moore.allonsy komentáře u knih

No teda. Mistrovské dílo. Neskutečně poukazuje na absurdnost a bizarnost válek, násilí. Ukazuje, že rozdíly dané vzděláním nebo výchovou jsou na bojišti skoro vymazány a sotva ještě rozpoznatelné, a přitom při míru zemí jim bylo přikládáno tolik významu! Mladí muži jsou vydáni všanc, do zoufalství, smrti, strachu a do propasti jednoho velkého utrpení. Správně autor naráží na to, že kdyby protivníci zahodili stejnokroje, mohli by být bratři, vždyť jejich rodiny prožívají obavy o ně úplně stejně, oba se bojí ztráty svého života a bolest umírání je stejná. Strhující průběh, kdy na zádech běhá mráz.

16 25.09.2016

(SPOILER) Paradoxem, že umírá dříve hazardér se zdravím, než nemocná dáma, která pečovala o své zdraví po dlouhou dobu v sanatoriu. A takovým automobilovým závodníkům byl darován zázrak (cituji), jako jsou zdravé plíce a srdce, nepochopitelné chemické továrny jako játra a ledviny a bílá, měkká hmota v lebce, fantastičtější než všechny hvězdné systémy. ...

Lillian si života dole užila za krátkou dobu víc, než my za celý život, protože si uvědomovala, jak snadné je ztratit život. Strýček Gaston byl jasným varováním, jak daleko to až může zajít. Doporučuji ke čtení.

13 25.09.2017

Knižní delikatesa. Donutilo mě to vyhledat si o atentátu spoustu faktů a načíst k tomu další literaturu, kterou King v Dallasu 63 i sám zmiňuje. Díky Kingovo bravurnému ztvárnění zde najdeme klíčové postavy, jejichž životy nás emočně zasáhnou, zoufalství nad životem, ale i nastínění, že vše zlé je pro něco dobré. Že když něco je, tak to tak má být.
Tleskala jsem Jakeovu ukončení, jak zvládl kolísání mezi časem, když na každé straně něco ze sebe zanechával. Tleskala jsem i jeho odvaze prát se s minulostí.
Autor skvěle podchytil i zdánlivě naivní a absurdní situace, jako třeba výslech s agentem či Johnnyho sebevraždu. Výborně.

10 04.01.2018

Inspirující, občas vtipné, občas k pláči. Každý známe podobné perličky z vlastního života, kdy se setkáváme s lidskou nechápavostí, hloupostí či jen touhou pobavit okolí. Super!

7 13.01.2019

Kniha Pravidla moštárny byla mou prvotinou od Irvinga, takže ze začátku jsme ani moc nevěděla, co očekávat. Přestože snad ani u sté stránky ještě nebylo patrné, jakou souvislost má sirotčinec s moštárnou, knihu jsem neodložila a krásně si početla. Všechno se dozvídáme až v ten pravý čas. Přemýšlím, kdo z nás by se v konečné fázi zachoval nakonec stejně tak, jako Homer? Kdo by to vydržel, i přes to, že s potraty Homer souhlasil, ale nepřál si je sám provádět?

7 01.06.2016

No i Lou jsou obě vyloučeny z běžných poměrů, vymykají se průměru a řeší nespravedlnost světa. Jeho absurditu. Každá se pere se životem, jak umí. Lou ukazuje, že realita se zlomit nedá a No je důkazem ztráty vlastní identity, kterou ztratila a nenachází. Autorka věrně vystihla komplexní postavu ženy z ulice, správně se zaměřila na slabá místa současné společnosti, která běžně nevnímáme nebo vnímat nechceme. Hodně jí v tom jistě pomohly osobní poznatky z tématu bezdomovectví, které si předpsaním opatřila vlastním průzkumem a styky s lidmi z obou stran.

6 18.04.2018

Kdo by se nechtěl připojit do Mezinárodního klubu stromolezců? :)

Všichni jsme nekonečné, bohaté, velké, rozporné, živoucí, dýchající zázraky - svobodné lidské bytosti, děti Boží a věčného vesmíru. A Fulghum to dokazuje.

Nejvíce mě oslovila pasáž, kde autor píše o definici naší firemní vizitky, toho, čím se živíme a čím skutečně jsme, CO VLASTNĚ DĚLÁME? Jsme zpěváci ve sprchách, volnomyšlenkáři na výletě, sběrači vařeček nebo projektanti čističek odpadních vod? Co opravdu odpovídá realitě, nikoli požadavkům společnosti? Otázka Kým jsme se zdá mnohem lépe řešitelná. Díky, Fulghume.

6 28.09.2017

To je ale počteníčko! Výborná kniha, která napíná člověku nervy od začátku až do konce. Hranice a využití lidského vědění, dechberoucí popisy situací, působivé dialogy a duševní rozpoložení jednotlivých postav. Vypovídá o mnohém z toho, o čem se často nemluví, ale přesto víme, že něco takového existuje. A díky téhle knize nám to vyvstává přímo před očima. Při čtení hororů od Kinga má člověk skutečný pocit strhnutí proudu a polapení do něj.

6 21.01.2017

Přestože jsem Staříka nedočetla se zděšením, jak něco takového může být bestseller, pustila jsem se do Analfabetky. Bylo to o něco málo lepší, ale pořád se nedá mluvit o nějakém krásném literárním díle. Autor má vyhraněný styl psaní, přijde mi, že se snaží mermomocí čtenáře rozesmát, až to není prostě vtipné. Snaží se stavět komické situace pomocí ironie, což v nejednom případě vyznívá absurdně. Nereálně. Chvílemi mi docela přišlo, jako by knihu psal nevzdělaný omezenec a ne vyzrálý muž se zkušenostmi života. Jeho styl psaní mi nesedí, ale tak třeba se Analfabetka, která uměla počítat, bude někomu líbit.

6 22.12.2016

Špičková knížka, která mě nutila vytáhnout a obnovit zápisník s vypsanými myšlenkami, které mne v nějaké knize zaujaly. A tady jich tedy nebylo málo. S autorovým myšlenkovým postojem se docela ztotožňuji. Jak je možné, že Fulghum toho tolik zažil a s každé dennodenní maličkosti dotáhne vytáhnout příběh a ponaučení do života na dvě až tři stránky? Je to tím, že ostatní si takových podobných věcí u sebe nevšimnou a jdou raději dál, jak jim rozum a logika káže?

6 04.06.2016

Nádhera. Jsem ráda, že nejsem sama, kdo když jde po ulici, tak nevidí jen "lidí", ale uvědomuje se si jejich příběhy, starosti. Přemýšlím občas, že tenhle muž se těší na domů na svojí ženu, protože se vrací ze služební cesty - ten kufřík v jeho ruce to tvrdí - tahle slečna si rychle pročítá poznámky do školy, protože jistě celou noc probděla nad skleničkou - ty kruhy pod očima mluví za vše. A támhle, támhle ta paní zapomněla dětem koupit svačinu do školy a vracejíc se znovu už s jednou nákupní taškou v ruce si v hlavě probírá, co jim koupí ještě dobrého. Díky, Fulghume!

5 18.10.2017

Autor knihy rozhodně ví, o čem píše. S přirozeným šmrncem a nenuceností vyobrazuje jeden z nejsilnějších lidských pocitů - svobodu. Společnost pacientů v léčebně jenom dokazuje fakt, jak moc jsme ovlivňováni druhými lidmi okolo sebe - chronici, akuťáci...všichni na stejné linii. Potom se tam zjeví někdo jiný, nový, který se staví k autoritám jiným způsobem něž oni a rázem se začíná měnit postoj myšlení pacientů. Přestože se to nemusí na první pohled zdát, kniha v sobě nese hlubokou myšlenku. A musíte si to přečíst až do konce, abyste ji pochopili.

5 26.06.2016

Jedním slovem bych tuhle knížku popsala jako perfektní. Přesně tohle bych čekala od knížky s povídkami. Žádné složité zápletky, ale každodenní řešené situace s tramvají, s vlakem a s nápisy v něm, apod. Jako sladkou tečku na konec oceňuji větu, kterou končí poslední stránka v knížce:
„Je to pošetilý a asi marný, ale člověku se líp žije, když na něco čeká.“

A já budu asi dlouho čekat, než objevím stejně tak dobrou knížku, jako je tahle. :-)

5 26.06.2016

Vykreslení jak špatných tak pozitivních vlastností jednotlivce, vlastní hrdost ženy, falešné sympatie, pohrdání. Boj o přežití v těžké době. Knížka se pro mě stala inspirací a zamyšlením zároveň, doporučuji k četbě.

4 12.04.2018

Fulghum je jeden z mých srdcových spisovatelů, z jeho knížek jsem zvyklá na jistou úroveň propracovanosti a to se zde nenacházelo. Myšlenka dobrá, ale autorovi jdou přece jenom lépe kratší útvary (než román).

4 03.12.2017

Špičkové kvalitní příběhy, jejichž postavy vstávají před očima čtenáře. Líbí se mi, jak vznikly jednotlivé náměty (autor vznik nápadů na psaní popisuje v doslovu), úplně náhodou a ze situacích, které nám jsou důvěrně známé. Každá povídka v téhle knížce mě hluboko zasáhla, King opět boduje.

4 16.08.2017

Výborná kniha, dávám plný počet. :) Každý den, ať už to bylo v kapitole, kterou vyprávěla Rachel, Anne nebo Megan, byl zakončen s nečekanou a velice atraktivní pointou, co vyrážela dech. Moc pěkná knížka, autorka umí perfektně vystihovat jednotlivé situace. Příběh je vyprávěn s kuráží. Vytváří nesmírně reálnou a divokou spleť emocionálních konfliktů, které se navzájem proplétají a dodávají tomu ten správný šmrnc. Čtení odbývá svižným tempem, díky autorčině skvělé vyprávěcí technice.

4 16.03.2017

Mnoho lidí si může pod pojmem horor představit nějaké nadpřirozenosti vyhnané autorem až do extrému, ale u Kinga to tak není. Jeho horory čtenáře děsí proto, že dějové linie zakládá na možnosti, že TOHLE se vážně může stát. Obyčejní lidé s nějakou danou povahou, která ovlivňuje jejich chování, jak už to bývá, a k tomu příběh. TEN příběh.
Chvílemi máte chuť přeskakovat jednotlivé řádky, abyste věděli, jak to dopadne. Hltáte slovo za slovem, protože žasnete nad tím, co autor dokázal vtěsnat do jednoho pokoje, jedné postele a dvou postav. Paula mi bylo nesmírně líto, protože celou tu dobu byl vystaven psychickému vypětí. Přece jenom, zapálit z donucení a pod výhrůžkami svou pracně připravenou knihu k výtisku a zničit ji - to chce kuráž. Bezpráví. Strach. A o to víc, když si uvědomím, že lidi jako Annie se na světě skutečně vyskytnout mohou.

4 21.01.2017

Od Bacha jsem tohle četla jako prvotinu a musím říct, že mě to nijak nezklamalo a možná i dokonce navnadilo, abych si od toho autora vypůjčila něco dalšího. Kniha je založena na duchovních rozměrech, které se do ní autor snaží vkládat. A úspěšně. Vše se navzájem prolíná a i když to mohlo být místy trochu naivní, přiznávám, oslovilo mě to. Celý děj knihy je vlastně vyjádřením o času a prostoru, který neznáme a nad kterým se nikdo ze současné společnosti příliš nezamýšlí, neboť jsou všichni toho názoru, že aktuální svět je taky ten jediný.

4 11.09.2016

Prostý a na první pohled téměř neuvěřitelný se stává Coelhovým podáním velice pravděpodobným a skutečným. Knížka poukazuje na zabedněnost dnešního světa - člověk se vymlouvá sám sobě, že teď nemůže cestovat, že nemá peníze a ani ještě založenou rodinu... Že si teď nemůžete dovolit absolvovat kurzy malování, protože makáte za pokladnou a tak byste je nestíhali. Atd. Ale potom se nenadějete a váš životní čas, kdy máte dovoleno se na Zemi potulovat, uplyne jako voda a co z toho. Žijte, jako by dnešní den byl ten poslední. Překročte svoje meze. Každý den by měl totiž stát za to.

4 15.07.2016