Morbidus

Příspěvky

Oko čarodějniceOko čarodějniceNelly Černohorská

Když jsem tuto knihu poprvé vzal do ruky, můj první dojem byl, že půjde o něco odlehčenějšího. Krutě jsem se zmýlil a příběh hladce překonal má očekávání. Ani tak ne zápletkou - o zrcadlech a čarodějnicích toho už bylo napsáno dost - jako spíše svěžím pojetím tohoto tématu. Příběh se četl jedním dechem a hlavní hrdinku si člověk zamiluje až příliš snadno.
Ústřední zlo je zde natolik plíživé a skryté, že navzdory stále sílícím náznakům se jeho pravá tvář odhalí až když je téměř pozdě (i když čtenář už ví...). Najdete tu vztahy, tajemno, nějaké ty nechuťárny a traumata... přesně jak to má být. U delší knihy bych výsledek asi přijal trochu vlažněji, ale tím, jak je gradující děj zahuštěn na něco přes sto stran jsou výsledné emoce mnohem silnější.
První svazek z edice Zrnka temnoty tím u mne obstál na výbornou.

23. listopadu


Vlak do pekla a jiné povídkyVlak do pekla a jiné povídkyRobert Bloch

K této sbírce jsem se vrátil po cca 10 letech a stále neztratila nic ze svého kouzla. Povídky jsou svižné, hravé a přemýšlivé. Často překvapí pointou a přestože některé z nich reflektují napjaté období studené války, zůstávají nadčasové až filozofické. Taktéž témata i pojetí povídek je velmi pestré; k tomu přispívá i fakt, že vedle převažujícího horroru texty koketují i se sci-fi a fantasy prvky.
Co se povídek týče, mým nejoblíbenějším kouskem zde zůstává Muž, který sbíral Poea. Mezi další pro mne poutavé texty patří například Enoch, Pan Steinway či Němý film. A ačkoli se najdou i slabší kousky, žádný z nich vyloženě nenudí. Na druhou stranu, chybí mi zde povídka, která by mě vyloženě „vyzkratovala“.
Hledáte-li kvalitní sbírku povídek, tato kniha vás pravděpodobně nezklame.

21. listopadu


Olomouc magickáOlomouc magickáJaroslava Pechová

Nenadchlo. Verše jsou pro mne příliš jednoduché, místy trochu kostrbaté a nedaří se jim v mé citlivé osobě vybudit hlubší emoce. Poezie se sice čte jinak než próza, ale v tomto případě to šlo skutečně zvládnout za jediný den (což vidím jako negativum). Snad bych byl ochoten hodnotit výše, kdyby básně byly seřazeny logicky do tematických celků (např. roční období) v nástinu hlubší myšlenky.
Na druhou stranu, pár dobrých básní se zde skutečně vylouplo - ty mi udělaly radost. Stejně tak - či možná ještě více - mě potěšily ilustrace v podobě fotografií z titulního města. Některé z míst na těch fotkách v dnešní době již neexistují a díky tomu tento kousek v mých očích nabyl na hodnotě.
Ona ta nostalgie možná přece jen přijde... časem.

16. listopadu


Pozdravy záhrobíPozdravy záhrobíVeronika Fiedlerová

Pokud máte rádi nejednoznačné hrdiny, kteří se vedle nástrah civilního života musejí potýkat s nadpřirozenými hrozbami, zbystřete. Ačkoli podobné příběhy nejsou ojedinělé, tento vyčnívá tím, že nepostrádá lidskost. Motivace i pocity veškerých postav (zejména pak nekromantického pojišťováka Benedikta) jsou vždy jasně pochopitelné a nic zde není zbytečně zlehčováno ani zamlčováno.
Každý z vyšetřovaných případů má svou specifickou atmosféru (čekejte výrazné výkyvy pocitů, občas přeháňky) a občas zavrzaly na mě až příliš podrobné technikálie. Přesto se na pozadí subpříběhů táhne hlavní dějová linka, která posléze hladce vpluje do uspokojivého finále. Hvězda navíc je za skvěle zvládnutý archetyp hlavní postavy.
Fajn kniha, která stejně dobře poslouží pro odpočinek ducha i pro hloubavé mysli.

31. října


SkrýšSkrýšMasasumi Kakizaki

Skvělá manga. Měl jsem nutkání dát plnou palbu, ale pocitově mě cosi drží zpět. Snad několik detailů, které mohly být odvážnější či promyšlenější. Možná je to celkovou přímočarostí příběhu. Nebo určitá „nesmrtelnost“ postav? Nevím.
Každopádně je to horror jak má být. Když nějaká postava něco řekne, znáte přesně tón hlasu, cítíte ty nevyřčené emoce. Psychologie postav stojící (nejen) na minulosti je v tomto směru dokonalá. Do tří čtvrtin příběhu temná atmosféra houstne do gargantuovských rozměrů. Pak nastává nutná katarze s relativně očekávatelným závěrem; ale výsledek nezklamal.
Stejně jako jiné horrorové mangy, tohle je fajn volba. (Kvrk?!)

15. října


Hřbitov trpaslíkůHřbitov trpaslíkůPetr Boček

Mám rád tyhle záležitosti mixující žánry do blíže nespecifikovatelného koktejlu. Zde se vše podařilo skloubit do funkčního celku, kde zdánlivě nesouvisející dějové linky nenápadně splynou do temného, masakrálního finále. I po něm příběh pokračuje, aby byl uzavřen („ubizarněn“), ale vrchol knihy neleží na samém konci. Tam se totiž nalézá bonus v podobě strojopisu „Manuál integrovaného gnóma“, popisující pravidla pro společné soužití trpaslíků (pardon, gnómů!) a lidí.
Hlavní dějová linka je věnována trpaslíkům, jejichž konfrontace se světem lidí je hlavním zdrojem ujetosti příběhu. Nejde však o jedinou ukázku nadpřirozena, kniha v tomto ohledu nepřestává překvapovat. Pokud bych měl něco zásadnějšího vytknout, je to chronologičnost. Pokud totiž sleduji data, je prvního listopadu současně v pátek i v sobotu. Nicméně čtenář jistě chápe jak to bylo myšleno a pro svižný příběh tuto maličkost odpustí.
Jednohubka pro milovníky černého humoru a temnějších příběhů.

13. října


Slavná NemesisSlavná NemesisLadislav Klíma

Proč mi hergot o Klímovi nikdo nepověděl dříve?! :D
Četlo se mi to jedna báseň - čímž nemíním poetičnost samotného textu, nýbrž zejména obsažené myšlenky. Ty pro někoho budou jen snovým blouzněním, okultní fantasmagorií či blábolením opilce -- celá tato směska vpita do textu! Avšak běda. Já si při čtení hned říkal, že Klíma musel mít v oblibě stejné filosofy jako já... a taky že jo! Možná proto mi zde přes ani nevadila ona patina propasti času - rozuměl jsem.
Sama titulní Slavná Nemesis je jednoznačně vrcholem této knihy a překrásně s ní souzní i obálka knihy (mluvím o vydání z roku 2021, for sure). Následující povídky různých délek zachycují Klímovu niternou filozofii zpracovanou do pohlcujících, éterických příběhů - tu veselých, tu smutných či dokonce odporných. Pokud bych měl být tak krutý a vyzdvihnouti jedinou, nelze tak učinit - na to jsou ony myšlenky až příliš krásně propletené. Klímův vlastní životopis ho čtenáři přiblíží jako člověka (pro většinu snad anarchistického, mému nitru lahodícího) a doslov pak doplní informace z dobového pozadí (již suchopárněji, ale zasmál jsem se).
Doporučuji!

11. října


Terapie masemTerapie masemAlbrecht Smuten

Tady jsem se fakt solidně bavil. A to i přesto, že většinu obsahu jsem znal již z FB. Když po tom jednou za čas sáhnete, tyhle vražedné pointy vás opět a znovu rozsekají. Má to prostě říz.
Nevýhodou je délka - fakt to přečtete během několika posezení na záchodě. V době kdy toto píšu je nevýhodou i (výše zmíněná) znalost komiksů z internetu; ale při představě že to vezmu do ruky za takových deset let (kdo ví) se mi to náramně zamlouvá. A jasně, lidi bez smyslu pro vtip tohle nechá chladnými...
...nicméně milovníci černého humoru je pak rádi pohřbí. :)

28. září


Howard P. Lovecraft: Ten, kdo psal v temnotáchHoward P. Lovecraft: Ten, kdo psal v temnotáchAlex Nikolavitch

Velmi stručný a zkrácený souhrn osudů HPL a některých lidí kolem jeho osoby. Nečekejte žádné archetypální lovecraftovské příšery ani hlubokou sondu do spisovatelova života. Ano, dozvíte se o ústřední osobě nějaké ty zajímavosti - o náklonnosti k zmrzlině, zdrojích inspirace či názorech - ovšem ne do hloubky. Vše je víceméně jen nastíněno, jak by se dalo u tak útlé knihy čekat.
Mám-li to shrnout, neznalého čtenáře to zcela neosloví a znalého pouze navnadí. Na druhou stranu se tato jednohubka čte jedna báseň. Dost tomu pomáhá kresba, která se k výše popsané formě „hloubky“ příběhu perfektně hodí. A když se stane něco pozitivního či zlého, opravdu to cítíte... tak jak to má být.
Zkrátka a dobře, chutnalo, ale bylo toho málo.

26. září


The End - Smrt Jima MorrisonaThe End - Smrt Jima MorrisonaBob Seymore

Začetl jsem se do textu v domnění, že se dozvím něco o Jimu Morrisonovi. První kapitola se k tomuto zdála inklinovat... ale už při jejím konci jsem začal mít určité pochybnosti. Ovšem ne o úmrtí známého hudebníka (na kterém nic záhadného nevidím), nýbrž o stavu mysli pisatele. A v dalších kapitolách se tento trend rozvinul naplno... a já četl spíše psychoanalýzu autorovy osoby.
I kdybych se soustředil na problematiku o níž má kniha pojednávat, jde jen o jakousi senzacechtivou honbu za přeludem. Autor se vrtá v naprostých nicotnostech, trumfů (důkazů) má naprosté minimum a příliš spoléhá na to, že výpovědi lidí a věci v úředních lejstrech jsou vždy pravdivé. No, to fakt nejsou. Logické kroky nejsou podnikány, jasné důkazy přehlíženy... vše okořeněno nesouvisejícími popisy toho, jak na žurnalistu negativně působili všichni ti „hlupáci“ kolem.
Nicméně oceňuji alespoň obrazový materiál a srozumitelné informace o rigor mortis (které se jinak obtížně hledají). Ale pokud se bez nich obejdete, tuto knihu můžete směle minout...

26. září


Noční můry v Elm Street 2Noční můry v Elm Street 2Joseph Locke

Svůj (kladný) postoj k této dvoudílné sérii jsem objasnil už u předchozího dílu; tato dvojice příběhů (zde pochopitelně hodnotím knihu) se mi však líbila o chlup více. Nevím, zda je tomu proto, že se změnil autor nebo že zde jsou příběhy jaksi dějově ucelenější.
Tak či onak, brakovitost textu zůstala (a já jsem za to rád). Ovšem gramatických a stylistických chyb je výrazně méně (odmyslím-li si nadužívání pomlček) než u první knihy. Zpočátku zamrzely určité dějové nelogičnosti (jisté postavy měly být mrtvé), kterých si ale všimnete jen pokud jste četli předchozí díl... tento přešlap budiž odpuštěn z čiré nostalgie.
Stejně jako minule - tento knižní zážitek by si neměli nechat ujít čtenáři Freddym nepolíbení i ti, kteří vzpomínají na časy, kdy do Elm Street zavítali poprvé...

21. září


Noční můry v Elm Street 1Noční můry v Elm Street 1Jeffrey Cooper

Obvykle mě knihy podle filmů nepřitahují (a v obrácené kombinaci zrovna tak). Tohle je jedna z čestných výjimek, protože knižní série knih o Freddym se mi dostala do rukou v náctiletém období, kdy jsem se s hrůzostrašnou literaturou teprve seznamoval. Načteno jsem z horroru mnoho neměl a jelikož filmy tohoto ražení byly většinou doma tabu, byly všechny tyto příběhy jedno velké „wow!“
Dnes už samozřejmě vnímám všechnu tu brakovitost příběhu v pestrých barvách. Občas problikne nějaká gramatická či stylistická (to častěji) chybka, ale to k tomu tak nějak patří; čert to vem. Noční můry v Elm Street jsou kult... nicméně zde hodnotím pouze knihu, která je defakto zestručnělým či přímo pozměněným přepisem scénáře. Někdy to v mých očích pomohlo, jindy ubralo - ve výsledku tak jde kvalitou o příjemně vyrovnanou trojici příběhů (+ epilogický popis Freddyho života, bez něhož bych se klidně obešel).
Pokud s nostalgií vzpomínáte na staré horrory či se vám nějakým zázrakem nepoštěstilo vstoupit do Freddyho říše nočních můr, tahle kniha čeká na vás.

20. září


Psycho IIIPsycho IIIRobert Bloch

Souhlasím, že v rámci této trojdílné série je tato část příběhově i pojetím slabší. Nicméně k elegiím na tuto knihu se nepřipojím, protože mi stále přijde jako kvalitní čtivo. Tentokrát je zvýrazněna pátrací linka na (zdánlivě) úkor psychiky postav. Možná právě proto lze hůře vidět kvality této knihy... Ale!
Tento příběh je o rozporu mezi tím, jak se lidé snaží působit a co ve skutečnosti dělají. O řetězení zla, sebezáchově a maskách, které si nasazujeme. A zatímco v městečku houstne atmosféra čehosi temného, my pod tyto masky nahlížíme a hledáme motivace. Proč se lidé chovají tak jak se chovají? Co je tzv. normalita a co už je nebezpečná odchylka? A je to skutečně odchylka nebo jen přirozený obranný mechanismus? Tyhle a další otázky se vyplatí si v průběhu čtení klást - a možná nakonec dojdete k závěru, že „jsme všichni tak trochu blázni...“
(Perličkou může být několik referencí na Blochovu povídku „S úctou Jack Rozparovač“. A nemohu se zbavit dojmu, že Bloch sám sebe napříč sérií pasoval do role doktora Steinera, což mi přijde zábavné.)
Podobně jako v předchozích dílech zde neočekávejte gejzíry krve. Tato jatka jsou především psychického charakteru; soustředí se na to, co před sebou i jinými skrýváme ve své mysli. Knihu bych doporučil všem čtenářům, kteří se nebojí nahlédnout do sebe sama.

14. září


Psycho IIPsycho IIRobert Bloch

Co jsem si pamatoval, pokračování této psychárny bylo o poznání slabší. Tudíž mě překvapilo, že tomu tak po letech (a rozšíření znalostí) již není - a proto hodnotím vysoko. Ano, knihu lze číst jako jednoduchý příběh o Batesově útěku a následném pátrání v Hollywoodu po jeho osobě, což má nečekané rozuzlení. Tato varianta skutečně odpovídá 3 až 4 hvězdám...
Ale lze se dívat hloub. Protože tohle není jen o čemsi temném v Hollywodu; ten je pouhou kulisou, kde jednotlivé postavy hrají roli různých částí lidské psychiky. Vyprávění sleduje jejich interakci, rostoucí strach, paranoiu a šílenství. Jakmile to začnete vidět, je příběh v podstatě stejně geniální jako první díl. Závěr je pak temnou třešničkou na dortu. A vnímám i skrytý Blochův vtip, který se příběhem táhne a mně z něj navzdory veškeré temnotně cukají koutky úst.
Pokud očekáváte pouze senzaci typu prvního dílu, je tahle kniha vaším zrcadlem; ale jestli jste se nepřišli živit na bolesti trpícího člověka a chcete se raději vydat na průzkum vetché hranice mezi rozumem a iracionálnem, je čas na další výlet do hlubin lidské psychiky...

10. září


PsychoPsychoRobert Bloch

Chvíli jsem uvažoval, zda hodnotit níž, ale nakonec jsem musel uznat, že mě tato kniha slušně odvařila. A to jak tehdy když jsem ji četl poprvé, tak i dnes, kdy vím o psychologii víc než kdysi. Skoro bych řekl, že čím víc dokážete vidět do lidské psychiky, tím je celá Psycho-série temnější, hlubší. Ačkoli knihu proslavil filmový derivát, tato kniha podle mě jeho slávu nepotřebuje. Co se mě týče, pokud jste neviděli film, jděte nejprve do knihy.
Je lhostejné, kolik toho předem víte o Normanu Batesovi; ta dusná atmosféra skrývaného psychotismu na vás dopadne už na prvních stránkách příběhu. Je pravda, že mnohé postavy nejsou až tak propracované - jde spíš o to na nich ukázat důsledky Batesova konání. Ač kniha místy obsahuje zastarávající prvky a pohledy, její téma je stále nadčasové.
Je to krátký a úderný román sahající hluboko do lidské psyché. A já bych jej doporučil všem, kteří rádi hloubají nad temnými zákoutími lidské mysli.

09. září


BibleBible neznámý, neuveden

Jako u každého filozofického či naučného spisu nehodnotím počtem hvězd; komu by chyběly, nechť si přimyslí 3 kusy.
Nejde o lehké čtení; nestačí jen rozumět smyslu slov (číst), ale také text chápat. Problémem pak může být zub času, díky kterému je čtenáři děj i historické pozadí hůře srozumitelné - což ale vzhledem k úctyhodnému stáří spisů nevidím jako nutný zápor. Naopak je to zajímavá sonda do životů a myšlení lidí ve vzdálených dobách. A krásně se zde ukazuje, že lidské postoje jsou i po staletích stále stejné...
Na druhou stranu jsou přístupy k některým ožehavým tématům dávno přežité. Jinde zase mnohé uvedené věci nadpřirozeného charakteru jasně vidím jako metafory či logicky vysvětlitelné záležitosti. Ve výsledku zde tedy z mého pohledu nějaká berlička v podobě Boha není třeba; ano, kdysi tento myšlenkový abstrakt měl své opodstatnění, dnes mi však už takto podaný smysl příliš nedává.
Nevidím tuto knihu nutně jako náboženský spis; pojednává hlavně o myšlenkách a postojích lidí své doby. Starý zákon kombinuje historii s určitým kodexem „normalizujících“ pravidel (čímž poněkud nešťastně rozdělí lidi na „dobré“ a „špatné“). Nový zákon pak tato ustanovení upravuje či vyvrací. Zde se nemohu zbavit dojmu, že apoštolové svého mesiáše plně nepochopili a na jeho poselství tak adekvátně navázali až někteří pozdější filozofové.
Konec rouhání. Knihu bych doporučil tomu, kdo si ji chce přečíst.

04. září


Truhla ze Zálivu smrtiTruhla ze Zálivu smrtiSvatopluk Doseděl

Další ze znovu přečtených knih, zajímavé však je, že od doby vydání se můj pohled na ni až tolik nezměnil. Povětšinou je to čtivý průměr, ze kterého si sice na zadek nesednete, ale stejně budete chtít vědět, jak příběh dopadne. Navíc jsou příběhy přímo zasazeny do českého prostředí, no neberte to.
Co se týče oněch novel, nejsou vyloženě špatné. Nicméně pokud už jste od autora něco přečetli, tady jasně cítíte, že napsal i lepší věci. A pokud ne - první příběh by zasloužil více rozvinout, druhý mi přišel až moc předvídatelný a třetí... byl zajímavý, nicméně na můj vkus poněkud překomplikovaný. Kouzlo příběhů však díky svižnému stylu psaní funguje; prostě takové to fajn čtení pro volné chvíle.
Další (kratší či delší) příběhy od tohoto autora rozhodně uvítám.

06. července


Zlo přichází třikrátZlo přichází třikrátSvatopluk Doseděl

Po nedávném návratu k Bestselleru jsem se rovnou rozhodl si znovu přečíst i ostatní autorovy knihy. Pro sebe jsem je objevil v té krásné době, kdy jsem teprve objevoval, že něco jako horror existuje (a to dokonce i v českém podání). Nicméně ve svém bláhovém mládí jsem tuto knihu ještě nedovedl tolik ocenit; je docela zajímavé, že jednotlivé příběhy bych z hlediska oblíbenosti seřadil úplně obráceně, než tehdy.
To nic nemění na tom, že nehodnotím vyloženě špatně ani jednu z trojice příběhů. Některá nečeská jména sice zprvu praštila do očí, avšak propojení jednotlivých vyprávění skrze české prostředí Jarošova nad Nežárkou se mi zamlouvalo. Samozřejmě příběhy mají místy své mouchy (i proto o kapku nižší hodnocení) zejména co se týče předvídatelnosti; docela často se dá odhadnout, kterým směrem se děj vyvine.
Tato horrorová kniha svůj morbidní účel splnila a já jsem spokojen.

02. července


Alenčina noční můra v Říši divůAlenčina noční můra v Říši divůJonathan Green

Jak tak koukám, je to tady samý gamebookový zelenáč! Což vůbec nevadí, naopak jsem rád, že tento knižní subžánr pomalu ožívá - více či méně úspěšně. Tohle je naštěstí ten první případ. Do dobrodružství spadnete takříkajíc po hlavě a bizarní až horrorový nádech Alenčina dobrodružství tomu dodává velmi specifickou atmosféru. Velice dobře se to četlo a hrálo, s občasnými kiksy a smrťáky je třeba počítat. Instantní smrti zde nebyly náhodné, ale řídily se hráčskými rozhodnutími, což je chvályhodné.
Hru jsem dokončil na druhý pokus. Herní mechanismy fungovaly bez problémů a průběžně jsem dostával nápomocné rady. Obávané bludiště mi ovšem přišlo triviální, s návodem od Šklíby i bez něj. Trochu mne však zklamala poslední třetina, která byla jeden souboj za druhým... a když už si myslíte, že je hotovo, objeví se další a další protivníci.
Samozřejmě nechybí tajná hesla a odkazy. Hru kupříkladu nedokončíte bez znalosti pravidel šachů (skvělá hádanka, se kterou mě autor poprvé pěkně vypekl). Naopak jsem kroutil hlavou nad hádankou s šesti ciferníky, kterou jsem sice nakonec vyluštil, ale doposud mi nedává logický smysl. A na okraj, pro řešení jistých úloh je vzadu nikde nezmíněná kódovací tabulka. :)
Závěrem musím pochválit vymazlené ilustrace, odpovídající ilustraci na obálce (míněna starší paperbacková verze). Obrazy a jim odpovídající odkazy jsou sladěné, jako bych znovu držel v ruce jeden z těch GB ze staré školy.
Doporučuji gamebookovým začátečníkům i veteránům.

21. června


BestsellerBestsellerSvatopluk Doseděl

Pamatuji, jak jsem knihu poprvé četl v onom krásném období, kdy jsem pro sebe objevil existenci horroru. A k mému (tehdejšímu) překvapení od domácího autora! Tak či onak, tento příběh nás neponechává v českých reáliích (jak je u Doseděla častým úkazem), ale vezme nás do přes oceán do Ameriky. Když jsem teď po letech provedl znovučtení, dokázal jsem knihu ocenit o cosi lépe - a také mě zaujalo, jak věrohodně je zahraniční prostředí podáno.
Samotný příběh (točící se sympaticky kolem světa spisovatelů) má cca prvních stopadesát stran solidně našlápnuto. Pak ale (snad ve snaze to už nějak zakončit) začne být děj trochu laciný a nevěrohodný. Ne snad v neurčitém popisu Zla (to mi ve skutečnosti sedělo) jako spíše v chování až příliš zmasakrovaných postav. Kouzlo se ztratilo a znovu se slabě dostavilo až v závěru, kde jsem však závěrečnou pointu bez problémů uhodl.
Bestseller mám z autorovy tvorby nejraději a nebál bych se ho doporučit.

17. června


ZvrácenáZvrácenáHaruto Rjó

Skvělá manga, která v sobě kombinuje snad všechny úrovně horroru, od rozkladného hnusu až po vykloubení z reality. Hodně tomu pomáhá i perfektní kresba (ten smrad odpadků z ní lze téměř hmatatelně cítit), kde každé zjevení záhadné dívky působí jako čistý vpád ze světa nočních můr. A vše se pomaloučku a odměřeně stupňuje... a jakmile už si myslíte, že jste spolu s hlavním hrdinou problém rozlouskli, znovu a znovu je vám po kouscích podtrhován koberec pod nohama. Dokonce i přítomná klišé (nevěřící policie, telefony vypovídající funkci...) se v hutné atmosféře hladce ztratí. Dvojice sólových příběhů pak ukazuje, že autor je schopný rozehrát solidní psycho i na nemnoha stránkách; zde jsem byl neméně potěšen. Víc takových záležitostí!
Super čtení pro všechny zvrácené duše, které si rády vychutnají kvalitní horror.

16. června


Písně mrtvého snivcePísně mrtvého snivceThomas Ligotti

Čeká mne obtížný úkol - napsat stručný a střízlivý komentář ke knize, ze které jsem nadšený. A co že mě tak zaujalo? Ona plíživá pokroucenost dějových linek, kde od prvních vět víte, že je cosi „špatně“. Děs tady nevychází přímo z otevřených popisů utrpení ani z působení ikonických monster - místo toho nechává tichou temnotu a rozvrácené groteskno vyvěrat do našeho světa přímo z hlubin vaší mysli. Bez krve, bez větší akce (mimo samotného aktu bytí) a s notnou příměsí nepřirozena.
Skutečnost, že jde o povídky celé věci jen přidává na intenzitě - záležitosti jako Sen o figuríně, Těžkosti dr. Thosse či Deník J. P. Drapeaua se (ač nejen ty) dotkly otazníků v mém nitru. Samozřejmě, autorův styl vyprávění nemusí sedět úplně každému (čím hloubavější čtenář, tím větší zážitek), dovedu si představit i čtivce, na které tento typ vyprávění neučiní žádný dojem. Na mě to (jak vidno) zapůsobilo velmi. Dokonce i kvalita povídek je relativně vyrovnaná, nečastý to jev.
Pochvalu zaslouží i vnitřní ilustrace, perfektně podchycující specifický tón příběhů. Obálkou jsem si nejdříve nebyl jistý; po přečtení knihy vím, že byla zvolena příznačně. Otázkou zůstává, zda dostatečně zaujme i čtenáře existencí tohoto autora doposud nepolíbené.
Zkrátka a dobře, nemám téměř co vytknout. Knihu tímto definitivě řadím ke svým oblíbeným kusům, k nimž se jistě nejednou vrátím. Nezbývá než doufat, že do našich končin časem doputují i zbývající části Ligottiho díla...

06. června


RosieRosieJan Hlubek

Strašidelná novela určená (zejména) pro mladší členy člověčenstva. Minimálně z textu to jde znát, nicméně čtení si užijí i dospělí (pokud své vnitřní dítě nenechali zemřít). Není to z mého současného pohledu nic hlubokého, přesto by mě to v tom správném věku zřejmě mělo ten správný impakt.
Nicméně už v dětství jsem si potrpěl na vzhled knih; přední obálka tématiku příběhu trochu napoví, ale moc neprozradí. Mé dospělé já by zase ocenilo lepší korektury. Na druhou stranu příběh čtenáře vtáhne a zachová si svižnost vyprávění až do samého konce, kde jde cítit autorova chuť psát dál.
Horrorová jednohubka, kterou bych mladším ročníkům neváhal doporučit.

25. května


Tři královéTři královéZdeněk Ležák

Mám z toho podobné pocity jako z komiksu příbuzného tématu Zatím dobrý. Děj je poněkud epizodický až přestručný, řada osobností se jen mihne (medailonky na konci to nezachrání) a někdy kolem poloviny knihy čtenář cítí, že ztrácí přehled. A to by se během vyprávění (i podle skutečných událostí) dít nemělo.
Nicméně přesto nehodnotím zcela negativně. Dobře to odsýpá, u hlavních postav lze rozeznat, kdo je kdo a především - má to perfektně vykreslenou atmosféru (za mě mohli autoři i přitvrdit, čtenáři to povětšinou snesou, když čtou podobné záležitosti). Zejména poslední jmenované má na svědomí hlavně kresba, která vtáhne do děje.
Lze doporučit všem, kteří by rádi získali přehled o odboji za dob protektorátu.

24. května


SkvrnaSkvrnaGillian Flynn

Pomalý začátek, starý dům, houstnoucí atmosféra... přesně jak to má v dobrém horroru být. A pak se to zlomilo, jako by si autorka řekla, že vlastně chce napsat něco většího. Jakkoli mám otevřené konce v lásce, posledními stranami jsem byl poměrně zklamán. Ději by prospělo, kdyby se ke konci tolik nerozjel do ztracena.
Ono by to ve výsledku až tolik nevadilo. Dominuje čtivý děj, pevná vazba a celkově krásný vzhled knihy. Ovšem na druhou stranu - svazky horrorových povídek (zahraniční i české) za podobnou cenu najdete ve větším počtu příběhů a v horrorovější verzi. Už jen kvůli tomu musím knize snížit hodnocení. A to je škoda, protože ve větším množství příběhů podobného ražení by z toho mohla vzniknout vykutálená záležitost.
I tak ovšem Skvrna poskytne fajn příběh k ukrácení dlouhé chvíle.

22. května


Černé díry a budoucnost vesmíruČerné díry a budoucnost vesmíruStephen William Hawking

Filozofii a naučnou literaturu hvězdami nehodnotím (filozofie je subjektivní, naopak vědecká fakta kašlou na cizí dojmy). Komu by snad hodnocení chybělo, nechť si přimyslí tři hvězdy. Jsem z knihy poměrně rozpolcený. I s vystudovanou (neteoretickou) fyzikou jsem se v některých okamžicích poněkud ztrácel. A pokud v laickém čtenáři budí slovo integrál děs, může předposlední kapitolu plnou hamiltoniánů s klidem vynechat.
Ačkoli se Stephenem Hawkingem zůstávám v zásadním sporu, co se optimistického pohledu na vesmír týče (což je na delší diskuzi), výrazně vylepšil můj pohled na singularitu a vznik/zánik vesmíru. V celkovém obrazu mi to zapadá na správná místa - a to mi dělá radost.
Tato kniha jako by se nemohla rozhodnout, zda je určena laikům či odborníkům. Potenciálnímu čtenáři nezbývá než se podívat za její horizont událostí... :)

21. května


ZatracenciZatracenciMartin Štefko

Jelikož westerny mě z větší části míjely, tahle kniha pro mne do jisté míry byla výpravou do neznáma. A musím říct, že velmi osvěžující! Zpočátku jsem si nebyl jistý, zda mě příběh zaujme, ale následující řada zvratů, situací a zajímavých charakterů mě pohltila a provedla až do samotného konce.
Pokud bych měl zmínit negativa, v textu jsem často narážel na hrubky (které pokaždé připomněly, že jen čtu). Nicméně... limitovaná edice, pevná vazba, můj oblíbený formát knihy. Suprové ilustrace i samotná obálka. Vydařená atmosféra. A především čtivý příběh, který dokázal vykřesat odpovídající emoce. Pozitiva výrazně převažují.
Tohle je zatraceně dobrý kousek!

16. května


Milenci ze snů / S Meluzínou sůl lízatMilenci ze snů / S Meluzínou sůl lízatHonza Vojtíšek

Netradičně začnu celkovým vzhledem knihy. Ilustrace obálky i nitra (barevně odlišené) jsou super; děj nenapovídají, spíše doplňují. Co víc, člověk si může nalepit názvy děl jak chce (což u mě znamená, že jsem minimálně jeden nalepil vzhůru nohama, ale už jsem se s tím trochu smířil). Je to originální a líbí se mi to.
Co se týče příběhů, každý z nich hraje na trochu jiné struny děsu. S Meluzínou sůl lízat je tichý, plíživý horror; od začátku víte, že je něco v nepořádku, přičemž to stále sílí a roste až do finální katarze. Příběh Milenci ze snů je temná psychologická záležitost ze života traumatizovaného člověka; stále častěji uniká do světa snů, kde na něj čekají jeho zhmotnělé touhy... a noční můry.
Za mě velká spokojenost. Máte-li rádi literární horror, tady bych neváhal...

11. května


Země IndiánůZemě IndiánůJason Aaron

„Noirový příběh po Indiánsku“, řekl můj mozek po dočtení tohoto komiksu. Nějak takhle to na mě působí a musím říct, že i když jsem od toho vůbec nic nečekal (kecám; čekal jsem, že mě to nebude bavit), chytilo mě to a nepustilo. Takže za mě velké překvapení a spokojenost.
Oceňuji zde zejména dvě věci - postavy a cliffhangery. U postav chvíli trvalo, než jsem jim přišel na chuť, ale s přibývajícími motivy a minulostí to mělo stále větší grády. Ke konci už jsem se kupříkladu do Dashiella dokázal poměrně dobře vcítit. A cliffhangery (krom toho že jsou zmíněny i v úvodu, který mě ke čtení příliš nenažhavil) jsou tu burácejícím motorem, který vás nutí číst stále více a více - příznak všech dobře napsaných věcí. Přiznávám že po tom posledním jsem zalomil rukama, že nemám po ruce pokračování. A co se týče kresby, je fajn - ani moc přehnaná, ani moc při zemi. Tak akorát.
Milovníci drsnějších příběhů, tohle je vaše oblíbená příchuť.

08. května


Zatím dobrý (komiks)Zatím dobrý (komiks)Jan Novák

Přemýšlel jsem, zda dát dvě nebo tři rudé hvězdy, ale nakonec jsem skončil na dvou. Dokud neskončilo úvodní „vyšetřování“, stále jsem se ještě orientoval. Jenže pak se děj doslova rozsypal na kusy a já rázem nevěděl, která bije. Postavy se rázem začaly plést a nepomohlo tomu ani jejich červené zvýraznění. Kresba na mě také emoce nepřenesla, což u podobného příběhu zamrzí. Dokonce ani ty hlavní postavy neměly (vzhledem k délce knihy) nikterak hluboký charakter. Možná i v důsledku toho všeho mi konec historického příběhu vyzněl lehce falešně a jen jsem nad ním (některé teď trefí šlak) pokrčil rameny.
Hned několikrát mě při čtení napadlo, že původní knižní předloha asi bude lepší. Do tohoto komiksu jsem se nedokázal ponořit, chtělo by to lepší zpracování. Ale nakonec mi to snad i cosi dalo. Takže ještě pořád dobrý... :)

08. května


1