Mona-Lisa komentáře u knih

Bez dlouhého rozmyšlení uděluji pět hvězd zatím každé její knize už jen z toho důvodu, že se její postavy (na rozdíl od postav např. paní Třeštíkové) chovají věrohodně, mají své kostlivce, které náležitě rozebírá a především až do poslední stránky člověka zajímá, jak to dopadne jakkoliv je to (pro mě až někdy fyzicky bolestivé) utrpení dočíst knížku až do poslední stránky bez náležitých přestávek. Minimálně jedna hvězdička je i za její nestrannost a nevznášení žádných kategorických soudů nebo vytváření nějakých rozhřešení pro hlavní hrdinku. Prostě někdy něco v životě není možné zpětně posoudit a Hanišová krásně nastiňuje obě varianty, tu ve které se člověk neustále užírá otázkama a honbou za přízraky a pak i tu, kdy dochází k jakému smíření, které klasicky nastane až na poslední stránce a čtenář si musí rozhodnout sám, jakou cestu si hlavní hrdinka ve svém dalším životě zvolí.
***
Myslím, že se snažíš najít smysl v něčem, v čem není."
"Chceš říct, že to, co dělám, tedy že se snažím zjistit, proč mi matka zničila život, je kravina?"
"Nemyslím si, že je tvůj život zničený. Spíš mě napadá, jestli si ho nezničíš tím, že budeš pátrat po něčem, co neexistuje.
" Ale nějakej důvod tam přece musel bejt, proč to udělala."
Snažím se ti vysvětlit, že i kdybys přesně zjistila co k tomu tvoji matku dovedlo, stejně v tom žádný smysl nebude."

8 26.05.2019

Král hororu ve formě jako ve svých nejlepších dobách. Vleze vám do hlavy, kde vyšťárá všechny vaše ukryté strachy, postupně s jejich pomocí graduje děj do té míry, že posledních padesát stránek nezvládnete přečíst večer a musíte si je naložit až za bezpečí denního světla.
***
"Nevěřím v Boha. Ale věřím ve hvězdy a nekonečnost vesmíru. To je to obrovské Tam Někde. Věřím, že mám v hlavě seřazené půl tucty myšlenek za těm, které si uvědomuju. A věřím tomu, co vložil Doyle do úst Holmesovi: Jakmile vyloučíte nemožné, to, co vám zůstane, jakkoliv je to nepravděpodobné, musí být pravda."

4 23.05.2019

Čtivý kousek, který se dá sfouknout během jednoho dne a člověk nemá rozhodně pocit, že ho promarnil. Ale už teď vím, že se mi nevryla pod kůži, tak jako Slepá mapa nebo Hana. Hodně mi připomína autorčin Hotýlek, kde jsem ocenila, tak jako tady, spletitý příběh, záběr skrze totalitní režimy a pestrost jazyka, který je autorčinou hlavní doménou, ale přesto mi tam celou dobu scházela nějaká přidaná hodnota. Což ale neubírá plnému hodnocení, protože i když vím, že nebudu nad knihou přemýšlet ještě další týden, dnes večer mi určitě nedá spát.

6 28.04.2019

Není to pro mě kniha, která by mě dostala do kolen díky zvratům nebo nečekaným zápletkám. Ale je po okraj plná pocitů, křivd, bolesti a hlavně je o dokonale vykresleném obrovském boji hlavní hrdinky - nemůžu za to všechno, co se stalo, já, když ti, kteří mi mají být nejblíž, to tvrdí? Takhle fyzicky špatně mi u knížky nebylo hodně dlouho. Především jsem si z ní odnesla to, že kostlivci se mají pěkně vytahovat na světlo jakkoliv jsou děsiví a nechutní, než aby hnili a rozkládali člověka zevnitř. "Trhala jsem rychle jako nějaký stroj. Vykonávala jsem všechny činosti tak jako obvykle a přitom bych měla zoufale křičet a rozběhnout se proti stromu. Propíchnout si klackem krkavici nebo ho přetáhnout klackem po zádech..."

6 26.04.2019

Na Kingovi nejvíc miluju jeho umění popsat to nejhorší z lidských bytostí a zároveň i to nejlepší mnohdy hned na stejné stránce. Tato povídková kniha je ukázkovým případem jeho mistrovství a osobně nedokážu vybrat nejlepší kus. "Chyť se mě za ruku, čtenáři, a já tě rád odvedu zpátky na denní světlo. Moc rád tam zamířím, protože věřím, že lidé jsou většinou v podstatě dobří. za sebe tedy můžu prohlásit, že jsem. Tebou bych si však nebyl tak docela jistý."

5 25.03.2019

Toto by si měl přečíst každý, kdo tvrdí, že učit se historii je zbytečné a holokaust je jen dokola omílané téma. Moc mi toho dala a netušila jsem, že něco v mých očích překoná autorčinu jinou knihu - Spočítej hvězdy. "Ale já nikdy nechtěla psát pohádky. A jestli mi řeka vzpomínek něco dala, je to poznání, že nemůžeme žít v ohrazeném světě „jen pro nás a jen teď“, kde jsme všichni stejní a cítíme se v bezpečí. Museli bychom toho obětovat příliš mnoho. Bohatství barev a rozmanitost by zmizely, nebylo by proč chovat k ostatním skutečné city. A nebyloby proč se rozhodovat."

5 16.03.2019

První půlku knížky jsem si musela zvykat na styl psaní jako vyšitý ze seriálu Věřte nevěřte nebo laciných sešitových duchařských povídek ze série Stopy hrůzy. Hlavní hrdinku bych proliskala za každé její stupidní nelogické rozhodnutí od začátku až dokonce ale s podivem jsem jí držela palce, i když jí podobným holčinám v hororových filmech přeji rychlou smrt. Posledních sto stránek příběh dost dobře gradoval a u žádné knížky se u mě strach a smích (vyvolaný komentáři hlavní postavy) nestřídal v takovém rychlém sledu. Za hlavní hrdinku v první půlce knihy strhávám hvězdičku.

1 11.03.2019

Jako malina spolknutá během jednoho dne. Místy trpké čtení krásně dávkovalo strach a dobovou atmosféru očima desetiletých kamarádek. Každé slovo, věta, řádek mělo své místo a ve výsledku jen 121 stránková uzounká knížečka nese v sobě tolik, jako několik set stránkové romány. Moc mě mrzí, že mě v dětství takové věci míjely. Knížky, které klamou obalem miluji, a vím, že když ji budu v knihovně míjet, tak se mi nevybaví světová válka, ale síla kamarádství a odvaha vmáčknutá v desetiletém těle. - " Jak moc jsi statečná holčičko moje?" zeptal se nečekaně. Annemarie to zaskočilo a polekalo. Takovou otázku nechtěla slyšet. Když ji kladla sama sobě, nelíbilo se jí, jak zní odpověď. "Moc ne," přiznala. " Já myslím, že to není pravda." -

8 09.03.2019

Tato kniha je jedna z nejtěžších, co jsem četla. Do poličky s top tituly mé knihovny putovala automaticky po dočtení poslední stránky, pro její aktuálnost, nálehavost a lidskosti na každé stránce. To nejdůležitější, co jsem si z ní odnesla je to, že rasismus byl a je, a to jestli bude je v rukou každého z nás.

10 06.03.2019

Moc jsem se na tuto knihu těšila...na silnou ženu ze seriálu, která se nenechala zlomit, zachovala si zdravý rozum, bojovnost a vzdor. Ale v knize jsem se navzdory pár zapamatování hodným myšlenkám setkala se zlomenou loutkou režimu. Trhá mi to srdce, protože seriál miluju, hltala jsem každý díl a hlavní věc co jsem si odnesla, byla útěcha, že když někomu hrábne a nastolí na hlavu postavený režim, vždycky zůstanou ti, ve kterých zůstane naděje a chuť bojovat. Ale v knize jsem nic takového bohužel nenašla.

4 17.02.2019