martin č.
komentáře u knih
Kmotr Mrázek
Jaroslav Kmenta
Hrozné praktiky. Nevím, jestli je lepší o tom všem vědět a být z toho frustrovaný nebo se o to raději nestarat a nekazit si tím náladu. Poslouchali jsme to jako audioknihu, v tištěné podobě bych to nečetl.
Lux Perpetua
Andrzej Sapkowski
Poslední díl triogie jsem četl s pár měsíčním odstupem a první polovina na mne působila podobně jako předchozí díl. Příliš mnoho zvratů jen pro zvraty samotné, latinských vsuvek a nízký zájem o hlavního hrdinu Reynevana, což vyvažovali skvělí Samson se Šarlejem. Od půlky mne to ale konečně chytlo, začal jsem fandit i samotném Reinmarovi z Bělavy a závěr jsme si nakonec užil.
Tutanchamon: Století záhad a objevů
Miroslav Bárta
Půjčil jsem si Tutanhamouna v knihovně spíš na prolistování (je to vizuálně krásná kniha), ale překvapil mě i obsahově. Egypt jsme hltal a starověkem se bavil před 20ti -30ti lety a nenapadlo by mne, že na takto profláklé téma (2x jsme byl i na fantastické výstavě replik na brněnském výstavišti) mne ještě něco překvapí. Ale překvapilo. I když, jak je tu pode mnou sem tam zmíněno, prof. Bárta nepíše snad úplně poutavě a občas je to rozhárané, podané informace vážně stojí za to. Jak k okolnostem Carterova objevovaní, tak k historii 18. dynastie i k samotným hrobkám té doby. A to (SPOILER), že se dnes vážně uvažuje, že jsou v Tutanchamonově hrobce ještě další místnosti mne fakt zaujalo.
Duna
Frank Herbert
Poslouchal jsem jako audioknihu, ale přiznám se, že to na mne působilo už trochu zastarale. Ve své době nebo ještě před 30ti lety to musela být pecka, ale dnes už na mne sága tohodle typu působila poněkud pateticky, takže rozumím i komentáři 221B o "filosofických pseudomoudrech a Pratchettovi". Já se k trestuhodně propracoval až nyní. Srovnatelná Asimovova legenda Nadace na mne působila trochu lépe. I přesto je to ale dobrá kniha, a komu styl vyprávění nebude vadit, ten si na tomto vesmírném eposu jistě pochutná.
Mezi Indiány: dcera náčelníkova
Veronika Válková
Tenhle díl jsem přečetl celý během krátkých jízd trolejbusem do práce. Pravda, děj a zápletka byl daný dopředu předchozím dílem a dobrat se k tomu podstatnému v samém závěru mi přišlo tentokrát trochu zdlouhavé. Věřím nicméně, že dětským čtenářům se indiánské prostředí může líbit.
Jan Žižka
Petr Čornej
Těžká kniha! I když především v prvním významu slova, totiž svou hmotností a objemností, pro kterou si ji do tramvaje brát nebudete. Tedy do tramvaje je pravda těžký i ten samotný text. Ale když knížku otevřete a budete otvírat večer co večer doma v klidu pod lampičkou, zjistíte, že se čte na to, že jde o literaturu faktu a navíc pěknou bichli, překvapivě docela dobře. Je totiž dobrá nejen svým precizním obsahem, ale i stylisticky. A všem, kteří se odváží do knihy začíst nabízí velmi poutavý, poučný, komplexní a vyvážený vhled do naší veleslavné epochy a po stopách jejího možná nejslavnějšího protagonisty.
Keltové – Druidův poklad
Veronika Válková
(SPOILER) zajímavý posun v ději Báry, obsahově (ač mě starověk zajímá) pro mne o chlup slabší, ale to může být subjektivní. Nejlepší moment pro mne - popis stavby římského tábora a ženijních schopností Římanů v úvodu. Naopak největší vzdělávací průšvih a hlavní důvod, proč dávám hvězdu dolů (SPOILER) Ztotožnění oppida s českými Stradonicemi. Ne. Ve středních Čechách a už vůbec ne v Caesarově době Římské legie neoperovaly ani omylem! Tohle je má první velká výtka autorce po sérii knih. Všechny její fabulace byly dosud podle mých znalostí ok a v souladu s dějinami, tohle je první šlápnutí vedle. Umístit to do Francie, bylo by to v pořádku, nicméně chápu důvod "atraktivity" ŘÍmanů a Keltů v Čechách.
Velká kniha vystřihovánek - Městská památková rezervace
Richard Vyškovský
Po bez mála 20ti letech oprašování v knihovničce jsem začal tuhle bichli stříhat. Nebo číst? Když jsme na knižní databázi?
No bude to na dlouho a zvláštní na tom je, že díky ní nemohu tolik číst jiné knížky. Mohu je ale poslouchat jako audioknížky :-) Už mám tak za sebou Smrt je mým řemeslem, Pána much a Žítkovské bohyně. A velmi si to užívám :-)
Boží bojovníci
Andrzej Sapkowski
Jak píší mnozí, Zaklínač to není. Kniha se čte mnohem obtížněji (i pro množstvá latinských vsuvek), Reynevan nemá zaklínačovo charisma, jeho příběh čtenáře tolik nezajímá, a kdyby se nedozvěděl, jak to s hlavním hrdinou dopadne, zas tak moc mu to vadit nebude, často bych mu vysloveně nafackoval. Obě vedlejší postavy (Šarlej a Samson) vzbuzují naopak mnohem víc sympatií. Tolik ke "kritice" a proč dávám hvězdičku dolů.
Na druhou stranu pořád je kniha neuvěřitelně zábavná, místy velmi vtipná, poučná, se spoustou zajímavých myšlenek. A je v ní obrovská spousta skutečných historických faktů, událostí, postav. A celé to svádí k návštěvě Slezska a poznávání vedlejších zemí koruny české. Druhý díl pak dává vhled do druhé poloviny husitských válek a slavných a ničivých rejs za hranice Čech. Jinak z mého pohledu platí výše uvedené pro oba dva díly (třetí mne zatím čeká).
Narrenturm
Andrzej Sapkowski
Jak píší mnozí, Zaklínač to není. Kniha se čte mnohem obtížněji (i pro množstvá latinských vsuvek), Reynevan nemá zaklínačovo charisma, jeho příběh čtenáře tolik nezajímá, a kdyby se nedozvěděl, jak to s hlavním hrdinou dopadne, zas tak moc mu to vadit nebude, často bych mu vysloveně nafackoval. Obě vedlejší postavy (Šarlej a Samson) vzbuzují naopak mnohem víc sympatií. Tolik ke "kritice" a proč dávám hvězdičku dolů.
Na druhou stranu pořád je kniha neuvěřitelně zábavná, místy velmi vtipná (sabat na Hrachové hoře), poučná, se spoustou zajímavých myšlenek. A je v ní obrovská spousta skutečných historických faktů, událostí, postav. A celé to svádí k návštěvě Slezska a poznávání vedlejších zemí koruny české.
Druhý díl pak dává vhled do druhé poloviny husitských válek a slavných a ničivých rejs za hranice Čech. Jinak z mého pohledu platí výše uvedené pro oba dva díly (třetí mne zatím čeká).
Malevil
Robert Merle
Někde jsem nedávno slyšel, že to, co se stane, je 10% věci a 90% je to, jak se k tomu člověk postaví, co si z toho vezme, jak si to vyloží. S knížkami to může být podobné, analogické. Ne že by šlo srovnávat Iliadu s kdejakým škvárem. Ale jinak ta samá knížka působí na člověka, když je mu 17, jinak když je mu 43. Jinak působí v době, kdy byla napaná a jinak o 50, 70 let později. Nehledě na různé čtenáře.
Malevil jsem četl na gymnáziu někdy ve druhé půlce devadesátých let. Jako tehdy vše od Roberta Merla. Velmi mne síla toho příběhu, vize, upoutala. Patřila k těm knížkám, co mi v hlavě zůstaly.
Teď jsem si ji po letech poslechl jako audioknihu. Poslouchá se to dobře, ani dnes nenudí. Ale kouzlo pro mne, přiznám se, už vyprchalo. (SPOILERY) Postupně štve neomylnost hlavního hrdiny, alfa samce Emanuela. Také jistý šovinismus, pohled na ženy. Na to má ale vliv patrně i to, že můj oblíbený autor byl prostě Francouz své doby.
Především si ale myslím, že celá premisa, jak by svět mohl po podobné katastrofě vypadat a fungovat, je mylná. Spolu s dalšími si totiž myslím, že svět by takto středověkým způsobem při zániku podstatné části ekosystému nemohl fungovat. Zde přežijí 3 koně a dvě kravky tuhle a támhle, vše se jen pomenší a zjednoduší, a že zmizí všechen hmyz, všechno ptactvo a x dalších věcí a organismů, ničemu a nikomu nevadí. Mně ale po letech trochu ano.
Přesto za ten dávný dojem ponechávám původních 5 hvězd.
Bouřková sezóna
Andrzej Sapkowski
Taková třešnička na dortu celé předchozí ságy. Věta "kruh se uzavřel" by nemusela být na konci 7. dílu, ale klidně i zde.
(SPOILER) vždyť na konci Bouřkové sezóny se Geralt vydává odčarovat strigu, což bude jeho prvním (ne chronologicky) příběhem první povídkové knížky Poslední přání. Pro mě se tedy kruh uzavřel až zde.
Na rozdíl od předchozích dílů už jsem knihu tolik nehltal, ale vychutnával po troškách s vědomím, že už je to to opravdu poslední. I když samotná kniha (vytrženo z kontextu) je snad o nějaký chlup slabší než předchozí díly.
Celkově je svět Zaklínače tak nádherný, že marně pátrám po beletrii, která by mne v posledních letech tolik oslovila a nadchla.
Paní jezera
Andrzej Sapkowski
Neuvěřitelně silný závěr ságy. Doporučuji si hned po něm znovu přečíst poslední kapitolu (Epilog: Něco končí něco začíná) ze II. dílu. To abyste nebyli smutní. Po závěru VII. vás to překvapí. Můžete si vybrat.
Teď už k samotné Paní jezera:
První část se čte bez debat hůře. (Až tedy na Geraltův pobyt v ovíněném knížectví mezi ne/bezpečnými strašidly a krásnými ženami) Zatímco předchozí díl poletoval sem a tam v prostoru a čase zaklínačova světa, zde Ciri (v kapitolách jí věnovaných) k tomu všemu otevírá ve Věži Vlaštovky brány světů úplně nových. Včetně takových, co byste nečekali. A prchaje před Elfy hledá cestu domů. Vybavil se mi Londonův Tulák po hvězdách.
Doma zatím vrcholí válka. Popis bitvy u Brenny ve druhé polovině knihy je snad nejdelší a nejsyrovější popis bitvy, války, té nezměrné odvahy i hrůz, jaký jsme kdy četl. A když se daleko odtud konečně (nečekaně rychlým střihem) všichni dobří i zlí hrdinové sejdou v závěrečném střetu, bere to dech.
Nakonec je to jednoduché. Ten ohromný epos je o stejně jako většina stěžejních děl literatury o lásce, nenávisti, o pomoci druhým a obětování se pro ně. Příběh o dobru a o zlu. Byť zde skoro nic není černobílé, rozhodnutí jsou složitá a motivy občas nejednoznačné. Proti prvním povídkám je v tom méně pohádek a více skutečnosti.
Věž vlaštovky
Andrzej Sapkowski
Zase dost jiné než předchozí díl. Výrazně fragmentovanější. Zatímco předchozí "pětka" sledovala kontinuálně jednu skupinu osob, "šestka" poletuje jak vlaštovka mezi jednotlivými scénami a to i v různých časech. Podstatnou část děje popisuje navíc retrospektivně a je tak složitější na pozornost čtenáře. Ubylo i humoru (který je spojen převážně s Geraltovou kompaníí - začátek Marigoldova Půlstoletí poezie je neuvěřitelně vtipný), naopak přibývá napětí a tajemna v příběhu Ciri. Politické pozadí má také svůj význam. Je důležité číst jednu knížku za druhou, protože na sebe bezprostředně navazují, naopak samostatná četba by asi vůbec nedávala smysl.
Křest ohněm
Andrzej Sapkowski
(SPOILER) Celkově pátý díl Zaklínače a třetí díl románové ságy je trochu jiný než dva předchozí a utekl mi možná nejrychleji (nechci psát, že se mi líbil nejvíc, ale děj mě asi nejvíc pohltil). Možná je to tím, že až na minimum odboček k Ciri, Yennefer či Dijkstrovi sledujeme kontinualně Geralta a kolem něj vytvořenou skupinu putující lesem kolem řeky ze západu na východ a na jih.
Místy je to neuvěřitelně komické (ona sama ta skupina je komická - zabiják strašidel, šumař, vampejr, pár sprostých trpaslíků, ženská s outěžkem, Nielfgarťan, co tvrdí, že není Nielfgarťan). To když třeba vaří polévku nebo je Geralt pasován na rytíře. Současně je to ale velmi smutné, tragické až beznadějné. A také plné dobrých dialogů a silných myšlenek. Ono když se snažíte někam dostat a kolem vás zuří válka, tak to tak možná může vyplynout. Marigoldovými slovy totiž válka navzdory všem plánům a organizaci vždy nejvíc připomíná hořící bordel.
Boj o Ameriku - Nečekané setkání
Veronika Válková
Klasická bárovka se všemi opakujícími se klady i zápory (Bára špicuje uši jako král Lávra, vyskakuje jako srna, atd.) Děje je tentokrát méně, je to taková variace na Posledního Mohykána. Mírně nelogické je, že by si postavy z dílu o Marii Terezii nevšimly, že Bára za 3 roky nezestárla ani o měsíc, ale zase je to pěkně nostalgické.
Běžný každodenní život v koloniích, situace osadníků i průběh bojů za francouzské indiánské války je popsán perfektně a názorně, lepe než ve všech učebnicích dějepisu. To je asi největší deviza celé série.
Smaltová Medúza
Panagiotis Agapitos
na sérii Leon se mi líbilo prostředí středověké byzance. Zápletka tohoto dílu a hlavně její rozuzlení však byl velký bizár a spíš nějaký pokus o postmodernu. Pozitivní dojmy tedy pramení spíš z popisu atmosféry ostrova Skyros než z příběhu.
Za Marie Terezie: Zamilovaný dragoun
Veronika Válková
Dobrý popis "doby temna" na českém venkově.
Jediná bárovka, která není samostatně ukončena a bez přerušení děje v minulosti pokračuje ve dalším díle.
Čas opovržení
Andrzej Sapkowski
U minulého dílu jsem napsal, že se osudy postav ubírají po trochu jiných cestičkách, než tomu je v netflixovském seriálu. Po přečtení čtvrtého dílu mám ale pocit, že televizní tvůrci vytvořili z knihy totální galimatyáš. Přitom knižní předloha je tak vynikající, děj je zde smysluplný, vše dává logiku. Zmínění seriáloví tvůrci, zdá se, ale předlohu vzali, pořádně protřepali, něco přidali, něco ubrali, některé věci se dějí úplně jiným postavám, prostě guláš.
Jsem tedy rád, že jsem po knihách šáhl, stojí to za to. Čas opovržení je začátek války, kdy neutralita se může vymstít.
Krev elfů
Andrzej Sapkowski
Jiné než předchozí dva povídkové díly. Ale ne horší. Vážnější, méně pohádek, více politiky. Prostě začátek rozsáhlé ságy.
Ještě stále tu jsou propoje se dvěma sériemi seriálu, ale už jich ubývá a příběh kráčí po trochu jiných cestičkách. Ne horších, možná spíš lepších, ale hlavně jiných. Paralely a styčná místa se seriálem mě ale občas potěšily. Čte se to velmi dobře. Ke konci už jsem si musel nicméně vyhledat mapu.