Maki229 komentáře u knih
Přečtení této "Záhady" jsem si zopakovala, protože jsem nedávno Jílové u Prahy navštívila a prošla si blízké okolí, vylezla na rozhlednu, podívala se do muzea a taky si dala kávu a zákusek v místní cukrárně na náměstí u věže. Ta se nachází v domě, kde bývala ve středověku rychta a vězení, tak nemusím oblíbencům Vondruškových knih vysvětlovat, jak jsem se tam dobře cítila a nasávala atmosféru dob minulých. Čtení i návštěvu Jílového doporučuji 5 hvězdami.
Protože jsem tuto knížku nečetla poprvé, dovolila jsem si luxus číst ji po Záhadě zlaté štoly, na kterou navazuje. Obě knihy jsou samozřejmě uzavřené detektivní příběhy, ale tato začíná v momentě, kdy Oldřich z Chlumu, panoš Ota a velitel Diviš odjíždějí z Prahy po vyřešení případu ztráty královského zlata a postupně se do ní zase navrací z úplně jiných důvodů. To nebývá u pana Vondrušky obvyklé - každý případ má z jiného časového úseku a ani přibližně nejdou chronologicky po sobě. To však nám, jeho oblíbeným čtenářům nevadí a proto je to tady příjemná změna.
Čtivý román o tom, jak se 86letá dáma vydala do Antarktidy a popudem jí k tomu byl přírodopisný seriál v televizi. V knížce také najdete hluboké lidské příběhy popsaných hrdinů, které návštěvě Antarktidy předcházely. A jako v každém životě je i tady láska.
Mám ráda ženské romány. Ty se dají napsat dobře nebo nezajímavě. A tento je pěkně napsaný, rychle se čte a odsýpá. Chtěla jsem si ho přečíst stylově o vánocích, ale v knihovně byl žádaný a tak na mě vyšel až teď. No alespoň jsem si ho přečetla v době velkého ochlazení na 5°C po předchozích teplých dnech 20 - 25°C. Vyšlo mi čtení u popíjení horkého čaje, zasněžená skotská krajina, romantika, co chtít víc?
Příjemný, nevtíravý, nenásilný rozhovor o víře, o lidech, o lásce, o práci faráře okořeněný humorem ukazuje na život jako takový a že hodně záleží na přístupu každého z nás, jak se postavíme k různým situacím, které nás potkají -
s úsměvem a poučením nebo s pláčem a vztekem.
Albert Einstein se nám tu představuje svými úvahami o světě a o lidech jako člověk s hlubokým sociálním cítěním. Kniha je rozdělena do několika velkých kapitol a v té poslední jsou vědecké teorie včetně proslulé teorie relativity. Tato část byla pro mě už na čtení náročnější, přesto jsem i zde leccos pochopila :-)
Celkově je to zajímavý a lidský pohled na člověka, o němž si nepoučeni můžeme myslet, že měl v hlavě pouze fyzikální vzorečky.
Velice zajímavý popis života. Pokud bych napsala, že je o tom, jak jednoho dne profesor změní život a obrátí si ho celý naruby, bylo by to velké zjednodušení. Témat o životě je tu více a rozhodně stojí za přečtení. Dozvěděla jsem se i něco z historie Portugalska, tato země je pro mě dost neznámá. Chvílemi se mi kniha četla rychle a místy zase pomalu. Příběh je hodně našlapaný informacemi i postavami.
Za mě letos nejlepší kniha, kterou jsem četla. Dovídáme se, jak si běžné ženy musely poradit za II. světové války a navzdory všemu žít "obyčejný" život, starat se o děti a sehnat potraviny na lístky i bez nich, jak se dalo. Kromě toho všeho je to bezva ženský román, mimo jiné i o kuchařské soutěži. A já mám ráda dobré konce. Doporučuji všem, jsou tu lásky, přátelství a to vše čtivě naservírováno.
Pěkně se to četlo. Shrnutí od úsvitu našich dějin po 18.století - stručné formou krátkých kapitol. Líbí se mi, jak pan Šmíd boří historické mýty nastřádané za posledních 150 let. Už v úvodu upozorní, že on taky nemá patent na pravdu. Souhlasím s ním, že je dobré podívat se na ledacos z druhé strany a v dnešní době se dá v historických pramenech hodně faktických údajů dohledat. Je známá pravda, že dějiny psali vítězové a tak nic není stoprocentní, snad alespoň doložené počty - lidí živých, zemřelých a letopočty - co se zapsalo do místních kronik.
Rozhodně jsem se u knihy pobavila, někdy i nahlas zasmála a snad se i něco dověděla.
Knihu doporučuji všem, kteří se o naši historii zajímají a alespoň něco málo už vědí, aby neměli z těchto střípků informací chaos v hlavě.
Martinu Viktorii Kopeckou mám ráda. Vyzařuje z ní radost a pohoda. Dle mého mínění může oslovit nejen věřící, ale i toho, kdo je ochoten zamyslet se nad životem vůbec - témata k zamyšlení, ale i běžný každodenní cvrkot. Každý si zde může najít myšlenku, poznámku i víru k povzbuzení.
Líbí se mi i formát knihy se zaoblenými rohy.
Milé povídání o životě a lidových tradicích v šumavské vesničce Klenčí na začátku 19.století. Jsou to především příběhy očima dětí Hanýžky, Martínka a dalších. I zde jsem si našla poutavé osudy dospělých, a proto si myslím, že je to vhodná četba i pro ně. Naopak možná ne všechny děti osloví, ale můžou k ní později dospět.
Chci se také pouštět do našich klasiků, určitě si přečtu další knihy J.Š. Baara, ale usoudila jsem, že na to půjdu zvolna, tak proto jako první Hanýžka a Martínek.
I když je kniha napsána před 170 lety, je pro mě lehce čtivá. Líbí se mi příběh a charaktery jednotlivých postav jsou dobře vykresleny, sympatické jsou mi ty citlivé z nich. Mírná detektivní zápletka dodá všemu nádech tajemna.
Osu dvou časových rovin mám ráda. Tady to šlo pozvolna, ne hned od prvních stran a to se mi líbilo. Současná linka mě vtáhla do děje a užívala jsem si ji. Po propojení s minulostí jsem se bavila nadále. Krámek se starožitnostmi ve staré dobré Anglii v malém městečku s historií je dost dobrá kulisa. Možná na mě byl konec trochu urychlený, proto 4/5. Vím už, že je další díl a tak se třeba dočkám.
Doporučuji všem, kteří mají rádi historické romány okořeněné romantikou a dobrodružstvím.
Zajímají mě staré národy, které žily na našem území a Keltové patří k těm, co zanechali významné stopy, které se propisují až do dneška. Byli nejen skvělí válečníci, jak se dovídáme z popisů Římanů, ale především výborní pozorovatelé přírody a všemožných jevů s tím souvisejících, včetně noční oblohy a pohybu hvězd na ní. Kniha, více než samotným popisem Keltů, se zabývá lidovými zvyky, které se praktikují stovky (tisíce) let a už dávno neznáme prvotní popud jejich vzniku. Proto jsem ráda, že jsem tady našla vysvětlení alespoň některých obyčejů a taky informace o bylinkách, které sama ráda sbírám.
A to už vůbec nemluvím o zvěrokruhu a "velkém slunečním roku" - tam je to teprve látka neprobádaná pro většinu z nás.
Miluju koně i knihy. Už z podstaty to je knížka, kterou nemůžu minout. A když se k tomu ještě připojí dobrý příběh, vyjde z toho dost hodin příjemně stráveného času. Hlavní hrdinky - knihovnice v sedle jsem si oblíbila všechny. Každá je jiná a když jde o dobrou věc, vytvoří sehraný tým. Navzájem si pomáhají v práci a povzbuzují se v osobním životě. Je to román o drsném životě 30.let 20.století v Kentucky a především o opravdovém a upřímném přátelství, které pomůže překonat všechny nesnáze.
Detektivky s Oldřichem z Chlumu čtu ráda. Tuto jsem si navíc užívala s přesným místopisem. Moravský kras máme prakticky za humny a všechna popisovaná místa mám důvěrně prochozená - Holštejn, Šošůvku, Macochu i třeba ves Vavřinec a zbytky zříceniny hradu Blansegg. Panoš Ota vystupuje jako pravý rytíř se vším všudy a zde se rovněž vyznamenal a pochlapil i písař Wolfgang. Zaštiťuje to a nakonec moudře vyřeší Oldřich a vše je jak má být.
Sympaticky s nadhledem a humorem čtivě popisuje autor zážitky z dětství s maminkou, dvěma bratry a sestrou na ostrově Korfu. Chvílemi děj plyne rychleji a někdy nám zase pěkně popisuje přírodu, zvířata a moře. Obě polohy se mi líbí. Ta s lidmi navíc ukazuje, jak žili místní starousedlíci před 100 lety. Ta se zvířaty zase, co všechno lze doma chovat.
Rozhodně stojí za přečtení a já už se těším na některou z dalších Durrellových knih.
Rozhovory s panem Pitkem už sleduji několik let a jeho náhled na svět a především na zemědělství, je mi blízký. Je vidět, že když je dobrá vůle a ochotní lidé, jde to. S velkým nasazením, s fůrou práce a nekonečným bojem s legislativou a úředníky, přesto se občas něco povede. Nelíbí se mi totiž, když někteří předem řeknou, že to nemá cenu, že stejně nic nezmůžou a že už je příroda zničená. Poničená je opravdu dost, ale není vše ztraceno. To se nám v této knize snaží přiblížit a ukazují možnosti a cesty jak z toho ven. Rozhodně jsem pro zrušení, respektive postupnému zmenšování " širých lánů", pro vysazování stromů a další smysluplné počiny. Líbí se mi i myšlenka, že každý z nás může něco udělat. My, kteří nemáme vlastní půdu ani zahradu, můžeme alespoň nakupovat na farmářských trzích, a tak podpořit menší zemědělce. Čím bude více lidí, kteří smysluplně hospodaří, tím se naší zemi lépe povede.
Pěkný návrat do dětství. Dobrodružství s partou kluků a 2 dívek jsem si užívala.
Podobné knihy jsem náruživě četla celé dětství. Tuto jsem objevila v naší knihobudce a předčila moje očekávání. Léto, prázdniny, loď na jezeře a navrch opravdová detektivní zápletka. Za mě spokojenost.
S češtinou umí Vančura zacházet jak se patří, s láskou, citem, dobře se mi to čte. Občas jsem se u těchto povídek i pousmála, bavily mě.
Úplně však s jeho rytmem psaní příběhů v této knize nesouzním a není to proto, že psal před 100 lety, někteří spisovatelé o 50 až 100 let starší mi jednoduše kápnou do noty lépe. Proto jen 3 hvězdy