skupiny se díky dobře odvedené práci s hlavní postavou dovede s Rebekou velmi snadno ztotožnit a ocení ono závěrečné poselství.
Na druhou stranu, příběh utrpěl pro mne neoblíbeným neduhem, totiž ukázat monstrum příliš brzy. Zhruba ve dvou třetinách tak už téměř vše víme a přemýšlivý typ čtenáře nemá už moc co odhalovat. Po překlopení děje do jiné pozice horroru se tak ztratí část atmosféry; přestože obsahuje dějově silné scény, emoce ze mě už nevykřesaly. Ale pokud si odmyslím, že i blesky emitují UV záření, Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech splnili svůj účel a dostalo se mi čtivého, výrazného příběhu.
Doporučuji milovníkům horroru, Stranger Things a výživných bouřek!

3 10.12.2023

Mám rád tyhle malé komiksové knížečky, které si nekladou za cíl nic menšího, než čtenáře pobavit. Je pravda, že je obvykle stihnete pročíst ani ne za hodinu, ale pokud se záměr povede, je to nářez. A Belzebubové jsou přesně takový případ, zaměřený na rodinu pravé metalové rodinky a členů kapely. Byť to zpočátku vypadá, že jednotlivé komiksové stripy spolu nesouvisejí, časem začnou nejenže přímo navazovat, ale také skládat ucelenější příběh. Tenhle přístup považuji za originální (včetně celého nápadu) a hodně se mi líbí.
Humor je černý jak šálek Deathpressa, ale vždy udeří hřebíček na hlavičku. Skvělé je, že nesklouzává k lacinosti, urážkám věřících ani k vulgaritám. Naopak se zde ukazuje (a má zkušenost je přesně taková), že zdejší metaláci mají poměrně inteligentní sofistikovaný humor a umí si ze sebe udělat solidní legraci. Je pravda, že některé vtipy asi poberou jen lidé „více zainteresovaní“ a jiné zmizí v překladu... na druhou stranu překlad (mimo jiné) odvedl opravdu dobrou práci - a jak ukazují i zdejší komentáře, vyprodukoval řadu kultovních hlášek. Díky pevné vazbě, stylizaci a celkovému vyznění hodnotím vysoko.
Skvělá věc, u které se pobaví všichni lidé s otevřenou myslí.

3 08.12.2023

Tohle je ten typ gamebooku, který dohrajete dřív, než stihnete uvařit klobásu s bramborem (ověřeno). Ona útlá knížečka o cca stovce odkazů asi nebude to, po čem srdce skalního gejmbukáře touží. Tím spíš, že zde nefigurují žádné číselné charakteristiky, házení kostkou a dokonce ani nesbíráte předměty. Jen listujete z odkazu na odkaz a snažíte se zdárně dostat na konec příběhu. Ovšem zůstává ono kouzlo, které hráče vtáhne do příběhu a nutí ho zkoušet dál - herně tedy funguje.
Jistou výhodu bude mít ten, kdo už povídku Volání Cthulhu zná. Příběh se ale naštěstí drží předlohy jen volně; zapojuje do sebe jak jiné Lovecraftovy povídky, tak i prvky výchozí povídky ve zcela odlišných polohách. Já se zprvu snažil držet předlohy - poprvé se mi to vymstilo, podruhé mi to naopak hned několikrát pomohlo. A evidentně je i více cest, jak se dá dojít do zdárného konce. Neznalým má zřejmě pomoct „Bestiář“ na konci knihy, ale za prvé o něm čtenář zprvu ani neví a za druhé obsahuje pro hru potenciální spoilery.
Stručně, je to kniha vhodná na cesty či pro ukrácení dlouhé chvíle. Bonusem jsou také sympatické ilustrace, byť obálka ve mně zprvu důvěru nevzbudila (Cthulhu se zubama? Jako vážně?). Vypadá to, že jde jen o první z řady knižních her inspirovaných Mýtem, tak uvidíme, zda mě další kusy potrápí víc...
Gamebook vhodný pro nenáročné hráče a horrorové nadšence.

1 30.11.2023

Pan Nikdo je velmi svižné čtení, které vás do sebe vtáhne a než se nadějete, jste za půlkou novely. Potěšil i silně slovanský motiv, byť propojený s náboženstvím (které je často na starých zvycích postaveno v naivní snaze je překrýt). Další silnou stránkou knihy je fungující načrtnutí vztahu mezi postavami, odkud plyne většina motivací pro děj.
Nicméně jsem toho názoru, že kniha mohla spolknout víc papíru. Postavy jsou většinou takřka načrtnuté (nejde se zde nijak zvlášť do hloubky), byť je jejich příběhový charakter jasný. Hlavní hrdinka je ve výsledku spíš vedlejší postavou a většinu děje zastoupí babička a její vztah s nadpřirozenými silami. Nicméně ta nejzajímavější část - pomsta - je na mě až příliš krátká (asi jsem doufal, že v tom to hovado vyráchají víc).
Ačkoli je na Databázi v tuto chvíli jako autor uveden pouze Graham Masterton, napsal tuto knihu společně s Karolinou Mogielskou. Rád bych to zdůraznil nejen proto, že společné psaní není jednoduché a podařilo se jim tuto knihu úspěšně dokončit. Důležité je to i proto, že jde o její první vydaný příběh (asi je to smutný trend čtenářstva, zapomínat na nového autora, když je ten druhý známější) a dopadl velice dobře.
Svižná četba vhodná pro ty, kteří mají rádi v horroru slovanské prvky.

2 25.11.2023

Od Grabinského toho ke své rozmrzelosti příliš načteno nemám. Nicméně ty kusy, na něž jsem narazil, se s mým vkusem potkávaly (a to nemálo). Nebýt archaického jazyka - který mi nevadí, ba je mi přínosem - bych skrze nápaditost a témata jeho příběhů tipoval autora mnohem bližšího modernímu věku. Ať už autora přirovnáváte ke komukoli, podle mě si zachovává svůj velmi osobitý a specifický vhled (či vnitřní filozofii).
A jak vidno, platí to i o Vile nad mořem. Drama čtu rád (byť ne tak často jak by se mi zamlouvalo) a tohle je jednoznačně jedno z těch, které stojí za to prozkoumat. Bonusem případným sběratelům a milovníkům starší literatury budiž jistá unikátnost tohoto svazku. Ačkoli úvodní slovo a obrazová příloha možná řekne více literárním vědcům, rozhodně je sama o sobě příběhem, který stojí za to znát. Je to jedna z knih, která moderní proud konzumace mine, ale kráčíte-li mimo něj, budete spokojení.
Skvělá volba pro milovníky starších metafyzických horrorů.

23.11.2023

Nejde mi na mysl, proč kniha mnoha čtenářům přijde tak „jednoduchá“; dějově mi přišla nápaditá a za „pouhý slasher“ tento svazek nepovažuju. Musel bych totiž ignorovat zhruba tři čtvrtiny pozvolna gradujícího děje. Ten je první nevýhodou, díky níž se netrpěliví čtenáři nedovedou ponořit do jádra knihy hlouběji. Vyzdvihnout musím zejména evoluci vztahu Mike-Katie; ano, čtenář to celou dobu tuší a čeká, ale vidět jak se nenápadně vyvíjí Mikova motivace, je něco fascinujícího.
Zatímco první půlka knihy je prodchnuta (ne)nápadným sváděním, ve druhé se atrakce otevírá naplno, aby se zvolna proměnila v masomlejnek. To je druhá věc, která může slabší povahy odradit. Dá se tušit, že většina postav je maso na porážku a že vám je někdo s chutí naporcuje. Celá ta slasheroidní část mi přijde lehce navíc (pominu-li její význam pro děj). Nicméně si nestěžuji, byla to jízda a v případě jedné kapitoly mě u srdce svíral ledový pařát strachu.
Třetí důvod, který potenciální čtenáře může odrazovat, je řada odkazů na autorovy oblíbené horrory. Sám sice nemám filmový horror až tak nakoukaný, ale docela jsem se chytal (zmínka o filmu Guma mě vyloženě potěšila). Ovšem pokud se do téhle knihy pustí jedinec horrorem nepolíbený, potěš Pandu. Takový čtenář si stěží vychutná to, že má někdo přezdívku Argento nebo Lucio, protože celý odkaz půjde mimo ně.
Fajn četba pro milovníky krváků, čarodějnictví a horroru obecně.

1 20.11.2023

Trochu mě překvapilo, s jakou rychlostí se „vyřešila“ zápletka nastíněná v anotaci. Nicméně toto zrnko hovoří o něčem hlubším, než pouhém kriminálním motivu. Ve skutečnosti se zde vypráví o jinakosti - o jejím původu, vnímání v rámci sebe sama a snaze někam zapadnout. Myslím, že tyto a podobné myšlenky jsou lidem pohybujícím se ve fantastice blízké a snadno se s nimi ztotožní. Krásné a smutné čtení.
Knize v podstatě nemám co vytknout, protože skrze atmosféru, dialogy i erotično si po celou dobu drží velmi dobrou úroveň. Svazek je na svůj rozsah inteligentně poskládaný a snad jediná výchylka je v rozvinutosti některých částí pro příběh (málo cirkusu), což ale nelze autorce zazlívat. Četlo se to samo a Pomiluj smrt považuji za jedno z výraznějších Zrnek.
Slečna Luisa mi bude chybět a čtenáři by se s ní rozhodně měli seznámit...

3 17.11.2023