martin č. komentáře u knih

Fridex Falcski, Vlaďyvoj a jiní bouráci. Sice to mám problém občas přečíst, ale bavím se fakt hodně. Jituno Poťmi hop :-)

5 03.05.2021

Moje postřehy:
Knížka, kterou jsem více než z poloviny přečetl ve vaně. Ponořil jsem se do ní vždy tak, až mi vychladla voda. Knihu jsem naštěstí neponořil.
Knížka, po které bych třeba jako Pardubičák asi nesáhnul. Protože jsem ale Brnák a především moje babička, dědeček, prababička i pradědeček v těch slavných textilkách pracovali (už pravda těch komunistických pohrobcích), musel jsem si ji chca nechca přečíst.
K zde tolik diskutované formě: obvykle, když dočtu historický román, doplním si i údaje na to téma z nějaké literatury faktu nebo aspoň ověřuji románové děje na wikipedii. Tady to za mne Kateřina Tučková už udělala a zahrnula známá fakta do samotné knihy, takže jsem s tím vůbec neměl problém, naopak. Současné pátrání mne taky nijak nerušilo.
V neposlední řadě se mi líbil i románový styl, vykreslení postav, situací a to i přes krátké epizody letící napříč destiletími až staletími. Soudím prostě, že literární úroveň je velmi slušná.
Suma sumárum, vzhledem k mému původu, zájmu o historii rodiny i Brna mě i tohle jinak nezvyklé téma neuvěřitelně vtáhlo a chvílemi vysloveně nadchlo. Oněmi místy kolem Tesca, po Cejlu či Václavské budu procházet od teď mnohem více poučen a obohacen. Díky za to.

12 14.03.2021

Spousta pověstí je "taková slohovka žáka třetí třídy", jak to nazvala manželka. Chaotická a bez pointy. Je třeba si ale uvědomit, že je to napsané pro děti (a našim se to také líbí). Z tohoto úhlu pohledu a jako soubor všech hlavních brněnských pověstí a jako Brňák to musím ocenit.

4 14.03.2021

Všechno co potřebujete vědět o holokaustu a hrůzách 2. světové války.
I o tom, jak minulost poznamenává přítomnost, protože i linka složitého vztahu syna Arta (autora) i jeho otce Vladka je velmi silná.

6 14.03.2021

Čteno dcerám (6 a 4), a bavili jsme se myslím všichni. Věkové určení (6) je velmi vhodné a to i jako první čtení. K tomu zatím bohužel tu starší nejsme s to donutit :)

Vynikající exkurz do doby velké osobnosti Jiřího z Poděbrad i let těsně před ním i po něm. Politický tanec tohoto umírněného protestanta v srdci katolické Evropy mne dost zaujal. A to mu bylo dáno do vínku pouhých 50 let života.

2 21.01.2021

podobně jako větší část série je i tento díl pana Čechury je vynikající. Jako obvykle mne bavila víc první polovina, tedy politické dějiny, vynikající byly krátké životopisné kapitoly věnované mozkům reformace od nejstarších až po Jana Rokycanu. Pak jsem na další čas knížku odložil a vrátil se k ní později, hospodářská situace různých šlechtických a církevních velkostatků, zda v dané době spravovaly o 3 vesnice více či méně, mě až tolik nezajímá a občas jsem i něco přeskočil (ale to je můj problém, ne této komplexní knihy jako takové). Části věnované městům, vesnicím mě už upoutaly více a závěr patřící kultuře a umění je opět výtečný.

2 21.01.2021

Perfektní zakončení, na které jsem se těšil víc než rok. Pak jsem ho dcerám přečetl ze dvou třetin ještě na Štědrý večer (tuto pohanskou ságu nám přinesl překvapivě Ježíšek :)) a dočetl (na jejich vyžádání) hned následující ráno.
Přesně, jak je tu už napsáno, je to nádherně nakreslené, propracované, roztomilé, neuvěřitelně vtipné i často poučné. Své si z toho bere dítě i dospělý. A Krákal je tak fantasticky kousavý, že bych mu přidal šestou hvězdu, kdyby to šlo.

7 05.01.2021

(SPOILER) Mám to za sebou. Třetí díl, který se nejvíc podobá tomu, co nám o postavě jménem Balista zaznamenala Historia Augusta, jsem dočetl, přiznám se už jen z nutnosti. Nejvíc mě bavila bitva Galliena s Alamany, pak už mi ty bitvy ale splývaly jedna s druhou a vlastně se už 900 stran opakovalo furt to samé. Dokonalý Bagrista dokonale bojuje, miluje ženu a děti, čte řecké klasiky, jeho familia je neméně dokonalá, jen jsou všichni vlečeni pohnutými událostmi.
Rád bych si do sbírky pořídil nějakého Quieta, ale bývá sakra drahý, nanicovatého Macriana už mám.
Další díl číst nebudu, myslím, že když v HA Balistu (pokud kdy vůbec nějaký existoval) zabili jeho vojáci hned cca r. 261, měl to ve stejném místě zabalit i autor tohoto románu. I když to, jak se na konci vzdal purpuru, se mi jako jediné možné východisko samozřejmě líbilo a vlastně ta poslední stránka můj dojem z těch předchozích, ke kterým jsem se musel nutit, trochu zlepšila.

2 01.11.2020

(SPOILER) Druhý díl jsem si přečetl hned po prvním, protože mám toto období rád, dobře se z něj sbírají římské mince. Zajetí Valeriána je pak opravdovým mezníkem a bodem nejvyššího úpadku v pol. 3. století.
Tento díl románu se se mi líbil malinko méně než předchozí obléhání Dúry, ale ještě to stále šlo, byť místy mě děj hodně otravoval (nevíc asi pasáž pronásledování křesťanů v Efesu, v němž se mi ale paradoxně nejvíc líbily úvahy o řeckém způsobu života před Celsovou knihovnou. Jinak jsem měl pocit, že Balista, krom toho, že to je nejčestnější barbar a dokonalý voják, přečetl úplně všechnu antickou literturu, kterou nám historie zachovala do 21. století. Česky to vydává edice "antická knihovna" a mám toho doma asi metr. Proč nečetl i něco, co se nám nezachovalo? A četl by něco takového nějaký barbarský generál vůbec? Jo ahá, on se nám autor H. Sidebottom snaží sdělit, že je odborník a sám to všechno četl (no to se tak nějak předpokládá). Ale proč ksakru ten Balista? No nic, Valeriána nám zajali, třetí díl, abych si přečetl, jak to dopadne Macriany, si ještě přečtu.

3 31.10.2020

(SPOILER) Po sérii Římského válečníka jsem šáhl po přečtení dějové předcházející trilogie Historie Caesarů let 235-238.
V Požáru na východě jsme v roce 256 a skutečně známé události (z vykopávek a starých zpráv) z této knihy by se daly shrnout do jedné věty: Král Šapůr dobyl římské město na Eufratu Dura-Europos. (v románu Ateté) Románově tedy autor mohl výrazně popustit uzdu fantazii a rozepsat se výrazně více než v trilogi zmíněné výše, kde je děj jasně nalinkovaný.
Taky mi to tak v první půli přišlo - pěkně vykreslené postavy, které si čtenář oblíbí a cesta na východ, nějaká ta politika. Od obléhání města, kdy kniha začala gradovat mě to ale paradoxně bavit přestávalo. Ke konci jsem měl pocit, že autor potřebuje zmínit opravdu úplně všechny způsoby obléhání, které ze starověku známe, aby náhodou nějaký nechyběl. A závěrčná zrada...ach jo. O překladu už tu taky zaznělo, jó dělostřelectvo! Ale četlo se to přiměřeně dobře a další díl mne zajímá.

2 31.10.2020

BA BA BABA! :-)

1 29.09.2020

(SPOILER) Ve třetím dílu mi trochu scházeli Gordiánové, jejichž linku jsem si přece jen oblíbil nejvíc, ale historii autor neporučí.
Další věc, co mi chybělo, je určité dovysvětlení či aspoň širší doslov. (Nevím, zda to nejde na vrub tomu, že v originále je víc dílů, či co tu někdo psal?)
Konkterétně alepsoň: Gordianus III. se oženil Tranquillinou, dcerou velitele pretoriánů Timesithea, který za něj defacto od r. 238 vládl. Menophilus je uváděn jako správce provincie Moesie v l. 238-240 (v románu naťuknuto-ať si to vyřeší, když to způsobil). Další postavy, které se zde vyskytují (Philippus, Decius, Valerianus, Jotapianus) se v pozdějších letech samy vyšvihly na císařský trůn.
A na závěr vřele doporučuji přečíst po dočtení Trůnu caesarů poslední 2 kapitoly z Herodiana - "Řím po Marcu Aureliovi" a příslušné životopisy z "Portrétů světovládců II" - oboje z edice Antická knihovna. Znalosti dávají románům jiný rozměr, i když na druhou stranu ochuzují člověka o překvapivý děj (jak jsem napsal u druhého dílu). Asi jako když koukáte na Titanic a víte, jak to dopadne.
I přes uvedené je to ale samozřejmě perfektní vyvrcholení série.

2 29.09.2020

Při čtení druhého dílu mne napadlo, že není vůbec na škodu to, co se může zdát chybou v první části - totiž příliš mnoho postav a spletitý děj po celé ploše Římské říše dané tím, že autor prostě popisuje historii tak, jak se udála, resp. jak ji zapsali antičtí autoři.
Skutečné děje let 235-238 nabídly opravdu spoustu románových zápletek a nepolíbený čtenář bez předchozích znalostí nemusí vůbec tušit, jak se situace vyvine.

2 29.09.2020

(SPOILER) Perfektní třídílný historický román (zde teda 1. díl) z turbulentních let 235-238 n.l. Pravda, chápu i pohled, že je to spíš románová rekonstrukce dějin pro znalce Říma a z pohledu laika se to (hlavně první díl) čte špatně, protože je tam fakt hodně postav.
Žádná z nich není úplně hlavní, žádná vysloveně kladná, císař Maximinus je naopak líčen o poznání lépe, než co mu naložila senátorská tradice v dochované antické literatuře. Vlastně smyšlené jsou pouze menší vedlejší postavy. Kdo se v tom ale dokáže zorientovat, bude podle mne náležitě odměněn.
Ve srovnání s historicky podobně precizní ságou paní McCulloug - Masters of Rome hodnotím tohle dílo H. Sidebottoma osobně lépe po literární stránce. Působí to na mne "uvěřitelněji". Vlastně nejkýčovitější je na tom všem samotný název a obálky jednotlivých knih. Zapmatovatelné myšlenky a věty suplují překlady z Iliady a dalších klasik.
Jako sběratel římských mincí jsem si vysloveně medil při kapitolách kovorytce - to byl báječný exkurz do numismatiky této doby.

7 29.09.2020

Souzním s ostatními komentáři. Opravdu dobře se to čte a pro laika je tam informací tak akorát.

3 23.09.2020

(SPOILER) Na dovolené jsme navštívili moc pěkný zámeček Doudleby, který nám svou útulnou přívětivostí učaroval na tolik, že jsme tu nakoupili spoustu suvenýrů a taky tuhle knížku o nedávno zesnulé paní hraběnce, jíž je věnována i velká část zámecké prohlídky.
Při čtení mě napadalo několik věcí...ano paní Eleonora nebyla žádná spisovatelka, ale o to víc působí paměti autentičněji (mám doma podobnou atmosférou čišící byť jen 4 stránkový životopis svého prapradědy 1865-1951). Člověk si při čtení uvědomí, jak ten komunistický režim byl zvrácený a lidé za něj se schovávající se nízcí.
Naopak ze zápisků Eleonory, byť nezískala dík okolnostem žádné lepší vzdělání, je cítit jakási noblesa jejich předků, ani stopa povyšování, obviňování, prostě žádná potřeba šplhat po zádech druhých někam výš, aby ty pod sebou mohla pošlapat, což naopak byla praxe všech vnitřně zakoplexovaných komunistů (i jiných). Přijde mi, že byla tak nějak pořád nahoře, i když byla dole.
K jejímu manželovi mě napadlo tolik, že je možná rozdíl mezi povahou a charkterem. Ač byl povahou asi zlostný, a jak několikrát píše, moc jí nepomáhal (snad prostě jen tehdejší běžný vztah můžů a žen), charakterer musel mít dost pevný, když kvůli ní neemigroval a zůstal s ní i přes tlak režimu na to, aby se s ní rozvedl (zase ta nízkost).
Doporučuji ke zhlédnutí i níže uvedený díl dokumentárního seriálu ČT Modrá krev.

8 04.09.2020

Knížka to není špatná, ale pro svou maximální stručnost se zejména některé dcery postupně slévají a laik se v nich trochu ztrácí.

1 04.09.2020

"ač Karel IV. byl ukrutný feudál, tak zaved u nás víno a né chmel"
Otec vlasti byl nejspíš naší nejzářivější hvězdou dějin, jeho orientace a schopnost správně vyhodnocovat a řešit situace byla jistě veliká. Bavily mě ale i politické dějiny vzestupu Lecemburků díky Karlovu děděčkovi, císaři Jindřichovi. A pak kapitoly o kultuře a umění. Ty hospodářské už méně.

2 04.09.2020

Knížka mého dětství, kterou si k mé radosti (i menšímu údivu, že to až tak nezastaralo) oblíbily i mé dcery.

6 24.07.2020