Morbidus Morbidus komentáře u knih

☰ menu

Smrt bývá nehezká Smrt bývá nehezká Jiří Sivok

Pokud četba některých knih svého čtenáře pohltí, tahle kniha jej doslova zblajzne! Už dlouho se mi nestalo, že bych nějakou knihu přečetl na jeden zátah. Nicméně čtivost i živost textu čtenáře prostě nepustí. K mému překvapení to nebyl příběh vyloženě o „prokletém autu“ nebo „nehmotných nemrtvých“. Nadpřirozeno hraje sice prim, ale niterně lidský příběh pojednává zejména o titulní smrti. A taky o kýženém pocitu smíření, kdy je třeba nechat minulost jít.
Text je bohatý na emoce, avšak mimo různorodě nepříjemné a smutné pocity (v pozitivně-hororovém smyslu) jsem zde měl slušný náběh na mrazení v zádech při setkání hlavního hrdiny s Jiřím Skálou. Neříkám, že ostatní části mi připadaly slabé, ale místy mi v textu něco přišlo navíc nebo naopak chybělo. Většinou však jde o maličkosti. Knize prospívá taktéž fajnová obálka i parádní vnitřní ilustrace - přesně taková grafika mi k této knize sedí. Třešničkou na dortu je i bonusová povídka (kterou jsem četl už kdysi dříve pod jiným názvem), kde pozorný čtenář může objevit letmé propojení s předchozím příběhem.
Po této knize určitě sáhněte, máte-li zdravě morbidní smysl pro horor.

18.11.2022 4 z 5


Sběračka kostí Sběračka kostí Ludmila Svozilová

Podařilo se mi do knihy naneštěstí začíst až okolo první čtvrtiny obsahu. A to je paradoxně způsobeno právě tím, co v mých očích činí tuto knihu nadprůměrnou. Autorka totiž zbytečně nevysvětluje (pominu-li možná až spoilerózní anotaci v zadní části knihy), nechává děj plynout a teprve v jeho rámci začne dějství dávat pevnější kontury. To je navíc ještě umocněno lyričností textu a jeho jinotaji - ty od pečlivého čtenáře nejenže vyžadují používání mozku, ale předpokládají určité všeobecné znalosti. Tahle kniha není psána pro blbce, ale pro sečtělé jedince.
Už pouhý pohled na tento svazek budí lásku ke knihám. Pevná vazba, titulní mlhavost ilustrací a barevné kombo (byť jinak bleděmodrou nemám příliš rád) příjemně navnadí. K textu mi sedly i ilustrace vnitřní, právě z důvodu oné abstraktnosti; působily víc emočně než logicky, a to mi sedí k vnitřnímu světu hlavní hrdinky. Ta je vykreslena velice žensky a byť mi v určitých ohledech trochu vadila, nakonec se ukázalo, že to mělo své odůvodnění i smysl; dokonce to souviselo s poselstvím samotného příběhu. V tom vyprávění je hodně empatie a bolesti, ale také určité smíření. Je tady něco, co hledáte.
Máte-li chuť na netriviální příběh s bohatou paletou emocí, neváhejte.

12.11.2022 4 z 5


O dracích a lidech O dracích a lidech Tereza Kadečková

Hned na začátku vyprávění mě odrovnal kněz s revolverem a já v tu ránu věděl, že budeme kamarádi. Text je celkově čtivý, nápaditý a směřuje k akčnějšímu stylu vyprávění. Vysvětleno je jen to nejnutnější; díky tomu se děj pohybuje vpřed, nepřešlapuje a čtenář je nucen používat mozek. Psychologie funguje na výbornou, což se projevuje nejen u dvojice hlavních postav. Příběh jako celek klame tělem a hraje si se čtenářem pomocí náznaků; ale i pokud hledáte ďábly v detailech, stále jde o solidní experimentální matroš. Hlavně poslední kapitoly se vymykají konvencím a posouvají knihu na úplně jiný level.
Samozřejmě mám i drobné výhrady. Místy na mě děj byl až příliš rychlý a zběsilý, ale to je spíše otázka čtenářských preferencí. Vnitřní ilustrace by vynikly v komiksovém zpracování příběhu, ovšem zde mi v hlavě utkvěly s bídou dvě tři. Obálka knihy mě zprvu neoslovila (ačkoli bílá je zajímavá volba) - nicméně jedním dechem musím dodat, že po dočtení pro mě získala symbolický i emocionální nádech. Což je vlastně ve výsledku klad.
Není-li klasická fantasy váš šálek čaje a hledáte originalitu, zde si přijdete na své.

02.11.2022 4 z 5


Mrtvé ženy Mrtvé ženy Martin Štefko

Nečekaný, avšak fungující mix s význačnou příchutí thrilleru, jehož ingredience mi hodně připomínají seriálového Hannibala, Dextera, všemožné Sherlocky Holmese a něco, co nejspíš neznám. Jen jsem se časem trochu divil, že ústřední tým spánkových deprivantů (plusové body za Hankův černý čaj!) je stále schopný řešit nový příval hrůz, aniž by odpadl únavou. Ale to je jen nepatrný detail. Popravdě se mi většinu času dařilo (je to prokletí) úspěšně držet krok s Hankem.
Jako negativum nevnímám ani brutalitu, vulgaritu ani občasnou erotiku - tohle k žánru patří a zapadalo mi to tam bez jakéhokoli narušení čtivosti. Vlastně bych si možná dovolil tvrdit, že kniha má mimo drsné pasáže i poměrně „dobrý humor“. Na druhou stranu mi trochu vadila „neuzavřenost“ některých dějových linií. Naštěstí je vše navzájem propojené, takže po čas četby není třeba se nad tím výrazněji pozastavovat. Nejvíce jsem si tím pádem užil až poslední příběh (tedy, ne že by kvalita předchozích byla výrazně slabší); podobné skládačky mi prostě sedí. Konec knihy se mi zamlouval a současně navnadil na pokračování.
Doporučuji nejen milovníkům thrilleru, ale i čtenářům temnější literatury.

16.10.2022 4 z 5


Domeček pro panenky Domeček pro panenky Neil Gaiman

Opět skvělé, ale tentokrát o fous slabší. Těžko se popisuje proč - snově ujetých až psychedelicky horrorových výjevů se najde dostatek, stejně jako zajímavých postav a jejich osobních dramat. Je to hravé, svěží, brutální... nicméně natolik zvláštně odvyprávěné, že i když se v ději dá pohodlně vyznat, rotuje mezi charaktery příliš rychle. Nedařilo se mi lidsky sžít ani s Rose, která je mimo Sandmana jakýmsi středobodem tohoto svazku.
Nicméně i když kolem mě řada postav jen profrčela a zmizela zpátky do temnoty, je tu mnoho nezapomenutelných výjevů. Obilninová konference a její účastníci. Čtvrtá část knihy. Korinťan. Ztvárnění víru. Touha. Dalo by se pokračovat donekonečna, ale fakt je, že jde o záležitosti, které se usadí v hlavě a přetrvají dlouhá léta. Jsem rád, že jsem si tento komiks naditý fantazií opět připomněl.
Pokud jste si užili první svazek, u druhého není o čem diskutovat.

10.10.2022 4 z 5


Preludia & nokturna Preludia & nokturna Neil Gaiman

Četl jsem pár kousků Sandmana už někdy v pubertě - a už tehdy zaujal. Dokonce natolik, že i po více než deseti letech jsem si vybavil základní kostru děje (je vždycky skvělé, když toto kniha dokáže). Ačkoli seriály a filmy dle knih spíše nevyhledávám, v tomto případě dle ohlasů půjde o čestnou výjimku; a jelikož kniha má vždy přednost, rozhodl jsem si osvěžit paměť. Dýchlo to na mě ještě mocněji, než v minulosti.
Příběh jako takový je v podstatě jednoduchý... a současně vůbec. Už jen díky tomu plně spadá do mého vkusu. Snad jediným slabým místem je pokus naroubovat do příběhu i Ligu spravedlnosti, což alespoň vyznívá komicky, když nic jiného. Naopak některé další charaktery (zdravím, Johne Constantine!) mi zde mimořádně seděly. Stejně jako všechny ty hororové vibes, které pro mě dílo dělají mimořádně čtivým. Ale především - je to psáno s obrovskou fantazií a nebojí se to (ze své podstaty) zkombinovat cokoliv.
Vynikající rozjezd, tady není nad čím váhat.

08.10.2022 5 z 5


Trojka Trojka Kieron Gillen

Třetí komiks jménem Trojka (jak ikonické), který jsem měl tu čest si v rámci nakladatelství Mighty Boys přečíst, je historickým příběhem. Takže mě zajímalo jak, se s tématem tvůrci poprali - jak napovídá hodnocení výše, poměrně obstojně. A to i přesto, že příběh je z těch přímočařejších; jeho síla je soustředěna ve vykreslení pohnutek a motivací toho, kdo-co-proč udělal. Kresba mému oku lahodí a v bojových částech jsem se zde neztrácel. Nicméně vzhledem k zasazení děje do historie se čtenáři očekávající „akční řežbu“ mohou ztratit. Je třeba umět číst mezi řádky a neopomíjet doplňující informace.
Skutečným pokladem pro mě byly závěrečné rozhovory a především shrnující esej profesora Hodkinsona. Přiznám se, že příběh Třístovky mě nikdy neoslovil a k vojenství mám (z povahy) odpor - není tedy divu, že školská prezentace Sparty mi tuto kulturu předem zprotivila. Texty v tomto svazku celou mystifikaci staví zpátky na nohy a díky tomu lze Sparťany (resp. Lakedaimonce) chápat jako lidské bytosti a ne bandu bojechtivých magorů. Docela mě to i ohromilo, když uvážím, jaký dopad to má na současný svět. To je ta věc, která činí toto dílo důležitým.
Trojka rozhodně stojí za přečtení, ať už historii holdujete nebo nikoli.

29.09.2022 4 z 5


Vostrá krása Vostrá krása * antologie

Tato kniha je zvláštní už tím, jak je v jádru rozkročená mezi antologií a sbírkou. Současně trochu klame tělem, protože mnohdy se o erotiku pouze lehce otře - pokud vůbec! Vlastně bych spoustu povídek označil za takové to fajnové klasické sci-fi a v některých případech dokonce až bizarro (a to dřív, než to bylo v našich končinách in). Samozřejmě lze místy občas pocítit i chvění ze světa hororu či fantasy, ale oním spojujícím článkem celé knihy je zejména humor.
V tomto směru mě nejvíc dostal Dlouhý den Vlasty Řeháka („Bikvik or bidet“ mě bude rozsekávat ještě dlouho), těsně následovaný povídkou Jak jsem zaspal dobu. Co se týče erotična, je tu pro něj v příbězích prostor, ovšem často nevyužitý či promarněný. Původní lechtivý záměr knihy tak zřejmě nejlépe splňuje krátký poeticky snivý kus Stereogram. Neoslovil mě vlastně pouze příběh Darklady hledá hrdinu; je to ten typ vyprávění, který pro mě není zajímavý ani zábavný. Takže abych své hodnocení nějak uzavřel - ona ta Vostrá krása až tak vostrá není. :)
Pohodové čtení, u kterého rád stráví příjemné chvíle každý milovník fantastiky!

25.09.2022 3 z 5


Ozvěny Ozvěny Joshua Hale Fialkov

Skvělá záležitost! Pokud se mi předchozí počin z kuchyně Mighty Boys líbil, tak v případě knihy Ozvěny jsem vyloženě nadšený. Přiznávám, že zprvu převládala mírná nedůvěra, ale trvalo pouhých pár stran, než mě příběh dokonale zaháčkoval. A pak už mě nepustil až do temného konce. Příběh táhnou kupředu mrazivá odhalení, která si pocitově mohou podat ruku s pokrouceností japonského hororu. Druhou věcí je sílící a stále hlubší nejistota, kde se proplétá psychické onemocnění hlavního hrdiny s iluzemi, které člověku může nestřeženě poskytnout holá realita.
Musím se ovšem přiznat, že třetí kapitola ve mně vzbudila určité podezření, které ve čtvrté kapitole získalo konkrétní kontury a později se do puntíku potvrdilo. Neznamená to však, že jsem zklamán; naopak jsem potěšen a příběh tím nic neztratil. Ostatně, když díky zdánlivě nepatrným detailům dokážete odhalit kam příběh směřuje, je to skvělá ukázka symbiózy vypravěčského a kreslířského řemesla. Zde se to podařilo na jedničku, což ostatně dokládá (vedle přemýšlivých doslovů a obrazového bonusu) i popis tvorby celé první kapitoly, krok za krokem.
Jedna z těch záležitostí, které si milovník hororu chce přečíst, ale neví o tom!

19.09.2022 5 z 5


Mízožravci Mízožravci Petr Boček

Mízožravci pro mne dlouho zůstávali otazníkem, protože ani po přečtení anotace mi nenaskočila žádná výrazná teorie, oč by zde mohlo kráčet. O to raději jsem se nechal pohltit čtivým příběhem, ve kterém nechybí autorské rozpomínání na staré časy, spousta trefných přirovnání a především efektivní proplétání minulosti s přítomností. Poslední jmenované značí, že nepůjde o četbu pro sváteční čtenáře; text volně plyne i skáče do minulosti, přítomnosti a nočních můr mezi nimi. Navíc se tak děje nejen očima hlavního hrdiny; z tohoto důvodu se zde méně pozorní čtenáři mohou občas ztratit. To však není můj případ - veškeré dění se mi po čas četby s přehledem poskládalo v jeden celek a souvislosti protkané napříč knihou jsem si díky tomu patřičně užíval.
Jelikož jde o kraul ve vodách hororového příběhu, různých úchylek a perverzit se tu najde přehršel. Nejde však o žádnou samoúčelnost, román jako celek dává i v tomto rozměru smysl. Je pravdou, že závěr trochu ztratí intenzitu a nabere na akčnosti, ale jsem za to vlastně i rád. Navíc příběh nabízí hned dva možné konce! Co se týče negativ, čas od času na mě vyskočila nějaká chybka v textu; ovšem mnoho jich není. Mou jedinou větší výtkou tak zůstává obálka - ačkoli mně osobně svou atmosférou ke knize sedí, vizuálněji zaměřené osoby ji snadno přehlédnou. Což je škoda.
Máte-li rádi mix tajemna, starých kultů a zeleného hororu, dejte tomu šanci!

17.09.2022 4 z 5


Cesta kostí Cesta kostí Richard Douek

Řekl bych, že síla této knihy spočívá zejména v tom, že poměrně brzy vytušíte, co se zde v rámci příběhu odehraje. A k vaší hrůze se to opravdu děje! Tu v mlaskavě rudých barvách, onde v nekonečném bílém mrazu. Právě kombinace tušeného a skvělé kresby způsobil, že děj pro mě získal takřka zvukový rozměr. Dalším velkým plusem je, že jakkoli ústřední trojice vypadá do jisté míry podobně, postavy jsou vykresleny (charakterově i obrazem) natolik živě, že nebyl větší problém je vzájemně rozlišit.
Zlo zde má mnoho podob - od lidského až po nadpřirozené. Obojí je v důsledku propojené a můžete si zvolit, která úroveň horroru vám sedí. Z otevřeného konce pak vane mráz, který do mysli přináší nepříjemné otázky. Ale i když bych chtěl podobného materiálu víc, v příběhu samém už není co dodat. Zaujal i autorův doslov (který dění zasadil do reality a dodal mu tím další rozměr) a obrazové bonusy, které v sobě příslušné emoce nesou i beze slov.
Kvalitní horrorový komiks, drsnější čtení - za mě rozhodně dobrá volba.

11.09.2022 4 z 5


Kazatel Kazatel Honza Vojtíšek

V případě Kazatele možná budu trochu kacíř. Z nějakého důvodu mi po seznámení s hlavními postavami ústřední zápletka přišla relativně předvídatelná. Střední část knihy jakoby čtenáře vedla pouze od jedné „epizody“ k druhé; občas jsem měl problém „přeladit se“. V poslední třetině dění věci začínají zapadat do většího obrazu. Nicméně skrytou slabinou románu je dle mě prostá věc: přílišné vysvětlování. Většinu času to nevadí, ale v jistém bodě vyprávění jako bych viděl „lepící pásku“, díky které děj může zamířit kýženým směrem.
Jde znát, že se jedná o jednu z počátečních publikací nakladatelství Golden Dog; text je čas od času obtěžkán gramatickými chybami a místy mohla zaúřadovat stylistika. Ale nakonec jde v důsledku jen o detaily. Román oplývá velkou dávkou čtivosti, představitelně vykreslenými brutalitami a neúprosně rostoucí temnou atmosférou. Navíc se mi hodně zamlouvá obálka knihy a (to píšu snad poprvé) papír, z něhož je zhotovena. Takže i když výše hovořím o nedostatcích, oslovilo mě to a přisálo se to k mému srdci. Přesto a právě proto, že jsem uhodl, co najdu na posledních řádcích...
Velmi sympatická záležitost, kterou by žádný horrorový fajnšmekr neměl minout.

09.09.2022 4 z 5


Tokijský ghúl 1 Tokijský ghúl 1 Sui Išida (p)

Na tuhle mangu jsem byl docela zvědavý, protože ghúlové dlouhý čas patří mezi mé oblíbené bytosti. Tudíž jsem byl pojetím příběhu překvapen - a zaražen. Nebudu zde nic prozrazovat, jen snad jen, že mě to nijak neohromilo a ústřední ghúlové neměli příliš potenciál mě zaujmout. Vlastně mě zklamalo, že takřka od prvních stránek se o jejich existenci ví a prvek tajemna je tak odvanut rychleji než pšouk ve vířivce.
Samotná kresba mi však byla sympatická a děj táhlo vpřed zejména zejména interní dilema hlavního hrdiny, rozpolceného mezi lidským a nelidským. A bez spoilerů, to s tou instantní kávou (fuj!) je pro mě naprosto pochopitelné, byť je to jedno velké wtf. :D Takže sečteno a podtrženo, četlo se to velmi dobře, ale nechytlo mě to natolik, abych uvažoval o dalším pokračování.
Pokud máte rádi temnější literaturu, tohle by se vám mohlo líbit.

31.08.2022 3 z 5


Ta, co jde první Ta, co jde první Livia Llewellyn

Ta, co jde první, ale vyšla až druhá (což mě nepřestává iritovat), láká na prvky Mýtu. Ovšem kdybych je pominul, připomíná mi Obsidie svou deformativní vychýleností od normality spíš akčnějšího křížence mezi Kafkou a Ligottim. Ale přirovnávací berličky stranou - autorka zde sama za sebe odvedla fajnový kus práce. Četlo se mi to v pohodě (víc podobných textů), má to za mě dobrý humor a hlavní protagonistka je vykreslena stejně působivě, jako okolní prostředí.
Co se týče technikálií, překlad opět nezahálel a dodal tomu odpovídající dynamiku a atmosféru (našel jsem jen jeden překlep). Zejména však musím pochválit skvělou hororovou obálku, která mě upoutala prakticky ihned a navíc odpovídá (ale současně nespoileruje!) obsahu svazku. Prostě a jednoduše, sedlo mi to. Ovšem mohlo by mi to sednout o chlup víc, kdyby text měl mimo zábavný příběh i výraznější zakončení (ačkoli motivace pro napsání tohoto textu - zmíněné i v doslovu - zcela chápu).
Drsné pohlazení pro všechny každodenní rutinou utrápené milovníky podivna.

28.08.2022 4 z 5


Gantz 1 Gantz 1 Hiroja Oku

Bizarní úchylárna pro lidi s velmi specifickým (čti: černočerným) smyslem pro humor. Naštěstí do této skupiny spadám, takže mi to sedlo. Nesympatické „nehrdinské“ postavy mi sem tak nějak sedí a veškeré absurdní dějové zvraty děj pohánějí vpřed. Co se týče nahoty postav, my úchyláci nemáme nic proti - ovšem pak by měla být oboustranná; pixel-cimprlík pro mě byl daleko absurdnější než celý příběh dohromady. Jsem rád, že žiju ve světě bez umělecké cenzury (sarkasmus, for sure).
Sečteno a podtrženo, první díl rozehrál hru, nic nevysvětlil a skončil v půlce (?) akčnějšího děje. A to všechno, aniž by dokázal navnadit na díl další. Což je škoda, protože to má potenciál. Čtvrtou hvězdu tak přidávám jen proto, že mě toto nekorektní čtení bavilo a příjemně odsýpalo.
Odvážnější jedinci nechť zkusí další díly, prý je to dál jen lepší...

28.07.2022 4 z 5


Tráva Tráva Anya Martin

Perfektně žensky podaný psychologický příběh, kde ústřední monstrum současně nepřestává být i určitou metaforou. I samotný název je krásný dvojznačný špek. Navíc příběh až nebývale svižně odsýpá, listy se obracejí úplně samy. Z toho plyne, že všechna ta krásná a podivná bolest vepsaná mezi řádky rychle dospěje svému vyvrcholení. Plusovým bodem je, že z knihy sálá láska k rostlinstvu.
Čtivost je podmíněna i překladem, který se zde povedl na jedničku. Stejně tak mi sedí leskle-zelená obálka a vnitřní ilustrace. Co se týče hudebního playlistu, vnímám ho jako zajímavé zpestření, ovšem kniha by se bez něj obešla. Mimo „přímočarosti“ příběhu tak má druhá (menší) výtka směřuje k přítomnosti ukázky z další připravované knihy nakladatelství Medusa; raději jsem vynechal, abych si do budoucna nezkazil překvapení. :)
Tráva přináší specifické poselství, ovšem užije si ji každý čtenář s otevřenou myslí.

24.07.2022 4 z 5


Minithrillery: 50 superkrátkých povídek s překvapivým koncem Minithrillery: 50 superkrátkých povídek s překvapivým koncem Jaroslav Kuťák

Rozhodně se mi to nezdálo až tak špatné, jak to podle zdejšího hodnocení vypadá. Vlastně se tam našlo i několik velmi povedených kousků. Ale abych to uvedl na pravou míru, dobré tři čtvrtiny příběhů mi vyvanuly z hlavy hned po přečtení. Navíc pro mladší čtenáře, kteří nezažili devadesátky, bude několik příběhů možná hůře přijatelných (ale přesně tyhle otisky doby jsou fajn!).
Je trochu škoda, že se autor délkou povídek nedržel jednotného stylu (například drabble). Takhle je něco příliš roztáhlé a něco až moc stručné. Co mě mrzelo více, byl stav, kdy příběh pokračuje i po pointě a úplně zbytečně ji tříští vysvětlováním (to kdyby náhodou čtenář pointu nepochopil). Což místy trochu zamrzí a shazuje i jinak dobré náměty.
Každopádně stále fajn věc na ukrácení dlouhé chvíle.

18.07.2022 3 z 5


Likvidátor Likvidátor Viktor Beznoh

Fungující a poměrně originální fantasy s dobrým smyslem pro humor - a to jak jazykovým, tak i situačním. Samozřejmě se najdou i výjimky, například v podobě čtvrté části knihy, která je spíše sólovkou jednoho ze dvou hlavních hrdinů - tón vyprávění se dočasně změnil (mírně potemněl), ale dobré dark fantasy si s radostí přečtu taky. Potud kniha funguje skvěle a napomáhá tomu i výkladový slovník na konci knihy, kdyby čtenář snad náhodou některému z výrazů nerozuměl. :)
Na druhou stranu by si kniha zasloužila větší péči v ohledu gramatické a stylistické revize; těch chyb není málo a jdou vidět. To by se však dalo knize odpustit. Co však přejít nemohu, je jakási „povinnost“ bojové části. Jako by si autor řekl, že převede dračákové dobrodružství (Dračí hlídka, Dračí doupě, aj.) fungující bez hráčů do literární podoby. Což sice zní fajn, nicméně ony bojové pasáže tam působily mnohdy jaksi navíc a tím děj zbytečně rozmělňovaly. Tím netvrdím, že by tam neměly být, pokud si je na daném místě příběh sám vyžádá - prostě mi více seděla pátrací či alespoň tajemná linka.
Likvidátor má potenciál a doufám, že tahle povedená taškařice neskončí u jedné knihy. Pokud hledáte fantasy u kterého se pobavíte, tohle je skvělá volba.

10.07.2022 4 z 5


Orange. Kniha první Orange. Kniha první Ičigo Takano (p)

Ústřední nápad je velmi dobrý a abych pravdu řekl, tak tuhle mangu táhne kupředu. Postavy jsou také super, ať už jde o jejich povahové vykreslení či kresba samotná. Kámen úrazu spočívá v tom, že mimo dopisů z budoucnosti je to jen klasická vztahovka. Takže mě nakonec nejvíc fascinovalo, že hlavní hrdinka ustavičně medituje nad nesmrtelností chrousta a vůbec nepátrá po tom, odkud se ty záhadné dopisy vlastně berou.
Ačkoli však má příběh (minimálně první díl) určité mezery, svůj účel čtenáře zabavit a utáhnout bez problémů zvládá. To se však nedá říct o bonusovém příběhu, který přináší genericky cukrkandlovou lovestory, ze které měly mé oči chuť zalézt zpátky do hlavy a nikdy se nevracet. No more, please! X)
Pokud vás vábí romantické příběhy, určitě berte.

27.06.2022 3 z 5


Tommy Taylor a falešná identita Tommy Taylor a falešná identita Mike Carey

Tohle je na rozjezd velice slušný kus. Pomalé tempo mi nevadí, ba ho přímo vyhledávám. Tím spíš, pokud se celou dobu děje něco spíše na pozadí (čemu čtenář pochopitelně zatím nemá rozumět, aby příběh fungoval) a jsem nucen pozorně splétat jednotlivé nitky do celkového obrazu. Což chápu, že se méně náročným čtenářům může vzpříčit v krku - kde chybí okamžitá akce, objeví se prostor pro myšlení a fantazii.
Ať už má ale člověk vkus jakýkoli, k tomuto komiksu (respektive celé sérii) by měl mít něco načteno a jakýs-takýs přehled o literární historii. V opačném případě hrozí, že čtenář si nejenže příběh neužije jak by měl, ale v některých nuancích se vůbec nebude chytat. A jelikož jsou znalosti příběhů částečně provázané s dějem, nelze nad tím jen tak mávnout rukou. Příběh si tak nejspíše lépe užijí sečtělejší čtenáři či rovnou literární tvůrci.
Plnou palbu zatím nedávám - komiks mě zaujal a věřím, že dál to bude jen lepší.

18.06.2022 4 z 5