☰ menu
Morbidus

Přečtené 200



Tomie
? - únor 2023
Tomie 2022, Džundži Itó

Může se zdát, že Tomie je poněkud nesoudržná. Sám bych ji rozdělil na tři části; první víceméně končí kouskem Vila, poslední pak tvoří závěrečná trojice příběhů. Vše mezi tím se sice může jevit jako více či méně originální recyklace původního nápadu; ty však vnímám jako doplnění původního mechanismu tvořícího legendu o kráse a smrti. Celý tento opus mi tak dává smysl i přestože se Tomie „množí“ takřka geometrickou řadou. Vzhledem k povaze její existence lze předpokládat, že v pozadí příběhu jich stejně rychle ubývá. Dalším bonusem je, že příběh Malíř se objevil již ve svazku Balonky oběšenců, kde na mě působil trochu jinak (asi chápu, proč byl vybrán). Taktéž bylo zajímavé sledovat, jak se autorův styl kresby i vyprávění postupně měnil až na současnou úroveň. Možná se tento soubor příběhů někomu nebude zdát tak bizarní jako jiné autorovy díla, ale za mně dost dobrý. Zachytit krásu Tomie se podařilo perfektně a jedinou vadou na kráse jsou snad jen občasné nevěrohodné reakce postav. Rozhodně doporučuji všem milovníkům hororu... a taky Tomie.


Balónky oběšenců a další hororové příběhy
? - leden 2023
Balónky oběšenců a další hororové příběhy 2019, Džundži Itó

Jelikož jde o příběhovou sbírku, je jisté, že kvalita jednotlivých kousků bude kolísat; nicméně v tomto případě nikdy neklesla až do vod čistého průměru. Skoro mi i přijde, že ty zajímavější kusy čtenář najde (většinou) v druhé polovině knihy. Ale ačkoli mám rád otevřené konce, tady si to mnohdy vyloženě říkalo o pokračování - což je asi jediná výraznější výtka, kterou mám. Hodně oceňuji i autorské medailonky; příběh sice má mluvit sám za sebe, ale vidět spojnice s životem tvůrce je taktéž obohacující. Bonusová povídka pak rozvíjí jeden z námětů v této knize; činí tak ve stručnější, ale o to brutálnější formě. Za mně je tato kniha velmi povedená, od kresby až po náměty. Máte-li rádi nápadité horory, byla by chyba tento svazek vynechat.


Vymazlené vraždy
listopad 2022 - leden 2023
Vymazlené vraždy 2021, Milan Skála

Už od dob, kdy jsem našel zálibu v literatuře, jsem preferoval příběhy, které jsou do jisté míry skládačkou či hlavolamem. Vymazlené vraždy toto do puntíku splňují. Ve všech třech případech je vrah znám, takže text na čtenáře spíš po Columbuvsku pomrkává, jak to ti prevíti udělali. S tímto otazníkem se pak kniha čte prakticky sama. Na druhou stranu, bez „externích znalostí“ nemá čtenář příliš prostor, aby věc alespoň z části rozlousknul sám. Skoro mi přijde, že díky krátkosti případů nemají šanci na řešení ani hlavní hrdinové, dokud něco nespustí „deus ex machina“ efekt. Nicméně právě ono podsunutí posledního dílku ve čtenáři vybudí pocit úžasu, který mám spojený s vyřešením obtížné šifry či matematického příkladu. Tedy pokud o pár řádků výše brblám, ona vymazlenost mi vše plně vynahrazuje. Pokud máte rádi detektivní příběhy, neváhejte se s touto knihou pomazlit.


Křižovatky
? - leden 2023
Křižovatky 2019, J. Ketchum (pseudonym)

Velmi dobrý western. Stejně jako v každé Ketchumovce se zde projevuje autorův řízný styl, který se nebojí umazat od lidského zla. A tradičně tak činí nekompromisně, jasně a bez příkras. I když tentokrát mě to v nitru až tolik nezasáhlo. Tedy, bolavé to bylo dost, ale kompletní emoční masomlejnek se tentokrát nekonal. Křižovatky jsou rychlou údernou jednohubkou s plasticky vykreslenými postavami, ke kterým si čtenář snadno stihne vybudovat vztah. Zajímavé je, že zde byl prostor celou záležitost rozepsat do nadpřirozeného příběhu, k čemuž ovšem nedošlo (a je to rozhodně dobře). Snad jen obal knihy mě nijak nezaujal ani mi k příběhu nesedí, ale to je pouhý detail. Máte-li rádi drsné, temné příběhy, Křižovatky budou vaším šálkem čaje.


Schovka
? - leden 2023
Schovka 2018, J. Ketchum (pseudonym)

Tentokrát se zde ten horror schovával pěkně dlouho. Tedy nechápejte mě špatně, autorský styl je patrný od začátku až do konce. Ale ačkoli mi pomalejší rozjezdy nevadí a kniha mě bavila, časem jsem cítil, že by to už chtělo ten dlouho očekávaný bruntál. Ve výsledku však má oněch prvních cca 100 stran své opodstatnění, díky kterému mě kniha na konci rozemlela stejně spolehlivě jako jakákoli jiná Ketchumovka. Ony „bubací části“ jsou totiž asi do půlky knihy podány spíše ve stylu jedna paní povídala. Když partička časem konečně dospěje do čtenářem kýžené horrorové lokace, tak určité podezření (ba i potvrzení) získat můžete. Ale finále je takovým zatlučením hřebíku mezi oči, že se tomu mysl až zdráhá uvěřit; nejsem si jistý, zda je to dobře. Nicméně pokud máte autorův styl rádi, svoje si najdete i zde. Dobrá horrorová kniha, vhodná spíše pro trpělivější čtenáře.


Ryby - Útok z hlubin
? - leden 2023
Ryby - Útok z hlubin 2017, Džundži Itó

Ryby jsou tak šílený a skvělý mix žánrových ingrediencí, že mě zaháčkovaly od samého začátku. Zejména první část příběhu je skvěle vygradovaná, napínavá a funkčně absurdní. Mám rád horory, u kterých mi pocukávají koutky. Ale atmosféra pozvolna houstla jak smrad ze zdechliny a časem byla překročena ona hranice, za kterou následuje zvážnění. Druhá část se tak spíše stává jakýmsi vykreslením stavu, ve kterém se svět ocitnul a vpřed ho táhnou zejména vrstvící se bizarnosti. Příběh ovšem končí bez uspokojivého závěru, což je vzhledem k načrtnutým možnostem poměrně mrzuté. Pachuť z konce titulního příběhu však spravuje dvojice bonusových povídek. Ta první je spíše krátká miniatura, která apeluje na čtenářovu fantazii. Ta druhá je pak chuťovka na závěr, jejíž příběh se krok po kroku nenápadně mění v cosi odporného. Super věc! Patříte-li mezi čtenáře, kterým horor nesmrdí, dejte této knize šanci.


Umrlčí věnec
listopad 2022 - leden 2023
Umrlčí věnec 2021, * antologie

Původně jsem se bál, zda na mě verše v této knize nebudou příliš obstarožní. Zcela zbytečně. Obsažené balady jsou čtivé, tématem rozmanité a zub času jejich témata příliš neohlodal. Ve skutečnosti mi nesedlo jen několik autorů, což je ale spíše otázkou vkusu než nekvalitou veršů. V rámci medailonků pak šlo o zajímavý exkurz do životů jednotlivých (mnohdy neznámých) autorů a nastínění jejich dalšího literárního působení. Rozmáchlost v množství jmen však současně vedla k jednomu neduhu - po dočtení knihy jen v pár případech dokáži přiřadit jednotlivé díla ke konkrétním osobnostem. Chybí mi zde taková ta „sevřenost“ již kultovní Kytice. Nicméně co se týče kvality textu, zůstává obdobně vysoká a je z ní patrné, že nejen Erbenem je český čtenář živ. Naopak, nádherně se zde ukazuje, jak hluboké kořeny hororová literatura z našich luhů a hájů má. Tento svazek mě potěšil a budu doufat, že se objeví další kousky podobného ražení. Skvělá věc, chcete-li si rozšířit obzory a poddat se kouzlu temných ballad.


Spirála
? - prosinec 2022
Spirála 2021, Džundži Itó

Tahle kniha je prokletá spirálou. Její motiv se táhne všemi více či méně souvisejícími epizodami, ukrývá se v detailech a skrze fascinaci vás táhne až na konec. První epizody se ještě drží při zemi, ale s každým dalším příběhovým střípkem se svět vychyluje od normality více a více. Takže se samozřejmě dá polemizovat, proč odtamtud ústřední dvojice (o dalších obyvatelích nemluvě) neutečou, dokud to ještě jde. Mám ohledně toho určitou teorii, nenápadně plynoucí přímo z děje, takže nad tím přimhouřím oči. Taktéž některé epizody na mě působily trochu zjednodušené a zasloužily by větší hloubku; nicméně i tak příběhově fungují bez problémů. Mnoho čtenářů je překvapeno, kam všude se dá spirálový motiv ukrýt. Mě spíš fascinuje, jak jednoduše se dá prostý motiv vložit do tolika hororových subžánrů. Nejsilnější pro mě byl střed svazku (zejména Komáři a Pupeční šňůra) a samotné finále (Bludiště + Odkaz prastarých). Toto souhrnné vydání celé série je taktéž doplněno o bonusový příběh, který rozhodně není špatný, současně ale v rámci knihy nevyčnívá. Ostatně, podprůměr v tomto svazku nenajdete. Sympatická kresba, pojetí jednotlivých postav a plíživý růst temné atmosféry taktéž vydatně přispívají ke kultovnosti Spirály. Hej, ty tam, pohni a staň se taky spirálou!


Achernar
říjen - prosinec 2022
Achernar 2021, Ludmila Svozilová

Achernar je poměrně specifický kus. Začíná nezáviděníhodným civilním příběhem, který se přesune do neveselých kulis podivné firmy a houstnoucí temno plynule přejde v nepolevující depresi. Co víc, tento chameleoní efekt je prodchnut „záblesky a střípky“ děje. Hodně mě také bavily alegorické prvky, které jsou plnohodnotnou součástí vyprávění. Příběh ocení zejména sečtělejší osoby, které čtou mezi řádky a pomalu splétají příběhovou mozaiku v jednolitý celek. Naopak čtenář uvyklý v knihách vysvětlování se může v spletitém labyrintu dění ztratit a pointu minout. Příběh totiž uhání vpřed jako divoká řeka a nezabrání tomu ani „statičnost“ samotného Achernaru. Trnem v oku mi možná bylo relativně jednoduše vykreslené ústřední zlo, nicméně jeho efektivita a funkčnost se nedá popřít. Oproti tomu silná hlavní hrdinka působí velmi živě a nebyl problém s ní sympatizovat. Co mě však oslovilo na první pohled, je surrealisticky laděná obálka knihy. Stejně tak mě posléze potěšily ilustrace vnitřní; obojí má nepřekvapivě na svědomí stejný tvůrce, jako u Sběračky kostí. Doporučuji všem milovníkům temné literatury s otevřenou myslí.


Nikdy se nepřestala usmívat
září - prosinec 2022
Nikdy se nepřestala usmívat 2020, Martin Štefko

Vybavuji si, že když jsem před lety tuto knihu (toho času první vlaštovku nakladatelství Golden Dog) přečetl, rozhodl jsem se autorovi napsat a dát mu zpětnou vazbu. Má zpráva však tehdy vyzněla poněkud negativně (nechtěně; od té doby jsem se doufejme naučil formulovat svá hodnocení lépe), takže tímto komentářem k druhému vydání snad věci uvedu na pravou míru. :) Tento román považuji za jeden z nejlepších příběhů, které jsem dosud od Martina Štefka četl. Dokonce i teď, když jsem se k té knize znovu vrátil, mě dokázala strhnout natolik, že jsem ji zhltnul na dvě posezení. Nejde o to, že bych si nevybavil onu nezapomenutelnou pointu; nebudu prozrazovat jak a kde přesně jsem ji (logice navzdory?) už při prvním setkání s knihou předem úspěšně odhadl. Jde však spíše o myšlenky v příběhu obsažené, víceúhelné pohledy na věc a obecně skvěle zachycenou psychologii postav. Akce v ní příliš nenajdete - ale to je naopak to, co mi plně vyhovuje. Je těžké o této knize hovořit bez zbytečného mávání rukama či spoilerů; je to skládačka, kde do sebe všechno (ano, i Intermezza mrtvých, zejména čtete-li pozorně mezi řádky) nakonec s precizním cvaknutím zapadne. Co však aktuální verzi knihy prospělo, je jednoznačně změna formátu a vlastně celkového vzhledu. Nemůžu říct, že bych osobně měl tento typ ilustrací (ať už se bavíme o obálce či vnitřku knihy) vyloženě rád, ale k příběhu sedí tak akorát. Celý svazek na mě působí velmi dobrým dojmem. Hledáte-li dobře odvyprávěný příběh, tuto knihu s úsměvem doporučuji.


Howard Speciál 2020
? - prosinec 2022
Howard Speciál 2020 2020, * antologie

O tom, jak moc mě časopis Howard oslovil a ovlivnil můj vkus, se rozepisuji u separátního čísla 2019 (ano, i já občas místo hodnocení uskočím k nostalgickým vzpomínkám). Stejně tak to platí i pro speciál z roku 2020 a vlastně i pro veškerá další čísla časopisu. Jelikož jsem nikdy nebyl fandou elektronikých knih, všechny tři existující Howardí speciály pro mne jsou a budou takové malé poklady. Co se týče obsahu, tentokrát mi přišel jaksi „sevřenější“ a je patrný jistý vzrůst kvality. Velice potěšila řada profilů a rozhovorů, v nichž figurovaly zajímavé osobnosti (které mi svého času ještě tak zajímavé nepřišly, protože jsem tehdy nevěděl, která bije). Už do prvních čísel Howarda podařilo dostat zajímavé povídky a autory, a tato ročenka v tomto trendu pokračuje; každý z příběhových textů má něco do sebe a za přečtení stojí. Samozřejmě nechybí ani kupa článků plných tipů na žánrové knihy či filmy. Časopis pro horrorové srdcaře a milovníky české žánrové tvorby!


Co číhá v temnotách
září - prosinec 2022
Co číhá v temnotách 2020, Kristina Haidingerová

Poměrně svěží sbírka moderní hororové poezie, která zaujme a překvapí. Autorskou osobitost jsem zde vnímal snad ještě více než u sbírek povídkových. Přesto se většinou u každého z poetů podařilo najít minimálně jeden kus, který s mou rozervanou duší rezonoval. Samozřejmě, někdy verše daného autora jen splynuly po povrchu... a jindy jsem je zhltal všechny a marně hledal přídavek. V této knize spojili síly jak temní básníci „z lidu“, tak členové uměleckého hnutí Infernalismus. Obojí druh umělců si v rámci knihy drží svou kvalitu; emoce na škále hluboký smutek až morbidní humor se našly napříč knihou všude (i když Infernalisté zde do svých veršů vkládají více „darkness vibes“, které knize v pár případech vyloženě kralují). Zaujme i obálka knihy, ovšem s vnitřními ilustracemi jsem to měl jak na houpačce - některé kusy můj zrak nezaháčkovaly, u jiných jsem naopak našel nečekané detaily. Ovšem do tohoto svazku dobře zapadají. Pokud se nemáš z horor-poezie strach, nastal čas zjistit, co číhá v temnotách!


Kriaky
? - listopad 2022
Kriaky 2021, Lukáš Polák

U dobře napsané knihy si čtenář přestane uvědomovat, že příběh pouze čte. A jakkoli jsem doufal, že budu moct Kriaky pochválit, tady jsem se od vědomí akutní četby nemohl oprostit prakticky na žádné stránce. Celá kniha je totiž skrz naskrz protkána nelogičnostmi, nerealistickým chováním postav (včetně dialogů) a k tomu si text častokrát protiřečí. Navrch zde ještě funguje jakási „Deus ex machina“, kdy (například) postava potřebuje sekeru a jak na zavolanou se zrovna jedna nachází nedaleko. Tohle všechno spolehlivě zabíjí uvěřitelnost příběhu. Druhým velkým mínusem je přemíra vysvětlování - a to včetně částí, kde by měl být nějaký zajímavý dialog či napínavý děj. Většina postav je na druhou stranu paradoxně charakterizována jednou či dvěma vlastnostmi a tudíž nepůsobí dostatečně plasticky. Je toho ještě víc, co bych vytknul (nefungující atmosféra, nedořešené zápletky, slepé uličky...), ale raději zkusím nastínit gró celého problému a najít nějaké to pozitivum. V anotaci avizovanému Kingovi či Lovecraftovi se text jak vidno příliš neblíží. Horrorové emoce jsem také necítil žádné - snad jen smutek, že potenciál námětu vyšuměl bez účinku. A přitom autor dokáže svými nápady (sám za sebe) zaujmout a místy psát i čtivě, což je taktéž výrazným rysem tohoto svazku. Řekl bych, že to co této knize chybí, není jen práce redaktora či korektora. Chybí mi zde taková ta „autorská zkušenost“, kdy autor už ví, jak méně slovy napsat více poutavého děje. A tomuto románu by kratší rozsah určitě prospěl! Závěrem tedy knihu (ve jménu dobrého svědomí) spíše nedoporučím, ovšem jsem rád, že Slovensko v rámci horrorového žánru nadále roste. Autorovi v budoucnosti dám ještě šanci, protože potenciál zde i přes své výhrady vidím...


Smrt bývá nehezká
září - listopad 2022
Smrt bývá nehezká 2020, Jiří Sivok

Pokud četba některých knih svého čtenáře pohltí, tahle kniha jej doslova zblajzne! Už dlouho se mi nestalo, že bych nějakou knihu přečetl na jeden zátah. Nicméně čtivost i živost textu čtenáře prostě nepustí. K mému překvapení to nebyl příběh vyloženě o „prokletém autu“ nebo „nehmotných nemrtvých“. Nadpřirozeno hraje sice prim, ale niterně lidský příběh pojednává zejména o titulní smrti. A taky o kýženém pocitu smíření, kdy je třeba nechat minulost jít. Text je bohatý na emoce, avšak mimo různorodě nepříjemné a smutné pocity (v pozitivně-hororovém smyslu) jsem zde měl slušný náběh na mrazení v zádech při setkání hlavního hrdiny s Jiřím Skálou. Neříkám, že ostatní části mi připadaly slabé, ale místy mi v textu něco přišlo navíc nebo naopak chybělo. Většinou však jde o maličkosti. Knize prospívá taktéž fajnová obálka i parádní vnitřní ilustrace - přesně taková grafika mi k této knize sedí. Třešničkou na dortu je i bonusová povídka (kterou jsem četl už kdysi dříve pod jiným názvem), kde pozorný čtenář může objevit letmé propojení s předchozím příběhem. Po této knize určitě sáhněte, máte-li zdravě morbidní smysl pro horor.


Sběračka kostí
? - listopad 2022
Sběračka kostí 2019, Ludmila Svozilová

Podařilo se mi do knihy naneštěstí začíst až okolo první čtvrtiny obsahu. A to je paradoxně způsobeno právě tím, co v mých očích činí tuto knihu nadprůměrnou. Autorka totiž zbytečně nevysvětluje (pominu-li možná až spoilerózní anotaci v zadní části knihy), nechává děj plynout a teprve v jeho rámci začne dějství dávat pevnější kontury. To je navíc ještě umocněno lyričností textu a jeho jinotaji - ty od pečlivého čtenáře nejenže vyžadují používání mozku, ale předpokládají určité všeobecné znalosti. Tahle kniha není psána pro blbce, ale pro sečtělé jedince. Už pouhý pohled na tento svazek budí lásku ke knihám. Pevná vazba, titulní mlhavost ilustrací a barevné kombo (byť jinak bleděmodrou nemám příliš rád) příjemně navnadí. K textu mi sedly i ilustrace vnitřní, právě z důvodu oné abstraktnosti; působily víc emočně než logicky, a to mi sedí k vnitřnímu světu hlavní hrdinky. Ta je vykreslena velice žensky a byť mi v určitých ohledech trochu vadila, nakonec se ukázalo, že to mělo své odůvodnění i smysl; dokonce to souviselo s poselstvím samotného příběhu. V tom vyprávění je hodně empatie a bolesti, ale také určité smíření. Je tady něco, co hledáte. Máte-li chuť na netriviální příběh s bohatou paletou emocí, neváhejte.


O dracích a lidech
srpen - listopad 2022
O dracích a lidech 2020, Tereza Kadečková

Hned na začátku vyprávění mě odrovnal kněz s revolverem a já v tu ránu věděl, že budeme kamarádi. Text je celkově čtivý, nápaditý a směřuje k akčnějšímu stylu vyprávění. Vysvětleno je jen to nejnutnější; díky tomu se děj pohybuje vpřed, nepřešlapuje a čtenář je nucen používat mozek. Psychologie funguje na výbornou, což se projevuje nejen u dvojice hlavních postav. Příběh jako celek klame tělem a hraje si se čtenářem pomocí náznaků; ale i pokud hledáte ďábly v detailech, stále jde o solidní experimentální matroš. Hlavně poslední kapitoly se vymykají konvencím a posouvají knihu na úplně jiný level. Samozřejmě mám i drobné výhrady. Místy na mě děj byl až příliš rychlý a zběsilý, ale to je spíše otázka čtenářských preferencí. Vnitřní ilustrace by vynikly v komiksovém zpracování příběhu, ovšem zde mi v hlavě utkvěly s bídou dvě tři. Obálka knihy mě zprvu neoslovila (ačkoli bílá je zajímavá volba) - nicméně jedním dechem musím dodat, že po dočtení pro mě získala symbolický i emocionální nádech. Což je vlastně ve výsledku klad. Není-li klasická fantasy váš šálek čaje a hledáte originalitu, zde si přijdete na své.


Mrtvé ženy
červenec - říjen 2022
Mrtvé ženy 2020, Martin Štefko

Nečekaný, avšak fungující mix s význačnou příchutí thrilleru, jehož ingredience mi hodně připomínají seriálového Hannibala, Dextera, všemožné Sherlocky Holmese a něco, co nejspíš neznám. Jen jsem se časem trochu divil, že ústřední tým spánkových deprivantů (plusové body za Hankův černý čaj!) je stále schopný řešit nový příval hrůz, aniž by odpadl únavou. Ale to je jen nepatrný detail. Popravdě se mi většinu času dařilo (je to prokletí) úspěšně držet krok s Hankem. Jako negativum nevnímám ani brutalitu, vulgaritu ani občasnou erotiku - tohle k žánru patří a zapadalo mi to tam bez jakéhokoli narušení čtivosti. Vlastně bych si možná dovolil tvrdit, že kniha má mimo drsné pasáže i poměrně „dobrý humor“. Na druhou stranu mi trochu vadila „neuzavřenost“ některých dějových linií. Naštěstí je vše navzájem propojené, takže po čas četby není třeba se nad tím výrazněji pozastavovat. Nejvíce jsem si tím pádem užil až poslední příběh (tedy, ne že by kvalita předchozích byla výrazně slabší); podobné skládačky mi prostě sedí. Konec knihy se mi zamlouval a současně navnadil na pokračování. Doporučuji nejen milovníkům thrilleru, ale i čtenářům temnější literatury.


Domeček pro panenky
? - říjen 2022
Domeček pro panenky 2012, Neil Gaiman

Opět skvělé, ale tentokrát o fous slabší. Těžko se popisuje proč - snově ujetých až psychedelicky horrorových výjevů se najde dostatek, stejně jako zajímavých postav a jejich osobních dramat. Je to hravé, svěží, brutální... nicméně natolik zvláštně odvyprávěné, že i když se v ději dá pohodlně vyznat, rotuje mezi charaktery příliš rychle. Nedařilo se mi lidsky sžít ani s Rose, která je mimo Sandmana jakýmsi středobodem tohoto svazku. Nicméně i když kolem mě řada postav jen profrčela a zmizela zpátky do temnoty, je tu mnoho nezapomenutelných výjevů. Obilninová konference a její účastníci. Čtvrtá část knihy. Korinťan. Ztvárnění víru. Touha. Dalo by se pokračovat donekonečna, ale fakt je, že jde o záležitosti, které se usadí v hlavě a přetrvají dlouhá léta. Jsem rád, že jsem si tento komiks naditý fantazií opět připomněl. Pokud jste si užili první svazek, u druhého není o čem diskutovat.


Preludia & nokturna
? - říjen 2022
Preludia & nokturna 2002, Neil Gaiman

Četl jsem pár kousků Sandmana už někdy v pubertě - a už tehdy zaujal. Dokonce natolik, že i po více než deseti letech jsem si vybavil základní kostru děje (je vždycky skvělé, když toto kniha dokáže). Ačkoli seriály a filmy dle knih spíše nevyhledávám, v tomto případě dle ohlasů půjde o čestnou výjimku; a jelikož kniha má vždy přednost, rozhodl jsem si osvěžit paměť. Dýchlo to na mě ještě mocněji, než v minulosti. Příběh jako takový je v podstatě jednoduchý... a současně vůbec. Už jen díky tomu plně spadá do mého vkusu. Snad jediným slabým místem je pokus naroubovat do příběhu i Ligu spravedlnosti, což alespoň vyznívá komicky, když nic jiného. Naopak některé další charaktery (zdravím, Johne Constantine!) mi zde mimořádně seděly. Stejně jako všechny ty hororové vibes, které pro mě dílo dělají mimořádně čtivým. Ale především - je to psáno s obrovskou fantazií a nebojí se to (ze své podstaty) zkombinovat cokoliv. Vynikající rozjezd, tady není nad čím váhat.


Trojka
? - září 2022
Trojka 2022, Kieron Gillen

Třetí komiks jménem Trojka (jak ikonické), který jsem měl tu čest si v rámci nakladatelství Mighty Boys přečíst, je historickým příběhem. Takže mě zajímalo jak, se s tématem tvůrci poprali - jak napovídá hodnocení výše, poměrně obstojně. A to i přesto, že příběh je z těch přímočařejších; jeho síla je soustředěna ve vykreslení pohnutek a motivací toho, kdo-co-proč udělal. Kresba mému oku lahodí a v bojových částech jsem se zde neztrácel. Nicméně vzhledem k zasazení děje do historie se čtenáři očekávající „akční řežbu“ mohou ztratit. Je třeba umět číst mezi řádky a neopomíjet doplňující informace. Skutečným pokladem pro mě byly závěrečné rozhovory a především shrnující esej profesora Hodkinsona. Přiznám se, že příběh Třístovky mě nikdy neoslovil a k vojenství mám (z povahy) odpor - není tedy divu, že školská prezentace Sparty mi tuto kulturu předem zprotivila. Texty v tomto svazku celou mystifikaci staví zpátky na nohy a díky tomu lze Sparťany (resp. Lakedaimonce) chápat jako lidské bytosti a ne bandu bojechtivých magorů. Docela mě to i ohromilo, když uvážím, jaký dopad to má na současný svět. To je ta věc, která činí toto dílo důležitým. Trojka rozhodně stojí za přečtení, ať už historii holdujete nebo nikoli.


Vostrá krása
únor - září 2022
Vostrá krása 2019, * antologie

Tato kniha je zvláštní už tím, jak je v jádru rozkročená mezi antologií a sbírkou. Současně trochu klame tělem, protože mnohdy se o erotiku pouze lehce otře - pokud vůbec! Vlastně bych spoustu povídek označil za takové to fajnové klasické sci-fi a v některých případech dokonce až bizarro (a to dřív, než to bylo v našich končinách in). Samozřejmě lze místy občas pocítit i chvění ze světa hororu či fantasy, ale oním spojujícím článkem celé knihy je zejména humor. V tomto směru mě nejvíc dostal Dlouhý den Vlasty Řeháka („Bikvik or bidet“ mě bude rozsekávat ještě dlouho), těsně následovaný povídkou Jak jsem zaspal dobu. Co se týče erotična, je tu pro něj v příbězích prostor, ovšem často nevyužitý či promarněný. Původní lechtivý záměr knihy tak zřejmě nejlépe splňuje krátký poeticky snivý kus Stereogram. Neoslovil mě vlastně pouze příběh Darklady hledá hrdinu; je to ten typ vyprávění, který pro mě není zajímavý ani zábavný. Takže abych své hodnocení nějak uzavřel - ona ta Vostrá krása až tak vostrá není. :) Pohodové čtení, u kterého rád stráví příjemné chvíle každý milovník fantastiky!


Ozvěny
? - září 2022
Ozvěny 2022, Joshua Hale Fialkov

Skvělá záležitost! Pokud se mi předchozí počin z kuchyně Mighty Boys líbil, tak v případě knihy Ozvěny jsem vyloženě nadšený. Přiznávám, že zprvu převládala mírná nedůvěra, ale trvalo pouhých pár stran, než mě příběh dokonale zaháčkoval. A pak už mě nepustil až do temného konce. Příběh táhnou kupředu mrazivá odhalení, která si pocitově mohou podat ruku s pokrouceností japonského hororu. Druhou věcí je sílící a stále hlubší nejistota, kde se proplétá psychické onemocnění hlavního hrdiny s iluzemi, které člověku může nestřeženě poskytnout holá realita. Musím se ovšem přiznat, že třetí kapitola ve mně vzbudila určité podezření, které ve čtvrté kapitole získalo konkrétní kontury a později se do puntíku potvrdilo. Neznamená to však, že jsem zklamán; naopak jsem potěšen a příběh tím nic neztratil. Ostatně, když díky zdánlivě nepatrným detailům dokážete odhalit kam příběh směřuje, je to skvělá ukázka symbiózy vypravěčského a kreslířského řemesla. Zde se to podařilo na jedničku, což ostatně dokládá (vedle přemýšlivých doslovů a obrazového bonusu) i popis tvorby celé první kapitoly, krok za krokem. Jedna z těch záležitostí, které si milovník hororu chce přečíst, ale neví o tom!


Mízožravci
leden - září 2022
Mízožravci 2019, Petr Boček

Mízožravci pro mne dlouho zůstávali otazníkem, protože ani po přečtení anotace mi nenaskočila žádná výrazná teorie, oč by zde mohlo kráčet. O to raději jsem se nechal pohltit čtivým příběhem, ve kterém nechybí autorské rozpomínání na staré časy, spousta trefných přirovnání a především efektivní proplétání minulosti s přítomností. Poslední jmenované značí, že nepůjde o četbu pro sváteční čtenáře; text volně plyne i skáče do minulosti, přítomnosti a nočních můr mezi nimi. Navíc se tak děje nejen očima hlavního hrdiny; z tohoto důvodu se zde méně pozorní čtenáři mohou občas ztratit. To však není můj případ - veškeré dění se mi po čas četby s přehledem poskládalo v jeden celek a souvislosti protkané napříč knihou jsem si díky tomu patřičně užíval. Jelikož jde o kraul ve vodách hororového příběhu, různých úchylek a perverzit se tu najde přehršel. Nejde však o žádnou samoúčelnost, román jako celek dává i v tomto rozměru smysl. Je pravdou, že závěr trochu ztratí intenzitu a nabere na akčnosti, ale jsem za to vlastně i rád. Navíc příběh nabízí hned dva možné konce! Co se týče negativ, čas od času na mě vyskočila nějaká chybka v textu; ovšem mnoho jich není. Mou jedinou větší výtkou tak zůstává obálka - ačkoli mně osobně svou atmosférou ke knize sedí, vizuálněji zaměřené osoby ji snadno přehlédnou. Což je škoda. Máte-li rádi mix tajemna, starých kultů a zeleného hororu, dejte tomu šanci!


Cesta kostí
? - září 2022
Cesta kostí 2022, Richard Douek

Řekl bych, že síla této knihy spočívá zejména v tom, že poměrně brzy vytušíte, co se zde v rámci příběhu odehraje. A k vaší hrůze se to opravdu děje! Tu v mlaskavě rudých barvách, onde v nekonečném bílém mrazu. Právě kombinace tušeného a skvělé kresby způsobil, že děj pro mě získal takřka zvukový rozměr. Dalším velkým plusem je, že jakkoli ústřední trojice vypadá do jisté míry podobně, postavy jsou vykresleny (charakterově i obrazem) natolik živě, že nebyl větší problém je vzájemně rozlišit. Zlo zde má mnoho podob - od lidského až po nadpřirozené. Obojí je v důsledku propojené a můžete si zvolit, která úroveň horroru vám sedí. Z otevřeného konce pak vane mráz, který do mysli přináší nepříjemné otázky. Ale i když bych chtěl podobného materiálu víc, v příběhu samém už není co dodat. Zaujal i autorův doslov (který dění zasadil do reality a dodal mu tím další rozměr) a obrazové bonusy, které v sobě příslušné emoce nesou i beze slov. Kvalitní horrorový komiks, drsnější čtení - za mě rozhodně dobrá volba.


Kazatel
říjen 2021 - září 2022
Kazatel 2019, Honza Vojtíšek

V případě Kazatele možná budu trochu kacíř. Z nějakého důvodu mi po seznámení s hlavními postavami ústřední zápletka přišla relativně předvídatelná. Střední část knihy jakoby čtenáře vedla pouze od jedné „epizody“ k druhé; občas jsem měl problém „přeladit se“. V poslední třetině dění věci začínají zapadat do většího obrazu. Nicméně skrytou slabinou románu je dle mě prostá věc: přílišné vysvětlování. Většinu času to nevadí, ale v jistém bodě vyprávění jako bych viděl „lepící pásku“, díky které děj může zamířit kýženým směrem. Jde znát, že se jedná o jednu z počátečních publikací nakladatelství Golden Dog; text je čas od času obtěžkán gramatickými chybami a místy mohla zaúřadovat stylistika. Ale nakonec jde v důsledku jen o detaily. Román oplývá velkou dávkou čtivosti, představitelně vykreslenými brutalitami a neúprosně rostoucí temnou atmosférou. Navíc se mi hodně zamlouvá obálka knihy a (to píšu snad poprvé) papír, z něhož je zhotovena. Takže i když výše hovořím o nedostatcích, oslovilo mě to a přisálo se to k mému srdci. Přesto a právě proto, že jsem uhodl, co najdu na posledních řádcích... Velmi sympatická záležitost, kterou by žádný horrorový fajnšmekr neměl minout.


Tokijský ghúl 1
? - srpen 2022
Tokijský ghúl 1 2016, S. Išida (pseudonym)

Na tuhle mangu jsem byl docela zvědavý, protože ghúlové dlouhý čas patří mezi mé oblíbené bytosti. Tudíž jsem byl pojetím příběhu překvapen - a zaražen. Nebudu zde nic prozrazovat, jen snad jen, že mě to nijak neohromilo a ústřední ghúlové neměli příliš potenciál mě zaujmout. Vlastně mě zklamalo, že takřka od prvních stránek se o jejich existenci ví a prvek tajemna je tak odvanut rychleji než pšouk ve vířivce. Samotná kresba mi však byla sympatická a děj táhlo vpřed zejména zejména interní dilema hlavního hrdiny, rozpolceného mezi lidským a nelidským. A bez spoilerů, to s tou instantní kávou (fuj!) je pro mě naprosto pochopitelné, byť je to jedno velké wtf. :D Takže sečteno a podtrženo, četlo se to velmi dobře, ale nechytlo mě to natolik, abych uvažoval o dalším pokračování. Pokud máte rádi temnější literaturu, tohle by se vám mohlo líbit.


Ta, co jde první
červen - srpen 2022
Ta, co jde první 2022, Livia Llewellyn

Ta, co jde první, ale vyšla až druhá (což mě nepřestává iritovat), láká na prvky Mýtu. Ovšem kdybych je pominul, připomíná mi Obsidie svou deformativní vychýleností od normality spíš akčnějšího křížence mezi Kafkou a Ligottim. Ale přirovnávací berličky stranou - autorka zde sama za sebe odvedla fajnový kus práce. Četlo se mi to v pohodě (víc podobných textů), má to za mě dobrý humor a hlavní protagonistka je vykreslena stejně působivě, jako okolní prostředí. Co se týče technikálií, překlad opět nezahálel a dodal tomu odpovídající dynamiku a atmosféru (našel jsem jen jeden překlep). Zejména však musím pochválit skvělou hororovou obálku, která mě upoutala prakticky ihned a navíc odpovídá (ale současně nespoileruje!) obsahu svazku. Prostě a jednoduše, sedlo mi to. Ovšem mohlo by mi to sednout o chlup víc, kdyby text měl mimo zábavný příběh i výraznější zakončení (ačkoli motivace pro napsání tohoto textu - zmíněné i v doslovu - zcela chápu). Drsné pohlazení pro všechny každodenní rutinou utrápené milovníky podivna.


Gantz 1
? - červenec 2022
Gantz 1 2013, Hiroja Oku

Bizarní úchylárna pro lidi s velmi specifickým (čti: černočerným) smyslem pro humor. Naštěstí do této skupiny spadám, takže mi to sedlo. Nesympatické „nehrdinské“ postavy mi sem tak nějak sedí a veškeré absurdní dějové zvraty děj pohánějí vpřed. Co se týče nahoty postav, my úchyláci nemáme nic proti - ovšem pak by měla být oboustranná; pixel-cimprlík pro mě byl daleko absurdnější než celý příběh dohromady. Jsem rád, že žiju ve světě bez umělecké cenzury (sarkasmus, for sure). Sečteno a podtrženo, první díl rozehrál hru, nic nevysvětlil a skončil v půlce (?) akčnějšího děje. A to všechno, aniž by dokázal navnadit na díl další. Což je škoda, protože to má potenciál. Čtvrtou hvězdu tak přidávám jen proto, že mě toto nekorektní čtení bavilo a příjemně odsýpalo. Odvážnější jedinci nechť zkusí další díly, prý je to dál jen lepší...


Tráva
červen - červenec 2022
Tráva 2021, Anya Martin

Perfektně žensky podaný psychologický příběh, kde ústřední monstrum současně nepřestává být i určitou metaforou. I samotný název je krásný dvojznačný špek. Navíc příběh až nebývale svižně odsýpá, listy se obracejí úplně samy. Z toho plyne, že všechna ta krásná a podivná bolest vepsaná mezi řádky rychle dospěje svému vyvrcholení. Plusovým bodem je, že z knihy sálá láska k rostlinstvu. Čtivost je podmíněna i překladem, který se zde povedl na jedničku. Stejně tak mi sedí leskle-zelená obálka a vnitřní ilustrace. Co se týče hudebního playlistu, vnímám ho jako zajímavé zpestření, ovšem kniha by se bez něj obešla. Mimo „přímočarosti“ příběhu tak má druhá (menší) výtka směřuje k přítomnosti ukázky z další připravované knihy nakladatelství Medusa; raději jsem vynechal, abych si do budoucna nezkazil překvapení. :) Tráva přináší specifické poselství, ovšem užije si ji každý čtenář s otevřenou myslí.


Minithrillery: 50 superkrátkých povídek s překvapivým koncem
? - červenec 2022
Minithrillery: 50 superkrátkých povídek s překvapivým koncem 1995, Jaroslav Kuťák

Rozhodně se mi to nezdálo až tak špatné, jak to podle zdejšího hodnocení vypadá. Vlastně se tam našlo i několik velmi povedených kousků. Ale abych to uvedl na pravou míru, dobré tři čtvrtiny příběhů mi vyvanuly z hlavy hned po přečtení. Navíc pro mladší čtenáře, kteří nezažili devadesátky, bude několik příběhů možná hůře přijatelných (ale přesně tyhle otisky doby jsou fajn!). Je trochu škoda, že se autor délkou povídek nedržel jednotného stylu (například drabble). Takhle je něco příliš roztáhlé a něco až moc stručné. Co mě mrzelo více, byl stav, kdy příběh pokračuje i po pointě a úplně zbytečně ji tříští vysvětlováním (to kdyby náhodou čtenář pointu nepochopil). Což místy trochu zamrzí a shazuje i jinak dobré náměty. Každopádně stále fajn věc na ukrácení dlouhé chvíle.


Likvidátor
? - červenec 2022
Likvidátor 2022, Viktor Beznoh

Fungující a poměrně originální fantasy s dobrým smyslem pro humor - a to jak jazykovým, tak i situačním. Samozřejmě se najdou i výjimky, například v podobě čtvrté části knihy, která je spíše sólovkou jednoho ze dvou hlavních hrdinů - tón vyprávění se dočasně změnil (mírně potemněl), ale dobré dark fantasy si s radostí přečtu taky. Potud kniha funguje skvěle a napomáhá tomu i výkladový slovník na konci knihy, kdyby čtenář snad náhodou některému z výrazů nerozuměl. :) Na druhou stranu by si kniha zasloužila větší péči v ohledu gramatické a stylistické revize; těch chyb není málo a jdou vidět. To by se však dalo knize odpustit. Co však přejít nemohu, je jakási „povinnost“ bojové části. Jako by si autor řekl, že převede dračákové dobrodružství (Dračí hlídka, Dračí doupě, aj.) fungující bez hráčů do literární podoby. Což sice zní fajn, nicméně ony bojové pasáže tam působily mnohdy jaksi navíc a tím děj zbytečně rozmělňovaly. Tím netvrdím, že by tam neměly být, pokud si je na daném místě příběh sám vyžádá - prostě mi více seděla pátrací či alespoň tajemná linka. Likvidátor má potenciál a doufám, že tahle povedená taškařice neskončí u jedné knihy. Pokud hledáte fantasy u kterého se pobavíte, tohle je skvělá volba.


Orange. Kniha první
? - červen 2022
Orange. Kniha první 2020, I. Takano (pseudonym)

Ústřední nápad je velmi dobrý a abych pravdu řekl, tak tuhle mangu táhne kupředu. Postavy jsou také super, ať už jde o jejich povahové vykreslení či kresba samotná. Kámen úrazu spočívá v tom, že mimo dopisů z budoucnosti je to jen klasická vztahovka. Takže mě nakonec nejvíc fascinovalo, že hlavní hrdinka ustavičně medituje nad nesmrtelností chrousta a vůbec nepátrá po tom, odkud se ty záhadné dopisy vlastně berou. Ačkoli však má příběh (minimálně první díl) určité mezery, svůj účel čtenáře zabavit a utáhnout bez problémů zvládá. To se však nedá říct o bonusovém příběhu, který přináší genericky cukrkandlovou lovestory, ze které měly mé oči chuť zalézt zpátky do hlavy a nikdy se nevracet. No more, please! X) Pokud vás vábí romantické příběhy, určitě berte.


Tommy Taylor a falešná identita
? - červen 2022
Tommy Taylor a falešná identita 2015, Mike Carey

Tohle je na rozjezd velice slušný kus. Pomalé tempo mi nevadí, ba ho přímo vyhledávám. Tím spíš, pokud se celou dobu děje něco spíše na pozadí (čemu čtenář pochopitelně zatím nemá rozumět, aby příběh fungoval) a jsem nucen pozorně splétat jednotlivé nitky do celkového obrazu. Což chápu, že se méně náročným čtenářům může vzpříčit v krku - kde chybí okamžitá akce, objeví se prostor pro myšlení a fantazii. Ať už má ale člověk vkus jakýkoli, k tomuto komiksu (respektive celé sérii) by měl mít něco načteno a jakýs-takýs přehled o literární historii. V opačném případě hrozí, že čtenář si nejenže příběh neužije jak by měl, ale v některých nuancích se vůbec nebude chytat. A jelikož jsou znalosti příběhů částečně provázané s dějem, nelze nad tím jen tak mávnout rukou. Příběh si tak nejspíše lépe užijí sečtělejší čtenáři či rovnou literární tvůrci. Plnou palbu zatím nedávám - komiks mě zaujal a věřím, že dál to bude jen lepší.


Zlověsti
? - červen 2022
Zlověsti 2021, Pavel Skořepa

Mám z této knihy rozporuplné pocity. Na jednu stranu je vhodně poskládaná, názvy povídek jsou lákavé a z textu je evidentní bohatá slovní zásoba. Jenže samotné povídky, ačkoli jsou věcně správně a mají hlavu a patu, mně osobně nepřinesly nic zásadního, nad čím bych musel hlouběji dumat. (Výjimkou je povídka Pískoviště nejsou na hraní, kde jsem se až do konce nedozvěděl, co byl jistý záhadný předmět zač. Cením!) Navíc se zde v příbězích pije alkohol tak často, že většinu z protagonistů chtě nechtě podezřívám z alkoholismu. Zaměřím-li se tedy na samotné postavy, které mne zarážely svým nechytrým vyjadřováním a nevěrohodnými reakcemi (neříkám, že vždy, ovšem obojí často zabilo i jinak dobře rozjetou povídku), mohu jen bezradně lomit rukama. Autor je však především znám jako básník a právě poezie v mých očích tuto knihu zachraňuje. Jak to chápu (a můžu se mýlit), texty se točí hlavně okolo problematiky dualismu, člověka a podob lásky. Je pravda, že ve větší koncentraci některé kusy trochu splývají a u jiných jsem se přistihl, že bych tu a tam nějaké slovo pocitově ubral. To je ovšem dáno mým osobním vkusem (mám raději stručnější a abstraktnější kusy) a samotná témata nemohu označit za plytká. Tento horrorový debut zajisté ocení lyričtěji založení jedinci.


Terapie masem 2
? - červen 2022
Terapie masem 2 2022, Albrecht Smuten

A máme tu další direkt černého humoru přímo na solar! Některé kusy jsem si sice více či méně pamatoval z internetu, ale nijak jim to na kráse neubralo - koneckonců, internet je nestabilní, zatímco kniha trvalá. Takže pokud se někomu líbila první terapie masem, nebude litovat; dvojka si drží svůj nekorektní standard. Objevují se zde staří známí (někteří více, jiní méně) a úplně nové tváře. Trochu jsem se obával, že se nedočkám svého oblíbeného detektiva ze staré školy, ale má zde dokonce celý několikastránkový pořad, kdy se musí vypořádat se zručným zločincem známým jako Bezrukej Tommy. A co se týče návaznosti, nejsem si díky určité dvojstránce jistý názvem dalšího dílu (?) komiksu o známé dvojici koček. Jsem velmi rád, že u nás podobný komiks existuje. :)


Goro, ochránce makaků, a další komiksy
? - červen 2022
Goro, ochránce makaků, a další komiksy 2018, Ivo Pechar

Ze všeho nejdříve musím zdůraznit, že titulní stránka tohoto komiksového svazku mě ke čtení příliš nelákala. Titulní Goro nakonec byl celkem fajn, byť s vysokým faktorem předvídatelnosti. Vlastně mě z celé knihy nejvíce nadchnul Člověk zvaný Son; skvěle zvládnutý příběh i atmosféra, plná bezútěšnosti, krutosti a smutku. Místy šlo o řízný úder na solar, o to víc, že jsem zde takový kus vůbec nečekal. Se zbytkem knihy mám trochu problém, protože v případě letadel (a jiných dopravních prostředků) potřebuji opravdu zajímavý příběh nebo myšlenku. A tu jsem v případě nepřehledného Mistr Looping (na kterém mě víceméně bavilo jen to, že se z větší části odehrával v mém rodišti; z děje jsem byl po většinu času spíše zmatený) a příliš stručného Past uprostřed vichrů (stále tam hledám ten příběh) nedostal. Nicméně kresba v žádném z příběhů nezklamala, což je rozhodně plus. Opět nelze než doporučit fandům staršího českého komiksu.


Golem a další komiksy
? - červen 2022
Golem a další komiksy 2017, Rudolf Baudis

Něco mi sedlo více, něco méně - jak se dá ostatně v příběhové sbírce čekat. Tak či onak, většina příběhů bez problémů zaujme odstíny lidských povah, ať vykresluje záporné či kladné rysy postav. A jako bonus se zde čtenář dozví i řadu zajímavých informací (zejména skvělé Nebe v plamenech pro mne bylo poučné). Na druhou stranu, skoro se mi zdálo, jako by texty postupně ztrácely na intenzitě - finální Rájem a peklem je sice klasický zábavný akční příběh, nicméně dost věcí si zjednodušuje. Což mu naneštěstí ubírá na realističnosti. Kresba byla u každého z příběhů jiná a jako celek ji tedy hodnotit nebudu - snad jen zmíním, že dle očekávání nezklamala. Máte-li rádi český komiks známý ze starých ABC, tento svazek je téměř nutností.


Kultovní komiksy II.
? - červen 2022
Kultovní komiksy II. 2017, Ludvík Souček

Je to krásné memento českého tvůrce komiksů, zadupnuté do země vládnoucími systémy napříč historií. Musím říct, že jak mě Desetioký kdysi (tuším) v ABC nadchnul, tady jsem si ho přečetl znovu a mimo vizáže titulního záporáka mě to až tolik nezaujalo. Zato Kraken (pominu-li pár očividných chyb) mě bavil od začátku až do konce a obdobně zaujalo klukovsky laděné dobrodružství Země Zet (kde jsem se ovšem místy ztrácel). Nicméně zbytek knihy jsou spíše fragmenty delší či kratší rozlohy, které něco načnou, ale už nedokončí. Což mi nic neřekne, dokonce ani v podobě kresbou luxusně vypadajícího Abo Falio, kde bez bublin nemám ani šajn o co tam vlastně šlo. (Nutno podotknout, že jsem se doopravdy snažil.) Tento kus by rozhodně neměl chybět v knihovně znalců českého komiksu.


Městečko
? - květen 2022
Městečko 2022, Łukasz Radecki

Tento román bych označil za dobře fungující slepenec. Najdou se zde části atmosférické, brutální, erotické... navzdory bezvýchodně temné atmosféře se dokonce našlo i několik míst, kde jsem se zasmál. Zkrátka a dobře, oba autoři navzdory rozdílnosti v pojetí řemesla dokázali najít námět, kde se skvěle doplňují. Nicméně začátek byl možná zbytečně ukecaný (což mi většinou nevadí), střed jako by se chvíli točil v kruhu a jinak skvělá poslední třetina se místy trochu utápí ve snaze vysvětlovat a šokovat. Vzhledem k povaze příběhu - nebudu spoilerovat - jsou tyto „vady“ opodstatněné a tedy pochopitelné. Nemusíte se tedy bát, že by příběh neměl hlavu a patu; jen některé části doceníte až později. Mimochodem, obálka je naprosto boží a perfektně naznačuje, co číhá uvnitř. Máte-li rádi horror se Slovanskou příchutí, tuto knihu byste neměli minout.


Rakev do domu
? - květen 2022
Rakev do domu 1991, Miloslav Švandrlík

Skvělá sbírka horrorových povídek prodchnutých černým humorem a ateismem. Navíc jde navzdory období vzniku o příběhy nadčasové, které politiku víceméně ignorují a raději se soustředí na příběh. Skvělé jsou taktéž „morbidně rozverné“ ilustrace, které se nesou v duchu stejného úšklebku jako samotná vyprávění. Jako vždy některé kousky baví více a některé méně, žádný z kusů však nepadá vyloženě pod průměr. Nicméně některé kusy jsou vyloženě anekdotické (povídka „Jak jsem kupoval mlejn“ mi stále cuká koutky), tudíž od knihy nelze očekávat žádné drasťárny. Přesto se zdejší příběhy temným záležitostem nevyhýbají a navzdory vší odlehčenosti zůstává horror zachován. Určitě doporučuji všem zájemcům o českou horrorovou tvorbu.


1