memphisz komentáře u knih

Nenene, takhle to nepůjde ani u Catese. To, co dostáváme, není ucelená kniha, ale sebrané tie-iny k eventu Zatracení. Ten ale u nás vyšel až po půl roce od této knihy a tak se to dělat nemůže. Doporučuji to číst společně se zmíněným eventem, a to souběžně. Jenom pak bude dávat celý příběh smysl a vy si touto knihou nevyzradite zápletku samotného Zatracení.

Podrobnější komentář dávám u Zatracení.

1 04.02.2022

Rozsahem i pojetím malý béčkový crossover event, který u nás vyšel pod značkou Doctora Strange. Spencer a Cates se vydali do pekla, nebo lépe řečeno přinesli peklo na Zemi. A kde si představit peklo snáze, než v Sluncem rozžhaveném pouštím městě hříchu - v Las Vegas?

Příběhově jde o to, že Strange ve své aroganci chtěl vzkřísit zničené Las Vegas i s oběťmi. To se mu povedlo, ale co peklo jednou schvátí, už nenavrátí, - a tak se mu podařilo na Zemi dostat i Mefista a jeho démony. A jelikož je Strange očividně hodně naivní, padl do jasné pasti (hned několikrát) a jeho duše propadla peklu.

Záchranou akci svolá Wong, který dá tým dohromady pěkně po vzoru béčkových akčních filmů - na rozmezí asi pěti stran procestuje svět, aby mohl potkat své hrdiny a ti říct: "Ani náhodou... Tak jo... Jdu do toho!" a pak už je to vcelku rutinní bitka.

Celá kniha má hluchá místa, která se odehrávají v jiných tie-inech (např. v sérii Doctora Strange - Město hříchu), což opět četbu kalí, jelikož původně vycházely sešity z jednotlivých knih na střídačku za sebou a jenom tak je má smysl číst.

3 04.02.2022

Aaronův Strange byl na konci už dost nuda. Začínám po čase číst další díl, který převzal Donny Cates, který mě chytl u Venoma. A co se nedočtu? Všechno je zase jinak. Nejvyšší čaroděj je Loki, přiletí Thor a na Zemi chystají invazi ledoví obří - a tak si říkám: "kdybych chtěl číst Thora, tak čtu Thora a ne Doctora Strange". Ale nakonec to Cates zase dokázal a dostal mě. Umně se vypořádal s nedobrým stavem světa, jak ho zanechal Aaron (tj. bez magie, což je v této sérii logicky problém). Strange je pořád namyšlený a vypadá, že se za celou svou magickou kariéru nic nenaučil. Doufám, že se mu to někdy podaří zlepšit. Baví mluvící pes i design Boha magie! Jsem zvědav, co bude dál!

2 04.02.2022

Překvapivě svěží superhrdinský komiks od Marvelu. Donny Cates přišel s novou původní postavou, která skvěle funguje. Knull tu má výborný nástup, který nejen ukazuje, jak je mocný, ale také plynule rozšiřuje mytologii světa Venoma.

Celý komiks je ponurý a neutěšený. V kresbě dominuje černá a červená barva, místy doplněná o zářivou barvu "světla",které hraje v příběhu podstatnou roli. Potěší i team-up se Spider-Manem.

1 03.02.2022

Už je to dost nuda. Příběhy stále jako přes kopírku. Tentokrát z 25. století přicestoval vyhořelý polda, který se převléká za jednoho Ranaře. Do toho se vedle zdroje rychlosti objevují nové zdroje síly, klidu a moudrosti. A výsledkem jsou generické bitky s Ranaři posílenými o nové zdroje. Flash na konci zjistí, že na všechno nemusí být sám (jakože, ano - už zase) a vydá se na zkušenou za hledáním zdrojů, aby zase mohl být nejrychlejší muž planety, což jak upozorňuje na začátku každého sešitu, nyní není, protože prohrál jeden závod a moc ho to trápí. Jo a v epilogu se samozřejmě objevuje nová verze Flashe, padouch True Flash (Hunter Zolomon). Už by to chtělo vyměnit scénáristu, Williamson je očividně vyčerpaný...

1 03.02.2022

Aaronova verze Kračející skály (Walking Tall) alias příběhu šerifa Buforda Pussera, akorát z Alabamy plné Dixie vidláků ujíždějících na konfederační vlajce, BBQ a fotbale... První kniha je rozjezdová, špinavá a brutální, tedy klasický Aaron a jeho skazky o Jihu. Uvidíme, kam se půjde dál.

4 01.02.2022

Zvedněte se a běžte se podívat do svého šatníku. Je na visačkách země původu Bangladéš nebo podobná země třetího světa? Pak jste součástí problému!

Je to ale skutečně takto jednoduché? Rabij přináší komplexní pohled na vykořisťování v oděvním průmyslu v době globalismu a fast fashion. Smrtící požáry v bangladéšských textilkách ho přiměly zavítat do této chudé země, aby se přesvědčil o tom, jestli jednoduchá a kategorická řešení západních komentátorů dávají smysl. Odhalil, že situace je mnohem komplikovanější.

Na jednu stranu ukazuje naprosto otřesné pracovní i životní podmínky tamních šiček, na druhou upozorňuje, že oproti extrémní chudobě, kterou trpí miliony Bangladéšanů, to není nic, co by místní nějak zvláště dojímalo. Že prchavý slzavý zájem Západu v době tragedií je vyvážený praktikami oděvních firem (C&A, H&M...) a obchodů (Walmart...), které ve skutečnosti nezajímá nic než co nejnižší výrobní cena. Veškerá společenská odpovědnost těchto korporací je PR a mediálním divadlem, které v praxi nemá žádný efekt. Vsem v řetězci jde jen o co největší zisk.

Ačkoliv tedy značná část dělníků v oděvnictví žije ve slumech plných odpadků bez dostupného školství či zdravotní péče, a často i bez pitné vody, ačkoliv pracují 12 hodin a vydělají si tak na jedno jídlo denně, je to všechno, co jim jejich země nabízí, respektive může pro ně být i mnohem hůř. Jde tedy jen o jeden z mnoha problémů politické, ekonomické i sociální bídy regionu.

Jako západní konzumenti se vždycky můžeme zastavit a začít se zajímat o dopady naší spotřeby - o to, co je schováno za cenou výrobku. Neměli bychom tak ale činit povrchně a na oko. Není to nástroj ukazování naší morální výše či etiky. Jde o životy skutečných lidí.

4 30.01.2022

Jakub König je na tom podobně jako Aleš Kot. Mají ambiciózní náměty, slušnou dávku řemesla a vypravěčského talentu, ale vše pohřbí meta psychedelickým tripem namísto závěru. Jako prvotina je to dobré, ale celkově zůstává autor lepším hudebníkem než spisovatelem, což je trochu škoda, protože nápad to nebyl vůbec špatný a při troše jiného přístupu z toho mohla být chytlavá (young adult) fantasy série.

3 22.01.2022

Je to hodně letem světem, ale zajímavé. V podstatě taková úvodní přednáška, která je sice pro laiky, ale už po nich něco vyžaduje - minimálně opravdový zájem o téma.

Kolem se odehrává neustálý souboj mezi gravitační silou a elektomagnetickou silou. Záření je všudypřítomné, stejně jako neurčitý pohyb částic. Záleží, jakým pohledem se na to díváte. Každý okamžik našeho života jsme pritahováni k Zemi gravitací každého jejího atomu. Plaveme v jejím gravitační poli a jen málokdy se nám podaří se alespoň na chvíli "odlepit". Gravitace je ovšem mnohem víc. Prostupuje celý vesmír. A v Einsteinově teorii relativity hraje klíčovou roli při zakřivení prostoročasu.

2 28.12.2021

Neuvěřitelně silná kniha ve všech směrech! To, co se dělo dětem původních obyvatel Kanady v církevních internátních školách až téměř do konce 20. století je děsivé. Mentální, psychické i sexuální zneužívání, bití, bičování nebo ponižování - to byl denní chléb systematické převýchovy z rukou kněží a sester-vychovatelek, která skončila kulturní genocidou. Přes 150 000 dětí bylo odňato svým rodinám a převezeno tisíce kilometrů, aby až do patnácti let snášely nekončící útrapy.

Kolonialistické choutky Britů a Francouzů zradily původní obyvatele a privlastnily si jejich zemi. Zahnaly je do rezervací a na oplátku jim nabídly jen malou náplast - daňové úlevy a sociální dávky. V rezervacích ale nebyla žádná práce, zato vysoká míra porodnosti, ale také domácího násilí, alkoholismu a kriminality. Kanada se proto v 19. století rozhodla k radikálnímu kroku - nuceně převychová všechny děti "indiánů". Vytluče z nich mateřský jazyk i zvyky. Vykoření je. Matky více dětí raději sterilizuje, často bez jejich souhlasu. Výsledkem byl dlouhý řetězec traumat předávány mezi generacemi "přeživších" a jen větší inklinace k patologickým jevům (vysoká míra závislostí, násilí nebo sebevražd). "Činíme, co jiní činili nám."

Státní omluva přišla až v roce 2008, ale tehdy ne pro každého a spíše z nutnosti. Druhá omluva z roku 2017 měla zakončit hojení. I proto, že přišla po rozsáhlém odškodnění obětí. Cesta k němu ale byla dlouhá a bolestivá. Kanada nakonec uznala utrpení obětí, nikdy však neodsoudila viníky.

7 27.12.2021

Je to výborný námět, fungovalo by to dobře jako film, na české poměry by byl odvážný... Literárně mě to ale tolik nezasáhlo. Nejlepší kandidát se četl sám. Destrukce je na čtení obtížnější. Děj se hodně opakuje, nikam neplyne, zamotává se na místě a padá na obličej, stejně jako hlavní postava - učitel v deziluzi ze světa naprosto odevzdaný nihilismu, ale sám tak trochu rezignovaný ňouma. Přitom na pozadí se odehrávají všechna velká témata - klimatická krize, odcizení, strach z budoucnosti, bezmocnost proti zvůli mocných, lidská malost a hloupost. Biler je se satirou sobě vlastní krásně promítá do absurdních scenérií a lidí prežívajících na venkově, kde se všichni starají o sebe a zároveň dohlíží, aby se všichni starali o sebe.

Teď se bojím vůbec přemýšlet o bydlení na vesnici... Tak díky.

5 16.12.2021

Napadl sníh a před domem se objevil sněhulák. Když se manžel vrací domů, zjistí, že jeho žena zmizela a dětem zůstaly oči pro pláč. A mezitím někde v lese staví "něco" nového sněhuláka. Pečlivě vše aranžuje, přikládá kouli na kouli, a jako závěrečnou tečku úplně navrch pokládá hlavu sněhuláka. Obličej ale netvoří uhlíky, štěrk nebo mrkev. Jsou to sešité rty a vyděšené oči - je to lidská hlava. Monstrum je spokojeno, alespoň pro dnes.

Jo Nesbo servíruje mrazivou severskou detektivku, kde si v každé kapitole řeknete: "aha, vrah je on... dobře není, tak on... tak tedy ona?" zvraty a falešné stopy pokládá za sebou ve snaze zmást čtenáře. A daří se mu to vcelku dobře, i když na konci je z toho dost překombinovaná zápletka.

Harry Hole je vcelku stereotypní postava tohoto typu detektivek. V podstatě obdoba Dirty Harryho (podoba jmen náhodná?) - nešťastný macho samotář zdánlivě bez emocí, který se v depresivním prostředí severu utápí v alkoholu, ale nikdo proti němu nic nezmůže, protože je to zatraceně skvělej detektiv. A proti němu se postaví prototyp sériového vraha - inteligentní misogyn s traumatizujícím dětstvím... Napadl první sníh. Hra začíná...

6 10.12.2021

Jako jasně je to trochu natahované a zvláště v první části by se to dalo hodně krátit. Ale jakmile se začne mluvit o Tribeči, tak začne atmosféra houstnout a v podstatě se už pak nedá odtrhnout. Vložky o drogách jsou tu trochu zbytečné, ale jinak jsou vymyšlené příběhy hlavních postav dobré. Celkově má kniha velmi hutnou atmosféru. Karika své žánrové inspirace otevřeně přiznává a přichází s nelaciným strašením. Líbí se mi i ta variace možností, co se vlastně skupině přihodilo. Byla to davová panika, nebo se v pohoří Tribeč děje něco tak hrůzného, že kdo to zažije, ten zešílí?

5 05.12.2021

Velmi dobrá reportáž nejen o lidech z Ku-klux-klanu, ale také o historii rasismu v USA, lynčování, pogromech a následném boji proti rasistickým institucím.

Rozhovory s členy jedné současné buňky klanu odkrývají složité pozadí lidí žijících v nejvíce protestantském regionu Ameriky, které většina Američanů považuje za zpátečnické burany. Klan často loví ve vodách opuštěných nebo zavržených lidí bez vyhlídek. Činí tak prostřednictvím pastorů, kteří v náboženském vytržení hlásají na svých show bílou nadřazenost a ohrožení bílé rasy, čímž si zároveň vydělávají značně velké obnosy.

Většina členů Ku-klux-klanu dnes již nechce jít věšet menšiny (a fotit se u toho, jako jejich předchůdci), spíše chtějí ve svém přesvědčení vychovat své děti, aby ty mohly předat odkaz zase dále. V odkazu, který se snaží uchovat, je čistota rasy, nadřazenost bělochů a až fanatická víra v protestanskou verzi Boha.

Škoda, že se v závěru autorka pouští do zbytečných soudů o policii (resp. do relativizace policejního profilování a násilí), které s tématem přímo nesouvisí. Jinak by to bylo za pět hvězd.

4 04.12.2021

Je to dobrá novela o dospívání ve francouzské vyšší společnosti ve 20. letech. Ukazuje to samé, co například Malé ženy nebo Jane Austen: ženy byly tehdy sešněrované křesťanskou morálkou a konzervatismem v nejistotě a neznalosti vlastní sexuality a emocí. Výsledkem pak byla románová dramatičnost a útlocitnost. A střet mladé a nevyspělé lásky proti snaze rodiny uchovat si společenské postavení. De Beauvoir vystihuje vše, co bylo s buržoazní té doby špatně. Falešné sešlosti s falešnými přáteli. Klepy, soudy a povrchnost. Snaha se předvést a dávat najevo, že stále patří do lepší společnosti. A proti tomu vzdor mladých žen, které nechtěly být poslušné a svázované. Chtěly být samy sebou. Což byl v očích patriarchátu i církve největší hřích.

5 20.11.2021

Ačkoliv je nejlepším příběhem knihy titulní Volání Cthulhu, nejokázalejší ukázkou Lovecraftovy fantazie je Snové putování k neznámu Kadathu. Nejrozsáhlejší příběh knihy je v podstatě směsí názvosloví a tajuplných přídavných jmen. Říkal jsem si, proč to nefunguje, když je to tak skvěle vybájené... Vysvětlení podal nakladatel: "Příběh dodnes dělí čtenáře, kteří ho považují buď za brak, nebo za geniální vrchol Lovecraftovy tvorby." Ještě podstatnější je ale zmínka o tom, že se lze domnívat, že jde o náčrt děje nenapsaného románu o Azathotovi. A přesně tak to také působí! Ostatní příběhy jsou mile tajuplné, plné lovecraftovských kulis Nové Anglie, okultismu, šílenství a prastarých bytostí. Nejlepší z nich je závěrečné (neuzavřené) vyprávění o Případu Charlese Dextera Warda.

1 19.11.2021

Z nebe nad Británií padají miliardáři s andělskými křídly, a jelikož - jak známo - dříve projde velbloud uchem jehly, než se dostane boháč do Království nebeského, je vcelku jasné, že v tom má prsty peklo. V momentě, kdy se na scéně objeví John Constantine už o tom nemůže být pochyb.

Hezký návratový Vertigo feeling - ulice Liverpoolu, klení, alkohol, démoni, satan v obleku a John Constantine, který se opilecky potácí přes desítky mrtvol a nechává za sebou cestičku ze špačků od cigaret. Opět se musí vypořádat s důsledky svých dřívějších přešlapů a vyrovnat se s vinou. Protože právě o vině je tento příběh.

2 16.11.2021

Tentokrát dostáváme jen tři sešity hlavního příběhu a pak řadu minipříběhů z per různých autorů. Kingova linka je stále stejně dobrá. Tučňáka žene žal a celou dobu cituje Shakespeara, zatímco se Batman vymyká kontrole a pálí za sebou i ty poslední mosty. A Bane se zatím usmívá.

V dalších příbězích vyčnívá zejména Taylorův příběh o nekonečné podpoře Alfreda vůči Bruceovi. Ale i Kingův příběh o jedinečné nabídce Supermana nebo Taylorův příběh o Bobovi a druhé šanci pro dítě, z něhož Gotham udělal sirotka, jsou velmi kvalitní. Za zmínku stojí i příběh Rama V o strachu a zejména v něm použitá, na Batmana nezvyklá, kresba.

1 13.11.2021

Závěr velkolepého eventu byl stejně dobrý jako první díl. V něčem to velmi připomíná filmové Infinity War, ale má to skvělý feeling komiksů Kapitána Ameriky. Je tu politika, fašismus, špioni. K tomu ale také skvělé zapojení kopy postav ze světa Marvelu. Velkolepost tohoto crossoveru byla hezky od začátku budována v komiksech Kapitána Ameriky a došla uspokojivě konce. Právě rozsáhlost (která konečně poctivě vyšla v češtině) pomáhá příběhu, aby působil epicky. Za mě tedy totální spokojenost.

1 13.11.2021

Opět další niterný střípek ze života a duše Édouarda Louise. Vztah k otci, dopis na vysvětlenou, pro smíření. Louiseho otec ovládaný toxickou maskulinitou vesnice a kamarádů z řad manuálně pracujících. Drcených pod představami jiných a opovržením mocných. Bojujících za chleba a sebeúctu ve světě, kde musí ohýbat záda, protože jejich startovací čára byla hodně daleko za ostatními. A mladý Édouard, který se nemůže dočkat porozumění, protože jeho svět není ve výše popsané realitě možný. Ke smíření ale dojde. O desítky let později, po spoustě bolestných momenteů, zklamání, neštěstí. Po promrhaných letech, životech v odcizení a snažení se být někým, kým nejsem. Vztah Édouarda a jeho otce se nakonec zlepšil, ale mezitím došlo k poškození obou, které ponese jizvy. Nemohlo to být jinak - toxická maskulinita, hledání identity, boj o přežití, hrdost, snaha nebýt na společenském dně, nebýt poslední, nejvíce opovrhovaný - to všechno byly překážky postavené asociálními politiky, strůjci společenského a ekonomického řadu, který zabijí (láme) ducha lidí.

"I to už jsem vyprávěl - ale copak není správné se při vyprávění tvého života opakovat, protože životy, jako je ten tvůj, nikdo nechce poslouchat? Copak není správné opakovat se tak dlouho, dokud nás neuslyší? Abychom je donutili poslouchat? Nebylo by lepší křičet? Nebojím se, že se budu opakovat, protože to, co píšu, nemá vyhovět nárokům literatury, ale nárokům nezbytnosti, naléhavosti, ohně."

3 11.11.2021