martin č. komentáře u knih

Dobrá kniha na zajímavé neotřelé téma. Neotřelým tématem myslím právě třetí přechodné období a pozdní dobu, které jsou v jiných četných publikacích o Egyptě upozaděny.
Je sice trochu psaná jako učebnice, líčí chronologicky často nepřehledný sled politických událostí a střídání nejistých faraonů, ale zejména od druhé půlky se rozmachuje k popisu i okolních zemí, protože svět byl už tehdy velmi provázaný. Dostáváme tak k dobru i slušné dějiny novoasyrské a především Perské říše, stejně jako dějiny Řeků, kteří vše nakonec, tedy Persii a Egypt ovládli. Co naopak chybí, je větší vhled do kultury či hospodářství, to je zmiňováno vždy trochu bokem. Vynikající jsou přehledné tabulky vlád, událostí, rodokmeny a další sumáře. Celkově výborná poctivě napsaná knížka.

Přiznám se, že archeologický výzkum rybníka mě až tak nebere, to jsem jenom prolétl. Knížku jsem si na frýdlantském zámku pořídil kvůli těm mincím. Poklad je to hezký, převážně zlaté mince třicetileté války krásné.

Knížku jsem koupil v brněnském antikvariátu Alfa, o kterém jsem netušil, že přežil vystěhování z centra města a přesunul se "pod schody" na Kopečnou, kde kdysi býval jiný antikvariát. Tak jsem ho chtěl podpořit, a protože prof. Vernera jsem si vždy nesmírně vážil, vzal jsem zrovna tuto knížku. A díky ní znovu po letech zahořel pro starý Egypt. Je to trochu reportáž, trochu historie naší egyptologie, zajímavosti o objevech, rozhovory a vzpomínky. Žádná učebnice. A krásné barevné fotky na křídovém papíře. Udělala radost.

Koupil jsem po odposlouchání audioknížky "Až na ten konec dobrý", ale musím říct, že v tomto případě až na ten začátek slabší. Resp. některé texty vtipné, jiné méně. Občas jsem se zasmál, občas mi to přišlo trochu na sílu, možná podobně asi jako spousta stand up vystoupení. Nenadchne, ale ani neurazí, své obecenstvo si to najde.

Není to špatné, jen je to vlastně úplně stejné jako první díl, tak už trochu zbytečné. Pro představu stačí asi přečíst první díl (kde asi výběr rozhovorů byl přece jen silnější). Ten bych dal číst některým skoro povinně. Toto je už podruhé vyluhovaný čaj. Nicméně se rozhovory čtou dobře a utvrdíte si, proč je diktatura špatná a jaké používá metody k tomu, aby se udržela u moci.

Neuvěřitelný slovní průjem. První a třetí díl jsem byl schopný odposlouchat k modelařině (druhý jsem nesehnal). A šlo to. Místy se mi to i dost líbilo. Děj znám ze seriálu. Ale tenhle díl, který je zaměřený jen na některé postavy a o to je rozvláčnější, jsem nedokázal ani doposlouchat. Nedovedu si představit, že bych to měl číst.

Ze začátku mi Zbigniew Czendlik úplně neseděl, jednoduché mainstreamové floskule, žádná velká hloubka, ani manželka přede mnou knížku snad z podobných příčin nedočetla.
Pak se to ale po pár stránkách zlomilo a já to přijal. Pan Czendlik o sobě v rozhovoru říká, že není žádný myslitel, jako Halík, Marek Vácha a jiní. A vlastně má asi pravdu. Za to je to ale neuvěřitelně opravdový člověk, který o evangeliu nerozumuje, ale žije ho naplno, jak nejlépe umí. Myslím, že Pán Bůh má lidi s velikým srdcem, jako má on, opravdu rád. A ti jsou zase velkým požehnáním pro své okolí. Jsem rád, že jsem se s ním takto seznámil. Je fajn, že je např. v radě Českého rozhlasu. Jaký rozdíl proti tomu, když v Radě České televize sedí např. takový Xaver Veselý.

Opět opakuji to, co u předchozích titulů - Hájíček mi neuvěřitelně sedí. Ve srovnání např. s literární Star Kateřinou Tučkovou mi jeho texty přijdou autentické, úsporné a přímé, na nic si nehrající, přitom 100% výstižné. A to i z pohledu ženské postavy. Schopnost vcítit se do ní (aspoň myslím, že se mu to povedlo) je neuvěřitelná. Krize středního věku, pomalá odcizení, propast mezi viděním města a vesnice (jinak se oblíkáš, odešlas do města, nechtělas se mnou chodit, volíš jiný politiky - za to vše tě nesnáším). Příběh Marie má velmi pozvolné tempo, ale popisuje přitom jeden rok života, kdy se vlastně dost věcí hlavní hrdince obrátí vzhůru nohama. V reálném životě by každému z nás tolik událostí přišlo víc než dost. Moc se mi to líbilo.

Knížku jsem dostal jako dárek a nic moc jsem od ní nečekal. O to víc mne překvapila. Podobné či stejné téma, jako od egyptologa Bárty, ale zpracované s kadencí samopalu vzor 24. Bez kudrlinek, velmi stručně a jasně. A dost mě děsí že, zdá se, i výstižně. Cesta nahoru, nějaké to odříkání, nějaký pobyt na vrcholu, rozšířený obchod, pak ještě kvetou múzy a vzdělání, ale už bez schopnosti toho odříkání a nakonec cesta dolů, dekadence. Velmi zajímavé. Sedí to na starý Řím (v kterém se vyznám) a sedí to na dnešek (v kterém žiji). A na ty ostatní velmoci asi dost taky.

Jíří Hájíček mi neuvěřitelně sedí. Sám se vyjadřuji často šroubovaně a zdlouhavě. Obdivuji, že Hájíček to umí naopak věcně, naprosto uvěřitelně a stručně. Jednou větou, jedním obrazem popsat situaci. Krize středního věku, vlastně o ničem a přitom o všem. Každodenní podvody (zde s pozemky) těch, co v tom umí chodit. Tak to je a Hájíček to popisuje bravurně. Jsem rád, že jsem ho našel. Další skvělá kniha.

Asi to není knížka, ze které by se stal fenomén jako se to stalo u prvních dílů, na druhou stranu to je asi trochu lepší než Bouřková sezóna. (Drží to pohromadě asi o trochu lépe).
Na Rozcestí krkavců jsem se velmi dlouho těšil (a to vždy zavání spíše zklamáním z přehnaného očekávání), a když se mi konečně dostala do rukou, tak se mi velmi líbila a moc mě bavila, což není samo sebou. Díky autorovi za nový povedený díl Geraltova světa.

Publikaci jsme pořídili při návštěvě památníku Slovenského národního povstání v Banské Bystrici (mimochodem s perfektní moderní interaktivní výstavou a otevřeným depozitářem). Moc jsem o tom nevěděl (jen z dětství ta hesla a kult), navíc má člověk (a občas povýšený Čech) sklon dívat se na slovenské dějiny s jistou dávkou sarkasmu. Mohou za to slovenské sklony k nacionalismu, jejich klerofašistický režim právě za 2. světové války. Od Pavla Kosatíka jsem se dříve dozvěděl i to, že ze startegického a organizačního hlediska samotné slavné SNP vlastně skončilo dřív než začalo a pár dalších střípků, které by to mohly celé znevažovat. Po návštěvě výstavy a pročtení této knížečky musím nicméně uznat, že z morálního a národního hlediska i z pohledu každého zapojeného jednotlivce (zapojilo se na 60 000 vojáků, kteří se Němcům po dva měsíce srdnatě bránili) to veliký význam mělo. Tisa a Hlinkovu gardu sice z dějin smazat nelze, SNP ale Slováky jako národ jistě aspoň částečně rehabilitovalo a mohou být na toto povstání opravdu hrdí. Neříkám, abyste si knížečku nutně kupovali, ale když se ocitnete poblíž, třeba na Velké Fatře nebo v Nízkých Tatrách, do Bystrice a do památníku/muzea určitě zajděte. Stojí za to!

Na knížku mi padl zrak v knihovně, tak jsem ji vzal (neb jsem dříve četl vynikající Čornejovu Husitskou revoluci z téže edice). Moc jsem od knížky nečekal a to bylo dobře. Je to opravdu stručná historie, nic víc, ale ani míň. Pro utřídění shrnutí věcí, které víte, je rozhodně dobrá (a mohu doporučit), pokud však čtenář nemá ani šajn, ztratí se nejspíš v množství jmen, bitev a šarvátek, které dlouhých 30 let zmítaly Evropou. Jako Brňáka mě čím dál víc upoutává vpravdě hrdinná brněnská obrana v roce 1645.

Odposloucháno jako zkrácená audiokniha. Atmosféru Hájíčkových venkovských románů mám rád, ale tady byl hlavní hrdina opravdu trochu na zabití. A to jsem taky tak trochu sběratel a podobným vášním rozumím.

Tak jsem si konečně poslechl tu slavnou Proměnu. (K četbě jsem se nikdy neodhodlal). A bylo to...divný. Kafka byl asi divnej brouk :)

Sašu Uhlovou mám moc rád a příležitostně ji sleduji na Facebooku, její posty jsou vždy podnětné, byť s jejím 100% levičástvím nemusím vždy souhlasit (a často nesouhlasím). Některé z těchto reportáží jsem četl už v minulosti v době vzniku na internetu. Knižní vydání se mi dostalo do rukou teď z knihovny a jsem za to moc rád. Toto je záslužná a dobrá novinařina, jak má být! Věřím že tato její kniha, resp. reportáže opravdu v dané době pomohly aspoň trošku situaci nejhůře placených prací řešit tím, že na ně takto posvítila. Tak to má vypadat. Díky. Mmch. sám bych to (dělat na těch místech) nedal jako ona ani omylem, respekt! A o čem to konkrétně je, tu píší jiní, nemusím opakovat.

PS: Naopak jsem nedávno nepochopil, jak se kvůli jednomu jejímu postu do ní nedávno navezly Parlamentní listy a jejich "čtenáři". Smyslem této "novinařiny" bylo naopak asi jen hloubení přikopů a šíření nenávisti, přesný opak toho, o co se snaží podle mne Saša.

Poprvé jsem těch 20 kratičkých lekcí četl před sedmi lety a přišlo mi to trochu povrchní a zbytečně útočné a nepřátelské vůči Trumpovi (tehdy se tu v Evropě asi tolik neprojevoval). V současné situaci (třetí rok rusko-ukrajinské války, Trump znovu u vesla a sbližování až podlézání USA s Ruskem a legitimizace ruského útoku na Ukrajinu) jsem knížku prolétl znovu a přijde mi to tentokrát velmi trefné výstižné. V mnoha případech bohužel.

Mám nesmírnou radost, že jsem Jiřího Hájíčka objevil. Po Selském baroku druhá jeho knížka a neméně dobrá, snad i lepší. V poslední době jsem měl často problém najít ke čtení či poslechu opravdu slušnou beletrii (výjimkou byla trilogie Šikmý kostel). Tady jsem ji našel. Ocenění Magnesia Litera, která autor obdržel, nebyla aspoň z mého pohledu náhodná. Malá lidská osobní i rodinná dramata podává Hájíček věcně, zcela uvěřitelně a tak, že nepostrádají hloubku a přitom se velmi dobře čtou. Příběh je propracovaný, vypointovaný ale ne nesmyslně vykonstruovaný. Moc se mi to líbilo. A to jsem neprožil život na vesnici. Jsem ten městský živel bez majetku a vztahu k němu, co rád cestuje, manželka je ale přesně z opačného hnízda. Vím, že kdyby jejím rodičům a sourozencům měli zbourat domy a nastěhovat je do paneláku, taky by je to zabilo.
Nejvíc mě bavila a z té mizérie rozveselovala Olina (takže v první třetině a pak v samém závěru).

Po několika letech jsem si udělal radost jedním z posledních svazků antické knihovny a hned se do něj pustil. Pro laika je to text asi jen sotva uchopitelný (dva autoři, každé jejich dílko na cca 140 stránek, ale ke každému stejné množství poznámek v zadní části knihy, dějiny poměrně stručné od vzniku Říma po začátek císařství). Kdo ale dějiny Říma obstojně zná a nějakou tu antickou knihovnu už také četl, klidně může sáhnout i po po tomto titulu). V zásadě při čtení přeskakuji z první do druhé poloviny knihy, vždy čtu jeden paragraf textu a pak k němu stejně obsáhlé poznámky.
K vlastnímu obsahu - Veleius Paterculus napsal stručné dějiny věnované r. 30 n.l. konzulu M. Viniciovi. Text oslavuje jednotlivé římské politiky a vojevůdce, v samém závěru pak císaře Tiberia. Není to úplný panegyrik 4. století (jaké obsahuje titul Synové slávy objeti iluzí), ale moc daleko to v popisu Tiberia k tomu nemá. Tacitus i jiní autoři jsou asi objektivnější, ale špatné to není. On Tiberius ostatně po většinu života nebyl po mém soudu vůbec špatný politik a panovník, voják vojevůdce pak víc než dobrý. A závěr života, kdy je mu nasazována psí hlava, to těžko říct, spíš to budou pomluvy. Zaujal mě spíš např. velký odsudek bratří Gracchů a ryze optimátské hledisko. Flora zhodnotím jindy, až ho přečtu.

Dobré. Nejnovější bárovky se mi líbí trochu méně než starší tituly (možná je to ale jen tím, že už jsem se knih v minulosti nabažil - všechny jsou na jedno brdo, co si budeme povídat), tahle mě bavila ale zase docela dost. Zajímavý příběh první feministky Olympe de Gouges i nechutná atmosféra období jakobínského teroru. Najděte si pak všechny možné aktéry revoluce. Nepřežil skoro nikdo. Brrr.