Morbidus přečtené 310

Chapadla Černé hvězdy 2024, Tereza Kadečková

Mé pocity zůstávají rozporuplné. Na jednu stranu dostaneme typickou Kadečkovku - živé charaktery, zajímavý svět a vtahující zápletku. Nechybí ani typické ingredience v podobě pololidí (v bio i techno smyslu), několika soupeřících frakcí a chemie mezi ústřední dvojicí. Děj je svižný, emoce fungují, dialogy odsýpají. Tentokrát dominuje zejména sci-fi a horrorová složka - a právě s druhou jmenovanou mám problém. Je fakt, že pokud máte načteno málo či vůbec nic z horrorového žánru (zejména lovecraftovského, inspirace je zjevná), kniha vás možná zasáhne mnohem více, než mě. V příběhu se vyskytují rybolidi, tajemný kult, červovité potvory a další srandy, ale Lovecrafta zde budete hledat marně. Obecně zde temný žánr funguje, takže občas čtenáře (ne)příjemně zamrazí; pravá horrorová hloubka tomu však stále chybí. Se sci-fi složkou to vypadá mnohem lépe a stejně jako v autorčiných předchozích knihách funguje velmi obstojně. Kniha tak asi do dvou třetin příběhu ve všech ohledech slušně graduje; a pak dojde ke zkratu. Chápu, že to nejspíš mělo být hodně temné - a paradoxně právě proto to pro mě přestalo fungovat. Bez spoilerů se zde nemohu vyslovit, proč to tak vnímám - nicméně součástí problému pro mne byla určitá nemožnost se vcítit do hlavních postav. Samotné finále mě příliš nepřekvapilo, něco takového jsem očekával. Možná jsem na Chapadla černé hvězdy příliš přísný. V příběhu jsem objevil celou řadu nápadů, myšlenek či zapamatovatelných scén, které fungovaly na výbornou. Epilog je třešničkou na dortu. Velmi nadprůměrná grafika obálky bezpochyby nadchne i toho nejzatvrzelejšího škarohlída. Doporučuji čtenářům temnějšího sci-fi, weirdu a předchozích knih.... celý text

Bestie 2020, Mark E. Pocha (p)

Sice občas slýchávám názor, že nejlepší epochovky jsou autorovy prvotní povídky (ke kterým se časem pročtu), ale román Bestie zatím stále považuji za autorovo nejlepší dílo. Samozřejmě má své mouchy, zejména konec mi připadá trochu násilně propojený a nedotažený. Nicméně tady jsem ochoten přimhouřit oči, protože i nyní, když jsem se k této knize vrátil, mě zaujala vtáhla svou syrovou temnotou. Samozřejmě je zde vnesen i prvek naděje v postavě Attily, s kterým mě příběh navzdory jeho vojenství přiměl sympatizovat. Zejména části s ústředním vrahem jsou napsané opravu intenzivně; násilí tu nepůsobí „jenom jako“, nýbrž nepříjemně realisticky. Navíc nejde o žádnou glorifikaci hnusu - celá historie vrahovy osoby do sebe logicky zapadá a otázky jsou zodpovězeny (čtenářovy i autorovy). Jakkoli mne běžně příběhy „podle skutečné události“ odpuzují - paradoxně právě tím, co se snaží prodávat jako přednost - v tomto pojetí jde o slušně odvedenou práci. Autor má můj zatracený obdiv, že něco takového dovedl převést (s kořením básnické licence) do literární podoby. Silný, smutný příběh plný (ne)lidské temnoty.... celý text

Výpravy do brány fantazie 2023, * antologie

Výpravy do světa fantazie mě zprvu zaujaly svou obálkou plnou zářivých barev (zejména mé oblíbené zelené, i odstín sedí). Když jsem nakoukl dovnitř, dostalo se mi dalších bizarně zářivých ilustrací. K dovršení všeho byla tato hravá antologie založená na tom, že si z těchto obrázků autoři vybírali, aby podle nich napsali povídku z libovolného odstínu fantastiky. To mě zprvu trochu překvapilo, protože jsem si kdovíproč myslel, že jde o knihu pohádek. Další věc je, že autoři se obrázku místy drželi jen velmi volně či vůbec - a zatímco některé ilustrace si tvůrci zvolili nezávisle na sobě opakovaně, jiné zůstaly zcela nevyužité. Obsahově je kniha velmi pestrá jak do rozsahu povídek, tak i do použitých žánrů. Některé kusy pro mě neměly jiskru a jiné byly čistě odpočinkové, nicméně pár z nich mě vyloženě nadchlo. Atmosférou starých sci-fi antologií s komediálními prvky na mě dýchnul Starej U'al. Jednoduchým, ale dobře napsaným horrorem s mou oblíbenou tématikou jsou Spory. Svižnou a potemnělou fantasy je kousek U Trollí hlavy s překvapivým twistem v závěru. Zvláštní pozornost si zaslouží i jedna ze dvou nejdelších povídek Vzhůru ke hvězdám!, což je hravé sci-fi bizarro, které na mě plnou vahou dolehlo až po dočtení. Mohl bych jmenovat i další zajímavé kusy, ale tady si dle svého vkusu vybere opravdu každý. Finální bajka O krysoptákovi, co neuměl létat, je skvělá tečka na závěr! Odpočinková kniha vhodná pro zvídavé multižánrové čtenáře.... celý text

Kryšpín Kůstek a prokletí knihovního psa 2023, Marko Hautala

Oni 2019, Mark E. Pocha (p)

Můj e.pochální maraton pokračuje. Tuhle knihu už jsem popravdě četl podruhé a pokud někdy kritizuji samoúčelné násilí, zde udělám výjimku. Právě to se totiž Oni snaží zachytit. Téma násilného chování bez zřejmého motivu a příčiny se v horrorové literatuře čas od času vyskytne - a s železnou pravidelností se u čtenářů nesetká s pochopením. Vlastně ani nemůže být přijato, protože směřuje do míst, kde selhává racionální uvažování a zůstává jen temnota (což je typické pro jakoukoli dobu, v té naší to lze jen lépe vidět). Snad proto se Mark snaží odlehčit toto téma relativně vtipnou zápletkou, autorskou kreativitou či horrorovými odkazy. Evidentně si je zcela vědom, že píše brak a dělá to dobře... ...nicméně tentokrát úplně neudeřil hřebíček na hlavičku. Nemluvím o oněch úmyslných chybách, které autor doporučuje nekritizovat. Dokonce i samotný text je psán čtivě a má drajv. Problém je v tom, že naprostá většina postav (i přes popsání osobní historie) působí ploše a jako evidentní maso na porážku (čímž také jsou). Dokonce se zde vyskytne i alter ego Honzy Vojtíška - známého českého spisovatele horroru - což asi měla být pocta, ovšem počet nepřesností mě bil do očí a realističnost šla do kelu. Nedovedl jsem se přimět příběhu věřit, pouze jsme spolu šli kus cesty. Ale chápu, že autor tyto lapsy z principu moc neřeší a prostě píše (což je mi v jádru sympatické), tudíž se čtenář musí s výsledkem smířit. Každopádně však Mark napsal daleko lepší kusy, než jsou Oni. Lze doporučit (?) úchylákům, filozofům násilí a milovníkům absurdna.... celý text

Vymazlené vraždy 3 2023, Milan Skála

Série Vymazlených vražd má kvalitativně vzestupnou tendenci. Tady už opatrně v hodnocení přidám, protože tentokrát pachatel není čtenáři úmyslně odhalen od samého začátku. Samozřejmě pokud pominu, že podezřelých není kdovíjak moc. Přemýšlivému čtenáři do sebe detaily zapadnou jako puzzle a většinou je schopen jádro zločinu snadno odhadnout - a přesnější kroky policie to jen potvrdí. V tomhle exceluje zejména první a poslední povídka; je tedy trochu paradox, že mě nejvíce zaujal prostřední příběh. Stejně jako v předchozích dílech se zápletky točí kolem toho, jak a zda lze daný zločin dokázat (což už jsou věci, ke kterým potřebuje čtenář chybějící data, na která sám nepřijde). Od prvního dílu VV ovšem došlo k „zlidštění“ a některé části příběhu částečně tak ztratily „mechaničnost“ - díky tomu mne vedlejší linky občas dostaly víc, než samotný případ. Čímž nechci nijak snižovat vymazlenost jednotlivých zápletek; až mne trochu mrzí, že jde o poslední část trilogie. Ta svou pověst obhájila i obálkou, na kterou je radost pohledět. Zaujme fanoušky předchozích knih a příběhů stojících na logice.... celý text

Tajuplné lidské tělo 2001, Nick Arnold

Tuto knihu jsem získal ještě v době, kdy daná edice nesla název Fokus - a stejně jako její následující souputnice v rámci Děsivé vědy mě jako dítě převelice zaujala. Samozřejmě z dnešního pohledu zůstalo před dětmi leccos tabuizováno (týká se hlavně poslední kapitoly) a něco může být nepřesné, nicméně jako povšechný přehled to funguje skvěle. Jen je třeba mít na paměti, že to jako učebnice nefunguje a vzhledem ke svému zábavnímu konceptu ani nemůže. Celá tahle řada knih má skvělý humor a Tajuplné lidské tělo není výjimkou. Slovní hříčky zde jedou jako na běžícím páse. Přidejte k tomu zajímavé testy a několik zábavných pokusů a můžete si být jistí že kniha zapůsobí přesně tak, jak má. Sakra, vždyť mě dokázala pobavit i dnes! Popularizační kniha vhodná pro všechny zvídavé děti.... celý text

Země kanibalů 2021, Mark E. Pocha (p)

Rozhodnutí začít e.pochální maraton právě Zemí kanibalů byla dobrá volba. Některé části knihy jsem před sebou viděl úplně jako film... počkat, ony opravdu filmovými snímky do značné míry inspirované jsou! Dokonce i dvojicí horrorových knih, které kdysi měly specifický vliv na můj literární vkus. Jsem rád, že zdroje své inspirace autor v doslovu otevřeně zmínil, protože jinak by nyní šlo z mé strany o výtku par excelence. Z toho celkem jasně plyne verdikt. Díky zachycené látce se někde za polovinou děj očekávatelně zvrhává v poměrně syrovou a brutální podívanou. Také je jisté, že pokud už jste látkou kanibalismu načichli v jiných příbězích, nezažijete nic kdovíjak převratného. Za zajímavé považuji zapojení nadpřirozeného prvku, který ale v důsledku hraje spíš minoritní roli. Zkrátka, je to svižná četba plná emocí a nechutností; doporučuje devět kanibalů z deseti. Pro čtenáře se silnými žaludky bude tento román k sežrání.... celý text

Temné stránky 2023, Petr Boček

U románu Temné stránky mě ani kombinace tajuplného názvu, komorní obálky a stručné anotace nedokázaly připravit na to, co najdu uvnitř (což vnímám jako klad). Takže mě mile překvapilo, co všechno se nakonec z putování ústřední trojice do usedlosti Pohádka vyklubalo. Zejména ona první část je skvěle rozehranou partií s houstnoucí temnou atmosférou. Samotný text působí promyšleně - někdy putuje v čase z pohledu jiné postavy, jindy na vhodném místě zmíní slovo, které pozornému čtenáři obrátí perspektivu vzhůru nohama. Díky tomu jsem nedokázal zcela odhadnout, kam se děj ubírá (což mi vždycky udělá radost!). Mé nadšení trochu zbrzdila část druhá. Ta stále působila fajn dojmem co se kvality a dějových zvratů týče, neopouštěl mě ovšem pocit, jako by jeden z autorů chtěl v knize pokračovat zajímavým směrem, zatímco druhý už to plánoval poměrně zkratkovitě ukončit. Ať je to jak chce, některé dějové linky mírně vyšuměly (i když své opodstatnění stále mají), nadmíra užitých témat začala být vidět a ono punkové finále mi přišlo jak pěst na oko, byť ho autoři uřídili s grácií. Navzdory tomu z mé strany převládá dojem, že oba tvůrci si v této románové spolupráci mimořádně sedli. Výsledkem je svižné a napínavé čtivo, kde až do samého konce knihy nevíte, na čem vlastně jste. Zaujme čtenáře, kteří se nebojí podívat na věci z té temnější stránky.... celý text

Sukuby 2023, Edward Lee

Po předchozím tramvajovém počinu (který může se Sukubami porovnávat jen čtenář, který si neuvědomuje rozdíly v ladění příběhů) konečně dostáváme od Edwarda Lee vážněji míněný horror. Je to trochu jiné, než jsem dle anotace čekal, ale nač chodit kolem horké kaše - líbilo se mi to, a to hodně. Je sice pravda, že v první třetině knihy mě (ač jsem ji chápal) nudila Ann, ale tato linka je nutná, aby se věci v ní obsažené zúročily později. A to je asi jediné negativum které ke knize mám - snad jsem ještě dumal nad několika momenty, ale i tam snadno vyplynula řešení. Což je vlastně opět důkaz toho, že román šlape jak má. Trochu by mě zajímalo, co bylo vyškrtnuto z původní cenzurované verze. Míň porna? Míň nechutností? Netuším, ale musím říct, že i když je příběh někdy hnusný až po okraj vroucího kotle, současně si zachovává i určitou vkusnost a nic čtenáři násilně „necpe před ksicht“. Vlastně bych řekl, že za celou touto vrstvou horroru číhá ještě jedna - vrstva zenová, jakési hledání typické pro náboženství v jakémkoli útvaru. Pracuje se zde (a to mám velice rád) i s tím, co ví nebo tuší čtenář, ale ne postavy; díky tomu můžete hrát s autorem onu zábavnou hru „proč se stalo tohle a co uděláš dál?“ Krásné také je, že všechny linky mají svůj konec a nic se neděje bezúčelně. Obálka knihy je také skvělá a celkově jsem spokojen. Zvládnete-li pár pikantnějších ingrediencí, Sukuby vás nezklamou.... celý text

Pečeme s křížovkami aneb 100 nejlepších receptů 2015, kolektiv autorů

Jsem trochu překvapený, že Databáze knih v sobě skutečně zahrnuje i křížovkové knihy, ale když už to tady teda je... :) Pravda je, že ačkoli se zde podobně jako u spousty „knih“ tohoto typu skloňují pojmy jako „nejlepší švédské křížovky“, je buď křížovkářská úroveň Švédů nízká nebo jsou takové tajenky v některých případech nedopečené. Usuzuji tak z řady lapsů, které by se při luštění tajenek opravdu objevovat neměly. Luštění mi to sice nepokazilo, ale údiv byl na místě. Ale chápu, že tohle běžní „čtenáři“ podobných knih neřeší. Nemohu ani souhlasit s tím, že by tajenky byly vyloženě klíčem k jednotlivým receptům. S čím ale souhlasím je to, že kniha zabaví, přiměje myslet a pokud někdo chce, může si jako odměnu vyzkoušet recept na nějakou sladkost. I když za mně kniha vybízí spíš k luštění (jsou zde i řešení) než k vaření. Ke konci je i dvojstránka receptů, které luštit nemusíte, ale já v srdci vím, že podle této kuchařky asi vařit nebudu. Dobrá věc, potřebujete-li se zabavit!... celý text

V říši mrtvých 2023, * antologie

Další skvělý kus z bezejmenné série antologií mapujících tuzemskou makabrózní literaturu z devatenáctého století. Tentokrát už bez editorské spolupráce Honzy Vojtíška a fokusováno na temnou a děsivou prózu časů minulých. A mnohdy je to slušný nářez, ačkoli jej v očích moderního čtenáře mírně deefektizuje fakt, že témata (logicky) zaujímají jen určité okruhy nám známé strašidelné literatury. Malebný jazyk či větná skladba tehdejší doby může méně zdatné jedince odpuzovat, čímž se ovšem tito ochudí o pestrou mozaiku historie horroru z českých luhů a hájů. Vypravěčský um prezentovaných autorů je velmi rozmanitý a vytříbený. Oproti předchozímu Umrlčímu věnci, zaměřenému na balady, se mi V říši mrtvých četl mnohem lépe (prostý text holt nevyžaduje tak hluboké nazírání jako poezie). Dokonce si nyní vybavuji i některé pro mě zajímavé autory a dovedu k nim přiřadit i jejich dílo - byť stejně jako u předchozí knihy je autorů příliš mnoho, než aby je má mysl trvaleji pojala, tento neduh je o dost menší. Sympatické mi je také dělení na tematické okruhy, přičemž většinu knihy zabírá literární útvar povídky; nicméně ani kratší okruhy nezaostávají a v každém jsem si našel něco, co mě zaujalo. Jediné neduhy tak spatřuji v tom, že Františka Stránecká se narodila až po své smrti a opět mám o něco méně v oblibě Svatopluka Čecha. Obálka této knihy se může zdát nevýrazná, ale jelikož tady se hraje na obsah a ne na komerční show, je to naprosto v pořádku. Celé této historicko-horrorové sérii držím palce a těším se na další díly!... celý text

Solení ran 2017, Roman Bílek

Hodně jsem uvažoval, jestli Solení ran nakonec nedat jen dvě hvězdy. Povídky s dobrým nápadem i gradací střídají příběhy, které by v šuplíku možná měly raději zůstat. Zatímco některé části vyprávění mají potřebný spád, jinde jsou jen únavné bloky textu přes celou stránku, což mě vždy spolehlivě odrazuje. Nicméně k prvotinám bývám shovívavý a pokud mixnu ty dobré kusy s horšími, vychází mi z toho průměr. Některé kusy mi byly povědomé odjinud (např. drabble Zoufalci), ale z těch zde skrytých považuji za zajímavý například kus Intra inferna. Nejméně mě bavila Šelma s karmínovýma očima. Co se týče textů na jednu (půl)stránku, někdy udeří hřebík na hlavičku (Papír), jindy spíš jen pokrčíte rameny (Cinefil). Velmi osobitá šuplíková sbírka, kde hodně záleží na čtenářově vkusu.... celý text

Sadistova bible 2023, Nicole Cushing

Nemohu jinak než této novele napálit plný počet. Hlavní i vedlejší postavy jsou i přes zajímavý úvodní motiv spíše kulisou pro hlavní ideu. A ta je nejenže podle mého gusta, ale v principu i pravdivá - pokud teda nechcete popřít vnímání Boha tak, jak je prezentován běžně. Samotného mě nastíněné vidění světa až tak nepřekvapuje, ale dovedu si představit, jak ona zenová myšlenka přijde nepřipravenému čtenáři až odporná. Co se týče samotné knihy, nejvíce mě oslovila zejména její třetí čtvrtina, která je čirým apelem na tajemno. Nejméně mě pak zaujal finální průlet nadpozemskými zvrhlostmi, které jsou v důsledku spíše už jen torture bizár, nicméně alespoň dává dějově smysl. A jakkoli Sadistova bible údajně není věřícím doporučována, právě odmítavá či odpouštějící reakce je zde tím, co premisu tohoto svazku do puntíku potvrzuje. Drobná kniha, kterou milovníci (nejen) metafyzického horroru slupnou raz dva. Rozhodně si přeju na menu více příběhů od Nicole Cushing a další knihy z edice Tenebrae!... celý text

Čarodějův odkaz 2021, Jens Schumacher

Čarodějův odkaz mi umožnil zpozorovat hned dvě drobné chybky, které se netýkají ani tak obsahu, jako spíše samotných knih ze série Svět tisíce dobrodružství. Ono se totiž u gamebookových sérií - o samostatných kusech či sériích - hodí mít na hřbetě knihy její umístění v sérii. Že první díl hraju jako druhý jsem zjistil až z DK; propojené jsou totiž velmi volně skrze hlavní postavu mladého pomocníka v kovárně a jeho krajně nesympatického bratránka. Ono by pořadí mohlo vyplynout z děje, ale ten se návazností mezi dobrodružstvími (zatím?) naneštěstí nezabývá. Tentokrát je od začátku jasné, co máte udělat a kniha vás celkem jasně směruje na správná místa. Samozřejmě je zde pro vás uchystáno několik chytáků (konečně jsem alespoň jednou využil své Písemnictví) a během hraní je třeba dbát na logiku. V tomhle je to stejné jako v pro mně subjektivně lehčím Pokladu zlobrů; stejně tak nepotřebujete kostky, ale taky nejde jen o walkthrough. Dokonce se sem tam dočkáte i hádanky a to v podobných knihách mám rád. Zauvažovat by se snad dalo nad tím, že Korduula jako království je spíše splácanina a jako takové nefunguje... ale po příběho-herní stránce to vtáhne natolik, že vám to bude jedno. Takže celkově jsem spokojen mohu snad jen namítnout, že česká mutace obálky se opět dějově netrefila (i když je fajn). Rozhodně doporučuji (nejen) mladším a začínajícím hráčům gamebooků!... celý text

Dungeons & Dragons - Hráčská ročenka 2023, Susie Rae

Asi budu rýpal, ale tato tenká (avšak prostorná!) kniha není tím, co od ní možná čekáte. Možná by to vysvětlil krátký popis v zadní části svazku (který zde není), protože na první letmé prolistování to vypadá fakt super. Pokud totiž této knize nemohu něco upřít, tak je to hodně pečlivý a krásný vizuál, lahodící oku. Nicméně jako milovník písmenek se nedám opít rohlíkem... a musím říct, že texty jsou dost prázdné. Pokud se v nich hovoří o jiných herních světech, postavách, tvorech a podobně, je to vždy jen velmi povrchní a vlastně se nic nedozvíte. To je ještě podepřeno faktem, že tato kniha evidentně cílí na nadšence z filmové a seriálové sféry bez zkušeností se hrou, které má díky barevné bezobsažnosti potenciál spíš zklamat a odpudit. Zcela totiž ignoruje herní moduly, které se u nás uchytily mnohem víc (a nemyslím tím již zastaralé původní Dračí doupě, jsme už mnohem dál). Pokud ale pominu, že „dračák“ hraje spousta dospělých, možná tato kniha vizuálně nadchne mladší děti (jestli i obsahově je otázka). Bonusem - a jednou ze světlých stránek svazku - je několik rébusů a záležitostí, které potrápí hlavu. Celkově mám z knihy schizofrenní pocit - není jasné, komu je vlastně určena. Kladem je těch pár testů a hádanek, plus dechberoucí vizuál. Osobně bych ale spíš ocenil menší rozměr, víc písmenek a zejména hloubku textu. Vyjde-li další ročenka, nejspíš si ji nechám ujít.... celý text

Poklad zlobrů 2022, Jens Schumacher

Ačkoli jsem vůči gamebookům z řady Svět tisíce dobrodružství nejprve pojal určitý despekt, po odehrání se ukázalo, že nebyl na místě. Jen od toho nesmíte čekat RPG prvky s výrazně propracovanými pravidly ani prázdný walkthrough, kde jen posíláte postavu na odkazy a ona si se sběrem věcí či celou akcí poradí sama. Tato a další knihy z této řady stojí někde mezi těmito dvěma přístupy. Hráč si zvolí jednu speciální dovednost a sám ve hře aktivně sbírá předměty či informace. Právě informace jsou zde velmi důležité; pokud totiž nad svými herními kroky uvažujete logicky, neměli byste mít problém knihu dohrát. Minimálně já se dostal na první pokus až téměř nakonec; jelikož zde nemáte životy, platí se za chybná rozhodnutí těžce, včetně instantní smrti. Dobré, je že logická úvaha vás často varuje a pokud ne, zřejmě jste minuli nějaké důležité místo (pak je to trochu hop nebo trop). Laděním i úrovní obtížnosti bude určitě vyhovovat mladším čtenářům, kteří se nebojí výzev, přemýšlení a mají trochu trpělivosti - sami se pak mohou rozhodnout, jaké GB jim budou sedět v budoucnu. Jen do čerta... ta obálka je fakt děsná a odpovídá názvu knihy, ne knize samotné. Těším se na další knihy z této série a doporučuji i nezkušeným hráčům!... celý text

Čuňazie 2023, Nelly Černohorská

Už první pohled na ladné křivky této drobné, ale o to smyslnější knihy, vysílá do mysli čtenáře pozitivní vibrace. Hravá anotace s opravdu naléhavým varováním jen podpoří chuť rozevřít její stránky. A ve stejném duchu se drží smyslná poezie napříč celým svazkem, zaměřující svůj pátravý pohled na pestré pikantní situace - a to v různých polohách, od humoristické až po alegorickou. Jazyk básní je snadno čitelný, ale o to je efektivnější; jakmile se do toho pustíte, už nebudete moct přestat. Záložka se zde na milovníky poezie tedy prsí trochu zbytečně, ale vadí to? Smysl pro erotično povzbuzují i lechtivé ilustrace, které do knihy pasují jako... že fakt hodně! K vrcholu čtenářovy radosti je kniha udělaná s vkusem sobě vlastním, přestože jde o „pokleslé prasárničky“. Cesta do Čuňazie povzbudí každou otevřenou mysl.... celý text

Stíny Halloweenu 2022, * antologie

Zajímavá povídková antologie, jejímž ústředním motivem je Halloween (jak ostatně plyne z názvu knihy). To sice už předem znamená, že pro našince kniha bude mít občas nižší relevanci a některé kusy si (odhaduji) možná tolik neužije. Rozhodně si ale nemyslím, že by byla kniha takový error, jak to možná ze zdejšího hodnocení vypadá. Zaujala mne už jen jména editorek (jakmile někde vidím Ellen Datlow, vím že to chci číst, protože se to s mým vkusem střetne). A obecně si myslím, že čeští fanoušci temnější literatury (ne nutně horroru) si zde najdou svoje a ještě si rozšíří obzory. Byť se mi kniha jako taková líbila (pevná vazba, obálka odpovídající obsahu), nemůžu si v rámci celku pomoct od jakéhosi pocitu průměrnosti. Je pravda, že ze zde publikovaných autorů jsem znal cca 4, takže jsem se vydal do neprobádaných vod a mé závěry nemusí mít patřičnou relevanci. S jistotou ovšem mohu říci, že vrcholem této knihy (ba přímo Everestem) je geniální kus Ztraceni ve tmě; já si věcí od Johna Langana budu zřejmě muset načíst víc! Našlo se i pár dalších kusů, které mě nadchly (Pekelné svědění, Vilín, Amber už víckrát nepozveme), většina ale zůstala v rámci lepšího průměru. Samozřejmě se našlo i pár povídek, které mě vyloženě nebavily, ale většinou to bylo laděním směřujícím k jemnějším žánrům - ty nemusí sedět mně, ale své čtenáře si najdou. Celkově zde překladatelé odvedli slušnou práci (na knize se jich podílela celá hrst!) a chybná gramatika mě trkla do očí snad jen dvakrát. Když nad tím teď přemýšlím, tato kniha je dostatečně pestrá a zajímavá, abych jí občasný odklon k průměru odpustil. Doporučuji milovníkům potemnělých antologií a těším se na další kus z edice Halloweenské knihovny!... celý text

Troll 2023, Matthew A. Clarke

Začátek knihy pro někoho možná nebude z nejpříjemnějších a ústřední trollí bytost mi řádně hnula žlučí. Jenže pak se objeví postava Scottyho, která vnese do dění světlejší odstín. Postupně se odkrývá bizarní tvář tohoto světa - a mě nadchlo, jak se podařilo všechny ty nesourodé nitky logicky propojit. Spíš než temná horrorová komedie jde o potemnělou bizarro ujeťárnu, kde se sice asi vyloženě nezasmějete, ale pobavený úšklebek se vám na tváři určitě dřív nebo později objeví. Originální, čtivý a výrazný příběh. Snad jen obálka knihy působí (až na tu skvělou analogovou trollici) poněkud laxně... škoda. Rozhodně doporučuju, máte-li rádi zajímavé knihy... a nekrmte trolly!... celý text