Luční harfa / Strom noci

20.11.2023

Univerzum Trumana C. mě baví pokaždé a znovu a znovu. Třeba taková Miriam z této sbírky, uf!

01.01.2021

Značka Truman Capot to je záruka hlubokého ponoru v poetický les slov bez slabin, s zakoutimi opravdové lidské natury. Jednotlivé postavy maji v obou novelách nezapomenutelný tvar a nevyznívají prázdně a tupě. Přemýšlíte o tom jak lze s takovou citovostí psát o tom všem...

15.07.2019

Možná až moc přecitlivělé a někdy moc podivínské, ale takové křehce hezké. Nezpochybnitelný talent Capote naivně vypráví o snech.

12.02.2019

Capote už v raném mládí píše tak krásně a poeticky, že se tomu ani nechce věřit. Novela i povídky mají své vnitřní kouzlo, čtenář přímo cítí tu jižanskou atmosféru nebo tu chladnost New Yorku, hltá očima další a další řádky, zároveň si vychutnává každou větu, každé souvětí. Ne každý spisovatel umí psát povídky a snad žádný spisovatel je neumí podat takovýmto kouzelným způsobem.
Ač jednotlivá dílka v této knize hodnotím obvykle 4*, celkově po přečtení cítím, jak na mě stále působí a nemohu jinak než dát plných 5*, 12. 2. 2019.
Knihu zakončuje doslov Radoslava Nenadála, který rozhodně také stojí za pozornost.

30.04.2016

Šepot slov, tichá píseň snu, nádech poetična..
T.Capote byl nazván " geniálně píšícím elfem", Luční harfa jeho predikát jen podporuje, je fantaskní. Cyklus Strom noci je plný jiného světa, místy hrubého, zlého a chvílemi i humorného.

17.01.2016

Capote je pro mě pan Spisovatel. Ať je to román nebo povídky, nikdy nezklame.
Někdo takový by se musel učit jak se dělá kýč. A chválabohu že to neumí.


LUČNÍ HARFA, úryvek:

Zamířili jsme k řece, Riley šel napřed. Nohavice jeho plátěných kalhot šustily. Každou chvilku se zastavoval a protahoval, jako cestující ve vlaku. Dál jsme narazili na mraveniště čilých pilných červených mravenců. Riley si rozepnul poklopec a začal je polévat; nevím, jestli to bylo k smíchu, ale smál jsem se, abych netrhal partu. Ale urazil se, když se otočil a počural mi boty. Myslel jsem, že to znamená, že si mě vůbec neváží. Řekl jsem mu: Že se ti chce? Copak nerozumíš legraci? - odpověděl a vzal mě kolem ramenou.
Dají-li se takové události datovat, řekl bych, že právě v tomto okamžiku jsme se stali s Riley Hendersonem přáteli, nebo že aspoň v této chvíli v něm vznikla náklonnost ke mně, která živila moje sympatie k němu.


Capoteho obrazotvornost:

...děcko leželo stočené kolem jejího prsu jako růžové ucho...

...tváře měla jako jahodové záhony...

...vítr metal písek vztekle jako slon...

...déšť zhoustl, ryby by byly mohly plavat ve vzduchu...

...budka zůstávala suchá jako semínko v promáčené rostlině...

...jenom vzdechy úlevy Dlouhána Eddieho by odfoukly draka...


STROM NOCI A JINÉ POVÍDKY

Nejvíc se mi líbily povídky “Děti o svých narozeninách“ a “Z mého hlediska.“ Tady Capote vážně zaperlil!