Kateřinu Cajthamlovou mám ráda z rozhovorů z posledních let. Má velice zdravé a osvobozující názory na životní styl a především na mezilidské vztahy. Očekávala jsem, že to pro mě bude pohodové čtení. Bylo, ale ne pořád. Spoustu událostí z jejího života jsem už znala, především z období rozvodu. Co mě však zasáhlo nejvíc, bylo její dětství a mládí. Znala jsem jen láskyplné bydlení u prarodičů, tady jsem poznala, že to jen pouhá část a zažila si i dost nepříjemných chvil.
Krásný je i závěr. Našla životní lásku. Poutavé je vyprávění o odcházení nejbližších a s tím související rodinné vztahy s dětmi. Je dobré být připraven.
Vkusně, vtipně a s nadhledem pozorovatelky z Česka napsaný cestopis.
Věnuje se různým tématům jako jsou dopravní prostředky, vztahy v rodině, výchova dětí a taky třeba hygiena v Číně, Japonsku, Mongolsku, Venezuele, Mexiku, USA, ale taky v Albánii a na Ukrajině.
Jen některé reálie už budou zastaralé, přece jen je to psané před čtvrt stoletím. Přesto se člověk něco dozví a u toho se pobaví.
Moje první knížka od Hartla a jsem navýsost spokojená. Příběh čtyř kamarádů z gymplu po 20 letech má v sobě humor, uvěřitelné dobře prokreslené postavy, taky vážnější rovinu u každého z party, zkrátka vše co život přináší a ještě je to čtivě napsáno. Doporučuji
Navzdory starší češtině mám knihy od Aloise Jiráska ráda a po pár stranách se do děje zaberu tak, že mi to pěkně odsýpá.
Maryla je milá povídka s trochou humoru stejně jako její hlavní hrdinka. Držela jsem jí palce a jsem ráda, že to dobře dopadlo. Oceňuji i popis historického období nástupu vlády Jiřího z Poděbrad.
Stejně dobře jsou popsané dobové reálie i ve druhé povídce Zemanka. Zde se rozvíjí téma pronásledování stoupenců trochu jiné víry než sdílela většina. Tady se happyend nekoná, leč podle mě to mohlo dopadnout i mnohem hůř a tak jsem zvládla i konec bez depresivních následků.
Pro mě to byl hezky strávený čas zpestřený historickým románem.
Úplně jsem se ponořila do obou příběhů. Ze začátku mě více bavila minulost z roku 1952. I když to byla doba šílená, líbí se mi, že přesto byli lidé, kteří se odmítali podřídit socialistickému režimu a neztráceli naději na lepší život než byla šeď komunismu se spoustou bezpráví. A mnozí se snažili utéct za hranice.
Nejpozději od poloviny nabral grády i příběh Terezy z roku 2017. Líbilo se mi to. Všechny postavy jsou trefně popsány a tím je to čtivé a uvěřitelné.
Byla jsem zvědavá na detektivní povídky z afrického kontinentu, navíc když je vyšetřovatelkou žena. Povídek v knize až tak moc není, ale to vůbec nevadí. Zato jsem se seznámila pro mě s naprosto neznámým prostředím Botswany a okolních států. Abych se orientovala v dané oblasti, spoustu informací jsem si dohledala na internetu.
Hlavní hrdinka je sympatická, emancipovaná a milá. Často a ráda pije roibos a je velká vlastenka. Pobavilo mě, jak se rozplývá nad výhledem na trnité akácie a v dáli poušť Kalahari. Tak to by mě teda neuchvátilo. Nedám dopustit na naše lesy. Vzápětí mi došlo, že je to její domov a je zcela správně, že pro ni je to nádhera a ten nejhezčí výhled.
Rozptyl případů je velký od banálních až po zločiny. Často jsou její vyšetřovací postupy netypické a tak jsem se i pobavila. Jinak je to obyčejná ženská s radostmi i chybami a především s velkým srdcem. Mezi jednotlivými příběhy se prolíná i osobní linka a leccos vysvětlí na pozadí zážitků z dětství a mládí. Pro mě pěkný objev a spokojenost veliká.
Je milé si zase připomenout, jak je naše mateřština bohatá a libozvučně zní. A to i přesto, že přejímáme hodně slov z cizích jazyků. Jenže to se dělo odjakživa. V současnosti vede angličtina, ale i to nám pan Oliva smysluplně vysvětlil a je jen na nás, jestli to budeme přehánět nebo anglicismy používat tam, kde je to logické a často i nezbytné. Zůstaňme hrdými Čechy, vždyť i my jsme dali světu pár slov.
Velice zajímavá byla část pojednávající o historii a vývoji písma od středověku až po národní obrození u nás anebo třeba vysvětlení proč Angličané mají takový rozdíl čtením a psaním slov. Za zmínku stojí, jak a proč vůbec došlo k poslední reformě pravopisu v roce 1993.
Zkrátka a dobře: koho čeština baví, ten si tady najde hodně informací, které ho pobaví i poučí.
Zase mám novou detektivní sérii ke čtení. Odehrává se v Bretani a mně se líbí popisy městeček, kaváren, restaurací a především nádherné a často divoké přírody. Komisař Dupin je sympaťák, který věří ve spravedlnost.
Začátek byl na mě pomalejší a přesto mě čtení bavilo. Nejpozději od poloviny to dostalo spád a objevovaly se různé možnosti řešení případu a já už se nemohla až do konce od knihy odtrhnout.
Už se těším na další díly.
Objevila jsem díky ČV a jsem potěšena. Je tak radostné a osvobozující ponořit se do dětského světa a já si to náležitě užila. Matyldě jsem držela palce, protože s dětmi by se mělo zacházet vlídně, když nezlobí a naopak nás upozorní jak vidí svět svýma očima. Často správně, jen my jsme slepí.
Pěkná knížka pro děti i dospělé.
Kovyho mám ráda, proto jsem po knížce sáhla. Bylo to příjemné čtení o jeho mládí a prvními zkušenostmi ze života komplet. Oceňuji otevřenost a upřímnost v osobních tématech a taky humor, kterým je prodchnutá celá kniha.
Napsáno před 8 lety a je poznat, jak se stále vyvíjí a musím podotknout, že čím dál k lepšímu. To je také jediný důvod, proč dávám 4 hvězdy. Dnes by u mě měl plný počet.
Nádherná kniha. Poučná se spoustou informací a přesto čtivá. A to byla napsána téměř před 90 lety v roce 1937. Hluboce se skláním před autorem.
Jak sám píše není to jen o informacích, které se dají dohledat, obzvlášť dnes, je v tom kus jeho srdce a velká dávka zkušeností s životem, malířstvím i hudbou.
Poutavě je podán umělecký výkon pravěkého člověka v jeskyni i různé směry hudby i malířství 19. a 20 století. A samozřejmě vše co bylo mezi tím.
Jednoznačně doporučuji nejen pro milovníky umění, ale každému, koho zajímá, co tu bylo před námi.
Mezi několik naučných knížek, které jsem teď četla, jsem potřebovala vložit něco odpočinkového. A to mi básničky Jiřího Suchého splnily měrou vrchovatou. Je to balzám na duši a radost, kterou mi tyto veršíky přinášely. Dávkovala jsem si je maximálně po 5 básních naráz, aby mi dlouho vydržely a neslily se do jednoho celku.
Kniha nám toho nabízí mnoho. Otevírá témata, která řešíme. Líbí se mi, že autorka polemizuje s názory svými i ostatních, jak nám ukazuje v rozhovorech s jednotlivými filozofy a dalšími osobami a nutí čtenáře přemýšlet. Otázky jsou důležité. Nic není tak jednoduché, aby se to vyřešilo od stolu a ihned, jak si často řada lidí myslí.
Já myslím, že je dobré nad tématy přemýšlet a klást si otázky, které nás snad posunou o kousek dál. Terezu Matějčkovou mám ráda i když s ní nemusím se vším souhlasit, ale s většinou ano :) jak mám naposloucháno i z několika rozhovorů z médií.
Když jsem knížku objevila, velice mě potěšila. Chřiby miluju a ráda se brouzdám lesy dále od civilizace nebo se pídím po historii zámků, lezu po zříceninách, ale i obdivuji kapličky a studánky, které nám předkové zanechali.
Zkrátka tato knížka mi padla do noty. Je zde poutavě popsána historie profláknutých i méně známých míst celého regionu. Zaujaly mě i legendy a mýty tohoto kraje.
Úplně nejvíc čiší ze všech popisů láska k těmto kopečkům. Je snad něco krásnějšího než když slunce zapadá nad Buchlovem? A k tomu se připojuji.
Doporučuji, ale tentokrát více než četbu knihy, rovnou procházky na Cimburk, Střílky, Velehrad prokládané toulkami přírodou.
Příběh s oblíbenými hrdiny tentokrát ze Starého Města pražského. Případ je zapeklitý a našim vyšetřovatelům bylo zatraceně horko. Ale vše dobře dopadlo a já se zase můžu těšit na další dobrodružství Oldřich z Chlumu a jeho pomocníků.
Přidávám se k těm, kterým se to líbí, i když je to trošku něco jiného než předchozí díly.
Nejvíc jsem si užila první třetinu knihy, to jsem se řehtala nahlas. Popisy socialistického Brna neměly chybu. Nevím jak pro ostatní, ale pro mě, která v 80. letech byla teenager to přesně sedlo. Jeden příklad za všechny. Hrůzné a nezapomenutelné zážitky z opery socialistického Brna mám rovněž a dodnes.
Humor se nesl celou knihou a já si to užila.
Zcela dobrovolně jsem si chtěla doplnit zase kousek kulturního vzdělání.
Pustila jsem se do této klasiky s vervou a první strany mi odsýpaly a moc se mi líbily. Pak se mi čtení hodně zpomalilo. A vlastně se mi to takto střídalo celou knihu, byla místa, která jsem přeletěla a moc mě bavila a oproti tomu stránky, co se mi neskutečně vlekly.
Oceňuji popis duše mladého člověka a jeho vnímání světa okolo.
Děsilo mě příšerné maloměšťáctví té doby, BR. Ještěže jsem v té době nežila, mám dost svobodnou duši a nesnáším jednání a předsudky, proti kterým se ani nelze bránit.
V knize je hodně popsaných zážitků mladých lidí a nekončí to vůbec špatně.
Za mě 4 hvězdy jsou akorát.
Jedna z mých oblíbených detektivek s Oldřichem z Chlumu. Tak jsem si ji v letním pohodovém čase prázdnin připomenula a příjemně strávila chvíle v pěkném prostředí Českého ráje. Začíná netradičně, vyšetřování se ujímá Ludmila z Vartenberka a teprve od poloviny je už zase celá vyšetřovací parta komplet.
Zápletka je originální a jako ve správné detektivce se dočkáme rozuzlení a vysvětlení.
Příjemně strávené chvíle u tohoto rytířského eposu. Nikoho, kdo má rád historické romány nemusí děsit počet stran. Je to čtivé i přes obsah jako několik knih. Hlavní hrdina Robin je sympatický, uvěřitelný a lidský.
Paní Gablé hezky zkompletuje děj mixem skutečných historických postav a těch vymyšlených, aby děj románu dobře klouzal.
Spoustu historických postav Anglie 14.století jsem si dohledala na internetu a to mě obohatilo ve znalostech a také pomohlo lépe orientovat se v příběhu.
Časem si určitě přečtu další díly.
Přehledně a stručně podaný popis rostlin, jejich sběr a zpracování spolu s možností jak přidávat do salátů i hlavních jídel.
Zdůrazněná je obecně opomíjená vlastnost divoce rostoucích bylin a to že obsahují několikanásobně více živin než kulturně pěstované.
Rozhodně stojí zato vyběhnout do luk a lesů a zpestřit si jídelníček při dodržování základních pravidel sběru, především dále od silnic a jiných znečištěných stanovišť.
