Vyměnit vodu květinám

Vyměnit vodu květinám. Název i hezká obálka navozuje představu pohodového čtení. Ale opak je pravdou. Valérie Perrinová si pro svou knihu vybrala silné téma a popisuje jaké to je, když ve vaší bezprostřední blízkosti žijí toxičtí jedinci a jak dramaticky vám změní život.

Opět velmi francouzské, ale tentokrat to na mě bylo i dost rozvleklé. Dokonce jsem seznam zapomínala, že to mám rozposloucháno. Stačilo by to trochu zkrátit a ohodnotil bych ji jako skvělou.

Knihu jsem četla opravdu dlouho, nemohla jsem se do ní začíst. Bylo to ze začátku hodně popisné. Něco se začalo dít až za polovinou. Četla jsem tuto knihu od začátku podzimu jako takové podzimní čtení, ale vydržela mi až do konce roku a nakonec ten příběh sám o sobě byl zajímavý. Když se začalo zjišťovat, co se v minulosti stalo, tak jsem se už nemohla odtrhnout.

Velmi zajímavě zpracovaná kniha, silný příběh. Jen se jmény jsem měla problémy.

Výborné.. silný, propletený příběh..druhá knížka od autorky a opět zážitek......

Velmi poutavé čtení, které mě v průběhu několikrát zasáhlo rozuzlením děje. Bolelo mě představovat si, že by to musela být moje realita a takové příběhy mám paradoxně ráda. Poslouchala jsem jako audioknihu a občas bylo těžké se soustředit, o které z postav se zrovna vypráví - paralelně několik příběhů, které se někde potkávají, vracení se do minulosti, vyprávění na přeskáčku, což ale zajistilo momenty překvapení. Valérie Perrin je pro mě zárukou kvality :)

Tohle je jedna z nejkrásnějších knih, které jsem kdy četla. Tragický a zároveň milostný román, nádherné milostné linky, dojemné příběhy, zdánlivě nepřekonatelná tragédie. Kniha o tom, jak moc je důležité mluvit o pocitech, o tom, že vyslovené i nevyslovené nelze vzít zpět, o tom, že člověk nezná dne ani hodiny, o tom, jak je důležité soustředit se na přítomnost a budoucnost a nevázat se na minulost. Mrzí mě jen jedna věc, že jsem tuto knihu neobjevila mnohem dřív.

Knihu jsem četl hrozně dlouho, a hrozně těžko se mi hodnotí (a vím, že čím více času uběhne od dočtení, tak se mi bude osobní hodnocení zvyšovat, protože na to, čím mi tato kniha vadila, už zapomenu).
Ale začnu tím pozitivním - a to je obdivuhodná osobnost Violette, která - ať už dělá zvedačku závor, nebo pracuje na hřbitově (nevěřili byste, jak je hřbitov pozitivní a veselé místo, když tam pracují lidé jako je Elvis :) ). I přesto, nebo možná právě pro to, že přišla o dceru, tak má nějakou sílu jak dál se životem naložit. A zároveň štěstí na lidi, které jí autorka do cesty posílá. Líbilo se mi (i když zároveň nelíbilo), jak je smrt dcery postupně odkrývána, a postupně se vše mění - od nešťasné náhody, přes nedbalost, úkladnou vraždu, zase k hloupé náhodě.
A teď to horší - co se mi nelíbilo - styl psaní, několikero prolínajících se časových linií (z nichž některé byly ještě o jiných osobách, a Violette je jen slyšela z vyprávění nebo četla v deníku, hrůza, chaos). A to nejhorší - český překlad některých jmen. Ano, je fajn pokud se hlavní postava jmenuje Violette Dušičková (a zároveň pracuje na hřbitově), ale když se tu zároveň vyskytuje Julian Opatrný, a (teď si vymýšlím, nemám knihu u sebe) Francois Chevalier, tak se v tom jeden začne trochu motat... Asi ale časem na ty negativa zapomenu a budu si jen pamatovat fajn příběh o paní co pracovala na hřbitově..

Knihu jsem přečetla, ale nenadchla. Asi do třetiny knihy jsem stále doufala, že se začtu, naladím se na vlnu spisovatelky. Občas ponuré příběhy postav mně nevadily, ale spíše odbíhání od pilířního děje. Možná by stačilo, ubrat až tak nesouvisející postavy a kniha by byla zkrácena a více atraktivní. Samotný životní smutný příběh Violetty Dušičkové je velice působivý.

Čekala jsem příjemnější čtení a vlastně příliš nevím, jestli se mi kniha spíš líbila či nelíbila. Skoro do poloviny se nic nedělo a bylo tam popsaných příliš zbytečností, hlavně ty neustálé výčty a seznamy... Vadilo mi tam taky velké množství vulgarismů, hlavní postava pořád někoho píchá atd. Může za to asi spíš ten překlad, který mi nesedl, hlavně to překládání příjmení do češtiny a pak spousta nesmyslných vět. Vrchol všeho za mě bylo spojení "mele hovna" to mě dost odrazovalo. Čtenář se taky dost ztrácí, když je tam neustálé skákání v čase a v různých vypravěčských rovinách. Ale ta detektivní část tomu nakonec dodala děj a spád. Ale jinak ani ty postavy mi nebyly nijak sympatické a nedokázala jsem se sžít ani s hlavní hrdinkou (navíc jsem si ji vůbec neuměla představit), a tak pro mě nebyl ani konec dojemný. Každopádně tohle čtení nedoporučuji čerstvým matkám. Chvíli se to jeví jako oslava mateřství, ale brzy přijde zlom a s citlivými povahami to může zamávat. Rozhodně to není žádné odpočinkové čtení.

Kdybych předem věděla hlavní příběh knihy, nikdy bych jí nečetla...

Román Vyměnit vodu květinám je hluboce dojemným a jeho čtení si zaslouží pomalé vychutnávání.
Hlavní hrdinka, Violette Dušičková, je strážkyní hřbitova v malém burgundském městečku. Její život, spojený s tichem mezi náhrobky a příběhy cizích lidí, kteří k ní přicházejí hledat útěchu.
Violettin život je sice poznamenán tragickou ztrátou a komplikovaným vztahem s manželem, ale prostřednictvím deníkových záznamů a vzpomínek postupně odhaluje její silný vnitřní svět.
Kniha je psaná ve dvou časových rovinách – současné, kde Violette přijímá nečekanou návštěvu detektiva s prosbou o uložení matky, a minulostí, která odkrývá klíčové okamžiky jejího života.
Styl psaní je moc hezký , takový poetický, ale zároveň upřímný, díky tomu je Violette čtenáři okamžitě blízká.

Na začátku jsem se v postavách trochu ztrácela, ale postupně se vše začalo rozplétá zapadat a dávat smysl.. Viollete jsem si zamilovala a jako kdybych byla na čaji na hřbitově nechala si od ní vyprávět její život.. určitě si ráda přečtu další knihu od autorky

Měla jsem problém se do knihy začíst, dlouho se nic nedělo, děj zbytečně protahovaný, nudný, nebavilo mě to, 3 týdny jsem to četla na sílu. Od autorky už nic číst nebudu, bohužel. Ten jeden důležitý moment byl šokující to ano a potom? To už byla pro mě velmi špatná detektivka. Mezi ženskými postavami jsme se ztrácela, deník od Irene Fayollove, pak pohled od Genevieve a pak už jsem nevěděla, o kom vlastně čtu.

Asi nemám dost hvězdiček... Nádherně pomalu rozplétaný příběh, spousta postav se zajímavými osudy a jim vévodí Violette. Autorka jako kdyby vypráví příběh, mám pocit, že už chápu, jak to bylo - a pak se to najednou někam pootočí, no a já zase chápu, jak to bylo, ale je to jiné než předtím. Chvílemi je to neskutečně smutné, chvílemi veselé, chvílemi plné naděje v lepší zítřek. Trochu mi připomíná knihu Diane Setterfieldové Byla jednou jedna řeka - a to byl taky zážitek.
Těžko to popsat slovy, je to vážně velice silný zážitek.

V knize mě zaujala propracovanost a vývoj postav. Ten kdo se na začátku jeví úplně nejhůř tak na konci k němu dokážete pocítit sympatie. Čtení vyžaduje pozornost a soustředění, potom to do sebe postupně zapadá.

Tak tohle je něco... neotřelé, jiné, smutné i napínavé. Kniha vás vtáhne do děje, ať chcete nebo ne. Doporučuji číst, když nemáte zrovna splín a když jste neztratili někoho blízkého. Každopádně rozhodně stojí za přečtení!

Takhle silnou knihu jsem dlouho necetla a tak moc jsem u knihy snad jeste nikdy nebrecela. Kniha je velmi promyslena,pribehy se postupne propojuji,nektere postavy milujete,jine nesnasite,pak se to postupne meni,jak je poznavate z jinych uhlu a cele jejich pribehy. Klobouk dolu,ze nekdo neco takoveho napise.

Jelikož jsem už měla možnost číst od spisovatelky Tetu, o to víc jsem byla zvědavá na všemi doporučovanou tuto krásku.
Při čtení jsem měla jeden zásadní problém, tak moc jsem jí chtěla přečíst a tak moc jsem jí nechtěla nikdy dočíst.

Tato kniha je koncert vám řeknu.
Začnete číst a řeknete si, že je to obyčejný příběh a ono vás to vtahuje dál a nutí číst a přemýšlet a pomalu odkrývá vrstvy jako cibule a vy odkrýváte příběh hlubší a silnější než samo moře. Řeknete si správkyně hřbitova, ale ona není obyčejná správkyně hřbitova a co stálo za tím, že tuto práci dělala? Vše se dozvídáte postupně a zjišťujete kdo je Violette Dušičková.

Kniha sladká i bolestná, kniha beznadějná i s nadějí, kniha vás pohltí, donutí uronit slzu a přesto jí budete milovat.

Naprosto nádherný příběh, tím,že si ho přečtete nekončíte, on s vámi zůstává, protože to je příběh na který se nezapomíná.