mol378
komentáře u knih
Lazarovy ženy
Marina Lvovna Stěpnova
Plnotučný moderní román postihující život několika ruských generací, zejména osudy žen, které si poradí s těžkostmi života i mužského světa každá po svém. Román o zmařených, potlačených i naplněných touhách, román pěkně realistický, místy i krutý. Na pozadí turbulentních ruských dějin dvacátého století, kde člověk neznamenal buď vůbec nic a bylo možno volně s ním nakládat jako s majetkem, nebo byl z nějakého důvodu téměř zbožštěn. Přesně v duchu rčení, že Rus je buď nevolník, nebo šlechtic, nic mezi tím. Do toho trošku ruského fatalismu a víry až mystiky ... a trošku atomových a vodíkových bomb. Svět a země velkých kontrastů. Podle mého výborná ruská současná literatura, autorčin styl mi připomíná Ljudmilu Ulickou.
Zpěv drozda
Walter Tevis
Zneklidňující, depresivní, pohlcující. Ani závěrečný náznak, že vše se možná v dobré obrátí, neuklidní. Hned na začátku mě fascinoval hlavní postavou objevovaný fenomén čtení, poznávání světa skrze slovo. Slovo se zde vpravdě stává skutkem, věcí, celým lidským poznaným světem, jakkoli to zní až biblicky, tak to prostě je. Lidé bez komunikace a vyjádřených (a pojmenovaných) emocí přestávají myslet, být lidskými bytostmi, je možné je snadno ovládat, namluvit jim ve jménu jejich pomyslného dobra, pohodlí, zdraví a blahobytu cokoli. Sci-fi mě v poslední době překvapuje svojí pro mě nečekanou hloubkou. Marlowe, děkuji za doporučení. Stálo to za to.
Volání odnikud
Jaroslav Velinský
Mám čtecí krizi, nelze si to dále zastírat, a z ní plynoucí absťák hodný léčby v ÚVN. Přerušuji Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové u nezajímavé vraždy, sebevraždy, či co to má být, č. 3, a po několika dnech otálení (ještě je brzo, šetři!) se ponořuju do Oty Finka. Ne že nezklamal, nadchnul, potěšil a rozesmál jako vždy. Prostředí mrtvé vesnice ve vojenském úvoze, rozježděný, rozrytý a rozstřílený kus krajiny a pár ztracených vojclů, hospoda nadšená z čehokoli, co je nové, hýbe se a vydává zvuky, oblíbený a všude uplatnitelný repertoár - hospůdky malé a dotazy na činnost hasičů, závěrečná zábava ve stylu Šakalích let a proměna housenky v nevídaného motýla. Zápletka bizarní a mrtvolný puch z útrob řopíku, který může skrývat cokoliv. Díky, Otakare, i za tu trochu sentimentálních vzpomínek na oheň, kytary, hvězdy, cvrčky - a cesty pro vodu - a teď zas do reality...
Z kopce do kopce
Kateřina Dubská
Autorka sama se odkazuje na inspiraci Betty MacDonald - Vejce a já. S tím jsem ke knize přistupovala. Proč ne, každý se rád občas něčím inspirujeme. Jenže nezáleží jen na tom, co píšeme, ale také jak píšeme. A Betty MacDonald psala živě, šťavnatě, vtipně, psala knihy, ke kterým se čtenář s radostí pro potěšení vrací. Z kopce do kopce je kvalitativně úplně jinde _ slohovka, knížka pro vlastní rodinu a přátele typu Maminko, vyprávěj... Doplněno později _ hlavni hrdinka pracuje jako co? Jako ďas prosím _ ale hlavně se zvířaty, takže mi vyplní kolonku v letošní čtenářské výzvě.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Zápletka mě zaujala, jinak velmi slabý průměr, spousta hluchých odstavců, které lze přeskočit _ někdy celé třičtvrtěstránky, aniž by čtenář o cokoli přišel. Není potřeba velké pozornosti při čtení, takže do vlaku to ušlo. Číst od autorky cokoli dalšího mě nijak neláká.
Zelené šupiny, střepy a rubíny
Petr Heteša
Spokojena s Piknikem u cesty zjistila jsem, že na té sci_fi něco je. Toto je podstatně akčnější a destruktivnejsi. Existenciální přesah tam oproti Pikniku není žádný, což mi nevadí, byla to čirá zábava. I když se čtenář neubrání nepříjemnému tušení, že nám fakt jednou někdo ty systémy vypne a jsme v háji... Vtipné rychlé dialogy, pro mě překvapivé rozuzlení, sympatické zakončení. Ty rubíny si fakt zasloužil, přála jsem mu je.
Piknik u cesty
Arkadij Strugackij
Ačkoliv sci-fi není můj zvlášť oblíbený žánr a moc se v něm nevyznám, sem tam si něco střihnu a tohle mě pobavilo moc. Taková old school, slušná, nekrvavá, nehulvátská, hravá, napínavá tak přiměřeně. Atmosféra postupem času houstla, potěšili mě mrtví nemrtví tak trochu ve stylu K. J. Erbena nebo J. Havlíčka. A taky huňatá holčička. A ta věčná lidská touha po šťastném životě a schopnost přežít cokoli. Rusové překvapili! Asi od autorů ještě něco zkusím.
Až se ti zatočí hlava
Ondřej Štindl
Začátek zaujal pokusem o společenskou sondu, pokračovalo to poměrně zábavným absurdním usilováním hlavního protagonisty o mstu a sondou tentokrát do duše a mysli stárnoucího sebestředného sobce - a pak už velmi nebavilo a nezajímalo, i když jak příběh dopadl, jsem se dozvědět chtěla, takže s úsilím dočteno. Postavy jsou jaksi schématické, děj neobjevný, společenská sonda skončila tím začátečním pokusem. Hodnocení vyjadřuje spíš pocity, nedokážu být konkrétní. A jsou to pocity prázdnoty...
Nezvratné alibi
Peter May
Příjemně napínavé, nenáročné a čtivé jako celá série, některé málo pravděpodobné náhody už patří k Enzovi. Tenhle díl patří mezi ty zdařilejší. Jako vždy je bonusem Francie a tamní reálie, tvořící tu pravou atmosféru. Vrátí se ještě někdy Enzo? To uvidime.
Ratajský les
Aleš Palán
Během dvou dnů přečtená náhodou již druhá kniha s podobnou tématikou - zločiny komunismu a jejich následky. Není to veselé čtení, ale velmi dobře zpracované, napínavé, živé, uvěřitelné, kruté. Aleš Palán mě překvapil, neznala jsem ho dosud jako vypravěče - a je velmi dobrý, ba vynikající vypravěč. Doporučuji všem, kdo se zajímají nejen o poměrně nedávnou historii, ale i o lidské povahy a pohnutky k nejrůznějšímu jednání. Člověk je bohužel schopen všeho, některému stačí příležitost, jiný podlehne menšímu či většímu nátlaku, skoro každý si dokáže své jednání před sebou omluvit. Čest výjimkám.
Prvotřídní hajzl
Jiří Šimáček
Můj oblíbený autor mě nezklamal! Po přečtení předchozích komentářů jsem byla zvědavá. Šimáček mě totiž vždy potěšil, pobavil a něco k přemýšlení taky dodal, ale tahle knížka mu tady zatím moc hvězdiček nepřinesla. Mě nadchla. Vhled do povah těch prvotřídních hajzlů, o kterých to je - a že jich tam je - je vynikající. Akorát teda fakt nepobaví, spíš mrazí. Celkem povinná četba pro ty, kteří si naivně myslí, že naše pořádkové státní - a i komunální - složky zajistí pořádek, spravedlnost, pomoc a ochranu, tak určitěěě... a že se toho slibuje, kór teď před volbami, kdy si policajti založili vlastní stranu. Nejsem z těch, co nutně potřebují překvapivé a nečekané finále knihy, dnes módně nazývaný wow efekt. A tady u té knihy mi už vůbec nechybí, naopak. Zcela nenápadný konec příběhu dokonale souzní s naprostou vyprázdněností života hajzla, který ztratil moc. Co teď bude dělat? "MOŽNÝ SPOILER: Čekat na smrt, až se jí vcelku banálně dočká..." A kdo zná byť jen zvenku hradišťský kriminál a něco ví o tom, co se tam dělo a kdo v tom dění figuroval, toho knížka nemůže nudit.
Velice dlouhé schody
Jaroslav Velinský
Toto byl první díl série, u kterého mě vnější okolnosti donutily přečíst si vždycky jen před spaním pár stránek. Ale Ota Fink se prostě musí zhltnout, páč je k sežrání! I když poněkud zvážněl. A jako obyčejně - nejkrásnější je na knize duch místa a doby! Těším se na další díl a bojuju sama se sebou - hned teď, nebo si ho šetřit a těšit se?
Sběratel sněhu
Jan Štifter
Svižné, zajímavé, celkem dobře vypovídající o všech dobách, kdy se příběhy odehrávají, o lidských povahách a různých životních principech a přístupech. Líbilo se mi propojení časových rovin i reálna s nadreálnem, které popřelo postoj samotného "sběratele sněhu", který žil jen přítomným okamžikem. Přestože tvrdil, že co bylo, ho nezajímá, něco ho stejně nutilo k jeho bizarní sběratelské činnosti a konzervaci vzpomínek a do minulosti byl magicky vtažen... Má to hloubku! Přirovnání z některých zdejších komentářů ke knihám Mornštajnové nesedí - Štifterovy postavy jsou živé, procházejí vývojem, nejsou jen protagonisty čtivě sepsaných příběhů a nezmizí z mysli se zavřením dočtené knížky. Doporučuji, pro mě byl autor velmi příjemným objevem.
Strašidlo minulosti
Jaroslav Velinský
Tentokrát už to bylo vážné, zločincům šlo o hodně a podle toho byli odhodlaní ke všemu. Otovi šlo o život a čelil hlavni zblízka. Vedle toho obvyklá linka obyčejného pracujícího ve zblbujicim výrobním procesu, kolotoč směn a pocitů při odpoledních a nočních velmi výstižný, fuj. Humor Ota neztrácí, ale tentokrát jsem se jen tiše usmívala. Mírně se mi nelíbilo, jak se nechal smýkat vášněmi a trošku na úkor své cti lhal, nicméně vše napraveno! Kde jsou ty casy, kdy zeleným údolím jsem si ji téměř platonicky ved... A kdo z Vás si taky pamatuje na alpakové poháry na zmrzku a nedělní cukrárnu šedesátých let? Třínohé bruselské stolečky, kleštičky na cukr, krajkové čelenky na drdolu! Mě do ní brával děda (což o to, brával mě i do pivnic typu U dvouch stehen!), do alpaky mi poručil dva kopečky zmrzliny se šlehačkou, sám si dal kafíčko a laskonku _ vždy s dezertni vidličkou!, do staré válcovité termosky nakoupil další kopečky a letěli jsme dom, než to nám i odpolední návštěvě roztaje. A někdy jsem směla dozadu do výrobny, protože paní Koutná, vedoucí, byla bývalá majitelka a s dědou se znali ze starých dobrých prvorepublikových časů, kdy jí děda s bábinou prodávali boty. (Měla, jako Jituš, hodinky na tenounkém řemínku zařezaném do faldíku na zápěstí...) Vy, co to pamatujete _ taky máte pocit, že ty zákusky byly tenkrát nedostižné? A tak nejen Otův příběh, ale příběhů mnoho běží při čtení mou myslí a čerta se starám, jestli logika je dokonalá a napětí vyvážené, je to prostě nádhera. Apetitlich Jituš a House s kaťanem a ten její fantastický poloněmý něžně drsný
brácha, máme se pořád na co těšit!
Dáma se zeleným slonem
Jaroslav Velinský
Absťák, normálně absťák už jsem měla. A pořád nemám dost. Ota zvážněl, prošel neveselou zkušeností, zachoval si čistou mysl, rytířství, něhu a příslovečnou Moldánkem vzývanou intuici, která nikdy nezklame. Bylo to barvité, napínavé, srandovní (zavřel jsem okno, hubu a radiátor a šel spát) a milé. Autora psaní zjevně bavilo tak, jako mě čtení. Skvělá radostná četba proti blbé náladě! Jen na ty keře, co si plete s rebarborou, jsem nepřišla _ prej každý inteligentní čtenář si to doplní, no tak já teda nic... Paráda jako vždy a dám si ještě jeden díl, potřebuju se odměnit!
O den později: Víte co? Před každým dalším dílem si jako otvírák přečtu Vaše milé, zábavné, vtipné a obdivné komentáře a o to víc se těším a o to víc si pochutnám! Díky Vám!
Není římského lidu
Jarmila Loukotková
Na střední, a vlastně už od základky, jsem milovala antiku. Tahle kniha mě přenesla velmi čtivou formou do onoho období a prožívala jsem s Římany nejen velkou historii, ale i každodenní život, hostiny, intriky, vraždy, lásky. Ráda bych věděla, jestli byl Nero pouze spratek bez svědomí, vedený odmalička k naprosté svévoli a opilý vlastním božstvím, nebo skutečný psychopat. Asi obojí. V té pradávné době mi knihu dobře doplnil televizní seriál Já, Claudius. I po letech si román s potěšením přečtu znovu a při pohledu na přebal jsem ráda, že i za totality jsme u nás (pokud
nebyly zakázané) měli edice na poměrně vysoké úrovni.
Inkognito
Sue Townsend
Jsem mile překvapena. Autorku jsem měla zařazenou mezi spisovatele pro děti, vzhledem k mému věku mě daleko minula, nic jsem tudíž neočekávala, pouze co slibovala anotace. A ta nelže. Kniha je především zábavná občas trochu střeleným způsobem, což mě baví, zároveň má ambici poskytnout i něco k úvaze na sociální a politická témata _ a tuto ambici naplňuje velmi dobře. Příjemné čtení na pár hodin, lehké, ale ne povrchní.
Létající Santini
Etgar Keret
Absurdní, občas dost bolestivé, ale většinou velmi vtipné, hutné. Poslední rozsáhlá povídka o několika kapitolách se mi líbila nejvíc. Autorova fantazie je obdivuhodná. Knížka je pro ty, co nemusí za každou cenu stát nohama pevně na zemi a dokáží akceptovat, že žertovat, byť drsně, se dá i na velmi vážná témata, aniž by je to zlehčovalo, a že autor nechává občas na čtenáři, aby si příběh domyslel. Těším se na další knížky od autora, tahle byla moje první a funguje!
Království
Jo Nesbø
Líbí se mi a výborně se čtou všechny autorovy knihy, jen některý HH byl trochu slabší, ale tak to už u velkých sérií bývá. Tahle kniha je ovšem přímo skvělá. Ke hlavní postavě nelze nepociťovat sympatie, zároveň Royovy temné stránky můžou čtenáře trochu strašit _ prostě rozporuplné a nejednoznačné jako život sám. Carl mi ovšem byl bytostně, snad až fyzicky odporný _ vyčuraný slaboch a bezpáteřní oportunista. Dopadlo to podle očekávání, napětí až do poslední strany a dál si to může každý představovat, jak chce. Spousta dobře charakterizovaných postav, pěkně, až psychologicky rozebraných a naservírovaných se spisovatelským mistrovstvím. A černý humor _ tři havarovaná drahá a krásná auta ve strži mezi skalami, slisovaná do sebe jako zmáčknutý sendvič, ta představa... A co se stane, když tam najdou další auto? _ Asi tam daji svodidla! Vtipný vrah se zálibou v ornitologii s citlivou duší mě moc bavil a myslím, že vás bude taky.
Lady Macbeth mcenského újezdu
Nikolaj Semjonovič Leskov
Rok vzniku 1864. Ruští klasici se mi většinou čtou lépe, než ti západní. Jsou mnohem malebnější! " Z nudy se dá do zívání. Chvilku posedi, dívá se, jak se u sýpek věší konopí nebo sesýpá mouka, zase zívne a má z toho radost; zdřímne si hodinku, dvě, a když se probudí _ zase ten ruský stesk, nuda a stesk kupeckého domu, z něhož prý se člověk s veselou i oběsí." Krása, ne? A z dokonale výstižného doslovu: " Co na Lady Mackbeth mcenského újezdu nejvíce působí, je její nesporná umělecká síla a pravdivost, slovesná invence a mistrovství v poetickém líčeni prudkého milostného citu, bezuzdné vášnivosti i animálně lenivého a poživačného rozkošnictvi, ovšem i v neméně silném zpodobování hrůzyplných vražednických scén, temných a krvavých situací, které byly logickým rubem a důsledkem vratkého a na cizí účet dosahovaného Katěrinina štěstí." Aneb, dodávám, jak člověk ve svém sobectví a touze odhodí zábrany i svědomí a jde pres mrtvoly. Katěrina šla přes ně doslova. Doporučuji ke čtení, je to krátké, hutné a data vzniku se neobávejte. Existuje i film, ten mě ke knize přivedl.