MMacicekk
komentáře u knih
Lež vedle mě
Gregg Olsen
Pokud hledáte parádně vztahově propletený psychologický detektivní román, v němž od začátku netušíte, komu věřit, okruh postav je omezený, což dělá knihu ještě zajímavější, rozhodně se zaměřte tímto směrem. Jedinou slabinou této knihy je její zdlouhavější začátek, pokud však vytrváte, užijete si parádní čtení.
Tiché dítě
Sarah A. Denzil
Od první stránky velmi čtivá kniha, která vás vyprávěním hlavní postavy ihned vtáhne, spolu s ní prožijete nejhorší noční můru všech rodičů. Postupem času se však dějová linka bude neustále točit v kruhu, záporák je velmi brzy odhalen a nereálný konec tomu nasadí korunu.
Ulejváci
Kate Weinberg
Autorka velmi zajímavě uchopila svůj příběh a zakomponovala do něj díla Agathy Christie, ale především samotné Agathino zmizení. Zabývala se otázkou, jaké okolnosti jí k němu vedly, ale nečekejte odhalení století. Pár teorií jejího slavného zmizení však autorka prostřednictvím své knihy nastínila. První třetina mě zaujala a udržela si mou stoprocentní pozornost. Vyprávění devatenáctileté Jess bylo napsáno v ich-formě poutavě a čtivě. Děj se sice rozvíjel pozvolna, ale pomalejší plynutí mu vůbec nevadilo. Nečekejte však akční thriller plný zvratů a překvapivých momentů, kterým ani být nemá, spíše společenský román s kriminální zápletkou.
Více v recenzi, v záložkách (Zaostřeno na knihy).
Za dveřmi tma
Anna Bailey
Tato kniha má jednu velkou vadu – vystupuje v ní příliš mnoho postav a co hůř, všechny jsou velmi nesympatické. K žádné si tak nevytvoříte bližší pouto, což je způsobeno i útržkovitým vyprávěním – poznáte mnoho postav, ale žádnou do hloubky. Většina postav tak působila velmi ploše. Nebyly jim dány do vínku ani žádné pozitivní charakterové vlastnosti a autorka se snažila do této knihy „natlačit“ všechny aktuální problémy světa – násilí na dětech, násilí na ženách, rasismus, diskriminace, homofobie, náboženský fanatismus atd. Příběh tak nepůsobil příliš reálně – nevěřila jsem a nemohla uvěřit, že by jedno malé městečko a jeho obyvatelé byli až tak zkažení.
Mexická gotika
Silvia Moreno-Garcia
U tohoto temného, goticko-hororového románu se sice nebudete bát takovým způsobem, že by vám běhal mráz po zádech, spíše budete unášeni na vlně tajemného příběhu, na který nejste vůbec zvyklí, což je významnou předností této knihy. Tento příběh vám nabídne něco nového, zvláštně exotického, se scénami plnými plísně a spor, se sny odhalujícími temnotu lidské duše s jiskřivým sexuálním nábojem. Knize, kromě delšího začátku, musím vytknout rovněž zbytečně natahovaný konec se závěrečnou třešničkou na dortu, po níž mě rozbolely zuby. Přesto však knihu hodnotím nadprůměrně, a pokud hledáte neotřelý hororový román se zajímavými a také trochu podivnými postavami, rozhodně sáhněte po Mexické gotice, která vám nabídne vše, co si pod tímto názvem představíte.
Lenka
Anna Fodorova
Ke knížce jsem se dostala náhodou a nečekala jsem, že mě vyprávění o spisovatelce Lence Reinerové z pohledu její dcery tak chytne a zaujme. Přečteno takřka jedním dechem.
Krutá hra
Max Seeck
Autor se chopil moderních prvků, které do svého příběhu zakomponoval, čímž vytvořil zajímavou a předem neodhadnutelnou zápletku, která mi ve svém závěrečném rozuzlení přišla bohužel přitažená za vlasy. Začátek je trochu rozvleklejší a knize by neuškodilo, kdyby byla tak o sto stran kratší. Rozuzlení a odhalení vraha bylo překvapivé, ale v podstatě se žádné velké zvraty v knize neodehrávaly. Plusem jsou krátké kapitoly (ovšem i tentokrát musím vytknout číslování římskými číslicemi, které mi občas zavaří mozek) končící vždy v napínavém momentě, takže musíte číst dál. Lepší průměr.
Muž za zdí
Emma Angström
První polovina příběhu mě udržovala v pozornosti, byla jsem napjatá, co se na další stránce objeví a čím nás autorka překvapí. Můžu říct, že zpočátku mě příběh směrem, kterým se ubíral, dokázal překvapit vývojem událostí. Bylo to zřejmě i tím, že z anotace jsem si přečetla pouze první větu. Druhá polovina byla ovšem velmi bizarní. Už jen podivné přátelství starého podivínského muže s mladou holčičkou působilo zvláštně. Autorčin nápad nebyl špatný, ale provedení bylo horší. Bydlení muže za zdí a jeho pozorování obyvatel domu působilo dost nereálně, ve skutečnosti si neumím představit, že by si minimálně odlišných stavebních proporcí nikdo nevšiml. Spokojená bohužel nejsem ani se závěrem, který byl na mě příliš rychlý, nedokončený a neuzavřený. Neobstojí ani nepochopitelné jednání postav, co se týče uvěřitelnosti. Knihu hodnotím nakonec jako průměr.
Lovec
Jack Heath
Opět se připravte na sarkasmus a černočerný humor, kterými Timothy oplývá a nevynechá žádnou příležitost k tomu, aby je dal najevo. Vznikne tak plno vtipných a dvojsmyslných situací, které pochopí pouze Timothy a čtenář. Autorovi se podařilo vytvořit (anti)hrdinu, kterého si musíte oblíbit a fandit mu i přes jeho temnou duši. Hlavní i vedlejší dějové linky se několikrát promíchají, protnou a na konci na vás autor vyplivne závěr, díky němuž budete potřebovat pokračování, a to nejlépe ihned! Skvěle promyšlená záležitost. A přesto, že pár drobných výtek bych k této knize měla – především co se týče některých explicitních scén, které působily jen na efekt se snahou více čtenářem otřást či ho znechutit – hodnotím plným počtem.
Nejvyšší čas vypadnout
Claire Askew
I když je kniha celkem rozsáhlá, co se týče počtu stran, nemusíte se bát, že byste u ní zažili pocit dlouhé chvíle. Je sice pravda, že já osobně jsem čekala zcela jiný obsah i formu, ale nakonec si nemůžu stěžovat. Příběh mě překvapil svou čtivostí, emocemi, nechybělo ani menší napětí, jak některé situace dopadnou. Nečekejte však žádné překvapivé zvraty. I přesto se dozvíte překvapivé informace z života jednotlivých postav.
Dítě „L“
Tammy Cohen (p)
Podle názvu i obálky jsem očekávala, že se příběh bude převážně odehrávat mezi sociálními pracovníky či psychology, což nakonec bylo zcela jinak. Přesto i přes počáteční pomalé se rozvíjení zápletky mezi manažery si mě příběh získal. V poslední třetině sice čtenář (pravděpodobně) odhadne rozuzlení zápletky, které vede k jedinému možnému (a pro mnohé šokujícímu) závěru, přesto autorka dokázala překvapit nečekaným zvratem. Dalším plusem je i autorkou pomalu budované napětí, které ke konci výtečně graduje.
Kořist
Darcy Coates
Nemůžu si pomoct a Kořist musím porovnat s Lesem sevbevrahů, který jsem četla dříve. Spojit obě knihy, jednalo by se o vynikající dílo. Takhle jsou obě knihy průměrné. Co má jedna kniha, té druhé chybí a naopak. V Lese sevbevrahů byla tajuplná, mrazivá atmosféra, která těžila především z neznámého zla. V Kořisti podobu zla známe v podstatě od prvních stránek, čímž byli čtenáři ochuzeni o strach z neznámého, který v hororech hodně funguje. První dvě třetiny se tak velmi táhly, nudné popisy a bloudění postav v lese mě doslova uspávaly. Nejen, že se vůbec nebudete bát (ono v podstatě není čeho), nečekejte ani hororovou atmosféru. Ani samotný les nepůsobil vůbec zlovestně. Postavy ploché, dialogy mezi nimi působily šroubovaně, zejména Anně jsem nevěřila ani nos mezi očima. Celou knihu zachránil až konec, který překvapil a některé nelogičnosti se jím vysvětlily. Také Carla překvapila. Závěr knihu zachránil. Naopak v Lese sevbevrahů konec vše totálně zazdil.
Hodná holka, zlá krev
Holly Jackson
Zpočátku se mi knížka četla trochu těžkopádně, vzpomínala jsem na události z předchozího dílu a postupně si vybavovala střípky, které mi pomohly připomenout předchozí děj i postavy. Chvíli mi tedy trvalo ponořit se do děje a naladit se na moderní vlnu. Nepamatuji si už přesně, ve kterém okamžiku se to zlomilo, a já se nemohla od příběhu odtrhnout. Příběh nabral spád, nechybělo napětí i překvapivé momenty. Autorka píše velmi čtivě, vůbec není poznat, že se jedná o její teprve druhý román. V některých scénách a větách však lze rozpoznat její nízký věk a jde vidět, že ty zkušenosti nabyté věkem chybí. Ale myslím si, že se to bude určitě zlepšovat.
Děs sídla Wake's End
Michelle Paver
Nejprve bych se ráda vyjádřila k označení horor na obálce – nejedná se totiž o žádný horor, u kterého byste se báli číst v noci se zhasnutou lampičkou, bohužel. Jedná se totiž o gotický román s temnější a lehce strašidelnou atmosférou, odehrávající se na počátku 20. století. Začátek příběhu je malinko delší, ale jakmile Maud objeví otcův deník, budete o jejím otci prostřednictvím jeho zápisků chtít znát víc a víc. Autorka píše velmi čtivě, svůj díl na tom jistě má i překladatelka, protože kniha se četla opravdu sama. Nečekejte žádné překvapivé zvraty, příběh tak nějak plyne. Já byla velmi spokojená i přesto, že jsem nakonec dostala zcela odlišný příběh, než který jsem očekávala.
Setkáme se v ráji
Heine Bakkeid (p)
V prvním díle se mi líbily mysteriózní prvky, které tady bohužel chyběly. Přesto si podle mě příběh udržel svou kvalitu. I když hlavní hrdina zobe tabletky jak lentilky, něčím mě zaujal a jeho postava tak, jak je napsaná, mě baví. Užila jsem si i špičkování Thorkilda s jeho bývalým šéfem Gunnarem. Detektivní linka udržela mou pozornost po celou dobu i přes dějové odbočky. Pevně doufám v pokračování.
Chlad
Scott Carson (p)
Předně musím podotknout, že mě kniha hodně bavila. Opravdu mi sedla a užila jsem si ji. Začátek byl napsán velmi dobře, líbilo se mi prostředí, do něhož byl příběh zasazen, i atmosféra, kterou autor vytvořil. Pošmourno, déšť, přehrada, u které hrozí protržení hráze, do toho mysteriózní prvky, při kterých vám běhal mráz po zádech. Tedy aspoň v první třetině knihy. Později se kniha změnila spíše ve fantastické čtení, ale nic jí to neubralo na zajímavosti. Spíše naopak. Bylo to poprvé, co jsem se setkala s podobnou knihou, resp. žánrem. Menší zklamání se dostavilo ve chvíli, kdy autor poodhalil čtenáři realitu. Čekala jsem víc tajemna a mysteriózních prvků. Když už člověk ví, co se „skrývá ve tmě“, již se tolik nebojí. Velkým kladem jsou však velmi dobře napsané postavy, střídání jejich pohledů a nechybí ani napínavé situace. Zápletka byla zajímavě vystavěna, zvraty také nechyběly. Knize zřejmě uškodila její délka, já osobně jsem však toto nepocítila. Příběh byl napsán čtivě, netuctově. K plnému hodnocení však mnoho nechybělo, a pokud autorovi ještě u nás nějaká kniha vyjde, ráda si ji opět přečtu.
Poprava
Yrsa Sigurðardóttir
Tato série mě stále baví už od prvního dílu. Přesto, že po přečtení čtvrtého dílu hodnotím dosud nejlépe Černou díru, i zde si přijdete s autorkou na své. Zápletka byla uvěřitelná – tentokrát kriminalisty zavede pátrání až do hlubin internetu, tedy do jeho temné části, která je obyčejným smrtelníkům skryta. Není nouze o napínavé scény, i když začátek může působit zdlouhavěji. Od první stránky jsem se nenudila, příběh mě chytnul a nepustil až do konce. Očekávejte také překvapivé scény plné zvratů, které se s příběhem povezou až do konce. Závěrečné rozuzlení vám vezme dech, na druhou stranu jsem pociťovala už menší překombinovanost, která mi trochu zkazila celkový dojem.
Město duchů
Victoria Schwab
Děj i zápletka jsou vcelku jednoduché, ale autorka je zabalila do hávu tajemna, které máte potřebu rozkrýt, a udrží vás v napětí po celou dobu čtení, které vás ani na okamžik nebude nudit. Kniha je rozdělena na pět částí, ve kterých vás nemine honba za duchy, přízraky a zbloudilými dušemi, přičemž budete chtít stejně jako hlavní hrdinka odhalit hlavní podstatu Závoje. Jelikož se jedná o sérii, nedostanete odpovědi na všechny vaše otázky, ale dozvíte se vše důležité. Líbilo se mi i zasazení příběhu do skotského Edinburghu, který autorka zvolila velmi dobře. Město samo o sobě působí tajuplně a dýchá na vás jeho historie. Závěrem vám mohu zaručit, že si příběh užijete od začátku až do konce, ale rovněž to, že se nebudete ani příliš bát. Příběh však oplývá jinými kvalitami, které stojí za to objevit!
Miovo blues
Kristina Ohlsson
Kniha si držela a udržela své rychlé tempo z předchozího dílu, dozvěděli jsme se všechna tajemství (i ta Martinova) a odkryli celý příběh. První díl se mi přesto líbil více.
Lotosové blues
Kristina Ohlsson
Autorka prostě umí! Delší dobu jsem sice po jejích knihách nesáhla, ale teď jsem s touhle knihou zase chytla "slinu". Skvělá jízda od začátku do konce, miluju podobný typ detektivek, kde se pátrá a skládají střípky především výslechy možných i nemožných svědků. Nestačila jsem si ani vydechnout a hned po dočtení Lotosového blues jsem se nutně musela pustit i do Miova blues.