Massek komentáře u knih
Soubor obsahuje hned tři Nerudovy sbírky, které napsal s odstupem v řádu desetiletí a proto bylo zajímavé si tato díla porovnat, když jsem je četl najednou. Dříve mě nejvíce oslovovalo Hřbitovní kvítí, ale s odstupem let (mých :) mám pocit, že nalézám nové i v obou pozdějších dílech a už je určitě nepovažuji za slabší. Asi knížku uložím někam dozadu a přečtu si ji opět za deset let.
Dokončil jsem malý trojboj, neboli "Herriot hattrick", zkrátka jsem krátce po sobě přečetl tři výběry povídek od tohoto zvěrolékaře. Zvládl jsem to snadno, protože jsem prostě neodolal tomu, přečíst si další a další příběhy, které jsou tak prosté a přitom tak okouzlující.
Další výběr povídek zvěrolékaře, tentokrát je spojuje psí téma. Zpočátku jsem byl trochu na vážkách, nejsem pejskař ani domácí chovatel, předtím přečtené Yorkshirské povídky byly převážně o hospodářských zvířatech a měl jsem pocit, že mi asi budou bližší. Ale zbytečná obava, příběhy jsou opět skvělé. A teď se vrhnu ještě na ty kočičí :)
Už v knižní předmluvě je to dobře vystiženo, ačkoliv jsou to vše povídky veterináře a točí se kolem zvířat, jsou to vlastně (a možná především) i citlivé lidské příběhy. Musel to být tvrdý, ale krásný život na venkově v Yorskhire.
Někdy je docela dobré vědět, co vlastně čtou naše děti. A vůbec, i já sám jsem si chtěl doplnit mezeru v kulturním rozhledu, vždyť tahle kniha je v TOP žebříčcích i zde na databázi (šup s ní do Výzvy). A je tam zaslouženě. K tomu vydání s ilustracemi od Jima Kaye, to je také pastva pro oči. Víc už toho do komentáře asi nevykouzlím :)
Ve stylu poznámek z telefonních rozhovorů dvou kolegů jsem se ze začátku trochu ztrácel. Kde je přímá řeč, kdo zrovna mluví, kdy jsou to vlastní úvahy? Ale záhy jsem se zorientoval a především zjistil, že na tom vlastně tak úplně nezáleží. Těžištěm této knihy je obsah těch rozhovorů, ne jejich forma. Takže důležitější je, jak naložíme s tím, co máme :) No, já už leccos prošvihl...
Možná to máte s nějakou knihou podobné jako já se Saturninem. Příběh znám, i TV zpracování a nikdy jsem nepochyboval, že bude výborná. Ale přesto jsem stále chodil kolem knihovny a naše již takřka salátové vydání míjel. Občas se tak ze sportu ptám manželky, co si mám teď vzít na čtení a ona obvykle odpovídala: "Ještě sis nepřečetl toho Saturnina" nebo "Cože, tys ho pořád ještě nečetl?" nebo "Je to ostuda, že...". A já si pak vybral stejně něco jiného :)
A je to tu! Vybral, přečetl a splnil dlouholetý rest. A rozhodně není potřeba tuto knihu svěřovat Kanceláři pro uvádění románových příběhů na pravou míru, neboť by byla škoda zde cokoliv měnit!
Doba severských mužů, kdy se potíže řešily sekerou a na živobytí se dalo vydělat především drancováním na moři a cizím pobřeží. Ovšem také s velkými riziky! Kniha je prodchnuta mírnou nadsázkou a to mi vyhovovalo. Lecjaká krutá situace je zlehčena humorem, ať už se to týká přístupu k boji, smrti, bohům nebo ženám :)
A k tomu skvělé ilustrace od Adolfa Borna!
Železné hory, má srdeční záležitost. Na spoustě těch míst jsem byl, dost z nich naopak ještě neznám. Nebo jsem tam byl v jinou roční dobu, protože třeba zimní fotky mají úplně rozdílnou atmosféru. Vím, že autor je především fotograf, ale nevadilo by mi, kdyby bylo v knížce k fotkám i více textu. Milá knížka, kterou určitě využiji i jako inspiraci k dalším výletům.
Ohodnotil jsem hvězdičkami i jednotlivé povídky, nejvíce na mě zapůsobilo trio Reiner - Pecháček - Němec, ale v zásadě jsou všechny příspěvky dobré. Snad jen úvodnímu kusu od Viewegha trošku uškodilo, že se jedná o úryvek z knihy a nikoli o cíleně psanou povídku, škoda. Zajímavé také je, že se hned několik příběhů odehrává v hospodách, ale to asi samo o sobě také něco vypovídá o tématu knihy :)
Další titul ze série válečných tažení původně od Osprey, navázal jsem s ním na předchozí čtení o křížových výpravách. Škoda, že v českém vydání chybí další tituly z tohoto období a geografické oblasti, které ovšem v originále již existují. Ale chápu to, náš trh je na některé historicky méně známé a význačné události přeci jen asi příliš malý.
Ačkoliv máme doma přes třicet titulů A. Ch., já jsem prozatím zůstával její tvorbou nedotčen. Tedy knižní tvorbou, dost TV titulů znám a líbí se mi. Protentokrát jsem zvolil tištěnou podobu a kvalita se jen potvrdila. Žena mi doporučila tento titul, protože první příběh je i prvním vstupem postavy H. Poirota na literární scénu, tak abych to měl hezky popořadě.
Ke knihám se moc nevracím. Jsem pomalý čtenář a radši sáhnu po novém titulu, než abych něco četl znovu. Ale Temný obraz... po letech jsem dostal chuť si ho připomenout a opět nezklamal. Rozpolcení osobnosti tak vyhraněné, že to nelze popsat. Tedy P. K. Dick to vlastně popsat dokázal a navíc stylem tak výrazným, že zanechal více otázek než odpovědí než otázek než odpovědí, než odpovědí, než odpovědí... cvak.
Neuvěřitelné, jak dokázala tehdejší německá armáda postupovat a drtit daleko početnějšího nepřítele. Ale každý pohár jednou přeteče a před Moskvou se to zlomilo... Zajímavá fakta o tažení v závěru roku 1941, např. postřehy ohledně pověstné ruské zimy, která ale začala úřadovat spíše až za sovětské protiofenzívy.
Chvilku mi trvalo, než jsem se do příběhu začetl, hlavní překážkou mi asi bylo chování hlavního hrdiny, které za mě asi po sto stránkách vystihl starý Matěj:
"Lituji tvou hlavu, ale rozum nelituji, jsi hloupý jako pařez."
Samozřejmě i později jsou ctnosti a rytířské ideály na můj vkus občas až moc okázalé a přitažené za vlasy, ale už je to uvěřitelnější a z pohledu středověkého člověka jistě i logické. Právě v podání středověkého světa mi přišel Sienkiewicz skvělý, nejen ohledně historických údajů, ale právě běžný život (hospodaření, cestování, lov, víra) jsem si dokázal díky jeho stylu dobře představit. Vyprávění je plynulé a ani některé popisné pasáže nijak nezdržují a děj pěkně plyne až k finálnímu vyvrcholení u Grünwaldu.
Skvělé dílko, vše shrnuté v tak malém formátu a přesto nevím co bych dodal, především bych to neuměl tak prostě a výstižně vyjádřit jako autor. Tak snad jen okomentuji skvělou grafickou podobu knihy, je to takový malý vydavatelský skvost (mám vydání Literární čajovny 2006) a pochválím i animovaný film, který jsem kdysi viděl a který určitě také nedělá své kvalitní literární předloze ostudu.
Jeden z nejúspěšnějších a nejplodnějších současných autorů a já od něj ještě nic nečetl. Nastal čas to napravit a první volba padla na román Cujo. Charakteristiky a pohnutky postav jsou vykreslené prostě a přitom hrozně uvěřitelně, každá figura mi přišla reálná. Střídání jednotlivých příběhových linií bylo taky přehledné, nikdy jsem se neztratil a tempo příběhu pěkně odsejpalo. A k tomu osud hodného bernardýna, který se tak trochu zvrtne a když se k tomu přidá několik zatracených náhod... zkrátka Kingův styl mi fakt sedl a nedivím se, že je to oblíbenec tolika čtenářů. Já jsem s ním určitě také ještě neskončil.
K tématu křížových výprav jsem měl možnost už několik knih přečíst, v češtině už vyšlo určitě pár zajímavějších a ucelenějších titulů. Ale tato knížka (i přes svou útlost) přesto nabízí dle mého názoru jiná fakta a náhledy, takže je stále přínosem.
Jsem zcela oproštěn od srovnání s filmem, protože jsem ho doposud neviděl. Ale ještě to napravím. Na knize se mi líbilo zapracování historických reálií do děje i znalost některých zvyků a indiánských tradic. Na druhou stranu charakteristika postav je taková prostá, některé jejich dokonalé vlastnosti, až moc ryzí ušlechtilost a bezchybné jednání působí jako patos, jak v románu z 19. století. Aha, moment... to přece je román z 19. století!! Když si tohle uvědomím, tak to všechno hezky zapadá a je z toho výborný dobrodružný příběh.
U oboustranně dvoupříběhové knihy musím odpovědět na dvě zásadní otázky, které si dala i spousta jiných čtenářů. Který příběh jsem četl první a který se mi líbil víc? Takže za mě:
Jáchym, Jáchym :-)
Možná by to bylo jinak, kdybych začal Veronikou, ale to už se nikdy nedozvím.