miska98 komentáře u knih

Tak tohle je jedním slovem bomba. Více slovy je to nádherná ukázka toho, jak by mělo vypadat dobré fantasy. Nechť je toto dílo zářným příkladem pro autory současné i budoucí!

Tyrion je prostě nejlepší (jen aby bylo jasno)! A další postavy jsou tak dokonale reálné, že je to až neuvěřitelné. Jak je to možné? Zřejmě proto, že Martin vás donutí rozumět, donutí vás chápat, proč jsou takové, jaké jsou, zároveň však nejsou předvídatelné. A to je na tom to geniální.

Přesto je zde i několik věcí se kterými je třeba počítat, pokud jste ještě stále nepolíbeni touto skvělou sérií. A) Co mám číst dál? To je otázka, na kterou opravdu neznám odpověď. (Myslela jsem, že Odkaz dračích jezdců už nic nepřekoná, ale tohle je úplně jiný level.) Takže co teď, když se nic dalšího ani nepřibližuje Písni ledu a ohně? B) Je lidské tělo schopno přežít sérii mrtvicí a infarktů, kterým vás Martin soustavně vystavuje? Toť otázka. C) Kolik času sežere jediná kniha? A to si představte, že jich je pět... D) Co budu dělat, když to Martin nedopíše (*1948)? Já prostě potřebuju vědět, jak to skončí!

Za mě tedy prvotřídní dílo - 6 hvězdiček z 5 :D, protože ZIMA SE BLÍŽÍ!

6 24.10.2015

Z téhle knihy mám silně rozporuplné pocity. Místy výborné, místy logika lehce pokulhává.

"Ale já nechci pohodlí. Chci Boha, chci poezii, chci skutečné nebezpečí, chci svobodu, chci to, co je dobré, a chci hřích."
"Zkrátka," pravil Mustafa Mond, "požadujete právo být nešťastný."
"Tak tedy ano," pravil divoch vzdorně, "požaduji právo být nešťastný."

"Chci se dívat v klidu na moře," pravil. "Při tom zatraceném rámusu z toho člověk nic nemá."
"Ale ta písnička je pěkná. A já se nechci dívat."
"Ale já já chci," trval na svém. "Připadá mi," zaváhal a hledal vhodný výraz, "jako bych byl více sám sebou , víš-li, co mám na mysli. Více svůj, a ne jen součást něčeho jiného. Nikoli jen pouhá buňka sociálního organismu. Nepociťuješ to také, Lenino?"

Huxley dokázal vytvořit celý jiný svět, který stojí na jiných hodnotách než ten náš, a přesto s ním má společného víc, než bychom si přáli. Dokázal sepsat myšlenky, které jsou dnes aktuálnější než kdy dřív. Všechno popisné a filozofické zvládl bravurně. Některé části jsou zajímavé i literárně - jedna z počátečních kapitol, kde se v každém odstavci střídají různé roviny vyprávění, se mi opravdu velice líbila. Přesto mi jedna věc velice vadí - vývoj postav, který je překotný, nelogický, nevysvětlený. Co se stalo s Bernardem? A proč John reagoval tak, jak reagoval? Vysvětlení mě sice napadá, ale mám pocit, že jde o pouhou mojí konstrukci, kterou nic konkrétního nenaznačovalo... škoda, plastičtější postavy by tomuto příběhu daly úplně jiný rozměr.

5 22.01.2019

Geniální ve své jednoduchosti.

5 26.12.2018

Původně jsem nezamýšlela hodnotit tak vysoko, ale nakonec nemohu dát jinak, než plný počet. Tahle kniha se vám totiž chtě nechtě dostane pod kůži. Protože v čem se lišíme od robotů vytvořených z organické hmoty? P. K. Dick má svojí teorii.

Sní androidi o elektronických ovečkách? je jeden z těch příběhů, který obsahuje více otázek, než na kolik jich odpovídá. Navíc existuje hned ve dvou verzích - knižní a filmové, které se od sebe liší tolik, nakolik je to jen možné vzhledem k faktu, že by se mělo (!) jednat o stejný příběh.

5 24.07.2018

Hvězdy nám nepřály vypadá jako klasická lovestory, kterou by bezesporu byla, kdyby neobsahovala takové množství přidané hodnoty v podobě až filozofických úvah o smrti, lásce a smyslu, a chytrých dialogů. Poslední třetinu jsem brečela jako želva a nechtěla jsem číst dál, ale musela jsem. A tak to má být.

Četla jsem tu názory, že vztah Hazel a Augusta nebyl dost rozvinutý. Chci se v tomto ohledu Greena zastat. Bylo jim 16 a 17 - v tomhle věku bývá láska čistá, ničím nemotivovaná a bezhlavá. Jak to vyjádřila Hazel: "A pak jsem se zamilovala jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela." Navíc "některá nekonečna jsou větší než jiná". Takže proč ne?

A ještě poslední poznámka: jestli se mi někdy do cesty připlete kluk, co háže existenciálně závažné trestné hody a drží cigaretu líp než jakýkoliv jiný nekuřák v historii, všema deseti ho beru. Také jsem fetišista na Augusta Waterse.

5 30.09.2017

Opět geniální dílo z Čapkovy tvorby. Čtyři hvězdy dávám jen proto, že Bílá nemoc je divadelní hra, která podle mě už z principu nedokáže naplno využít svůj potenciál. Chyběla mi tam ona věrohodnost, které mistr dosáhl ve Válce s Mloky. Jako román by se mi Bílá nemoc nepochybně líbila daleko víc.

5 08.02.2017

Jo, vím, že se to spoustě lidí nelíbí. A věřte tomu nebo ne, opravdu tomu rozumím. Pro mě jediná poezie, která se dostala do mých oblíbených knih. A ještě navíc je to lyrika!

Pět hvězdiček v rámci poezie (i když na pět hvězd udělených mnou za hru o trůny to nemá ani omylem) a za předchozí celoživotní hanění poezie.

5 24.10.2015

Jako kdyby tuto knihu napsal úplně jiný člověk, než který byl autorem Velkého Gatsbyho, ale po jeho vzoru. Přestože lze vidět některé společné znaky (jazyk, některé motivy), to hlavní zde chybí - děj plný podtextu a skrytých významů, který dohromady tvoří epický příběh. Možná je to jen mnou, ale jako milovník Gatsbyho jsem byla opravdu zklamaná... čekala jsem víc.

4 27.12.2020

Krásné, depresivní sci-fi o droze, která vás dokáže přenášet v čase, o lásce a nenávisti, politikovi schopném čehokoli, alternativních realitách, a hlavně o jednom doktorovi, který postupně zjišťuje, že svět je složitější, než bychom si vůbec dokázali představit.

P. K. Dick rozhodně není autorem pro každého, a zvlášť není autorem pro ty, kteří jednu knihu čtou měsíc. Děj není závratně složitý, ale je třeba si pamatovat podrobnosti.

4 23.12.2019

Velká škoda, že Asimov se ke hvězdám vypravit nemohl, tahle jeho touha totiž tryská i z knihy, která se tvářila, že je o něčem jiném. Za svoje nestárnoucí dílo by si to bezpochyby zasloužil.

Konec věčnosti (aneb za vším hledej ženu) je geniální, velkolepý příběh. Podobně jako Ani sami bohové však neprávem stojí ve stínu Nadace a Robotů. Věčná škoda.

Z nějakého důvodu jsem tuto knihu četla netypicky dlouho - přes půl roku, což se mi obyčejně nestává. Vždy jsem přečetla pár kapitol, pak jsem přečetla jiné knihy a následně se vrátila k této. Nejsem schopná říct, čím to bylo. Příběh jako takový se mi líbil, styl psaní mi přišel až neobyčejně dobrý, postavy různorodé a mimořádně realistické. Zkrátka mi tato kniha něčím hodně připomněla jednu absolutně nesouvisející - Na větrné hůrce, která ve mě vyvolala podobně rozpačité pocity. Rodinné ságy zřejmě nejsou nic pro mne, přesto dokážu ocenit kvalitní literaturu - 4* si bezpochyby zaslouží.

4 01.07.2019

Znovu a poučeně. Neuvěřitelné, kolik je zde náznaků... právem uctívaný začátek kultovní série.

Mé zklamání pramení asi především z nenaplněných očekávání... od takto profláknutého díla jsem čekala více. Chápu záměr autora ve specifickém, poetickém způsobu vyjadřování se, ale mě osobně zde absolutně nesedl.

4 17.02.2018

Poměrně dobře napsaný román, který se nemůže rozhodnout, jestli má být spíše psychologický nebo kriminální, což mu ve výsledku v mých očích poněkud uškodilo. Více jednoho nebo druhého a byla bych spokojená. Přesto se rozhodně jedná o nadprůměrné dílko.

4 08.02.2018

Parádní kniha. Skvěle popsané charaktery postav, poutavé vyprávění a bezvadně zvládnuté zakončení knihy. Přečteno takřka na jeden zátah. Jednoduše vše, co od dobré knihy očekávám.

4 17.12.2016

Na téhle knize miluju její hloubku - když čtete pozorně, dá se v ní najít mnoho témat k zamyšlení. Stále se nemůžu rozhodnout, co si o panu Gatsbym myslet - v tomto ohledu mi trošičku připomíná Švejka nebo Stoletého staříka, i když uznávám, že jde o úplně jiné žánry a srovnávat by se tyto knihy asi neměly, ale o to teď nejde. Pokaždé, když Gatsbyho čtu, váhám nad tím, jak ho chápat. A to je to, co mě na tom baví.

Svým způsobem se jedná o geniální dílo - autor vás nutí vidět příběh očima jiného člověka, ne Gatsbyho samotného, ale i přesto, že Gatsbymu zcela nerozumíte, vás jeho příběh zasáhne. Není na něm nic veselého, nekončí oním pověstným a-žili-šťastně-až-do-smrti... vlastně je dost pesimistický, možná proto ho mám tak ráda.

Mimochodem - filmové zpracování s L. DiCapriem je možná knize nejvěrnější film, který jsem kdy viděla.Většinou mě film ve srovnání s knihou zklame, ale v tomto případě jsem byla mile překvapená.

Dokonalé, geniální. Více slov není třeba. Jen tak dál, protože NOC JE TEMNÁ A PLNÁ HRŮZ!

4 11.03.2016

Nemůžu říct, že by mě to nebavilo, ale přiznejme si, že to není úplně nejdelší kniha. Kdyby delší byla, asi bych to nedala.

Proměna je... neosobní. Asi to zní divně, ale nedokázala jsem se do toho vžít, ani mi toho jak-že-se-to-jmenoval nebylo líto.

Dvě hvězdičky proto, že to nebylo nejhorší a třetí za to, že to nebylo dlouhé.

4 11.11.2015

Hned na úvod se přiznám, že a) miluju alternativní historii a b) nemusím humoristické romány
, takže jsem od Stoletého staříka moc neočekávala. A jak to tedy dopadlo? No, zjistila jsem, že můj oblíbený druh humoru je zřejmě sarkasmus. Jedním slovem: geniální. Ten konec.... prostě nádhera. Stoletý stařík je nápaditý, chytrý, duchaplný román, který by měl zaujmout místo v seznamu povinné četby k maturitě (i bych měla pár nápadů, co vyškrtnout).

Pro ty, kteří již četli: mrazák, most pod Frankem, komunisté a anglikánská církev, studená válka, dvě nekritická množství, pan Dollary, Soňo sedni,... atd., atd.

4 24.10.2015

Co napsat, aby to nebylo jen nekonečné opakování již milionkrát vyřčeného? Snad jen to, že se tímto omlouvám všem, kterým jsem do očí tvrdila, že seriál, kde umírá jedna hlavní postava za druhou, je na... nic. Seriál možná, knižní podoba nikoliv. Kniha je prostě a jednoduše geniální.

Takže závěr? Hře o trůny jsem dala šest hvězdiček z pěti, takže mi nezbývá nic jiného, než dát 7, protože Střet králů je ještě lepší, a protože STRACH SEKÁ HLOUBĚJI, NEŽ MEČE!

4 24.10.2015