mgeisselreiter komentáře u knih
Maigret tentokrát na dovolené ve Vichi se spíš jen nachomítne při vyšetřování. Je to tedy trochu netypická Maigretovka. Většina knihy je spíš průměrná, až závěrečných asi 20 stran je typických a nadprůměrných. Celkově tedy 70% a 4*, 17.10.2012.
Kniha s nesmyslně přeloženým názvem (pořád jsem nechápal, jaký tajný společník, až jsem se podíval na originální název The Secret Pilgrim - Tajný poutník) je vlastně souborem velmi poutavě psaných špionážních příběhů od počátku 60. let z doby studené války až po rozpad komunismu na přelomu 80.-90. let. Příběhy jsou spojeny jakýmsi vyprávěním, což trochu ubírá knize na čtivosti. Zaslouží si 75%, 14.10.2012.
Povídky rozsahem 35 až 40 stran nepostrádají humor, jsou velmi čtivé a občas trochu připomínají tvorbu Agathy Christie. Příběhy jsou chytré, zajímavé, nápadité. 85% dne 6.10.12.
Pozn.: Brožované vydání není moc kvalitní - vazba se rozpadá. V textu je poměrně dost chyb.
Tak to jsem byl opravdu velmi příjemně překvapen. Heinleina jsem v mládí nějak vynechal a tento román je prostě výborný. Skvěle se čte, děj je zajímavý... Kniha byla napsána v roce 1957, děj se odehrává v letech 1970 a 2000-2001 a je opravdu velmi zajímavé, jak od té doby vývoj pokročil. V některých případech autor celkem odhadl možný vývoj, v mnoha si ale vůbec neuměl představit, co bude v té budoucnosti běžné, takže neustále se používá logaritmické pravítko, telefonuje se sice i s obrazem, ale hovory přepojují spojovatelky... To ovšem románu vůbec neubírá na zajímavosti, spíše naopak. 28.9.2012 dávám 90% a 5*.
I když rozuzlení není nijak překvapivé, což je ovšem u Simenona celkem typické, detektivka je to velmi dobrá. Prostě ten správný Maigret se svou dýmkou, přemýšlející, popíjející... 22.9.2012 hodnotím minimálně na 75%.
Knížka se dobře čte. Mám rád to prostředí aristokracie a šlechty, zvláště ruské, i když zde se děj odehrává v Německu. Příběh je vyprávěním hrdiny z roku 1840, kdy mu bylo 22 let, a končí po letech v roce 1870 (román je datován ve Frankfurtu 1871). Svým rozsahem je román celkem stručný, na škodu mu to není. Chybí zde ale více procítěnosti, více propracovanosti, takže nadšený jsem úplně nebyl. 75% a 4* (16.-18.9.2012).
Obsahuje u nás zatím nevydané podívky.
První povídka Zabiják Stan má asi 40 stran a právě na tak malém prostoru Simenon dokáže velmi dobře rozehrát děj, který má spád. 80%.
Druhou povídku Hotel Severní hvězda (opět asi 40 stran) jsem si přečetl 1.9.2012 a opět jsem byl příjemně překvapen dějem, který měl spád. 85%.
Třetí povídka Bouře nad kanálem La Manche na cca 45 stranách už takový spád nemá, 2.9.12 za 75%.
Čtvrtou povídku Pochybný pan Owen (40 stran) jsem si přečetl 9.9.12. Má opět spád, ale Maigret zde působí jako hrdinové Agathy Christie - z ničeho prostě dedukuje vše. Přesto zajímavé, dobře se čte. 75%.
Předposlední povídka Notář ze Chateauneuf (ca 44 stran) se opět výborně čte (12.9.12), ovšem dějově nijak moc zajímavá není. 75%.
Závěrečná povídka Slečna Berthe a její milenec (cca 41 stran) se opět čte velmi lehce (16.9.12), ovšem opět také platí, že na tak malém prostoru nemá Maigret dost času hloubat, přemýšlet, analyzovat jako v delších novelách a tak řešení nakonec vypadle příliš rychle a až dost nečekané (což někomu bude vyhovovat více, někomu méně). 70%.
Celou knihu tak hodnotím asi na 75%.
Výborně čtivě psané, skvělý britský humor, zajímavé soudní kauzy. Autor se přesně trefil do mého vkusu, ale nemusí sedět každému. Stejně dobré jako přes pár lety přečtená kniha Příběhy obhájce Rumpolea. Přečteno 24.-25-8.2012, 90%.
Kniha patří k těm starším maigretovkám, napsaná v lednu 1940 a i když Maigret tentokrát nepůsobí v Paříži, nic to neubírá na jeho typičnosti. U mě kniha rozhodně boduje na 80%. Přečteno 23.-24.8.2012.
Takto jsem hodnotil shlédnutý film Agent z Panamy z roku 2001 natočený podle této knihy, který jsem viděl 16.2.2011: Člověk pořádně neví, jestli je to komedie, drama, špionážní film... Výsledek je takový, že je to neslané nemastné. 55%,
18.-23.8.12 jsem si přečetl i knihu Panamský krejčí a platí pro ni to samé, co jsem napsal o filmu, čekal jsem, že kniha bude lepší, ale jsem zklamán. Román se nečte příliš snadno, je tam tolik omáčky, že zredukování na méně než polovinu by knize jen prospělo. Kniha 50% a 2*.
Knihu napsal autor v roce 1936, ale přiznám se, ta atmosféra z ní není tolik cítit jako z jiných Simenonových románů. Mám pocit, že Simenonovi lépe sedí kratší novely, kde děj mnohem lépe plyne, a to neplatí jen pro maigretovky, ale i pro jiné psychologické romány (jako např. Augustinova smrt). Hodnotím 70% a 3/5* - 16.8.12..
Knihu jsem si koupil letos koncem dubna 2012 na zámku v Častolovicích a následně hned přečetl. Kniha je psána velmi čtivě, jednoduchým jazykem. Přináší opravdu velmi zajímavý pohled do soukromí české a evropské aristokracie, ale také ukazuje historické souvislosti (nástup nacismu, pak komunismu...). Kniha je doplněna řadou čb fotografií. I přes svou délku kniha nenudí, i když některé úseky nejsou až tolik zajímavé, jinak by to bylo skoro 100%, takto dávám 90% a 4*.
Kapesní knížečka rozměrů 60x50x9 mm je psána staročeštinou a pojednává, jak již název napovídá, o etiketě. Názvy kapitol jsou např. Otázky hygiény tělesné, Patřičné způsoby při hostině apod.
Drama je opravdu hodně šílené. Moje první setkání se Saroyanem mě dost zaskočilo. Dle mého mínění to nemá ani hlavu, ani patu, respektive to nechápu, je to plácání hloupostí a mouder dohromady, co autorovi přišlo na mysl. Odborní kritici to jistě vidí jinak, ale já si nemohu pomoct. Vidět toto v divadle, bylo by to asi úplně šílené.
Každopádně se zde dají najít sem tam nějaké zajímavé pasáže:
Co vlastně dělaj ty senátoři? Brzdí parlamentní jednání a usilujou o znovuzvolení a pak jdou domů a umřou si, tak nějak bych to viděl. (str. 72)
Žádné víno nechutná sladčeji než to, které nám podají v pravý čas. (str. 90)
Déšť pláče proto, aby rostlo obilí, a všichni měli chleba. Déšť pláče, aby zrály hrozny, a všichni měli víno. Déšť pláče proto, aby rostly květiny, a všichni se mohli kochat krásou. Déšť pláče, aby na ulicích nebylo tolik marastu. (str. 134)
Přečetl jsem za 2 dny a dávám asi tak 40%. 6.8.12.
Útlá roztomilá knížka pro nejmenší děti. Obsahuje především fotografie s popisem, ale také několik základních a zajímavých faktů. Na konci je i malý kvíz. 6.8.12 - 80%.
Rozměry knížečky jsou 73x102x12mm. Měl jsem ji na nočním stolku aspoň rok s tím, že si občas před spaním přečtu nějaký ten citát. Došel jsem zatím ke straně 40 (z 264). Hodně citátů je od pro mě hodně neznámých lidí a i ty citáty od známých lidí mi přijdou hodně o ničem (nebo jim moc nerozumím). Fotograf Jindřich Štreit je výborný, ale při tomto formátu knihy i jeho fotky dost ztrácejí. Přesto jsou na knize asi to nejlepší.
Na konci knihy je seznam všech autorů citátů s jejich datem narození a úmrtí a je uvedeno, čím byli (spisovatel, filosof apod.). 5.8.12 vzdávám četbu a hodnotím 40%.
Simenon si stále drží vysoký standard, to platí i pro tyto dvě novely. Obě jsou z období cca 1965-1970, což je řadí mezi novější. Osobně mám raději ty starší, ale platí i zde, že z knih na nás dýchá atmosféra Paříže a Francie, přímo cítíme, jaké je tam počasí, jak se Maigret v srpnovém vedru potí, jak se mu rosí sklenice piva... Simenon prostě umí krásně a jednoduše vystihnout a popsat dobu a prostředí, proto ho také mám tak rád.
Detektivní příběhy jsou pro mě jen něco navíc. Není to žádný hlavolam, takže obvykle vyvrcholení není ani nijak překvapivé, což mi ani nevadí. Je výsledkem poctivé práce kriminalistů, kde je ovšem potřeba i trochu toho štěstí a hlavně umu.
29.7.-2.8.2012, 80%.
Výborný špionážní román z období studené války zač. 60. let 20. stol., který byl také v té době napsán, a to přímo bývalým britským agentem. Téměř nemá chybu, nic přehnané jak bývá zvykem v mnoha jiných případech (tedy je ve stylu Mission Impossible, ale ve velmi rozumných a reálných mezích). čte se velmi dobře. Moje první kniha od Carrého, přečtena v červnu 2012. 95%.
12.12.2012 jsem shlédl film z roku 1965 podle tohoto románu. Není sice špatný, ale kniha je v tomto případě mnohem lepší.
Kniha podává celkem ucelený popis osobních počítačů včetně historie. Je zaměřena spíše pro počítačové nadšence, kteří se chtějí něco nového dozvědět, ale občas v ní najde něco užitečného i IT profesionál. 60%.
Knihu jsem koupil synovi, kterému se velmi líbila, a tak jsem se do ní před pár měsíci pustil. Hned první povídka je úplně vynikající - smál jsem se, až jsem se za břicho popadal. Další povídky jsou již vážnější, ale výborný humor tam nechybí. Příběhy jsou velmi chytré a dobře se čtou. 90%.