mgeisselreiter komentáře u knih

Opravdu povedená kniha, kde do sebe vše krásně zapadá, výborně se čte a ani chvíli nenudí. Příběh je skvěle vystavěn, nejen současná linie, ale i celý život staříka (i když jsem si zpočátku říkal, že to mohl autor vypustit, opak je pravdou). Ta historická linie má i tak trochu vzdělávací cíl, ale humornou nenásilnou formou. 90% a 5*, 7. 7. 2019.

10 07.07.2019

Přestože jde o autorovu ranou prózu napsanou v roce 1959, působila na mě zcela současně. Myslím, že s výjimkou lékařských postupů vystihuje i současný stav. Nadčasové. Hailey se tentokrát nepouští do příliš mnohovrstvého a detailního popisu, ale soustředí se jen asi na 2-3 dějové linie. Rozhodně to není na škodu. Jako vždy čtivé i poutavé, zajímavé. Dle mého se řadí do autorových nejlepších románů, někde za Kola a Letiště. 80%, 8. 5. 2023.

9 08.05.2023

Rozhodně zajímavá kniha, kterou autor dobře vymyslel, dobře podal. Má ale své mouchy. Má slibný rozjezd, kde Wright chrlí jeden fakt za druhým, až si skoro plete román s dokumentární vědeckou tvorbou. Rozhodně to čtenáři přináší zajímavý pohled na současnou skutečnou situaci s virem COVID-19. Pak ale autor rozjíždí děj na mnoha frontách, román začíná být roztříštěný, témata jsou hodně povrchní, otevřená a nedořešená. Méně je někdy více, jak praví stará pravda. Četba byla poutavá a udržela mě u knihy, takže i přes výtky se při 70% přikloním ke 4*, 20. 2. 2021.

9 20.02.2021

Nadčasová knížka, která i více než po půl století má stále co říct a je aktuální. Přestože z obsahu knihy se může zdát, že jde s prominutím o nějakou kravinu (mluvící psi...), opak je pravdou. Autor prakticky neřeší technické záležitosti budoucnosti, předkládá je čtenáři jako prostá fakta a já jako čtenář je jednoduše beru. I když se možná mnohé zdá jako nemožné, proč ne? Ona ta kniha je snad víc o vizích, o představách, co bude se zemí a lidstvem, než nějaké prosté sci-fi.
Pravda, některé části nebyly až tak zajímavé, nemělo to zvláštní spád, ale po přečtení je celkový dojem opravdu vysoký. Ve čtenáři zůstanou silné a zajímavé myšlenky. 85% je možná míň, než bych snad měl dát. 3.2.2015. Spoustu dobrých komentářů, vyzdvihnu např. ten od JP.

9 03.02.2015

Autor zestárl a to se, zdá se mi, promítlo do tohoto románu. Je napsán tak, že se velmi dobře čte, čtenář netápe, je stále v obraze, ale na to jsme byli zvyklí i dříve. Co se mi tolik nelíbí je příběh, který je až příliš rozvláčný, občas doplňován nepodstatnými vedlejšími odbočkami, chybí mu více spádu, více dramatičnosti, ba co víc - více přesvědčivosti a uvěřitelnosti. Hailey prostě jen suše vypráví. Jeho hrdinové jsou nemastní neslaní, a to včetně hlavní hrdinky. Ve svém postavení se prostě nemůže chovat tak, jak je vylíčeno. Je to taková trochu pohádka. Na druhou stranu určitě román neodsuzuji a jsem rád, že jsem si ho přečetl, protože i přes mé výhrady přináší zajímavý a užitečný pohled na farmaceutický průmysl. Proto při 70% dávám 4*. 23. 3. 2024.

8 23.03.2024

Málokdo z těch stovek komentářů vyjadřuje pocit jako mám já a já zase nechápu, jak je možné, že tolik čtenářů tato slátanina tak nadchla. Léta jsem si netroufal na knihu od Umberta Eca, přestože výtečné filmové zpracování vybízelo k četbě. Film u mě uspěl jednak výbornou režií a jednak "překladem" pro normálního člověka, protože to, co Eco napsal, není čitelné. Ono si totiž stačí přečíst na záložce medailonek autora: významný italský filozof, estetik, literární vědec, sémiolog a romanopisec. To vypovídá vše - profese spisovatel je až na posledním místě. On to totiž není spisovatel, on psát neumí.
Ke knize - prokousal jsem se přes 4 kapitoly až ke straně 74 a četbu vzdal. Prakticky jsem nevěděl, která bije. Přešel jsem na konec knihy, kde jsou Poznámky ke knize od autora - ani to nemělo smysl číst. Přečetl jsem už dost knih (a ne jen lehké čtení "na dovolenou"), ale tahle patří k tomu nejméně stravitelnému. Z mého pohledu hodnotím jak odpad. 14. 12. 2023.

Moc pěkně napsané, s lehkostí, okouzlující, poutavé, napínavé od začátku až do konce. 80%, 20. 2. 2023.

8 20.02.2023

Zibura se vypracoval na profesionálního spisovatele, a to v dobrém smyslu. Jeho spisovatelský růst je znát knihu od knihy, a přesto zůstává sám sebou. Jeho humor (ač nemusí sedět každému) nevyprchává, ale nesnaží se za každou cenu být vtipný. Takže vyloženě humorné kapitoly (nejen ta s oslem, která mě fakt rozchechtala) se střídají s poznávacími (a Ladislav vyhledává ne tak známá místa a nebo o nich aspoň nepíše jak encyklopedie či cestovní průvodce) a s historicky vzdělávacími. Opět platí, že kniha je kvalitně a naprosto bezchybně provedená se spoustou ilustrací, které knihu velmi příjemně oživují. 75%, 6. 2. 2022.

8 06.02.2022

Kniha, kde toho je celkem dost nepůvodního, co jsem četl již v jiných knihách, dokonce se často shoduje s novější knihou autorky Svědectví o životě v KLDR. Snad už jsem četl o KLDR dost a proto jsem nebyl nijak moc překvapen. Něco málo přesto bylo nové a zajímavé. I tak kniha není nadbytečná a zaslouží si čtenářovu pozornost. 70% a 4*, 13. 6. 2021.

8 13.06.2021

Murakami se stal mým oblíbeným spisovatelem a tak s každou další knihou čekám, čím mě zase překvapí. Tato kronika byla na mě ale bohužel až moc rozsáhlá s mnoha odbočkami, čímž se celkový děj jaksi rozplizl. I tak jde o dobré čtení, chvíli poutavé, častěji méně, občas (výjimečně) až nudné. Velmi zajímavý je doslov, který objasňuje to, proč se autor zabývá Japonsko - Ruskou válkou. 75%, 23. 4. 2023.

7 23.04.2023

Murakami píše přirozeně a tak uvěřitelně, že i když občas vypráví v podstatě nesmysly, čtenář vlastně ani nepochybuje, že to není možné, spíš přemýšlí, jak je to možné. Velmi zajímavé čtení, kde navíc s napětím sledujeme vývoj děje, kam se ubírá a jak asi skončí. 75-80%, 5. 2. 2023.

7 05.02.2023

Vyprávění mi příšerně lezlo na nervy, z knihy jsme neměl žádný dobrý pocit ani zážitek. Vlastně ani nevím, co víc bych k tomu řekl, takže 60% je možná až moc. 8. 12. 2022.
Překlad Pellarů z roku 1960 je výborný, ale přesto už trochu v roce 2006 či 2010 zastaralý, některá výraziva by chtěla trochu aktualizovat.

7 08.12.2022

Tatínkova sláva - krásně napsané, až je ta příroda cítit. I filmové zpracování z roku 1990 je stejně povedené. 5*, 20. 9. 2022.
Maminčin zámek - skoro jako Tatínkova sláva (a platí i pro film z roku 1990), snad jen o něco méně poutavé, příběh o něco málo méně zajímavý. 5*, 26. 9. 2022.
Čas tajemství - část příběhu se objevila také v jednom z výše uvedených filmů. Vyprávění je stále moc pěkné. 4-5*.
Čas lásek - i tyto příběhy jsou poutavé, zajímavé a jsou svědectvím své doby. Tato část vyšla až posmrtně, autor ji nestačil zpracovat do finální podoby, je tedy malinko neuspořádaná, ale příběhy jsou opět velmi poutavé. 5*.
Celkově je celá kniha krásné milé počteníčko, i po technické stránce je výborně připravená a za zmínku stojí i doslov, objasňující především vznik této knihy. 5*, 1. 10. 2022.

7 20.09.2022

Jakože se v románu vyskytuje dost krav, je to kravina. Celé od začátku do konce prošpikováno humorem, u kterého jsem se ale snad vůbec nezasmál. Je to klábosení jenom pro klábosení. Byla by to možná pěkná zajímavá povídka na 10-20 stran a úplně by to stačilo. Spoustu zbytečného, ale na druhou stranu autor vůbec nedokáže lépe přiblížit, vystihnout hlouběji postavy. Vše je jen povrchní. Závěr jde úplně do kytek - žádné vyvrcholení, ale naopak to člověk dočítá jen proto, aby už byl na konci. Bohužel nejhorší autorova kniha (pardon, po Zabijákovi Andersovi), chybí jí lepší nápad, lepší životní postřehy. 60%, 13. 3. 2022.

7 13.03.2022

Opravdu detailně propracovaná kniha, kde autor odvedl jistě hodně komplikovanou a náročnou přípravu. Poznáváme Lenina od jeho mládí až do smrti, poznáváme jeho povahu, vlastnosti, ale hlavně je vše zasazené do souvislostí, takže lépe chápeme, jak a proč došlo k revolucím v Rusku a proč se vývoj dále odvíjel a dokonce i v současnosti nyní odvíjí nejen v Rusku, ale v podstatě na celém světě. Velmi poučné čtení, navíc podané tak, že se dobře čte. Čtenář se neztrácí v množství informací a detailech, jak se někdy stává, a to také díky organizovanému členění knihy do kratších tematických kapitol. Rozsah knihy je enormní, uvedených 448 stran je trochu zavádějících, protože formát knihy je trochu větší, písmo je drobné a využití stran je s minimálními okraji. Při tradiční velikosti a sazbě by kniha dosahovala možná k 900 stranám. Dávám plných 5*, 5. 3. 2022.

7 05.03.2022

Už ne tak nápadité a zábavné jako Stoletý stařík, někdy skoro až nudné (ale to jen výjimečně). Autor dobře zakomponovává aktuální politické události a obvykle dost přesně uhodí hřebíček na hlavičku, především Trumpa vystihuje docela přesně. Je to lehké, zábavné a oddechové čtení. Při 70% je to spíš ke 4*, protože 3* by byly opravdu málo. 13. 11. 2021.

7 20.11.2021

(SPOILER) Výborná sonda do automobilového průmyslu počátku 70. let 20. století. Perfektně propojené dějové linie, krásně se čte, poznáváme nejen autoprůmysl, ale částečně i celou americkou společnost s její uspěchaností, honem za maximálním ziskem za téměř každou cenu. Poznáváme, že bohatí manažeři platí krutou daň za své postavení - téměř žádný volný čas, práce je první poslední. Nahlížíme do problematiky rasismu a na život černošské populace v krutém Detroitu.
Kniha je stále aktuální i dnes. Už v době jejího vzniku se řešily požadavky na bezpečnost, na snižování emisí a v té souvislosti i na možnosti elektropohonu. Neznalý čtenář (ostatně jako i já) vidí, že ty krásné americké bouráky nejsou bez vad a že auta z Německa už v té době měla výbornou pověst, co se kvality týče. Dávám 5* při 90%, kniha mě opravdu obohatila a získal jsem díky ní nový pohled na USA (na rozdíl od knihy Rozpojené Státy Martina Řezníčka). 23. 9. 2020.

7 25.09.2020

Neuvěřitelné, co autorka zažila a prožila, jakého se dožila věku a v jaké životní kondici! Její líčení je psáno čtivě, jednoduše a příběh samotný tak poutavě a živě jako málokterý jiný. Až zhruba do poloviny knihy šlo o líčení zážitků z koncentráku až po dramatický útěk do USA. Pak se Edith věnuje více příběhům ze své psychologické praxe, které jsou také zajímavé, ale už ne tak poutavé a čtivé. Kdyby se kniha částečně zkrátila, není jí skoro co vytknout. Takto jsem nucen nedat plný počet, ale \"jen\" 4*. 85%, 2. 2. 2020.

7 02.02.2020

První polovina knihy je více méně dokumentární, nečte se to jako román. Naopak druhá část je čtivější, děj se rozjíždí a začíná to být víc zajímavé a víc napínavé. Bohužel autor párkrát ohnul děj tak, aby to bylo víc "americké", rozumějte nelogické, ale akčnější, to mě zklamalo. Celkově ale perfektně připravené podklady a skvěle zpracované do románové podoby. 75%, 31. 12. 2019.

7 31.12.2019

Čepkovi se podařilo v tomto svým způsobem unikátním díle perfektně zachytit období let 1974-1994 v naší republice. Hned úvodní část líčící naprosto autenticky základní vojenskou službu musí dostat každého čtenáře. Kniha si jistě najde mnoho příznivců nejen dnešních padesátníků a šedesátníků, kterým nastavuje zrcadlo doby. Sametové iluze se čtou téměř jedním dechem, přispívá k tomu i zajímavé členění knihy, kdy autor rozehrává mnoho příběhů, které se postupně prolínají a spojují.
Krátký, leč cenný a velmi dobře shrnující je doslov Zdenka Heřmana. Z něho si dovolím jednu citaci: "...autorova tvorba není zatížena žádnou stylizací, manýrou či jazykovými kudrlinkami a že autor vypráví jednoduše, spoléhá na sílu příběhu a čtenářův prožitek nechává přijít jakoby mimochodem."
Čtenářům, kteří (jako já) za chvíli nevědí, co četli na začátku knihy, poporučuji přečíst na 2 až 3 zátahy. Vůbec jsem se takto neztrácel a to i díky tomu, že autor dokázal vždy v ději navázat, připomenout.
Za mě 100% a 5*, 26. 11. 2019.

7 26.11.2019