To by se zvěrolékaři stát nemělo (1. a 2. díl)

Poetické i vtipné vyprávění o životě veterináře na skotské Vysočině. Láska ke krajině, lidem, kteří tu žijí, ale hlavně ke zvířatům velkým i malým je hlavním tématem této knihy.

Vratila jsem se ke knize asi po 20 letech a porad je stejne skvela. Navic po tom, co jsem videla serial Vsechny velke a male bytosti a dokazu si predstavy to krasne okoli, uzivala jsem si ji jeste vic

Skvělé čtení. Má to všechno - cit, vtip, drama, vztahy, chvílemi i napětí. Četlo se to samo a zahřálo to u srdce. PS: Siegfrieda bych zabila tak třikrát denně, Herriot měl svatou trpělivost s jeho výlevy.
"Majitelé psů jsou subjektivně i objektivně zdravější než lidé, kteří psa nemají."
"Cítil jsem, že mě obestírá viditelná svatozář koňskosti."
"Bylo nesmírně uklidňující slyšet a problémech a chybách někoho jiného - zvlášť o těch chybách."
"Jestli mít duši znamená být schopný milovat, schopný být věrný a vděčný, pak jsou na tom zvířata mnohem líp než spousta lidí."

Jedna z nejoblíbenějších knížek mého dětství, kdy jsem se ještě toužila stát veterinářkou. Vždy laskavé, mnohdy humorné, občas smutné příběhy protkané popisy kouzelné anglické krajiny, všechny napsané s autorovou lehkostí. Prostě pohlazení po duši v kterémkoliv věku.

To by se zvěrolékaři stát nemělo od James Herriota je kniha, která mě úplně dostala. Má v sobě tolik srdečnosti a humoru, že jsem se smála nahlas u každé stránky. Herriot dokáže napsat o běžných věcech, jako je ošetřování zvířat, tak vtipně a zároveň laskavě, že jsem se do jeho příběhů snadno zamilovala. Zvířata jsou sice hlavními aktéry, ale způsob, jakým popisuje jejich majitele a všechny ty šílené, nečekané situace, je naprosto skvostný. Měla jsem pocit, že se opravdu ocitám v jeho světě a zažívala s ním všechno to veselí i útrapy, které přináší život zvěrolékaře. Tohle není jen kniha o zvířatech, je to příběh plný životní moudrosti, která mi zůstala v srdci dlouho po dočtení.

Pan Herriot byl nejen zvěrolékař, ale také neuvěřitelný vypravěč. To dokazují jeho knihy, které obsahují samé milé příběhy. Čte se samo, i audioverze je velmi příjemná.
Tohle je přesně jedna z těch knížek, kterou si člověk rád vytáhne opakovaně, ať už aby si jí přečetl celou, nebo jen konkrétní část.

Knihy Jamese Herriota zbožňuji. Tolik lásky ke zvířatům i lidem vyzařující z každé stránky je vzácností.

To by se zvěrolékaři stát nemělo , ale stává se. A Herriot popisuje s jeho laskavým humorem nelehké situace v začátcích. Má ruku v zadku krávy, leži v bahně a výkalech, je mu zima a má hlad ale pořád je to milé a uklidnující čtení. Nejsou to lehké začátky u Sigfrieda a ani Helena nebyla svolná ihned---
Kamarád začal chovat ovce jako živé sekačky a nějak se mu rozrůstá. Chlubí se mi narozenými dvojčaty jedno bekalo na jeho rukou. Ptám se jak jsou staré a on že se okotila v neděli- Obahnila , Miro, ovce se obahní , klisna ohřebí. Kočka se okotí. Mira na mě hledí....
Jo chlapče, ty ani nevíš kde je knihovna, kdo je Herriot a jak čtení obohacuje.

Moc pěkná milá pohodová četba ,neustále jsem si vzpomínala na skoro o 40 let mladší irskou sérii z Ballybucklebo,tu jsem četla dřív a tak mě utkvěla v mysli a srci o trošku víc.

Do knihy jsem se dala po zhlédnutí seriálu a pak i filmu Všechny velké a malé bytosti, abych porovnala jak moc se liší od předlohy. Film se mi nelíbil, ale seriál moc, a i když se v něčem od knihy odlišoval hodně (což mu ale vlastně prospělo) tak vyznění je v obou případech příjemné pohlazení po duši a to je to hlavní.

Krásně napsané, úplně jsem žil v té kouzelné anglické krajině, cítil to počasí a dokonce začal přemýšlet, že by nebylo špatné chovat si krávu na mléko a na máslo. Plný počet 5*, 21. 10. 2022.

Jsou knihy, které umí pohladit a pobavit. James Herriot měl výjimečný dar vyprávět poutavě, vesele i smutně o své práci veterináře, o svém životě na anglickém venkově, o své rodině a přátelích. A především o zvířatech. Napsal o tom všem deset knih a věřte, že pokud se do nich začtete, budete se k nim vracet.

Díval jsem se na seriál Všechny velké a malé bytosti a pro porovnání jsem se dal do čtení knižní podoby, je to krásně napsané a na rozdíl od mnoha jiných knih, zrovna tak krásně natočené, spokojennost. Budu shánět další díly o zvěrolékaři, už se těším.

Velmi milé dílko. Přečteno už mnohokrát.

Kniha mě nechytla od prvních stránek, ale získala si mě postupně. Velká oddychovka, pomalu plynoucí děj, veterinární praxe v 30. letech v oblasti Yorkshiru. Připomínalo mi to trochu Betty McDonald a její Vejce a já. Ale tato kniha byla optimistictejsi, Betty si ten život nezvolila, kdežto Herriot ano a na vyprávění to bylo znát.

Super knížka, čtivá, odsýpá to, člověk se u ní pobaví. Doporučuji jako oddychovku.

Az na uvodni kapitolu moc mila knizka.

Opravdu jsem netušila, že se mi může tak moc líbit příběh o začátcích jednoho mladého, právě vyštudovaného veterináře, ale je to tak. Atmosféra venkova na začátku minulého století je protknuta laskavým humorem a hlavně láskou ke zvířatům, lidem i samotné krajině.

Milé a příjemné čtení. Po knize jsem sáhla už podruhé, venku padal mokrý sníh a na mě covidový splín. Herriotových knih jsem četla několik / vede samozřejmě Zvěrolékař a kočičí historky / a vždycky mi zlepšily náladu.