martin č. komentáře u knih

Víc se mi líbí samo zpracování knížečky a zařazení do antické knihovny než vlastní obsah. Nejsem totiž úplně příznivcem souborů krátkých citátů vytržených z kontextu, které tovří větší část knížky. Přesto některé Epikurovy myšlenky stojí za zapamatování a nebyl to asi úplný Nietzsche starověku, což jsem původně trochu očekával.

16.08.2013

Velmi zajímavá sbírka neliterárních dokumentů z prostředí antického Egypta (od r. 310 př.n.l. do r. 550 n.l.). zahrnující krátké texty obyčejných lidí od svatebních oznámení přes různé osobní dopisy, úřední stížnosti či žádosti až po závěti.
V úvodu knížky je ocitovaná tato věta, kterou zde nemohu neopsat: „Tyto „lidské dokumenty“ jsou hodny, aby byly čteny, neboť žádné jiné památky starověké nekreslí nám každodenní život oněch dob tak živými barvami a tak věrně."
Všem příznivcům dokumentů, byť se nezajímají o antiku, proto doporučuji!

2 15.08.2013

Velkolepé dílo. Ammianus Marcelinus si zřejmě po právu zaslouží přízvisko posledního velkého historika antiky. Musím říct, že jeho dějiny se mi nečetly vůbec lehce (Ammianus píše neuvěřitelně šroubovaně, v dlouhých souvětích s mnoha odbočkami), přesto jsem ani na chvilku nezapochyboval, že jeho dějiny dočtu. Když čtenář jeho složitý styl akceptuje a trochu si na něj zvykne, dozví se o krátkých cca 25 letech třetí čtvrtiny 4. století n. l. opravdu hodně. A mnohdy jsou to překvapující věci – např. mnohé paralely tehdy upadající říše s dnešní dobou či podobné jednání lidí tehdy jako dnes.
A podruhé, ještě hloub musím smeknout před Ammianem za to, že nejenže všímavě a podrobně vylíčil dobu a události, které sám zažil, ale především se snažil o líčení s nadhledem a maximální mírou objektivity. Mnozí by se od něj mohli učit. Jistě, jako umírněný pohan v již křesťanské době, mu byl velmi sympatický císař a (částečný) filosof a odpadlý křesťan Julianus. Přesto i tohoto Juliana dokáže Ammianus v konkrétních případech pokárat a naopak pochválit jeho předchůdce Constantia a následníky Valentiniana (a bratra Valenta), kteréžto císaře rád zjevně nemá (pro přísný byrokratický aparát prvního resp. prchlivou povahu a krutost druhých).
PS: Několik (z mnoha zajímavých) pasáží jsem si neodpustil opsat do autorových citací.

7 06.08.2013

Pěkná útlá knížečka, v jejíž první části je přeložen latinský spisek "Smíšek" přibližující antický humor, pocházející snad až z konce období Římské říše. Více než dnešní pojetí slova vtip se mi pro uvedené situace nabízí slovo starověká anekdota. Mnohé z těchto anekdot jsou z dnešního pohledu velice "nevtipné", jsou to spíše absurdity nebo podivné situce, často velmi drsné, vzbuzující více úsměv než třeskutý smích, jaký chceme od dnešního vtipu.
Druha kratší část tvoří vtipné či poučné historky, často o známých osobnostech, vyskytující i jinde v učebnicích či populárních knížkách.
Pro charakter anekdot v obou částech knížečky, jejich zaměření, pointy i souhrn toho všeho je to velice zajímavá sonda do chápání humoru před dvěma tisíci lety. Zjímavá je právě proto, že nejde o velké historické dílo od Hérodota, filosoficko-vědecký spis od Aristotela nebo velkou antickou tragédii od Sofokla, ale "obyčejný" sohrn "vtipů" kterými se bavili obyčejní lidé v antickém starověku.

Scholastikos vlastnil pozemek vzdálený mnoho mil, a tak aby zkrátil vzdálenost, odstranil sedm kamenů, ukazujících po jedné míli.

Mladík si podvě žádostivé stařeny a svým domácím otrokům řekl: Tu, co chce pít, napojte, tu, co chce milovat, pomilujte. A tu ony jedním dechem prohlásily: My žízeň nemáme!

Spartský král Ágis byl otázán, kolik je nepřátel. Odpověděl: Na tom nezáleží, hlavní věc je, kde jsou.

1 04.08.2013

Z mého pohledu hodně pravdivá knížka. Podobně jako i ostatní Lewisovy. Jako by do mne ten starý pán viděl a měl mne celého přečteného. Možná to bude tím, že svědomí máme každý jedno a to si je vzájemně velice podobné. Jeho chápání křesťanství a formulování myšlenek je mi blízké nebo mu prostě jen nedokážu (a ani nechci) téměř nic vytknout.

4 26.07.2013

Ač se o 4. století dříve psávalo jako o úpadkovém, mně se tato 3 krátká dílka docela líbí.
Hlavně Eutropiovy ucelené dějiny od prvního krále Romula po císaře Ioviana i bezejmené dílo Slavné osobnosti Říma (od králů po konec republiky). Obě jsou psány velmi stručně, působí jako učebnice, přesto jsou ucelené, přehledné, bez výrazných chyb a záměrných výmyslů (kterých se dopouští třeba Historia Augusta).
Eutropius popisuje přehledně důležité události, tak jak šly za sebou, neznámý autor naopak přistupuje k látce z hlediska jednotlivých postav, kterých je zvlášť ke konci republiky docela dost, a které i v jisté zkratkovitosti vystupují na povrch jako výrazné osobnosti své doby.
Festovo dílko je pak spíš kulometný sled informací, kde je zajímavý výpis všech římských provincií.
Výborný je bezesporu bohatý dopnující poznámkový aparát.

2 16.06.2013

Platí totéž, co jsem napsal ke druhému dílu. Jde spíš o zajímavý než věrohodný pramen. Z četných náznaků vyplývá, že autor žil ve skutečnosti v pozdější době (než se šest fitktivních autorů tváří) a které straně nepokrytě fandil.

30.05.2013

Pěkná a zajímavá knížka především pro sběratele a numismatiky, která se však kromě našich prvních denárů samotných poměrně široce zabývá i historií a různými politickými souvislostmi na počátku Českého přemyslovského státu, bez nichž by právě ani to málo, co našich nejstarších mincích víme, nebylo možné rekonstruovat.
I proto by mohla knížka zaujmout (nebo minimálně některé její pasáže) i čtenáře, kteří o mincích nevědí ani "ň" :-)

1 11.05.2013

Čím jsem starší, tím více objevuji genialitu Karla Čapka. Myslím, že byl jedním z největších, nejmoudřejších spisovatelů, Čechů a lidí vůbec. S takovým nadhledem, vtipem ale i vší vážností obnažit a prohlédnout lidskou povahu, lidské jednání, nejrůznější pohnutky či zájmy, to dokáže v dějinách jen málokdo. Veliký člověk, spisovatel a novinář, jakého v dnešní generaci asi úplně nenacházím.
Krásné jsou biblické apokryfy (O pěti chlebích, Pilátovo krédo, ale i starořecké a strořímské – Císař Dioklecián, Prometheus, Agathon čili o moudrosti, ale i další.

11 30.04.2013

Pěkná "slátanina" tahle Historia Augusta :-). Je celkem dobře čitelné, že životopisy vojenských císařů 3.stol. n.l. pocházejí jistě z pozdější doby, než se údajný autor tváří. Z četby je také zřejmé, jak autor (nejpravděpodobněji pocházející ze senátorského stavu) straní ve svém popisu římskému Senátu a chválí právě císaře dobře vycházející se senátem postupně ztrácejícím svůj dávný vliv. Naopak císařové, kteří na senát nebrali ohled nebo dokonce působili výrazně proti němu jsou autorem líčení jako tyranové a veskrze špatní vládcové bez ohledu na vojenské úspěchy. Nahlížíme-li však na dílo kriticky a sledujeme-li pozorně doplňující poznámkový aparát i jiné prameny, je to zajímavé a přínosné čtení. Zvlášť protože o době zmatků a rozvratůu Římské říše ve 3. století neexistuje podobné podrobné dílo, které by ve zvláštních kapitolách popisovalo dokonce i uzurpátory trůnu.

1 20.04.2013

U první Ecovy knížky (Jména růže) jsem si toho pro napínavý děj navšiml asi vůbec, u Foucaltova kyvadla, oslňujícího spletitým množstvím faktů už to na mne dýchalo více a u tohoto třetího románu to čiší skoro z každé věty. O čem mluvím? O Ecově relativizování všeho a nevíře v nic, zejména v Boha, o kterém přitom tolik píše. Eco ve svých románech čtenáře udivuje svými znalostmi a odhaluje nesčetné množství slepých uliček lidského hledání (pro což má knihy cenu číst) a na nich se snaží dokázat, že svět nemá žádný vyšší řád a lidské dějiny jsou jen dějinami po sobě následujících omylů. Nejvíce to vystihuje asi závěr knihy:
"Robertův příběh by pak nesloužil ani jako morální ponaučení,..., a nakonec by nám nezbylo než přiznat si, že v životě se věci přiházejí jen tak, protože se přiházejí, a jen v Říši Románů se zdá, že se přiházejí prozřetelně a kvůli něčemu"
S tímto postojem naprosto nesouhlasím, pro obohacení znalostí a pro podněty k přemýšlení si ale nejspíš ještě další román časem přečtu.

4 24.08.2012

Knížku jsem četl, když před 12ti lety vyšla. Byla velmi aktuální a přibližovala, myslím, dobře pohled na palestinsko-izraelské problémy i běžný život v Izraeli. A protože blízkovýchodní situace ještě asi dlouho nebude mít řešení, troufnu si říct, že je dvanáct let starý pohled Pavly Jazairiové stále aktuální. Nakonec i současný premiér Netanjahu byl premiérem už tehdy.

2 24.05.2012

Ono to není na čtení, ono je to na vystřihování, ale když už sem tento výběr 36 modelů Richarda Vyškovského, guru a Mistra všech papírových modelářů, kteří vyrostli na časopise ABc, někdo zařadil, tak proč ne :-)

1 23.05.2012

Starší slovenské vydání knížky, které v ČR nedávno vyšlo pod názvem Bosá královna. První z Waltariho historických románů je zajímavý hlavně pro nás méně známým popisem skandinávské historie. Pokud se pamatuji, tento, stejně jako další Tanec na hrobech, ještě není psaný později tak charakteristickou Ich-formou.
Název Karin Mansová je na rozdíl od českého vydání doslovným překladem originálu, Waltari totiž svým knihám dával názvy jednoduše podle hlavních postav (Sinuhe, egyptiläinen; Mikael Karvajalka; Turms, kuolematon; Johannes Angelos a dal.)

23.05.2012

A to já bych ji svým dětem rozhodně doporučil. I proto že v té skutečné Bibli, jak zpívá Jarek Nohavica, zatím "rozumím jen větám nerozvitým".

26.12.2011

Velmi působivá kniha a to nejenom námětem, který je přirozeně silný sám o sobě. Podobně jako např. u Harrerova 7 let v Tibetu z Pianisty čiší, že ji nepsal spisovatel, literát, poeta, ale člověk odlišné profese. Věty jsou strohé, autor situace výrazně nehodnotí, neodbíhá k jiným dějovým linkám, jen naturalisticky popisuje bez příkras ale i bez záměru gradovat či šokovat za každou cenu, svůj vlastní příběh. A tato naprostá autenticita zevnitř událostí působí právě tím silným dojmem, kterého nedosáhnou mnozí autoři rádobyhistorických románů omílající stale jedno a totéž dokola a ve skutečnosti klouzající pouze po povrchu.
Gradací knihy jsou pak závěrečné kapitoly deníku německého důstojníka i dovětek o zákazu vydání knihy po nástupu komunismu v Polsku. Neméně dobrý je i film.
Na závěr do písmene podepisuji komentář Addie o úctě, kterou po přečtení chovám k uvedeným lidem.

9 26.12.2011

Knížka, kterou jsem dostal za pěkné vysvědčení kdysi dávno v páté třídě od naší paní učitelky dějepisu. Přečetl jsem ji téměř okamžitě a spolu s "Jak se žilo ve starověku" mi zformovala již v takto útlém věku mou lásku a obdiv ke starověkým civilizacím, který trvá dodnes.

3 26.12.2011

Snad díky paní učitelce dějepisu a snad díky této knížce, kterou nám tehdy v 5. třídě doporučila a já si ji běžel hned koupit, mě historie a především ta storověká učarovala až do dneška. Pěkná čtivá knížka s krásnými ilustracemi vysoce svou kvalitou a vzdělávací hodnotou překračující mnohé novější populárně naučné zahraniční překlady.

1 01.12.2011

Waltari (a Egypťan Sinuhet) - to je už od střední školy má srdcová záležitost. Zde je přidanou hodnotou k dokonalému příběhu a Waltariho krásným melancholickým myšlenkám prostředí starého Egypta (a já obdivuji starověký svět obecně). Knihu jsem poprvé shltnul za méně než deset dní a od té doby se k ní rád vracím a kupuji a čtu každou nově přeloženou Waltariho knížku. Od jisté doby mám spolu s Waltarim rád vše finské (nebo jsem měl rád nejprv vše finské a pak až Waltariho?), finskou melancholii a málomluvnost, poslouchám rád finskou hudbu, ve formuli 1 jsou mi nejsympatičtější finští jezdci a tak bych mohl pokračovat dál.

4 30.09.2011

S Tolkienovou říší obecně a s Pánem prstenů konkrétně jsem se setkal poprvé v mých středoškolských letech a asi navždy mě toto setkání zasáhlo a ovlivnilo.
V jedné rovině se tu člověk kochá dokonale propracovanou mytologií s dokonalým zeměpisem či jazyky včetně propracované mluvnice (skvělý je i překlad), v dalších rovinách hltá napínavý neuvěřitelně silný příběh o dobru a zlu a v neposlední řadě kniha bohatě podněcuje fantazii a udivuje hloubkou mnohých moudrých myšlenek.
Jednoznačná povinná četba pro náctileté stejně jako máyovky či verneovky pro mladší školáky.
Přestože se mi pozdější filmové zpracování vizuálně líbí, poetice a silné atmosféře knihy se z mého pohledu ani zdaleka nevyrovnalo.

14 30.09.2011