mamadli1922 komentáře u knih

V žánru young-adult vyjímečný počin. Držím autorovi palce, ať dál roste.

3 10.11.2020

Geniální! Jaká škoda že nedokončené:(

Nadčasové dílo hlavně po stránce psychologie postav ve vztahových situacích. Úvahy nad soudobou společností už jsou spíš pro historiky. Tolstého styl s opakování slov, který by u jiných autorů mohl být brán jako stylistická nešikovnost, je působivý. Píše o něm už Kundera v jedné eseji. Synonymum je synoymum. Pokud chceme zachovat význam, nemůžeme slova měnit.

Co je však neodpustitelné, je redakční práce nakladatelství Omega. Desítek chyb v sazbě, chybějící či naopak přebývající uvozovky. Strašidelná čeština z roku 1904, kterou se redaktoři ani nesnažili přiblížit současnému jazyku. Vydání ze šedesátých let je tak modernější a pro dnešního čtenáře čtivější než to z roku 2012 (!!!) byť s krásně ilustrovanou vazbou. Pravopisné chyby, moskevský s velkým M apod. Jinak mám s vydáními klasických děl u Omegy dobré zkušenosti, za tohle by si ale redaktoři měli pěkně sáhnout do svědomí. Vím, 900 stránek je hodně, peněz a času málo, přesto je to škoda a zmařená práce. Lidé si pak raději zajdou do antikvariátu a knihu si koupí pětkrát levněji. Věřím však, že to byl jen ojedinělý exces:)

K Na cestě je třeba si najít cestu. Je těžké pochopit myšlení oné generace, ale když se na ně čtenář napojí, dostane unikátní zážitek, jaký jiná kniha nenabídne.

Kerouacovy postavy si zamilujete, otázka je, jestli jim máme závidět.

4 15.05.2020

Skvělá a různorodá kniha. Na jednu stranu silné autobiografické příběhy z Yalomovy profesní dráhy, na stranu druhou povídky na fiktivním základu, velmi literárně působivé. Závěrečná lehce ironická povídka, kdy terapeut odhání černou můru své milenky tím, že s netvorem vstupuje do terapie a řeší jeho problémy, je klenot.

1 10.11.2019

Obrovský jazykový posun, zároveň ale odklon od detektivního žánru. Ještě není konec více než detektivku připomíná společensko-psychologický román, podobně jako knihy Nely Rywikové, jen Sýkorův text působí mnohem vyzráleji. Už v Modrých stínech je sociální kritika citelná. V Ještě není konec sice není tak všudypřítomné napětí, zase je ale mnohem lépe zvládnutý po stylistické stránce.

2 14.04.2019

Určitě velký posun oproti Případu pro exorcistu. Román už má rámec a svoje téma. Hodnotím čtyřmi hvězdičkami, ačkoli akademický jazyk je stále, aspoň pro mě, rušivým prvkem, hlavně v dialozích, a celkově ubírá uvěřitelnosti celé knihy. To, že namísto slova důležitý použije autor pokaždé "relevantní", nepřidá textu na serioznosti. Někdy méně je více. Přesto úvahy o morálce se vztahem k polistopadovému vývoji jsou v české detektivce ojedinělým úkazem.

10.04.2019

Kniha dává přesně to, co od sportovních biografií očekáváme - vhled do myšlení úspěšných sportovců. Je to velmi dobrá motivační kniha sebevědomého člověka, američanky skrz na skrz, která nevyšplhala na vrchol pokorně skloněna před uměním soupeřek, ale celou dobu bezmězně přesvědčena o vlastní výjimečnosti. Taková je prostě povaha Rondy a díky tomu je tam, kde je. Jediné, co mě mrzí, že si tato sportovkyně (aspoň dle této knihy) neosvojila nic z tzv. "judistického ducha". Judo pro ni je jen sport, který si vybrala jako prostředek své seberealizace. Ronda nikdy nebyla judistka, vždycky byla "fighter". Judo je bojový sport a to jí sedlo. Nějaká etika s judem spojená ji však minula velkým obloukem. Těžká neúcta k soupeři, po každém prohraném zápase brečení nad výkonem rozhodčího, hlášky typu: "Měla jsem ji radši urvat ruku! Praštila jsem s tou maďarskou buchtou jako s pytlem brambor!" Podobné výroky jsou pro většinu úspěšných judistů nepředstavitelné. Je to škoda, Ronda na stranu jednu dělá judu výbornou reklamu, na stranu druhou mu dělá tu nejhorší. Není ale sama, podobné "vylomeniny" (i když trichu jiného zrna) předvádí i Fabio Basile, olmypijský vítěz z Ria. Ne všichni úspěšní judisté mohou být zároveň morálními vzory jako Shohei Ono či Lukáš Krpálek. Kniha ale jistě stojí za přečtení.

23.03.2019

Podle hodnocení zde soudím, že démonizace díla Michala Viewegha probíhá více než úspěšně. Já rád usínám s vědomím, že kdysi u nás bestseller znamenal text jako Výchova dívek v Čechách. Třeba se toho jednou opět dočkáme.

7 05.03.2019

Jedna z knih, kterou by si každý milovník české prózy měl přečíst. Drsná, hořká, místy až tragikomická. Sketa a záporák všech záporáků Petr Švajcar jako vypravěč je geniální tah.

10 03.03.2019

Velký přínos jak v dějinách detektivky, tak v tvůrčím psaní.

2 31.01.2019

Kniha, kterou společně s Houbařkou považuji za TOP knihy roku. Famózní jízda, na kterou se zpočátku budete dívat skrz prsty jako na lascivní pokus o thriller okořeněný perfektním smyslem pro humor. Avšak závěr se představuje v řemeslné dokonalosti. Pavel Renčín je Mistr pera! Těším se na další knihy.

3 05.01.2019

Jedna z nejlepších českých próz, kterou jsem kdy četl. Proč jí nejsou plná knihkupectví?

Pokud pochybujete o kvalitě českých autorů, čtěte Faulerovou! Jednou se o ní vaše děti budou učit.

3 28.12.2018

Sýkora roste s každou knihou. Své slabiny postupně odbourává, ačkoli stále můžeme vidět, že policisté se mezi sebou občas baví jako univerzitní profesoři. Někomu se to možná i líbí, ale přeci jenom na realističnosti textu to dost ubírá.
Sýkorovy detektivky nejsou o "wow efektu", děj není překvapivý, nezamotává se, plyne klidně jako voda, což někomu může vyhovovat, já bych ale nějaké to překvapení uvítal. Přeci jenom na konci detektivky, by měl čtenář zůstat sedět s otevřenou pusou a nevěřícně kroutit hlavou. U Sýkorových knih se jen tak lehce nostalgicky pousměje a je rád, že jeho srdce nebylo vystaveno žádnému velkému náporu. Přesto to na pět hvězd je. Nutno ještě dodat, že Marie Výrová (mně osobně ne zcela sympatická postava) nedostala v Pěti mrtvých psech zdaleka tolik prostoru jako v minulosti. Kdyby skutečně skončila, jak bylo naznačeno, a v příštím románu vystupovala jen v roli "konzultanta", oproti PMP by se nic moc neměnilo.

A už by konečně mohl zmizet ten Dylan

2 06.11.2018

Ústřední téma knih Viktorie Hanišové je vyloučení a celkové nepochopení jedince okolím, potažmo celou společností. S tím souvisí krutá krize jazyka, jakožto prostředku komunikace. Ani Anežka ani Houbařka nejsou veselé čtení, jsou to temné příběhy, avšak veskrze příběhy lidské. Anežka ještě o chlup působivější.

6 27.09.2018

Kniha dlouho vypadala lépe než prvotina Dům č. 6, ale závěr ve stylu sentimentálního Kill Bill + zbytečný epilog mě opět donutil dát pouze dvě hvězdičky. Skvěle to vystihl Pavel Mandys ve své recenzi - chce to schopného editora. V doslovu autorka píše, že rukopis je jen polotovar. V tomto případě bohužel jako polotovar působí i finální verze. Kompozice je jistě autorčina slabá stránka stejně jako plochost postav vyšetřovatelů, o nichž jsme se ani ve druhé knize nedozvěděli nic, čím by přirostly k srdci.

1 24.09.2018

Špičková česká próza.

2 14.09.2018

Jako novela průměrné dílo, ale vzhledem k tomu, že se z toho autorka snažila udělat "detektivku", musím ještě jednu hvězdu ubrat. Postava Vejnara byla jednoduše zbytečná. Detektiv z oddělení vražd, který má tak málo práce, že si může dovolit na dva měsíce pronajmout byt a tahat ze sousedů rozumy ohledně odloženého případu. Detektivní linka celkově nefunguje. Napětí v příběhu chybí a tak jediné zajímavé pasáže jsou vhledy do minulosti obyvatel domu a Prchalova snaha přemluvit nevzdělané sousedy, že by měli byty odkoupit. Toho se měla autorka držet, mohla z toho být slušná sociální novela. Takhle je to nudná projížďka atraktivním ostravským prostředím, po níž si člověk ani nevšimne, že už skončila.

1 10.09.2018

Nesbo je kvalitou psaní zcela jinde než ostatní severští autoři detektivek. Ačkoli je to trochu rouhání, stavím ho jednoznačně i nad Stiega Larssona, který je braný jako nedotknutelná klasika. Ano, Nesbovy knihy jsou někdy až příliš zvratovité, šablonovité (jak už tu někdo napsal) a u Sněhuláka je možné, že vrah je trochu předvídatelnější než u jiných knih hlavně kvůli jedné situaci, kterou kvůli spoileru nebudu psát. To ale nic nemění na tom, že je Sněhulák skvěle stupňovaná promyšlená detektivka, kde se několik motivů prolíná a spojuje. Srovnání s McEwanem nebo Nabokovem nechápu, je to jako srovnávat Michaela Jacksona s Mozartem. Proč vůbec? Je to autor populární literatury. Přesto je to populární literatura s přidanou hodnotou. Zvláště v dalších dílech vztah Bellmana a "Beavise" Bentsena je prostě autorsky perfektně zvládnutá psychologie postav u jiných dnešních autorů detektivek nevídaná (Kepler může tiše závidět). Stejně tak postava Gunnara Hagena valícího rozumy z vojenské akademie a přednášejícího o useknutém prstu japonského důstojníka. Nesbo zkrátka psát umí, což samozřejmě neznamená, že se to bude líbit každému. Ale každý by mu měl dát šanci. Zaslouží si to.

11 08.09.2018

Na první román Bjork kvalitou navázat nedokázal. Děj průměrný a nepřidalo mu ani neustálé zbytečné opakování, často zapříčiněné nejspíš špatnými sluchovými dispozicemi většiny postav (frekvence slov "Co?" a "Cože" na stránku byla opravdu do očí bijící) Poslední kapitola je chabým pokusem o napínavé vyvrcholení, těžce pokulhávajícím za Nesbovou Policií. Holt ne každý Nor vládne detektivnímu žánru. Bjork se má od Nesba ještě hodně co učit.

4 03.09.2018