momo01 komentáře u knih

Román Antonína Bajaji je plný vzpomínek a nostalgie, ale postavy postrádají půvab a příběh lehkost a vyprávění bylo na mě chaotické a únavné. Uvědomovala jsem si vybraný jazyk a styl, ale nedokázala jsem se začíst, ztrácela jsem se v čase, postavách i jednotlivých vzpomínkách. Přiznávám, přeskakovala jsem, a toto přeskakování mě z celé knihy nakonec potměšile těšilo nejvíc.

22 16.01.2023

Příběhy v příběhu a tak trochu jiný styl vyprávění. Bellová umí vybudovat temnou atmosféru a její divnostyl mi kupodivu sedí. Ovšem chápu, že není šálkem čaje pro každého.

„“Vyprávěj o té morové ráně,“ pronesl jeden z můžu od dvora. Všude na jeho cestách chtěli o moru slyšet a často mu v hospodách platili poháry medoviny. Izara už to omrzelo, vyprávění bylo příliš teskné, příliš se mu dostávalo pod kůži a zábly ho z něj kosti. Ovšem posluchači si rádi nechávali nahánět hrůzu nebezpečím, které se jim vyhnulo, avšak pokosilo jiné, třebas i bohabojnější a ctnostnější.“

23 16.01.2023

Tato kniha je fikce, ale historie Rumunska jí není. Z historie se můžeme hodně učit a to je i důvodem, proč si vydání nových knih Ruty Sepetys hlídám, i když mi žánr Young Adult není obvykle blízký. Naopak se mi líbí, že autorka umí čtivě přiblížit dějiny napříč generacemi. A jako obvykle jí odpouštím menší hloubku, protože ji opravdu ráda čtu pro její schopnost přenést čtenáře do historického kontextu. A tady mi navíc připomněla, že nikdy nesmíme nic považovat za samozřejmost.

26 16.01.2023

Škoda, že Strakonice jsou tak daleko, protože to jak o jídle pan Drhel mluví (doporučuju rozhovor, na který odkazuje Chesterton), píše (doporučuju tuto knihu) bych chtěla vyzkoušet i naživo v jeho restauraci Sůl & Řepa.

21 04.01.2023

Příběh není dokonalý, je nesourodý a trochu se opakuje. Literárně žádný zázrak, působí však jako upřímné vyprávění mladé dívky, která musela opustit svůj domov a rodinu, aby mohla žít život, po kterém toužila. Trochu jsem čekala, že se dočteme i o její adaptaci na novou kulturu, ale to už by asi bylo na jinou samostatnou knihu, jak se Rahaf s nabytou svobodou vypořádává a hledá sama sebe.

„Jednou z velkých lekcí, které jsem dostala, bylo, že svoboda vyžaduje práci – musíte se rozhodovat, žít s následky svých rozhodnutí, hledat si vlastní cestu, a když uděláte chybu, napravit ji. Připadala jsem si jako motýl, který se právě vyklubal z kokonu a poprvé v životě zběsile třepotá křídly, aniž by věděl, jak dlouho mu bude trvat, než se naučí létat.“
……
„Jsem si jistá, že když píšu tyto řádky, mnoho dalších žen se připojuje k internetu tajnými hesly a zjišťuje, jak se vymanit z utrpení, ve kterém musejí žít. Doufám, že je můj příběh povzbudí ke statečnosti a hledání svobody. Ale také doufám že pomůže změnit zákony v Saúdské Arábii, že tato kniha nebude jen příběhem útěku jedné dívky, ale stane se katalyzátorem změn v mé vlasti.“

19 04.01.2023

Minimalistický komiks - tříbarevný, noc, pivo, Praha. Dialogy krátké a výstižné, ticho výmluvnější než slova. Bavila mě ta atmosféra a pivní řeči dvou hlavních postav, které jsou někdy hlubší, než se na první pohled zdají. Nebo já v nich tu hloubku nalézám. Rudiš to se mnou prostě umí, jsem spokojená a doporučuji.

24 02.01.2023

Už se mi po inspektoru Gamachovi stýskalo a asi ani nebyla vhodnější doba než pustit se do předvánočního dílu jindy než před Vánoci, protože mi to umocnilo zážitek a naladění se na příběh. Postupně čtu celou sérii, a tak jsem už s hlavními postavami a v Three Pines strávila dost času. Přirostli mi k srdci, a proto jsem trnula, co bude dál. Čtení knih Pennyové ve mně vyvolává klid a myslím, že postavou je její hluboká víra, že navzdory temnotě existuje dobro a že na světe jsou lidé, kteří jsou pevní ve svých hodnotách a toto dobro žijí. Všechny tyto prvky – temnota, laskavost, vykoupení, boj o autentické já – se proplétají celým tímto dílem a do světa, který se točí okolo této imaginární vesnice se skutečně dostává světlo. A musím říct, že se mi líbilo v tomto světle aspoň chvíli být.

32 20.12.2022

Zdaleka nemám přečtenou celou Zeměplochu, přesto se (s potěšením) vracím k těm, co jsem už v minulosti četla. (U některých dílů, pravda, po 20leté odmlce.) Je to jako se starým přítelem, se kterým hned navážeme na společnou notu. A navíc v podání J. Zadražila se jedná o opravdovou audiolaskominu. Pustila jsem se téměř hned do čtení Noční hlídky a v hlavě mi u jednotlivých postav jede jeho hlas a dikce. Doporučuji!

23 06.12.2022

Tato kniha je vážně dlouhá a je neskutečné, kolik King dokáže napsat slov, než se dostane k pointě. Nicméně jeho vypravěčské umění mě opět dokázalo upoutat. Líbí se mi jeho propracované postavy, které se mi snadno pamatují a neztrácím se v nich. Baví mě slovní hříčky a nenápadné propojení s jinými knihami. Mám ráda jeho fantazii a postupně budované napětí. A přestože duchařské příběhy nevyhledávám, tak tady jsem už předem věděla, že určitě nešlápnu vedle.

21 21.11.2022

Pötzschovi se skvěle podařilo vytvořit atmosféru zanikající Habsburské monarchie a ponurou náladu staré Vídně. Na jednu stranu vyšší střední třída žije v okázalosti a přepychu, na druhou stranu námezdní dělníci a chudina, která žije z ruky do úst. Zároveň je to doba, kdy dochází ke změnám ve společnosti, ženy se poprvé domáhají svých práv, přichází technické inovace....Autorovi se povedlo vytvořit i zajímavé (a velmi rozdílné) postavy a zábavný a napínavý příběh. Možná v případu toho bylo až moc - víc různých událostí, významná jména, ale jako celek vše fungovalo a byla jsem vtažená do děje natolik, že jsem hledala každou volnou chvilku ke čtení.
Pro mě je tato kniha velmi zdařilým začátkem nové série a těším se na další díly.

43 18.11.2022

Obrázek na začátku knihy ilustruje průřez stromem, podél kterého jsou šipkou umístěné popisky. Popisky podél letokruhů stromu začínají nejvzdálenějším letokruhem, rokem 2038, a pokračují letopočty 2008, 1974, 1934 a 1908 v ohraničeném středu stromu. Když sledujeme šipku na druhé straně stromu, jsou uvedeny stejné letopočty. V příběhu jsou to roky, v nichž se nám představují jednotlivé generace rodu. Stejně jako strom buduje své vrstvy rok po roce, autor stejně rozvíjí své postavy a děj. Za mě naprosto skvělý a neotřelý nápad.
Autor jako by v jistém smyslu příběhem říkal, že naše životy jednotlivců jsou nedůležité. Že význam má pouze to, jak je lze vnímat v čase, jako rodinu, jako společenství, jako les vazeb…

„Proč je tomu tak, že lidé žijí jen tak dlouho, aby se v životě dopustili mnoha omylů, ale ne dost dlouho na to, aby je stačili napravit? Kéž bychom byli jako stromy, kéž bychom měli staletí. Možná bychom pak měli dost času na to, abychom napravili všechny škody, které jsme napáchali.“

24 06.11.2022

Včera jsme s dětmi začali číst Inheritanci a děj předchozích 3 dílů je v ní shrnutý na 6 stranách. „Zrada!“ Volala jsem. „To jsme nemuseli číst předchozích 1800 stran.“ No každopádně autor dokázal, že umí popsat i věci stručně. To se mu bohužel v Brisingrovi moc nedařilo. Tak o 200-300 stran by se dal děj zkrátit. Ale což, děti to baví a já jsem ráda, že pořád ještě společně večer čteme.

17 24.10.2022

Neuvěřitelné, že se autorovi podařilo napsat thriller téměř bez napětí. Od J.Adler-Olsena bych to nečekala a hlavní zápletka mě bohužel nudila. Naštěstí stejně jako v předchozích knihách se i zde vyskytují humorné momenty, vtipkování mezi členy týmu a Asad pořád vypráví o velbloudech a plete idiomy. Jen má těch starostí nějak moc a Carl už taky není takový řízek, jako býval. Tak uvidíme, jestli si šetří dech do posledního dílu.

„Lituju že jsem vás do té polízanice zatáhl, znamená to totiž že se nemůžete vrátit domů, dokud to nevyřídíme, ledaže byste se toho rozhodli z fleku nechat a přerušili se mnou veškeré styky. Nejhorší to bude určitě pro tebe, Asade, kvůli Marwě a dětem. Jak to vidíš?“
Asad vypadal, jako by mu v hlavě vířil divoký rej myšlenek a vůbec se netvářil nadšeně. Pak se upřeně podíval na Karla. „Jsem z toho opravdu špatný, Karle, ale bohužel netuším, co je to polízanice.“

„Trefili jsme hřebík na paličku.“

„Bude to velký úkol, jak řekl velbloudí samec, když narazil na stádo divokých velbloudic.“

25 24.10.2022

Jedinečný hluboký příběh podtržený formou vyprávění.

22 18.10.2022

Každý, kdo si přečte něco o skutečné Franklinově expedici asi tuší, jak bude děj probíhat. Jenže Dan Simmons přidal do historického románu i hororový prvek. Příběh ale není jen o příšeře, nakonec i přes velký rozsah, v něm příšera nakonec až tak moc není. Příběh je o jiných děsivých věcech, které se dějí: o starostech, co bude posádka dělat, když jim dojde jídlo a zjistí, že jídlo je zkažené, protože si někdo napakoval kapsu a nekvalitně konzervoval, o nedostatku uhlí, o tom, že lidé chytnou kurděje a umírají pomalou strašlivou smrtí, o zimě, zimě a taky zimě. Navíc o tom, jak se projeví charaktery ve vyhrocených situacích. Musím přiznat, že několik desítek stran na mě už byl děj příliš rozvláčný. To když část posádky pomalu umírala a druhá část dumala, co bude dělat, ale pak nastal zvrat, který jsem nečekala a tak dávám zasloužené 4*.

34 13.10.2022

Na začátku příběh vypadal nadějně, líbilo se mi zaměření na čajový průmysl pu'er a kulturní detaily. Ráda jsem četla o prostředí jižního Yunnanu, kde žije lid Akha, který dodržoval staré tradice i v moderním světě, hlavně proto, že byl izolován horami, kde pěstoval svůj čaj. Některé části příběhu byly ovšem nedotažené a každá větší událost byla až moc příhodná, náhodná (a) nebo nepravděpodobná. Dává smysl, když se v knize vyskytne několik takových událostí, které posunou děj, ale když je všechno dílem náhody, působí na mě příběh až moc vykonstruovaně. No a největším zklamáním byla pro mě závěrečná kapitola. Většina příběhu směřovala k tomu, co se v této kapitole stane, a konec byl tak náhlý, jako by se autorce ulevilo, že má dostatečný počet stran a může skončit.

23 13.10.2022

Přehledně strukturovaná kniha, kde každý cvik je doplněný fotografiemi a je jednoduše vysvětlený. Jsou zde jednotlivé kapitoly pro spodní, střední a dolní část zad, pro akutní bolesti a na procvičení celých zad. Cviky mi přijdou dobře vybrané a zejména oceňuji, že jsou pestře nakombinované do sestav, které mi přijdou dobře sladěné.

18 11.10.2022

Podrobný popis toho, jak se osmatřicetiletá žena zhroutí, když ji její manžel opustí kvůli mnohem mladší ženě. Prochází od šoku přes vztek až po ztrátu kontaktu s realitou - dokonce do té míry, že se nedokáže postarat ani o děti, ani o psa. Je hnusná na každého. Její jazyk je oplzlý, je zraněná, je šílená. Jedna z těch knih, kde obdivuji dovednosti autorky. Nemůžu říct, že se mi to líbilo, ale rozhodně jsem něco cítila.

22 13.09.2022

Stejně jako moře, které tvoří kulisu románu, i slova jako by plynula hladce a plynule. Je to ten typ vyprávění, který mě během čtení rozbil kousky, ale postupně jsem dostala prostor se nadechnout a dojít ke smíření a klidu. Jedná se o jednoduchý příběh, který má jedinečnou emocionální hloubku. Vše je umocněné vyprávěním v první osobě, do Marion jsem se dokázala vcítit a vydala jsem se s ní na cestu a sledovala jsem, jak milovala, ztratila a naučila se odpustit sama sobě.

„Žila jsem dlouho bez jakékoliv budoucnosti. A se svou minulostí pod zámkem. Každý den šlo jen o to přežít, ze dne na den. Neohlížela jsem se zpátky, ale ani nehleděla kupředu, žila jsem ve věčném teď.
Sešla jsem dolů na kraj vody. Jednotlivé vlny dosahovaly tam, kde jsem stála, chladivá voda se mi přelévala přes nohy. Dívala jsem se na moře a pomyslela si, jestli jsem konečně dosáhla stavu celistvosti, který jsem si vždy spojovala s mořem. Jestli teď v sobě mám tu sílu, které je třeba, abych dokázala žít s minulostí a budoucností. Ať už mě čeká cokoli.“

26 06.09.2022

Dokonalá literární variace na Schrödingerovu kočku.

18 28.08.2022