Mayaku komentáře u knih
Tahle sbírka má všechno. Humor i cit, smutek i do briliantu vybroušenou trefnost. Dokonalost.
Řekni mi
jak často máš pravdu
a já ti řeknu
jak jsi neoblíbený.
Je jen málo autorů, kteří mě dokáží rozesmát, ale po přečtení této knihy mohu s klidem prohlásit, že Tom Robbins se s přehledem řadí k těm několika málo vyvoleným, při jejichž četbě u mě dochází k oněm neovladatelným, nepředvídatelným, explozivním výbuchům smíchu, spojeným s nechápavými pohledy mého okolí, lhostejno zda na veřejnosti či doma. Sígr Tommy je donebevolající samorost, jehož nadhled, humor a životní filosofie vás již od prvních stránek pohltí, nabije pozitivní energií a nenechá vás (a vaši bránici) vydechnout ještě dlouho po dočtení.
Chuck mě několika svými posledními romány příliš neuspokojil, tak jsem k tomuto přistupovala se značnou obezřetností. Dokonce jsem si i říkala, že si jeho četbu snad i odpustím, protože ta obálka je fakt hrozně přehnaná. Nakonec jsem však rozhodla dát Chuckovi další šanci a dobře jsem udělala, protože u tohoto ztvárnění absurdní "vibrapokalypsy" ženského pokolení jsem se fakt od srdce nasmála. Že by snad Palahniukova tvůrčí krize přeci jen byla zažehnána? :)
Je paradoxní, že kniha o nespavosti mě (doslova) uspala. Není to špatně napsané, ale nuda je to hrozná - na tohle u Murakamiho opravdu nejsem zvyklá. Jediné, co příběh pozvedá, jsou perfektní ilustrace od Kat Menschik.
Mám z McGaherna poněkud smíšené pocity. U prvních několika povídek mě strašně rušila nespisovná řeč, byť chápu, že to k postavám patřilo. Naštěstí tento rys od povídky "Korea" vymizel a už se to dalo, ale stejně se domnívám, že tento autor nebude úplně můj šálek čaje. McGahern hezky vystihuje život obyčejných lidí v druhé polovině dvacátého století v Irsku a to je podle mě hlavní přínos této knihy.
Velmi zábavná sbírka - 11 doktorů, 11 příběhů - každý je jiný, ale všechny jsou ve výsledku nesmírně povedené. Zejména Bezejmenné město odkazující na Lovecrafta je naprostá lahůdka, ale ani ostatní povídky kvalitativně nezaostávají :)
Ústřední myšlenka vypadala tak slibně a obálka tak lákavě! Ale bohužel musím říci, že takto suchopárný příběh bez zápalu jsem dlouho nečetla. Za pár měsíců už si nevybavím nic, než že to bylo o inženýrovi, který měl za úkol asanovat pařížský hřbitov a kostel. Škoda, že ohromný potenciál námětu nebyl využit.
Kafkovská humoreska? Ano, prosím! Příjemná krátká novelka, krutě humorná, leč nemohu říci, že úplně snadno čtivá. Bavila jsem se ovšem velmi.
"Trpělivost, člověče! Když něco nemá řešení, je nejlepší se obrnit trpělivostí. Ve státní správě nemá řešení nic, a proto je zde trpělivost nejdůležitější ctností." (s.26)
Berlínská esence ve své nejlepší podobě. Ač se příběh odehrává v devadesátých letech, některé věci se zkrátka nemění. Z některých pasáží bylo patrné, že autorka knihu koncipovala jako kritiku Berlína a berlínského života, ale to, co někdo považuje za pohanu, jiní právě mohou považovat za největší devízu tohoto města. Jediné, co bych knize v českém překladu vytknula, je překládání německých názvů ulic - to v textu působilo nesmírně rušivě.
Moc příjemný cestopis, na který jsem se hodně dlouho chystala a těšila, ale ve finále jsem se nemohla ubránit lehkému zklamání, které nejspíše dorazilo v důsledku přílišných očekávání. Samotný nápad stopování po Irsku s lednicí je tak poťouchlý, že jsem očekávala těžkotonážní nálož humoru, ale té se mi moc nedostalo, spíše jsem se místy leda tak lehce pousmála a samotnou mě zarazilo, jak dlouho mi trvalo knihu přečíst. Co se mi ale moc líbilo, bylo vystižení irské nátury, to se autorovi podařilo na jedničku :)
Tohle je hodně zběsilá knížka s dost specifickým a místy i dost obhroublým humorem, který občas dosahuje docela mocné trapnosti a absurdity, a bláznivým příběhem plným neuvěřitelných náhod. Chvílemi mi bylo i trochu trapně, co to vlastně čtu, ale přesto mě kniha hodně pobavila a mnohokrát ve mně dokázala vyvolat masivní záchvaty smíchu.
Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdičkami, ale nakonec emocionální dojem z tohoto krátkého dramatu převážil ve prospěch vyššího hodnocení. Byť jde o text poměrně stručný a strohý, dokáže vykreslit mnoho krásných, byť často i smutných (a naopak i velmi vtipných) obrazů.
Již podtitul "pohádková féerie" napovídá, s jakým příběhem budeme mít tu čest. Krásný, křehký, něžný, pohádkový příběh, který rozhodně stojí za přečtení.
Moc příjemná publikace, z níž přímo sálá láska k Berlínu, což velmi oceňuji :) Vzhledem k tomu, že Berlín i další místa v publikaci zmíněná poměrně dobře znám, nepřinesla mi kniha z hlediska faktického moc nových informací, ale i tak jsem zde objevila pár mně dosud neznámých zajímavostí. Autoři zvolili moc dobrý koncept, který (zejména pro Berlína ne tolik znalé osoby) dobře ilustruje berlínského genia loci a dává čtenáři k nahlédnutí více i méně viditelné stránky hlavního města SRN, které jsou pro něj věru typické. Opravdu moc pěkná publikace.
Já vám nevím. Mám chuť napsat, že jsem čekala trochu něco jiného, ale to by vlastně nebyla pravda a ani by to pořádně nevystihovalo mé pocity z knihy. V první řadě je třeba říci, že jako první jsem viděla stejnojmenný film, který se předlohy poměrně dost drží, takže po dějové stránce jsem věděla, jak to všechno dopadne, nicméně také se nemůžu ubránit určitému srovnání. V čem kniha rozhodně exceluje, je zachycení pohledu do nitra teenagera trpícího depresí a jeho myšlenkových pochodů, které film prostě stejně důkladně zachytit nedokáže, a to velmi čtivou formou, dobře dokreslující motivy jednání hlavního hrdiny. Co mi v knize ale oproti filmu chybělo, bylo větší rozvinutí a znázornění vztahu hlavního hrdiny hlavně s Noelle a Bobbym a nějaký intenzivnější emocionální rozměr v tomto směru. Jinak se ale kniha čte výborně a určitě jde o poučnou sondu do hlavy současného mladíka trpícího depresí a jeho boji s jeho fantómy.
Obrovské zklamání. Podle zdejších komentářů jsem tušila, že asi o žádnou světobornou kompilaci nepůjde, ale že zde bude tolik velmi průměrných až vyloženě špatných povídek (Samantin deník, Příběhy, Země ztracených a další), to jsem opravdu nečekala. Dokonce ani můj oblíbený Palahniuk se nijak zvlášť nepředvedl. Přemýšlela jsem, že bych s celkovým hodnocením šla ještě níže, ale s ohledem na to, že tak třetina povídek byla velmi slušná (Padají hvězdy, Nedobře, Na ďáblově schodišti a další), nechtěla bych těmto ukřivdit.
Co naplat, spousta krásy se tentokrát ztratila v překladu. Doslova.
Nevím, jestli je chyba na mém přijímači, ale tato publikace pro mě byla dost nestravitelná - zejména první tři kapitoly byly něco opravdu šíleného. Poté, když autor rozebírá působení jednotlivých typů masmédií, už se to naštěstí docela dá číst. Nevím jestli to je překladem, nebo takto zní i německý originál (a musím tedy říci, že tentokrát je tam hodně znát, že jde o překlad z němčiny, i co se týče stavby vět a volby slov), ale takto krkolomný a nečtivý text nadužívající odborné cizojazyčné pojmy tam, kde to vůbec není nezbytné a jen to ruší v porozumění textu (týká se zejména zmiňovaných prvních tří kapitol), jsem ještě nečetla. Je to škoda, protože po obsahové stránce je kniha velmi zajímavá, ale styl, jakým je napsána, to absolutně zabíjí.