mgeisselreiter komentáře u knih

Jak píše woodward, je to strhující vyprávění, a jak píše elcapitano, přesně vystihuje i můj dojem, proč je ten zvláštní styl psaní strhující - prostě to valí. Kniha se opravdu čte tak, že nás nutí hltat každou další řádku. Navíc i děj je poutavý a velmi zajímavý. Ojedinělý román v mnoha směrech, už jen tím, že i autor si sám na moři v mládí něco zažil. Plných 5*, 17. 3. 2019.

3 17.03.2019

Moje první a asi i poslední setkání s Waltrem Scottem. Talisman je nekonečné ušlechtilé žvatlání, děj samotný se v něm ztrácí, resp. děj to skoro nemá. To žvatlání je ovšem na úrovni, dobře se to čte. Román mě ale vůbec nezaujal, takže jsem četl jen proto, abych to už přečetl a skoro se musel k četbě nutit. V románu se to hemží převleky, postavy naivně nejsou poznat, trochu mi to připomíná Arsena Lupina. Dovolím si citovat z doslovu Aloyse Skoumala, který poměrně dobře vystihuje, jak i na mě Talisman zapůsobil:
„Není třeba zastírat, co nám na něm vadí [míněno na díle Waltra Scotta]: přepečlivě provedené kulisy i kostýmy dobové i místní, sklon k teatrálnosti trochu melodramatické, zdlouhavé expozice i šťastné, příliš šťastné závěry, okázalý idealismus hrdinů i plačtivá přecitlivělost hrdinek, to i leccos jiného, co dnešní čtenář zvyklý na spádnější, stručnější, zhuštěnější, náznakovější postup pociťuje – ať právem či neprávem – jako rozvláčnost trochu starosvětskou." Toto napsal v roce 1964, což teprve dnešní čtenář!
Román rozhodně nelze odsoudit, ale pro současné čtenáře může být (dle výše uvedeného) zklamáním. Za mě 60%, 10. 3. 2019.

10.03.2019

Zajímavé čtení podané čtivou formou. Autorka ovšem jde spíš po povrchu věcí, nejde do hloubky, jen naznačuje, také zjednodušuje. Přesto jde o dobrou sondu do politických machinací, korupce, ovlivňování apod. Stále aktuální téma, které se nyní v mnohém neliší ani od příběhu starého cca 80 let (děj se odehrává v letech 1922 až asi 1938). 75%, 2. 3. 2019.

02.03.2019

Vykreslení Oblomova je mistrovské. Už hned úvod je tak úchvatný, jak autor dokáže živě čtivě snad na 100 stranách popisovat činnosti hrdiny od probuzení až k tomu, kdy možná už konečně vyleze z postele. Oblomovova lenost i jen myslet je vykreslena nezapomenutelně a nenapodobitelně. Jeho zamilovanost k Olze a snaha se změnit nevede opět nikam a lenost vítězí.
Gončarov ovšem vykresluje nejen Oblomova, ale také podává pěkný obrázek Rusi. Další postavy v čele se sluhou Zacharem jsou také výborně zobrazené. Bohužel styl románu kolísá od čtivých pasáží k skoro nudným částem, kdy autor přechází od děje, kde se něco děje, víc k úvahám, kde se nic neděje. U těchto částí jsem vždy začal ztrácet soustředěnost a nedokázal příliš vnímat, co čtu. 80%, 24. 2. 2019.

2 24.02.2019

Román nabízí srovnání se Ságou rodu Forsytů. Děj se odehrává místo v Anglii ve Francii, Druon píše více čtivě, ale jeho román není až tak podrobný a do detailů zacházející (což může být dobře nebo také ne, záleží na čtenáři, co preferuje, co mu víc vyhovuje).
Burziány jsem přečetl s velkou chutí, krásně se to četlo a já bych klidně uvítal, kdyby autor román trochu "nafoukl". 80%, 18. 2. 2019.
Rád bych si přečetl i další 2 díly, které ale bohužel česky nevyšly a přiznám se, že slovensky bych si je nedokázal vychutnat.

18.02.2019

Tři novely jsou si hodně podobné v tom, že v nich jde o partnerské vztahy, obvykle si hrdinové příliš nelámou hlavu, co bude, když si zahrávají s city a s lidmi, kteří jsou ženatí apod. Odehrává se v Paříži a také na francouzském venkově, hrdinové obvykle žijí trochu bohémsky (i když ne vždy si to mohou dovolit). Morálka lidi trápí málo nebo vůbec. Tipuji, že jde o autobiografické variace na nevázané mládí Saganové. Trochu mě překvapuje, jak mladá byla autorka, když psala tato dílka, která rozhodně nejsou povrchní a ani nejde o nějakou červenou knihovnu. 75%, 16. 2. 2019.

1 16.02.2019

Kniha není jen o válce, ale vlastně o historii a vývoji lidstva, od cca 10000 let př. n. l. až s výhledem do blízké budoucnosti poloviny 21. století. Dává do souvislosti vývoj v celém světě a snaží se vše analyzovat v souvislosti s válkami. Přiznám se, že i když (jak už zde bylo zmíněno) vše dává smysl, nejsem úplně přesvědčen o platnosti všech závěrů, které autor předkládá. Bez ohledu na to jde o velmi zajímavé čtení. Morris jistě patří mezi odborníky, kteří se na problém dívají detailně a poctivě, nejde o žádnou populární knihu napsanou jen pro výdělek, je zde vidět důkladné a odborné bádání.
Neodpustím si ale kritiku za chyby v knize. Je jich opravdu velmi mnoho, cca každých 5 stran a nejde jen o chybějící nebo přehozená písmena ve slovech, někde dokonce chybí a také přebývá číslice, což již vede k chybné interpretaci. Rozhodně by knize prospěl nejen jazykový korektor, ale i odborný. Překlad není úplně v pořádku a některé odborné výrazy jaksi nesedí nebo nejsou správně přeloženy.
Autora třeba pochválit, že dokázal psát čtivě mnohdy i přes složitost a komplikovanost obsahu. 85%, 15. 2. 2019.

4 15.02.2019

Capote už v raném mládí píše tak krásně a poeticky, že se tomu ani nechce věřit. Novela i povídky mají své vnitřní kouzlo, čtenář přímo cítí tu jižanskou atmosféru nebo tu chladnost New Yorku, hltá očima další a další řádky, zároveň si vychutnává každou větu, každé souvětí. Ne každý spisovatel umí psát povídky a snad žádný spisovatel je neumí podat takovýmto kouzelným způsobem.
Ač jednotlivá dílka v této knize hodnotím obvykle 4*, celkově po přečtení cítím, jak na mě stále působí a nemohu jinak než dát plných 5*, 12. 2. 2019.
Knihu zakončuje doslov Radoslava Nenadála, který rozhodně také stojí za pozornost.

1 12.02.2019

Kniha, stejně jako autor, je hodně rozporuplná. Část, popisující samotnou cestu na měsíc a zpět, je výborná, poutavá, zajímavá. To ostatní, a není toho málo, už je horší. V první řadě mě až iritovalo, jak autor sám o sobě píše jako o Vodnáři, a to ve třetí osobě. Autor (dle Žantovského, a já bych to nevyjádřil lépe) "bývá obviňován z exhibicionismu a nezřízené ješitnosti". Dále Mailer často filozofuje a nechybí úvahy o bohu a ďáblu - jednak tomu nerozumím a pak se to špatně čte a navíc je to tam jaksi zbytečné (ve většině případů). Také je v knize dost nepřesností a faktických chyb - často nevýznamných, ale i dost podstatných (a čtenáře tak uvádějících v omyl). Autor používá hodně názvů a výrazů pro různá zařízení a moduly, ale vůbec se neobtěžuje vysvětlit, co je co, což mě také trochu mátlo.
Knize by neuškodilo pár fotografií a náčrtků. Nakonec skoro to nejlepší - výborný doslov M. Žantovského, který mnohé vysvětluje a uvádí na pravou míru. Pojmenovává tak např. žánrovou roztříštěnost - kniha "...není ani reportáží, ani sociálním esejem, ani filozofickým pojednáním, ani psychologickou sondou, ale současně je tak trochu tím vším dohromady". Mailera si tímto zařazuji mezi složité a komplikované autory, kterým se spíš vyhnu.
Jsou části, kterým bych nedal víc než 40%, ale to, co mě bavilo, si zaslouží i přes 80%. Celkově dávám 75%, 10. 2. 2019.

3 10.02.2019

Rozhodně zajímavý náhled do reálné minulosti divokého západu, bohužel není zřejmé, kolik toho je skutečně pravdivého a kolik a jak moc je jen fabulací a fantazií autora. Každopádně přináší trochu jiný pohled na legendy, které zde vůbec nepůsobí jako legendy.
Mně osobně se kniha nečetla nijak zvlášť lehce, Dexterův styl mi nepřišel extra čtivý. 70% a zůstanu u 3*, 8. 2. 2019.

1 08.02.2019

Stevenson má dar psát jednoduše, čtivě, srozumitelně i poutavě. Nevím, čím to je, ale při čtení se mi živě v mých představách zobrazovaly scenérie v knize popisované, takže autor dokáže navíc probouzet čtenářovu obrazovou představivost.
Je pravda, že každý z obou románů je postaven trochu jinak, druhý ovšem přímo navazuje na předešlý, který vlastně ani není ukončený. Jak píše Kozel, Únos je víc o historii, kdežto Katriola je víc pro romantiky a já se přiznám, že mně se líbil víc. Únos 75%, Katriola 80%, 5. 2. 2019.

1 06.02.2019

Po přečtení prvních dvou částí (první knihy) jsem doufal, že děj se začne vyjasňovat, rozplétat někam se ubírat. Opak je pravdou. Autor neustále přidává další postavy, děj přesouvá až na druhý konec světa a já už ani nevím, jak se jmenuji. Do konce jsem neustále tápal - kdo je bratr koho, kdo je dcerou koho, kdo je ta hraběnka, kdo kněžna...? Totální guláš a chaos. Féval pořád žvaní a žvaní, postav a dějových linií je milión a není tak výjimka, že po 120 stranách se zase vracíme v ději tam, co už jsme mezitím dávno zapomněli. Tato kniha je za 40% a celý román dohromady tak 50%, ale jen 2*, víc si opravdu nezaslouží. 31. 1. 2019.

31.01.2019

Autor patří mezi "výmluvné" spisovatele, tak alespoň na mě působí první setkání s ním. Čte se velmi dobře, ale mám pocit, že by šlo 2/3 vynechat a o nic bych nepřišel. První část je tak trochu zmatek - střídá se toho až moc, i když děj je podávám hodně srozumitelně, stejně občas ztrácím přehled, kdo je kdo. Druhá část je mnohem střízlivější o do rozmanitosti, ne už tak co do ukecanosti.
Překlad se zdá dobrý, jen mi trochu vadí překlad některých jmen do češtiny - Míša např. To prostě nesedí.
Tato kniha je jen polovinou celého románu, hodnotím ji tak na 65%. Zatím není skoro nic jasné a dějové linie se teprve začínají propojovat. 26. 1. 2019.

1 26.01.2019

Román je svědectvím krutého režimu nejen v lágrech, ale v celé ruské společnosti. Jedná se vlastně o románovou formu životních zážitků autorky z gulagů 1941-1957. Rohrová ho sepsala v roce 1964 a až nyní vychází, a to v původní podobě. Není divu, že alkohol byl hlavním lékem na vše, neboť neexistovala žádná jistota, ze dne na den mohl být kdokoliv uvězněn a prakticky bezdůvodně odsouzen. Nikdo nevěděl, kdo je udavač a práskač, a byli to často i nejbližší přátelé. Toto vše autorka čtenáři nenápadně celkem prostým, ale jasným a srozumitelným stylem předkládá, i když to vyplývá jen na pozadí otřesných zážitků z lágrů.
Toto dílo je krutým historickým svědectvím, ale i mementem a zároveň stále aktuálním vztyčeným prstem. Stačí jen srovnat současnou Čínu, kde práskači jsou společensky zvýhodňováni ve společnosti, která se od té sovětské z 50. let 20. století až tolik neliší, snad jen v tom, že využívá a ke svému účelu zneužívá moderní digitální techniku. Jen se trochu obávám, že současná konzumní společnost, masírující všechny reklamou a svou "neviditelnou propagandou" jaksi zatlačuje tyto problémy stranou pozornosti a především mladším generacím tak toto nebezpečí může unikat nebo ho neberou příliš vážně. Plných 5*, 20. 1. 2019.

5 20.01.2019

marapavelka vystihl přesně mé pocity z této knihy. První část Smoke Bellew je skvělá. Dobrodružné, napínavé, humorné, exotické, drsné, neskutečné, neuvěřitelné a přece v mnohém pravdivé.
Druhá část už trochu polevila. Možná je to tím, že povídky jsou z raného Londonova období a ještě jim něco k dokonalosti chybí. Především autor často začátek okecává, než se příběh rozjede. První část byla také kompaktnější, příběhy více méně navazovaly a sledovali jsme tak stále stejné hrdiny. Překlad byl také dle mého soudu výborný.
Obsáhlý doslov O. Neffa je skvělým zakončením. Velmi podrobně v něm líčí celý průběh zlaté horečky, dovíváme se některé skutečnosti, které London trochu "vylepšil" ve svých povídkách a také se seznamujeme s Londonovými osobními zkušenostmi ze severu i s jinými informacemi z jeho života.
První část je za 5* (i když jsem většině povídek dal "jen" 4*, celek je fakt na pět hvězd), druhá část ne úplně čisté 4* a poslední doslov bez diskuse 5*. 19. 1. 2019.

3 19.01.2019

Klasická detektivka připomínající trochu styl např. Agathy Christie - vše detailně propracované až překombinované, až do konce není nic moc jasné, závěrečné shrnutí nakonec odhalí tu překombinovanost, čtenáře to často může zklamat. Kniha se čte výborně, je to prostě taková oddechová detektivka. Děj je velmi přehledný, stejně tak i postav je akorát, čtenář lehce vše sleduje a neztrácí se. S realitou to samozřejmě mnoho společného nemá, jak už to bývá, je to taková pohádka pro dospělé. 75%, 12. 1. 2019.

2 12.01.2019

Kniha přináší jednak obecné informace o Himálaji a jejím dobývání, jednak konkrétní příběhy vybraných výprav k nejvyšším vrcholům. Při některých líčeních mezních situací čtenář ani nedýchá. Pro milovníky extrémních výkonů je to výtečná "potrava".
Mám menší výhrady ke zpracování knihy - občas jsou zde typografické chyby, někdy ovšem závažnějšího charakteru (z tábora VI je tábor IV, nesedí letopočet aj.). Kniha je doplněna spoustou pěkných fotografií, jejich popisky jsou ale trochu matoucí.
Celkově se jedná o výborné čtení, které se sem tam čte trochu hůř, když jde o faktografický popis, ale jindy se čte jedním dechem. 85%, 6. 1. 2019.

1 06.01.2019

Nemohu říct, že by Moderní komedie byla slabší než Sága rodu Forsytů, jak se někde píše. Je prostě trochu jiná, a to z několika důvodů. Sága byla psána v širším časovém úseku 1906-1921 a taky měla širší časový záběr z minulosti cca 1880 do současnosti 1921. Moderní komedie byla psána v letech 1924-1928 a její dějový záběr navazuje asi od roku 1921 jen do roku 1926. Trochu tam chybí ta "stará dobrá" Anglie, má ale zase jiný záběr (politika, problémy chudých vrstev...). Obě trilogie mají podobnou kvalitu - pro mě v tom smyslu, že jsou zajímavé, poutavé a čtivé části, ale i části popisnější a nudnější. Zajímavé je, že Galsworthy dokázal podat Anglii své doby jaksi nadčasově, je to pořád zajímavé čtení, kterému čas nic neubral. Působí na mě tak, jakoby dílo bylo napsáno v současnosti. 75%, 2. 1. 2019.

1 03.01.2019

Začátek dost hrozný, takový zmatek, málem jsem knihu odložil. Naštěstí se později děj ustaluje na normálnějším stylu a díky neotřelému, poutavému jazyku drží čtenáře téměř připoutaného u knihy. Bohužel obsah je někdy dost drsný, pro mě až nechutný, není to moje oblíbená káva. Závěr je pak sice rychle gradující, ale vlastně nedokončený, a to ani v otevřeném smyslu, aby si čtenář domyslel. Je to rozporuplná kniha, která může někoho unést naprosto, někoho částečně a někomu nesedne vůbec. Jsem v té druhé skupině a tak to je za 65%, 27. 12. 2018.

27.12.2018

Celkem dobrý výběr od světových i našich velkých autorů (nejen) detektivek. Většina jich přesahuje průměr, vesměs se čtou pěkně, nechybí humor i nadhled, zkrátka dobré počteníčko. 75%, 25. 12. 2018.

2 25.12.2018