Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472874/bmid_vymenit-vodu-kvetinam-TET-472874.jpeg
4
477
152
Violette Dušičková je správkyní hřbitova v malém burgundském městečku. Nezvyklé povolání pro ženu. Návštěvníci hřbitova i místní obyvatelé se přicházejí ohřát do jejího služebního domku, kde se smích a slzy mísí s kávou i kapkou něčeho ostřejšího. Její život plyne v pravidelném rytmu každodenních důvěrných zpovědí a smutných i úsměvných vzpomínek, s nimiž se jí návštěvníci svěřují. Každý z nich vypráví jiný příběh, všichni někoho ztratili a doufají, že třeba ještě není všem dnům konec, že někoho potkají nebo najdou něco, co jim vrátí na tvář úsměv. Violette všechny vyslechne, ale svůj příběh nosí ukrytý hluboko v sobě, stejně jako rudé šaty, které skrývá pod černým pláštěm. Jednoho dne se ale všechno změní, protože jeden muž a jedna žena se rozhodnou odpočívat spolu navěky na jejím hřbitově. Odhalí se tak pouta spojující živé a mrtvé a zdánlivě temná zákoutí duše se rozjasní. Autorka má vzácný vypravěčský talent, nechybí jí schopnost učinit ze všedních věcí výjimečné, vytvořit kolem obyčejné ženy neobyčejný svět plný poezie a lidskosti. Svět, jaký právě teď všichni potřebujeme.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2021
,
Jota
Originální název:
Changer l'eau des fleurs , 2018
více info...
Přidat komentář
Já to nedočetla. Odmala miluju hřbitovy, ne že bych tam hledala nějaké senzace atd. Prostě jsem tam cítila ohromné propojení s těmi co mi chybí, vnitřní klid, vlastně optimismus a uvolnění. Povídala jsem si s nimi, děkovala, že mě hlídají a bylo mi dobře, o to více mě zarazilo, že toto nešlo. Prostě já a francouzská literatura nebudeme kamarádi, ověřeno ať už klasikou tak modernou. O Francii čtu ráda, ale knihy francouzských autorů mi pod nos nejdou, mají styl uvažování a psaní mě příliš vzdálený, takový jako samou nepodstatnou kudrlinku.
Velké pohlazení, když Violette byla doma na hřbitově mezi svými milými. Vzpomínky na její život byl velmi smutný. Ale ona se uměla s ním vypořádat a ještě dávat radost. Čistá bytost. Kniha se mi moc líbila. A to Burgundsko na mě dýchlo.
Kniha byla pro mne docela zklamání. Na rozdíl od Zapomeňte na neděli mne moc nebavila. Docela jsem se do čtení nutila. Pribeh byl zajímavý, ale nelíbilo se mi zpracování. Bylo tam plno zbytečných, až nudných momentu, bez kterých by se kniha obešla. Také jsem se ztrácela v ději a musela přemýšlet o jaké době a o kom se zrovna mluví.
To byla tak nádherná kniha! Zaujala mě obálkou a názvem a ank trošku jsem nevěděla, co čekat. Už dlouho jsem nečetla nic tak napínavého a už dlouho jsem nedala přednost posledním stránkám knize před spánkem. Tady se to ale stalo. Ano, odehrává se tam, možná pro někoho, zbytečná lovestory, ale tady mi to vůbec nevadilo. Hrozně smutná kniha, ale zároveň plná naděje s chutí žít. Přijde mi hodně typově jako Eleanor se má vážně skvěle, ale tu jsem si také zamilovala. Strašně moc se mi líbila hlavní postava Viollet, už dlouho jsem si tolik nezamilovala nějakou postavu. Nemám co víc. Už teď vím, že na konci roku bude tahle kniha to nej, co jsem během roku četla. Kniha je smutná, ale zároveň hezky pohladí.
"Já si myslím, že dědictví by nemělo existovat. Myslím, že bychom všechno měli dát lidem, které máme rádi, když žijeme. Čas i peníze. Dědictví vynalezl ďábel, aby se rodiny roztrhaly. Věřím jen v dary za života, ne na sliby."
Výborný téma, neotřelý nápad, ale tak často zmrhané patosem, zbytečným lovestory a pro autorku utajenou pravdou, že méně je často více...
Karikatura muže, jehož vysochala "jeho děvka matka", Filipa Dušičky na sebe nabalí další životní zkrachovalce a jediný, kdo v sobě (nebo nad sebou?) najde sílu přežít se ctí je Violetta...
Kdo dočtete, jistě na příběh nezapomenete. Patří do kategorie pro čtenáře, co hodně jedou na emocích a nevadí jim patos.
Stěžejní téma je neotřelé, ale mělo se daleko víc držet myšlenky, že i obrovská životní ztráta, se dá s dobrými lidmi kolem sebe přežít a vyhrabat se skoro z každé životní sra*ky!
Jenže tu se k hořké a bolavé realitě občas přisype přeslazený románek a míchání linek a časů, co se mi hodilo do Výzvy, všemu taky moc nepřidá.
Ještě, že mi jedna velice dobrá duše zde, příběh věnovala! Papír by asi hodně brzy letěl do rohu.
Ani uchopodání pro KTN mi zprvu nepřišlo ideální.
Hana Benešová má v hlase tolik emocí, že ještě zvýrazní negativa. Nakonec jsem si však zvykla a to lepší z příběhu mě vtáhlo natolik, že poslechu ani trochu nelituji!
Rozhodně zajímavá zkušenost, stejně jako Klub nenapravitelných optimistů, co mi dal zabrat ještě daleko víc :o)
3/4
Knížka láskyplná, knížka bolesti a smutku, knížka z prostředí, kde slzy a smutek provázejí člověka. Správkyně hřbitova dokázala zmírnit bolest pozůstalých svou laskavostí a pochopením. A co ona sama? Dokáže někdo pomoci jí?
Neříkám, že se mi všechno líbilo, ale život umí dělat kotrmelce. Milá Viollete, jsi pětihvězdičková.
První polovina byla velmi zajímavá. Správkyně hřbitova. No to je výzva! Pomalé, filozofické tempo mně vyhovovalo.
Množství životních mouder jsem nasávala jako motýl květinu. Fakt mě bavil jednoduchý a rutinní hřbitovní život.
Otevřenost - káva byla uvařená, a každý mohl přijít a nalít si, i když byla pryč, třeba na zahrádce.
Ale pak jsem začala čtenářsky trpět.
Když ten prevít Dušička začal vyšetřovat a pátrat, jeho pohled na minulost, jeho přítomnost, do toho objevený deník, tajný život Irene, současnost, a daleká minulost a blízká minulost Vielette, pak vzpomínky milenky a zamotaná motanice všech dokupy.
Kapitoly nejsou označené o kom a kdy se odehrávají, takže tipovačka:
"Hm, kde se právě nacházím? Minulost? Přítomnost? Kde jsem a s kým???"
A stále si vykají po vášnivé noci.... Ježda!!!
Přečetla jsem jedním dechem. Příliš mnoho bolesti na jeden lidský život. Přesto je knížka optimistická.
Krásná obálka je jen začátek.
Mnohavrstevný román mě obejmul jako teplá deka. Ze začátku jsem si jím nebyla úplně jistá, ale pak mě omotal a několik dní nepustil.
Po dočtení cítím smutek nad celým příběhem, zadrnkal mi na emoce, ale i naději, kterou autorka nešetřila. Stejně jako smrtí, jako nedîlnou součástí života.
Hlavní hrdinku Violette jsem si zamilovala a nejraději bych ji v průběhu čtení adoptovala, nebo aspoň obejmula.
Krásný román z nevšedního prostředí, kdy ani za půlkou netušíte, o čem budou další stránky.
Krásný příběh na zajímavé téma odehrávající se na hřbitově a osudné propojení lásky a smutku.
Tohle byla hodně zvláštní kniha. Nejdříve jsem knize moc šancí nedávala a nechápala jsem, co na té knize všichni mají. Ale pak se to tak rozjelo, že nešlo přestat číst. Ale doporučuju, nečíst rychle, je potřeba nad knihou přemýšlet. Prolíná se smutek s radostí, láska s nenávistí, tragédie i štěstí. S hodně myšlenkami se ztotožňuji. Asi kniha není určená pro každý věk, chce to mít určité životní zkušenosti, aby člověk pochopil. Oblíbila jsem si postavu Saši a Juliena.
Krásná kniha, kde je obrovské množství lásky a smutku. V dnešní zkratkovité a digitální době je úžasné číst tak mnohoslovné dílo. Prvních několik stran jsem byla překvapena proč je kniha tak chválena, ale později jsem pochopila a poplakala jsem si. Velké množství krásných slov o lásce, přátelství, smutku, naději - tedy o životě.
Napadlo mě, že je krásné být pohřben na takovém hřbitově, kde je správcem Violette.
Po dlouhé době kniha, která mě chytla za srdce...Plná lásky, krásy i bolesti a naděje. Po zpočátku banálním příběhu, kniha chytá gradaci a vyvrcholí i zčásti kriminální zápletkou s překvapivým odhalením. Je to kniha u které se smějete, dáváte jí za pravdu i pláčete...Mohu jen doporučit!
Po pomalém rozjezdu děj gradoval, osudy se proplétaly a takový konec jsem vůbec nečekala. Je to kniha, na kterou budu dlouho myslet.
Teda tak to bylo něco! Zpočátku kniha působila jako naivní oddychovka, ale postupně nabrala směr a rychlost. Jsem nadšena, určitě si přečtu další knihy autorky.
Krásné, smutné, nadějné, plné života a květin na místě, kde ho nikdo nečeká. Jedna z nejhezčích knih, které jsem za poslední dobu četla. Mně kniha vyloženě sedla a určitě bych ji doporučila k přečtení.
Na SR vyšlo ako Vymeňte kvetom vodu. Máme tu postavu Violette Dušičkovej, ktorá pracuje ako správkyňa cintorína v malom mestečku a slúži ako katalyzátor na stretnutia, spovede, slzy aj smiech rôznych návštevníkov. A čo sa udeje, a aké traumy z minulosti vyplávajú na povrch, prezrádzať nebudem, nechám to na čitateľovi. V niečom mi to pripomínalo od Burbery S eleganciou ježka a jej Reneè, avšak do tejto knihy som sa začítala až k polovici (dôkaz, že niektoré knihy netreba odkladať po prvých kapitolách). Celkovo fajn, relaxové čítaníčko. Téma cintorínov a smrti mi sadla práve na dušičkové čítanie začiatkom novembra. Ale nebojte, nosnou myšlienkou smrť nie je, je to o láske!
Silná, překvapivá kniha, která začíná pomalu, téměř banálně - až jsem začala přemýšlet: "Stojí to za to?“ Ale pak se stává složitější, hutnější, nepředvídatelnější a nakonec i překvapivější.
„Svou první zahrádku jsem měl v devět letech. Metr čtvereční květin. Matka mě je naučila sázet, zalévat, sklízet. Cítil jsem, že se jí to líbí. Pořád mi říkala: Neposuzuj den podle úrody, ale podle semínek, která seješ.“
Příběh hodně zajímavý, čtivý, ale zbytečně rozsáhlý a překombinovaný ( hlavně příběh Irene a Gabriela )
Viollette sympatická i její povolání a prostředí hřbitova mě hodně zaujalo a líbilo se mi.
Čemu se musím smát je překlad některých jmen a hlavně některých příjmení:):)
Na konci překvapení
Štítky knihy
přátelství pro ženy Francie francouzská literatura tajemství psychologické romány hřbitovy romány maloměsto
Kniha Vyměnit vodu květinám je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 633x |
| Čtenářské výzvě | 126x |
| Doporučených | 65x |
| Knihotéce | 239x |
| Chystám se číst | 523x |
| Chci si koupit | 76x |
| dalších seznamech | 8x |
Tohle byl hodně zvláštní zážitek. Upřímně nevím, jestli se mi příběh líbil nebo ne, rozhodně se mi ale dostal pod kůži a i teď dva týdny po dočtení se k Violette v myšlenkách vracím. Zprvu jsem myslela, že to bude trochu zvláštní feel good román z prostředí hřbitova - to jsem ho ale podcenila. Feel good tam je, ale zároveň je tam i hloubka plná bolesti, která tomu všemu propůjčuje další rozměr. Je to silné, je to plné krásných obratů a myšlenek, je to o životě, který není hezký, ale my si v něm to hezké vždycky můžeme najít.