mgeisselreiter komentáře u knih

Zavádějící titul knihy může zmást mnoho čtenářů. Jde o dokumentární knihu velmi podrobně líčící poměry v Súdánu především za druhé súdánské občanské války (soustředí se na období 1985 - 1993). Autorka uvádí také předcházející historické souvislosti. Scrogginsová líčí neskutečně kruté poměry bez emocí, nestranně (což odpovídá jejímu novinářskému povolání), nestraní ani humanitárním organizacím, OSN a podobně. Čtenář tak získává přehled o tom, jak dnes svět (nejen Afrika a Súdán) funguje, jak pracují humanitární pracovníci, OSN, jak probíhá politická a hospodářská pomoc Západu. Je to nezvykle otevřený pohled (zvlášť v dnešní době, kdy se kdokoliv cokoliv bojí říct nahlas; kniha byla dokončena v roce 2002). Pokud jde o Súdán, čtenář se dozví opravdu mnoho o tom, jak tam lidé žijí v 21. století (opravdu neskutečně primitivně, zabíjení je tam něco zcela normálního...).
Mně přinesla kniha zcela výjimečné informace, hned po přečtení jsem dohledával na internetu další a další údaje o Súdánu apod. Při čtení si často člověk klade otázku, zda je vůbec dobré se "vměšovat" s pomocí nebo nechat ty chudáky, ať si poradí sami. Oboje má totiž svá pro i proti. Vřele doporučuji, 100%, 3. 8. 2019.

3 03.08.2019

Takové povídání člověka, který umí povídat. Mele o všem možném, vše dohromady a tak si říkám, ono je to jen takové tlachání o životě autora proložené nějakými moudry, doplněné historickými údaji a příběhy. Aha, až asi ve dvou třetinách se Simpson dostává k příběhu o zdolávání Eigeru, kde už má kniha jakýsi děj. Autor ani neskrývá, že podepsal smlouvu na napsání knihy o tom, co pro něj hory znamenají. Je to (ostatně asi jako i většina jiných knih) jen práce na zakázku, ale zde je to jaksi víc znát. Autor u mě nezískává sympatie ani tím, že neskrývavě píše o tom, jak se rád napije, ani tím, jak na stěně Eigeru odhazuje cigaretu. Tak si prostě sportovce a horolezce nepředstavuji.
Kniha je vázaná s přebalem, obsahuje několik barevných příloh s fotografiemi, za to velký dík. Nechybí ani mapa Eigeru s výstupovou trasou - skvělé. V textu je však několik chyb, včetně chybného číselného údaje o nadmořské výšce, což by se nemělo stát a je matoucí.
Pro mě jde o průměrnou knihu na dané téma horolezectví aj. a dám 65%, 27. 7. 2019.

27.07.2019

Pěkná pohádka pro dospělé, plná ušlechtilého žvatlání (kterého je často až nad míru), romantiky, odvahy, statečnosti, podlosti, zrady. Féval dokáže psát velmi poutavě a čtenáři nedovolí knihu jen tak odložit. S chladnou hlavou si ale člověk musí přiznat, že je to opravdu hodně románově vybájené a s realitou to má velmi málo společného. Tento spisovatel je zcela jistě předobrazem současné americké kinematografie, kde jde o to, aby čtenář a divák se bavili a nepřemýšleli.
Hodnotit se dá hodně kritickým okem, pak by to bylo stěží na 3*, ale na rozdíl od Tajností Londýna (což je opravdu slátanina, kde je evidentní, že román vznikal na pokračování pro noviny a byl natahován nesmyslnostmi až do krajností) jsem zde shovívavý, bavil jsem se a dám 75%, 20. 7. 2019.

3 20.07.2019

Opravdu povedená kniha, kde do sebe vše krásně zapadá, výborně se čte a ani chvíli nenudí. Příběh je skvěle vystavěn, nejen současná linie, ale i celý život staříka (i když jsem si zpočátku říkal, že to mohl autor vypustit, opak je pravdou). Ta historická linie má i tak trochu vzdělávací cíl, ale humornou nenásilnou formou. 90% a 5*, 7. 7. 2019.

9 07.07.2019

Messner nepatří mezi spisovatele, kteří umí psát přirozeně poutavě a čtivě. Dá si s psaním jistě práci, sesbírá informace, fotky, přidá vlastní invenci, ale pořád to není ono. Na jeho knihách je zajímavé především zpracované téma.
U knihy Wild je evidentní, že autor si vzal za cíl psát o Wildovi, kterého obdivuje, za každou cenu. Kniha měla být buď obsáhlejší, nebo se měl Messner soustředit jen na jednu výpravu. Vznikl tak trochu paskvil, ve kterém jsem se chvílemi i ztrácel. Výprava střídá výpravu, některá má víc oddílů, ale ty, kde není Wild, jsou jen zmíněny a celek pak uniká.
Obsah rozhodně nadmíru zajímavý, ale podaný ne moc dobře. 70% a na 4* to nemá.
Díky nakladatelství Jota, které drží vysoký standard, je kniha prakticky bez chyb a po stránce zpracování bych vytkl jen to, že fotky a obrázky jsou bez popisu a chybí případné mapky a plánky. To ale nejspíš nebude chyba Joty, ale originálu.

3 30.06.2019

Přiznám se bez mučení, že na tuto knihu nejsem asi dostatečně zralý. Rozhodně mě neoslovila jako tolik čtenářů zde. Některé části byly napsány poutavě a četly se velmi dobře, např. ta část z Afriky. Místy ale autor sklouzává k dlouhým úvahám, které mě moc nebraly a četly se už hůře. Z mého pohledu by mohla být kniha stručnější a hutnější (ale to by nebyla tím, čím se v historii 20. století ukázala).
Kniha samotná je precizně zpracovaná, je prakticky bez chyb, nechybí několik vysvětlujících doslovů. 70% a na hraně 3*, 23. 6. 2019.

1 23.06.2019

Rodina Pascuala Duarta (novela cca 140 stran)
Příběh prostého venkovana, který vyrůstal v drsných podmínkách a to se také odrazilo na jeho životě. Román zajímavý a čtivý s drobnou výtkou. Autor prezentuje novelu jako zpověď prostého člověka, který se stěží naučil číst a psát, ale "jeho" literární styl je tak bohatý, že Cela zde předvádí svůj spisovatelský um, místo aby líčil děj jako jeho opravdový hrdina prostě a jednoduše. Není to tedy realisticky uvěřitelné, ale umělecky pěkné. 75%, 26. 5. 2019.

Nové příhody a nehody Lazarilla z Tormesu (novela cca 140 stran)
Neuvěřitelné vyprávění chlapce o jeho nejranějšího dětství až k dospělosti. Je to opravdu neuvěřitelné tlachání, ale někomu sedne, když má podobný smysl pro humor jako autor. Rozhodně psáno velmi čtivě a vytříbeně. 65%, 2. 6. 2019.

Klub mesiášů (povídka na pár stran)
Další tlachání nesmyslů, kterým se baví možná lidi v hospodě (což je i tento případ). Ani překvapivá pointa u mě nezabodovala. 50%, 2. 6. 2019.

Zavinilo to jaro (povídka na pár stran)
Neuvěřitelně zamotaný příběh, který má sice ambice pobavit, ale u mě se to moc nepovedlo. 50%, 2. 6. 2019.

Četníkův zločin (povídka 16 stran)
Z povídek první, která mě víc zaujala, možná tím, že je vážná (ty humorné mě moc neoslovily). 75%, 2. 6. 2019.

Pouť (povídka 18 stran)
Příběh rodinky, která se vypraví na pouť. Příběh, který je tuctový a kde autor zaujme spíš stylem a taky trochu tím, že se mu zde daří jít trochu do hloubky mezilidských vztahů. 65%, 2. 6. 2019.

Santa Balbina 37, plyn v každém bytě (povídka 42 stran)
Jednoduchý příběh, ale pěkně zpracovaný. 70%, 2. 6. 2019.

Nepochopený tvůrce Timoteo (povídka 54 stran)
Z prostředí Madridu střední vrstvy, má to spád a živost, humor. Povedené, 75%, 5. 6. 2019.

Větrný mlýn (novela 100 stran)
Umělecká slátanina, plácání páté přes deváté, neměl jsem sílu vnímat, kdo je kdo. 20%, 8. 6. 2019.

Celkově 60%, ale v případě Cely se to má tak, že některé čtenáře pravděpodobně nadchne, pro víc čtenářů ale bude spíš těžce uchopitelný. Konec konců také záleží na tom, co zrovna od něj čtete a v jakém jste rozpoložení. 9. 6. 2019.

27.05.2019

Vydavatelství Volvox Globator je u mě zapsané jako vydavatel zajímavých titulů, ale zároveň jako vydavatel knih s neskutečným množstvím chyb. Platí to i pro tuto knihu. Děj je zajímavý, podaný čtivě, autor si dal práci vyhledat a spojit množství útržkovitých informací do kompaktního celku. Čtenáře možná zklame, že v anotaci avizované záhadné pozadí není ani nijak záhadné a mýtické, ani překvapující.
Čtivosti bohužel ubírá opravdu neskutečné množství chyb v textu. Nejsou výjimkou 2 chyby v jednom odstavci, pokud je souvislých 10 stran bez chyby, je to světlá výjimka. Nemyslím si, že při vydávání (nejde o žádný žhavý bestseller uváděný na trh v co nejkratší době po vydání originálu) není čas ani prostor ke korekci. Je to ostuda!
Celkově dám 70% a zůstanu u 3*, 26. 5. 2019.

4 26.05.2019

Začnu jednou větou z doslovu Zdeňka Vančury: „...autor uměl zkonstruovat jakoukoli formu, kterou si předsevzal, a nasadil jakýkoli tón, který si přál rozeznít“. I takto lze charakterizovat tuto knihu. Linklater patří mezi lidi, kteří se umí vyjadřovat, kteří dokážou vyprávět, jsou mistři v zacházení s jazykem. Mnohdy to ale nestačí k tomu, aby byli zajímaví a poutaví po delší dobu. Juan v Americe zaujme hned od začátku, ale postupně začíná nudit. Autor sice dost přesně parodicky vystihuje Ameriku přelomu 20. a 30. let, ale to samo o sobě nestačí. Příběh Juanův postupně přerůstá v až nesmyslné příhody a jde už mimo jakoukoliv realitu. Má jít o humornou parodii, občas jsem se sice zasmál, ale smíchy se za břicho rozhodně nepopadal (ale každý má trochu jiný smysl pro humor). 65%, 19. 5. 2019.

19.05.2019

Přečetl jsem první 2 povídky a knihu jsem odložil. Je to pro mě ztráta času. Víc můj komentář u povídek. Nevím, zda některá další povídka by mě více zaujala, ale riskovat zklamání nebudu. Hodnotit celou knihu nemohu, když jsem ji nepřečetl, ale za první 2 povídky by to bylo 20%. 11. 5. 2019.

Zajímavé a také poutavé líčení zdolávání Matterhornu. Messner dal poctivě dohromady spousty podkladů a podařilo se mu nenásilně vše skloubit v nadprůměrnou knihu, a to myslím i v oblasti horolezectví. Kniha samotná je kvalitně provedená, nevšiml jsem si jediné chyby v textu, je doplněna spoustou černobílých kreseb, fotek a reprodukcí. Především Whymperovy dřevoryty a kresby jsou opravdu moc pěkné. 85%, 11. 5. 2019.

2 11.05.2019

I když je kniha často brána jako pro děti nebo mladé čtenáře, rozhodně uspokojí i ty starší. Krásný popis života zvířete, jakoby autor dokázal číst zvířecí myšlenky a navíc je dokázal dokonale převést do psané podoby. K tomu navíc prostředí drsného chladného severu, které London také umí výborně přiblížit. 100%, 8. 5. 2019.

19 08.05.2019

Nevšední dílo, jehož autor patří zcela jistě mezi výjimečné spisovatele. Obsah je hodně zajímavý, rozvržení od 1898 do 1981 (mimochodem rok narození Del Ama) do dvou hlavních částí s velkým předělem (do 1917 a pak až 1981) je velmi dobře propojeno. Při četbě jsem jaksi nutkán číst dál a dál, a není to dějem, který není nijak bohatý, ale spíš stylem, který autor zvolil. Ten je velmi vypilován tak, že chybí prakticky jakákoliv pozitiva. Všude špína, hnus a tak i slovní spojení zápach uzeného masa (snad každý by použil vůně) už nepřekvapí. Zpočátku jsem měl dojem, že Del Amo je dost úchylný, ale možná jen zvolil takovýto styl. Toto je asi jedna z mála výtek románu, který takto hodnotím na 90% a 5*. 6. 5. 2019.

1 06.05.2019

Nedávno jsem narazil v nějakém článku na to, že Fanteho obdivoval můj dávný oblíbenec Bukowski a tak jsem si knihu sehnal, přečetl a dostala mě, vlastně mě pohltila. Shltal jsem ji za dva večery. Je cítit, že Fante byl vzorem Bukowského, až na to, že Fanteho hrdina je sice taky chudý, ale je mnohem víc zdrženlivý, pokud jde o chlast.
Z románu je cítit, jak autor s lehkostí převádí své myšlenky, představy, touhy na papír. Je to ještě mladý kluk, plný ideálů a naivity. Je to živelné, o životě, má to svou atmosféru, čte se to samo. Plných pět hvězd, 2. 5. 2019.

3 02.05.2019

Autor, ač Francouz, dokázal perfektně, detailně i poutavě vylíčit chudé přístavní italské městečko, tedy nejen městečko, ale především jeho obyvatele a život v něm. Vailland zasadil román do současnosti, kdy ho psal, ale o více než 60 let později možná působí ještě lépe. Z knihy je přímo cítit horké dusné léto, je přímo vidět ty líné nezaměstnané povalující se u zdi hlavního náměstí. Nepřekvapí nás ani komisařova ignorance k zákonům, k povinnostem, ke spravedlnosti. Nad tím vším vystupuje pokrytectví, kdy každý má nebo se snaží mít milence či milenku. Kniha se čte sama a až na několik možná až zbytečně detailních popisů snad nemá chybu. 5*, 23. 4. 2019.

1 23.04.2019

Román je psán velmi suchopárně, více méně jen popisně, chybí zde hlubší city. Autorka se snaží čtenářům předkládat dílo, které by je mělo poučit, vzdělat a je to místy cítit.
Zpočátku se román vyvíjí velmi zajímavě, ale postupně autorka víc a víc zestručňuje, aby se dostala až do roku 1989. Chybí zde více detailů, více podrobností, více propracovanosti. Min Jin Lee jistě zaujala a zaujme hodně čtenářů (dnešní doby), ale mně by více zaujalo detailnější propracování ve stylu Ságy rodu Forsytů. Kniha se rozhodně nečte jedním dechem a jeví se mi jako přeceňovaná, i když ji rozhodně neodsuzuji. 75%, 20. 4. 2019.

3 21.04.2019

Z knihy je poznat, že autor psal z vlastní zkušenosti. Je zajímavé, jak dobře jsou popsány zvyky medvědů, vyprávění i z medvědího pohledu má své kouzlo. Kniha místy působí až násilně didakticky, ale to se jí dá odpustit, protože přinášené informace i na současnou dobu jsou opravdu poučné a přínosné. 80%, 7. 4. 2019.

7 07.04.2019

Trvalo mi několik dní, než jsem se prokousal začátkem - asi 20 stran. Nejdřív jsem je přečetl, pak po cca 2 dnech pausy jsem vůbec nevěděl, co jsem četl a musel začít znovu. Text je tak nezáživný a nudný, jak jen může být někdy vypravěč, kterého nejste schopni vnímat, nevíte, o čem vlastně mluví a nakonec vás uspí, i když jste předtím byli svěží. Román se později občas rozjede i do čitelné podoby, ale celkový dojem je ten, že na 210 stranách jsem se dozvěděl opravdu strašně málo o Sicílii a jejích lidech, o historii. Umělecký přínos díla byl pro mě také prakticky nulový. 45%, 2. 4. 2019.

2 02.04.2019

Autor píše z vlastní zkušenosti, je to nejen duchem dobrodruh. I když film (původní 1953 i remake 1977) jsou asi lepší, tato novela je jen jakousi ochutnávkou. Má to spád, čte se dobře, je to zajímavé. 70% a 4*, 24. 3. 2019.

1 24.03.2019

Autor se pokusil dle skutečných událostí napsat román, který se mu dle mého názoru úplně nepovedl. Je to jakási směs beletrie a dokumentu, působí to neučesaně a neuspořádaně. Jakoby se Carter nedokázal rozhodnout, zda napsat beletrii nebo naučnou knihu. Výsledek je takový, že čtenář se dozví jistě dost zajímavých informací, ale forma není zrovna nejlepší. 60%, 24. 3. 2019.

4 24.03.2019