mol378
komentáře u knih
Kdo jinému jámu kopá
Marie Rejfová
Naivní banalita. Čtivá a prázdná. Dívčí románek pro dospělé čtenářky časopisů pro ženy. Vysloveně oddechová a výplňková četba pro chvíle, kdy máte tolik starostí k řešení, že mysl nic jiného nebere a zároveň potřebuje na chvíli vypnout. Jakýkoli myšlenkový přesah nula.
Ta noc se nejspíš nevrátí
Ilja Kučera ml.
Náhodně v knihovně objevená kniha - a dobrá volba to byla. Příjemné čtení na doslova pár chvil, přitom každá z povídek má hutnou atmosféru a vyvolává hmatatelné vzpomínky, radost, potěšení, nostalgii a zamyšlení. Zanechá hezký pocit. Chuť žít vše, co život přináší. Tím spíš, že autor je můj vrstevník a tak velmi dobře rozumím tomu, o čem mluví a co cítí. Poohlédnu se po jeho další tvorbě a doporučuji všem podobně naladěným čtenářům. A POZOR, doplňuji bonus - pasuje do Čtenářské výzvy! Přepočítala jsem písmena a kdo by to řek... oko bere!
Zmizení princezny
Jaroslav Velinský
Jak jsem sama sobě předpověděla, vrátím se k Otovi, až si budu muset spravit chuť po nějaké kdovíjaké četbě - a tak se i stalo. Rozesmál mě hned v první kapitole, když nahmátl vypínač mezišňůrový obyčejný černý.
"Strč si ty vlasy pod šátek, točej se tu všelijaký hřídele." - Poslala mě někam a rýmovalo se to.
Zkrátka i přes hromadu senzačních náhod a krkolomných dějových propletenců Ota opět nezklamal, dnes ale sázím o jednu míň, bývá lepší! I když za "Máte beefeater?" - "Tady spíš potatoesfeater!" zas musím jednu přidat.
Vražedný chlad
Louise Penny
Ten maličký miloučký slaďoučký svět Three Pines je tak idylický, že to začne časem člověku jít na nervy. Že tam není žádná akce a že to není vysloveně kriminálka, by nevadilo, ale myslím, že jenom s líčením láskyplnosti a vzájemnosti sousedů, jejich vzájemné bezmezné tolerance k vlastním nepříjemným vlastnostem, popisy jídla a posedávání kolem krbu tu se šálkem kávy, tu s citronovým koláčem se prostě vystačit nedá. Komisař Gamache s paní z toho vycházejí svým vzhledem a chováním jako osmdesátníci. Zcela tam chybí humor, aspoň nějaká jiskra, i když se o něj autorka zjevně snaží prostřednictvím obligátních navrčených babek a nezbytné dvojice gayů, která provozuje rovněž nezbytné bistro se starožitnictvím. Klišé - kolikrát už jsem narazila na tyto motivy! Chápu ovšem, že těžko tvořit, když všecko na světě už bylo nejméně jednou napsáno... Forma vítězí nad obsahem. Stěží jsem dočetla. Ale také chápu, proč má série tak vysoké hodnocení, je určena pro široký okruh čtenářů, kteří hledají především laskavost, odpoutání se od reality a odreagování. Proto ji nepokládám za špatnou, je to prostě průměrná konzumní literatura. Odkazuji zájemce na komentář od pollyanna, který vystihuje také můj názor.
Zvěrolékař a jeho přátelé
James Herriot (p)
James Herriot je ztělesněním pravdy, že šťastný člověk dokáže udělat šťastnými všechny, jichž se dotkne. I já mám to štěstí, že jsem ho potkala.
To by se zvěrolékaři stát nemělo (1. a 2. díl)
James Herriot (p)
Něha, radost, moudrost, soucit, nadhled, humor _ atributy vsech knih autora. Vše jsem již napsala k dalším dílům. Asi bych je chtěla s sebou na pustý ostrov.
Zvěrolékař mezi nebem a zemí
James Herriot (p)
Jen bych nadbytečně opakovala, co jsem napsala u jiné z knih tohoto autora o životě nejen zvěrolékaře a lidí a zvířat v Yorkshiru, ale o životě vůbec. Daleko hůř by se mi bez nich žilo!
Zvěrolékař opět v jednom kole
James Herriot (p)
Všechny knihy tohoto autora mám doma již hodně let. Je to nutné. Když je mi blbě, jsem smutná, nebo naopak je vše v nejlepším pořádku a výborná nálada chce podpořit a něčím korunovat, když se chci nenápadně vytratit z reality, sáhnu po kterékoli z nich. Ach Sigfried, ach, Tristan, samotný James a jeho psi, farmáři v Yorkshiru, roztomilé postavy a postavičky všech velikostí, charakteristik a povah, no prostě _ kdyby jich nebylo, byl by život chudší a moc míň hezký!
Zátiší
Louise Penny
Spíš společenský román než detektivka. Což nevadí. Bylo tam i přiměřené napětí (tušíte pachatele, ale jisté není nic), detektiv solidní a seriózní celkem sympatický strejda (4S) typu midsomerského Barnabyho, malebné prostředí, nápad na motiv vraždy celkem neotřelý. Zajímavé jsou vztahy mezi franko a anglofonními obyvateli Quebecku. Kdo si chce přečíst něco poklidného na odreagování, směle do toho.
Šílená hra
Sebastian Fitzek
Jej, to byla nuda. Celkem slibný rozjezd a pak naprostá odúmrť. Samotný nápad s rukojmími dobrý, ale z mého pohledu zahozený a pohřbený. Nebyla jsem schopna vytvořit si k jakékoli postavě kladný či záporný poměr, od první třetiny mi bylo dokonale fuk, jak to dopadne a proč se tak děje a dočtla jsem to vysloveným úhlopříčným rychločtením ve stálém očekávání něčeho, co vzhledem ke zdejšímu poměrně vysokému hodnocení snad přijde. Nepřišlo vůbec nic.
!Doplneno pozdeji _ uvedomila jsem si, ze v knize hraje dulezitou roli dopis a tak sup s ni do knizni vyzvy. Aspon nejake plus. Odmena za trpelivost.!
Mulatka Gabriela
Jorge Amado
K naprosto dokonale vystiznemu komentari od Koka nize je nadbytecne dodavat cokoli. Snad jen neco osobnich dojmu a nalady. Cetla jsem totiz Mulatku Gabrielu poprve asi v patnacti, a to je uz dost dlouho. A od te doby je v mem srdci spolu s Nacibem, ktereho jsem litovala a pak byla stastna, jak to vsecko elegantne a dustojne vyresil. A spolu s celou prudkou a horkou vasnivou jihoamerickou atmosferou, kde zeny jsou zenami a muzi muzi, at uz v dobrem ci horsim smyslu tech slov. Roman s velkym R.
Smrt má vůni inkoustu
Vilém Křížek
Do poloviny knihy ne a ne se začíst, neudrželo to moji pozornost a hraničilo to s nudou, ale až tak, že se mi asi dvakrát chtělo to zabalit. Udržel mě jenom duch starého mocnářství, Praha v době, která mě zajímá a kterou mám ráda. Od půlky už to šlo, ale nenadchlo. Nemusím mít za každou cenu akci, krev a šok, ale od detektivního příběhu očekávám napětí a aspoň trochu překvapení. Což se tady nekoná. Hvězdička za rakousko-uherské kavárny, druhá za snahu o odlišení od formátu thrilleru a pokus o klasickou detektivku.
Zdenka Braunerová
Milena Lenderová
Po návštěvě v Roztokách v pohádkovém ateliéru Zdenky Braunerové jsem si to musela pořídit do knihovny. Autorka je skvělá a Braunerová byla obdivuhodná. Svým dílem i nezávislým a nekonvenčním způsobem života i sebejistotou.
Můj svět
Bohumil Hrabal
Dvěma hvězdičkami hodnotím knihu jako celek, ne její obsah, protože Hrabal je u mě vždy na nejmíň pět hvězd. Tento úplně zbytečný výbor však byl to jediné, co se před převratem dalo od Hrabala sehnat, a tak jsme si to všichni (na které se v pravidelné čtvrteční obrovské frontě před knihkupectvím dostalo) koupili a byli rádi, že to máme. Naštěstí brzy nastal obrat a pak jsme si mohli pořídit kompletní Hrabalovo dílo třeba v několika vydáních a tak to má být. Rzounkův výbor sice mám pořád v knihovně, protože vyhodit knihu jaksi nelze, ale jak píšu - zbytečnost. Zajímavý přebal od Aleše Lamra mě ale těší pořád.
Pole a palisáda
Miloš Urban
Nejpoetičtější autorova kniha, která prokazuje jeho široký záběr, hloubku znalostí a velkou schopnost imaginace a fabulace.
Gentleman v Moskvě
Amor Towles
Jako hodně lidí mé generace nemám ze známých důvodů k Rusům právě pozitivní vztah (mám ho ale ke klasické ruské literatuře a hudbě, aby nebylo mýlky, a k některým filmům). Ze světa literárních postav jsem dosud měla ráda jen dvě - milovaného něžného Ilju Iljiče Oblomova a sexy Azazela z Mistra a Markétky (ale to nebyl tak úplně Rus, žejo) – a teď se k nim přiřadil Američanem stvořený prototyp ruského šlechtice - noblesní, vzdělaný, vtipný, šarmatní a moudrý hrabě Rostov. Když pominu příšernost jeho trestu, který měl za cíl vymazat jej ze světa a nechat jej mimo proud žití, je to kniha nádherná, plná šťavnatých charakteristik postav kladných i veskrze záporných, hnusných i dojemných, plná tak věrných popisů míst, že jsem tam prakticky prožila pár dní. Ten ruský esprit, kaviár, vodka a bliny, bojaři, velkovévodové, staré ruské šlechtičny, francouzská výchova! Též ovšem povýšení neotesaní mužici, kterým dala revoluce právo rozhodovat o věcech, o kterých nic nevěděli a které nemohli zvládnout, a také o osudech lidí, které nenáviděli z podstaty věci. Pasáž s včelami chovanými na střeše a voňavým medem mě fascinovala, promyšlené tahy hraběte Rostova na osvobození své "dcery" napínaly a nečekaný závěr úplně rozsekal, taková v něm byla skrytá moudrost. Hotel Metropol je snad jediným místem v Moskvě, které bych chtěla vidět na vlastní oči. Knihu si koupím, abych po ní mohla s jistotou sáhnout a zajít s hrabětem Rostovem a personálem kuchyně na soukromou večeři.
Michaela - Události v klášteře svatého Anděla
Miloš Urban
Úplně urbanovsky pošahané, záměrně pokleslé. Nevěřila jsem místy vlastním očím, jedna z Urbanových knih, které mě svým podivným způsobem úplně fascinují. Kam jen na ty nápady chodí...
Domeček
Tereza Límanová
Drobné každodennosti očima dítěte ve starém malostranském domě nahoře pod Hradem, detailní milé popisy všeho, nutí mě to sama si povzpomínat na tyto útržky vjemů z dětství, které v podstatě nakonec tvoří jedinou autentickou vzpomínku na ty časy, protože kromě tohoto má člověk rané dětství spíš zprostředkované vyprávěním okolí. Jen vlastní smysly můžou zpět do dětství opravdu přenést, zvuky, barvy, světlo, vůně, chutě.
Jak chutná moc
Ladislav Mňačko
Poprvé čteno (získáno ilegálně pochopitelně) asi v roce 1980 před maturitou a bylo mi z toho mdlo. Je to tak strašně dobře inteligentně a čtivě napsané a pořád to platí. Kulisy se změnily, ale k moci se derou stále ti samí. Zase se mi dělá mdlo. Toto by měl číst každý.
Žízeň
Jo Nesbø
Další standardně vynikající a čtivý Hole, drsné! Jak začnu s Nesbom, nevím kdy přestat.