momo01 komentáře u knih

Jsem okouzlena. Je to jeden z těch příběhů, který se nečte, ale žije s hlavními postavami. Vůbec se nedivím téměř stoprocentnímu hodnocení čtenářů.

47 18.04.2020

Pötzschovi se skvěle podařilo vytvořit atmosféru zanikající Habsburské monarchie a ponurou náladu staré Vídně. Na jednu stranu vyšší střední třída žije v okázalosti a přepychu, na druhou stranu námezdní dělníci a chudina, která žije z ruky do úst. Zároveň je to doba, kdy dochází ke změnám ve společnosti, ženy se poprvé domáhají svých práv, přichází technické inovace....Autorovi se povedlo vytvořit i zajímavé (a velmi rozdílné) postavy a zábavný a napínavý příběh. Možná v případu toho bylo až moc - víc různých událostí, významná jména, ale jako celek vše fungovalo a byla jsem vtažená do děje natolik, že jsem hledala každou volnou chvilku ke čtení.
Pro mě je tato kniha velmi zdařilým začátkem nové série a těším se na další díly.

43 18.11.2022

Patřím také mezi ty, co ji přečetli za jediný den. Čtivost a schopnost pracovat s emocemi se autorce rozhodně nedají upřít. Ačkoli příběh ve mě vyvolával úzkost a žádné libé pocity, nemohla jsem se od něj odtrhnout a stále jsem doufala v kapku naděje. Zpětně nacházím v knize jednu pozitivní věc - možná někoho pomůže imunizovat proti efektu přihlížejícího. Podle mě musela většina čtenářů po dočtení knihy přemítat o selhání společnosti a otázkách, proč nikdo nezasáhl. A možná právě to pomůže uvědomit si naše slabiny a povzbudit nás k tomu, abychom se jim včas postavili, udělali první krok a podali pomocnou ruku někomu, kdo ji potřebuje.

40 14.07.2023

Moravec se umí skvěle ptát a udržet linku, zatímco Mareš umí dobře vyprávět a navíc je cítit, že svou práci miluje. Rozhovory mám ráda, a tento je vážně dobře vedený. Dokonce teď mám chuť podívat se na seriál a to se přitom dívám na televizi méně často, než kolikrát v poušti prší.

"...vždycky jsem si se závistí vzpomněl na Columba, jak krásné má vraždy. Všude čisto, mrtvola ležící v hezkém prostředí, chtěl bych ho vidět, jak by u nás vyšetřoval vraždu bezdomovce. Takže ano, místa jsou ošklivá, ale nedá se nic dělat, i to je naše práce. Zase můžu říct, že jsem se dostal tam, kam se jen tak někdo nedostane."

39 04.05.2023

Smrť je můj oblíbenec, a tak jsem tento díl vybrala jako první knihu ze Zeměplochy ke společnému čtení s dětmi. (Hurá, už mi do Pratchetta dozráli!) Smrtě mám ráda, protože je na jednu stranu autoritativní, děsivý a na druhou stranu nesmírně laskavý a troufám si tvrdit, že dokonce snad nejvíc živá postava v celém dílu. Kniha obsahuje spoustu vtipných momentů, ale obzvláště nás bavilo Smrťovo hledání štěstí a zkoušení všeho, co lidé dělají pro zábavu. V jeho podání je tanec, hazard, pití, rybaření….no… pošetilé, ne-li hloupé. Co to vlastně je "BAVIT SE"?

37 27.02.2023

Zvyšuju po opakovaném čtení na 5 hvězdiček. Před 2 lety jsem poslechla jako velmi dobře zpracovanou audioknihu, ale nedávno mi ji kamarádka doporučila jako ideální ke společnému čtení s dětmu. (Je jim 13 a 15 - úplní malošci by z toho asi moc rozumu neměli). Bavil je příběh (velmi), ale taky se bavili na můj účet (převelmi), když jsem si vymýšlela Rockyho zpěvný jazyk.
Naši dva domácí pavouci už bohužel jména mají, ale čekáme, až se objeví nějaký nový přírůstek. Bude to jistojistě Rocky.

36 01.04.2024

To je taková krása. Měla jsem pocit, že tam jsem – ponořená v bažině v Severní Karolíně, na lodi, na písečné pláži a cítila jsem každé pírko, mušli, rostlinu. Nechtěla jsem, aby příběh skončil a po dočtení jsem plná vůní chutí, emocí. Psaná opravdu krásným popisným jazykem (obrovská poklona i paní překladatelce), byl to zážitek, mohu jen doporučit.

„Během dalších dnů se Kya učila, jak s ním žít. Učila se z chyb ostatních a snad ještě víc od mřenek. Držet se z cesty, přebíhat ze slunce do stínu.“

„Laguna čpěla životem a smrtí zároveň, organickou směsicí příslibu a rozkladu. Žáby kvákaly. Netečně zírala na světlušky kreslící do tmy klikyháky. Svítící hmyz nikdy nesbírala do lahví, protože o všem se dozvíš mnohem víc, když to není ve sklenici. …Kya sledovala ty ostatní. Samičky dostaly to, co chtěly. Nejdřív páření, potom jídlo. Jen tím, že změnily signál, který vysílaly. Kya věděla, že soudit není na místě. Nebylo v tom žádné zlo, jen pulzující život, dokonce i za cenu, že někteří aktéři budou obětování. Pro biologii je dobro a zlo stejnou barvou, jen viděnou v různém světle.“

36 06.03.2021

Nádhera. V příběhu ani slovo nepřebývá, ani nechybí. Těžko se mi od ní v noci odcházelo a tak jsem 2 dny chodila v práci jako mátoha. Pravděpodobně se k ní ještě jednou vrátím a budu si ji dávkovat po troškách, po drobečcích...

36 09.05.2017

Každý, kdo si přečte něco o skutečné Franklinově expedici asi tuší, jak bude děj probíhat. Jenže Dan Simmons přidal do historického románu i hororový prvek. Příběh ale není jen o příšeře, nakonec i přes velký rozsah, v něm příšera nakonec až tak moc není. Příběh je o jiných děsivých věcech, které se dějí: o starostech, co bude posádka dělat, když jim dojde jídlo a zjistí, že jídlo je zkažené, protože si někdo napakoval kapsu a nekvalitně konzervoval, o nedostatku uhlí, o tom, že lidé chytnou kurděje a umírají pomalou strašlivou smrtí, o zimě, zimě a taky zimě. Navíc o tom, jak se projeví charaktery ve vyhrocených situacích. Musím přiznat, že několik desítek stran na mě už byl děj příliš rozvláčný. To když část posádky pomalu umírala a druhá část dumala, co bude dělat, ale pak nastal zvrat, který jsem nečekala a tak dávám zasloužené 4*.

34 13.10.2022

Silná, překvapivá kniha, která začíná pomalu, téměř banálně - až jsem začala přemýšlet: "Stojí to za to?“ Ale pak se stává složitější, hutnější, nepředvídatelnější a nakonec i překvapivější.

„Svou první zahrádku jsem měl v devět letech. Metr čtvereční květin. Matka mě je naučila sázet, zalévat, sklízet. Cítil jsem, že se jí to líbí. Pořád mi říkala: Neposuzuj den podle úrody, ale podle semínek, která seješ.“

33 25.11.2023

Sdílení radostí i starostí svých dětí se stalo nedílnou součástí digitálního života. A zatímco se zaplňují sociální profily dětskými úsměvy, Delphine de Vigan za nás pokládá otázku, kam směřuje naše touha po sdílení a kdo nese důsledky. A díky jejímu přímočarému stylu vyprávění rovnou dostáváme odpověď - když zveřejňujeme intimní momenty, může to mít vliv na budoucí vnímání dítěte, jeho soukromí a sebeidentitu. Možná je čas si uvědomit, že některé vzpomínky patří pouze nám samým a že skutečná hodnota spočívá v okamžicích, které nejsou filtrovány digitálními stíny.
Tato kniha je společenská kritika, velmi dobře napsaná a zároveň poutavá a nutící k zamyšlení.

33 20.08.2023

V Three Pines se cítím jako doma. Vítá mě roční období, počasí, jídlo a pití, krb, staré známé tváře. Baví mě sledovat, jak se život postav s časem mění. Baví mě nahlížet do jejich minulosti a objevovat o nich něco nového. Místo a postavy ve mě opět vyvolávaly pohodu, příběh o vraždě opačný pocit.
Tento díl se dotýká tématu zneužití moci, které může vést ke zvěrstvům a historické aspekty této knihy jsou založené na skutečných událostech, jakkoli se to může zdát přitažené za vlasy. L. Pennyová ale umí dobro a zlo správně vybalancovat a přinášet naději.

"Oba ale věděli, že i slova jsou zbraně, a když se z nich vytvoří příběh, jejich moc je téměr neomezená."

https://www.armyweb.cz/clanek/saddamova-tajna-superzbran-projekt-babylon

33 20.07.2023

Líbil se mi nenucený, konverzační tón, kterým se s námi King dělí o svůj život před i po svém prvním úspěchu. A nebojí se ukázat to dobré i to špatné. Po pravdě řečeno, o něco víc se mi líbila vzpomínková část, ale i části, které jsou návodem k umění psát, mě bavily. A stejně s kapp66 jsou pro mě návodem na čtení.

33 29.03.2023

Oči mi letěly po stránkách a najednou byl konec. Je to obecně oceňovaná dovednost autorky, díky které příběh rychle plynul, ale až do poloviny po mně vlastně jen tak stékal a byla jsem přesvědčená, že budu hodnotit jen na 3 hvězdy. Nakonec jednu přidávám, za odvahu zvolit jiné téma i formu a i za to, že jsme ušetření prvoplánového hraní na city.

A jsem moc ráda, že si o této dystopii můžeme jen číst a nemusíme ji žít, protože to není samozřejmost. A tak navíc přidávám citaci, která není fikce a o které se v českém tisku nedočteme. Je to část proslovu devatenáctileté rusky Olgy Misik, který nedávno pronesla před soudem. (A byla odsouzená na 2 roky a 2 měsíce, protože se v 17 zúčastnila demonstrace a příslušníkům OMON četla článek ústavy, který deklaruje právo občanů na nenásilné shromažďování.)

„Lidé se mne často ptají: máš strach? … Neznají bouchání na dveře uprostřed noci, zatýkání a uvěznění bez příčiny. Neuvědomují si pocit zoufalství, který jsme nasáli s mateřským mlékem. … Nikdy jsem neměla strach. Cítila jsem zoufalství, beznaděj, bezmocnost, dezorientaci, úzkost, frustraci, vyhoření, ale nikdy strach. … Nelituji že jsem se zúčastnila protestu a jsem na své činy hrdá. …. A šla bych znovu a znovu, dokud by nenastala změna. Říká se, že dělat stále tytéž věci a čekat jiný výsledek je definice šílenství. Zřejmě i naděje je projevem šílenství. Ale nedělat to, v co věříte jen proto, že někdo ve vašem okolí si myslí, že to nemá smysl je naučená beznaděj. A je lepší být šílencem v očích světa, než bytostí bez naděje ve vlastních očích.“

33 22.05.2021

Jednou za čas se potřebuji "ztrestat" nějakou tou klasikou a v tomto případě to byla více než šťastná volba. Dílo jsem obsahově znala dávno, dokonce jsem před lety viděla divadelní adaptaci. Tentokrát se mi do rukou dostala audiokniha, která je skvěle zpracovaná. Vynikající přednes pana Vinkláře a nazpívané písně umocňují obsah. Dokonce si ji s velkým zájmem poslechl i můj osmiletý syn a tak můžu bez nadsázky napsat, že je vhodná pro každý věk. Jen každému přinese jiné otázky.

33 22.01.2017

Poslechla jsem v naprosto dokonalé interpretaci Jana Šťastného. Předvedl fantastický výkon a díky němu mě to určitě bavilo o kus víc, než kdybych četla. Vzhledem k tomu, že načetl i další díly, vím, že budu v sérii pokračovat a ještě spolu nějaký ten kilometr v autě strávíme.
Co ještě se mi na tomto thrilleru líbilo? Rozhodně prostředí Skotska a srovnávání kulturních rozdílů mezi Francouzi a Skoty. Taky postavy. Bavili mě Luke i Ava. A téma přátelství. Jen bez popisu brutálních detailů bych se určitě obešla. Ale jiní čtenáři si to asi žádají, co už. Vydržet se to dalo.

32 15.05.2023

Už se mi po inspektoru Gamachovi stýskalo a asi ani nebyla vhodnější doba než pustit se do předvánočního dílu jindy než před Vánoci, protože mi to umocnilo zážitek a naladění se na příběh. Postupně čtu celou sérii, a tak jsem už s hlavními postavami a v Three Pines strávila dost času. Přirostli mi k srdci, a proto jsem trnula, co bude dál. Čtení knih Pennyové ve mně vyvolává klid a myslím, že postavou je její hluboká víra, že navzdory temnotě existuje dobro a že na světe jsou lidé, kteří jsou pevní ve svých hodnotách a toto dobro žijí. Všechny tyto prvky – temnota, laskavost, vykoupení, boj o autentické já – se proplétají celým tímto dílem a do světa, který se točí okolo této imaginární vesnice se skutečně dostává světlo. A musím říct, že se mi líbilo v tomto světle aspoň chvíli být.

32 20.12.2022

Náš vnitřní svět je plný nekonečných příběhů a neskutečných světů, do kterých můžeme vstoupit, kdykoli otevřeme nějakou knihu. A to nám tento příběh připomíná. Hezká pohádka. (A krásné obrázky na začátku kapitol. Tak jak to v pohádkové knize má být.)

31 16.11.2023

„Člověk musí mít vždycky v srdci píseň ... a v ruce dortík.“

Pokaždé, když začínám číst další díl z této série, dám si předsevzetí, že budu číst pomalu. Nejde mi to. Nakonec stejně vždycky zrychluju a spěchám do konce, přestože bych chtěla strávit ve vřelé a láskyplné atmosféře Threee Pines co nejvíc času. I tak si odnáším spoustu myšlenek a s tím dortíkem to napravím zítra.
Au revoir, chers amis!

31 04.10.2023

Valerie Perrin je vynikající vypravěčka. Detaily, odkrývání vrstev příběhu, tajemství, podezření: vše přichází ve správný čas. A na konci se s údivem a otevřenou pusou vracím na začátek a ptám se "jak to udělala?". A chci víc... a přitom vím, že víc není.

31 30.08.2023