Makaja
komentáře u knih
Maminka
Jaroslav Seifert
Na půdě jsem pro syna do školy hledala Hrubína (musí tam někde být), ale našla jsem Seiferta. Ani nevím, kde se tam vzal, moje kniha to není, asi manželova - což je s podivem, protože on není zrovna vášnivý čtenář. Oprášila jsem desky, sedla a četla a četla, hltala stránku za stránkou. A i když poezii neholduju, protože jí moc nerozumím, tady to tak nebylo.Nejednou jsem se pousmála, nejednou souhlasně pokývala a nejednou i trochu zaslzela. V těch básničkách je všechno - radost, smutek, láska, pravda..... Moc hezké.
Dášeňka čili Život štěněte
Karel Čapek
Dášeňka je prostě klasika ..... Snad ani nelze tu knihu nemít rád. Zatímco jako dítě mě bavily spíš ty pohádky, jako dospěláka mě zas čím dál víc baví ty Dášeňčiny vylomeniny.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Opět nezklamala, líbila se mi po Haně asi nejvíc. Paní Mornštajnová má ten dar, že i když se její díla určitě mohou zařadit spíše mezi náročnější četbu, čte se to prakticky samo.
Vánoční koleda
Charles Dickens
Každým rokem se mi líbí víc a víc.... jako malá jsem se ale trochu bála. Dnes už k našim Vánocům neodmyslitelně patří.
Myšlenky za volantem
Marek Eben
Ne, ne, ne, žádná strana se vytrhávat nebude. Vtipný a inteligentní humor. Mám Marka už léta spojeného i s folkovými písničkami, v nichž se také odráží jakási sebereflexe a obraz společnosti, takže jsem nic jiného ani nečekala. Prostě paráda.
Hana
Alena Mornštajnová
Konečně mohu dát pět hvězdiček. A české autorce k tomu. Krásná kniha o smutných osudech. Dobře vystavěná a čtivě napsaná. Přestože tam nejsou hrůzy Terezína a Osvětimi popsány dopodrobna, četla jsem i silnější, z příběhu mrazí. Autorka se dotýká nejen problému samotného života židů za války a zařazení se zpět do společnosti po prožitých krutostech v táborech, ale také otázky viny/neviny za jedno jediné rozhodnutí v životě. Výborně je vykresleno i to, že nikdo předem nemůže odhadnout vážnost situace...při četbě mnoha jiných knih s tématikou koncentračních táborů jsem měla pocit, že ti vězni vědí...ale oni nevěděli, nevěděli, že Terezín není město pro židy, nevěděli, že ti vlevo jdou na smrt, nevěděli, kam je poveze dobytčák.... A co jsem vůbec netušila, že i tragédie Miry, která jí tak změní život, vychází ze skutečnosti. Tahle kniha mi zůstala pod kůží.
Škoda, že není nominovaná na Magnesia Litera, věřím ale, že by mohla získat čtenářskou cenu.
Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
Jak bych to řekla.... poprvé jsem četla knihu v době, kdy motem bylo "každý čtvrtek novou knihu", ale výběr nebyl převeliký. V době, kdy mi bylo čerstvě náct. Tehdy jsem byla uchvácena. Ale ani dnes nejsem zklamaná, mně se to prostě líbí, má to děj, myšlenku, na dnešní dobu pomalé tempo (na závodníka pak obzvláště :-). Ovšem chápu, že v dnešní době je složité něčím takovým zaujmout....
Hospoda Jamajka
Daphne du Maurier
Narazila jsem na knížku při přemýšlení o knize vydané před rokem 1950 a vzpomněla jsem si, že jsem jí jako náctiletá četla, že se mi líbila a že si jí vůbec nepamatuju. A tak jsem si jí přečetla znovu, trochu oživila vzpomínky a nelituju. Pěkný styl psaní, až mrazivý popis místa i děje a sympatická hrdinka, což se u soudobé literatury občas nepovede. Vlastním vydání z roku 1970 a řekla bych, že i ten minimalistický přebal tak nějak vystihuje celou knížku.
P.S.
Aňa Geislerová (p)
Vlastně se mi líbily jen ilustrace a pevné desky s gumičkou. Takže Lela má za pět hvězdiček, Aňa bohužel jen za dvě.
Kde zpívají raci
Delia Owens
První jsem viděla film, ale až tak moc nezaujal. Pak jsem shodou okolností dostala i knihu, do které se mi moc nechtělo, ale v rámci výzvy jsem se do ní pustila. No, nakonec kniha pro mě mnohem lepší než film, ale možná i díky tomuto pořadí na pět hvězd neuchvátila. Pořád mi tam ty obrázky naskakovaly a děj známý předem taky není to pravé ořechové. Takže všem doporučuji osvědčené pořadí - nejdřív knihu a až pak případně film.
Nebe, na němž nesvítily hvězdy
Rainer M. Schröder
No ano, o holokaustu už bylo napsáno mnohé, ale o tom, že i po válce měli přeživší a navrátivší se z koncentračních táborů velmi těžký život, o tom už se příliš nepíše. Neumím si vůbec představit, kde ti lidé, kteří přežili roky hrůz, brali sílu a vůli žít a jít dál a k tomu ještě čelit odmítání, posměškům a šikanování svého okolí. Aby se nakonec dostali znovu do víru další války........ Čtení to není lehké,nejen obsahem, ale ani stylem. Abych byla upřímná, docela mě zpočátku rušily i ty hvězdičky, protože mi přišly nadbytečné, mnohokrát autor vlastně i v textu vysvětlil a mnoho z toho člověk prostě tak nějak ví. Takže jsem je přestala číst a přečetla jsem si je pouze v případě, že jsem, jak se říká, totálně nevěděla, která bije. Po dočtení ve mně stále přetrvává pocit hořkosti, smutku a zmaru.
Krása nesmírná
Irina Karnauchovová (p)
Našla jsem tu knížku nedávno na půdě. Úplně jsem na ni zapomněla, ale jak jsem uviděla ty červené desky, okamžitě jsem si na jednu ze svých oblíbených knih vzpomněla. Znovu vidím, jak děti vnímají věci jinak, teď mi ty pohádky přijdou drsné a skoro pro děti nevhodné, ale tenkrát mi to nepřišlo, milovala jsem je. A taky jsem zjistila, že jsem několik obrázků upravila před těmi cca třiceti lety k obrazu svému.
Překroč svůj stín
Katie McGarry
Čekala jsem další poněkud prostoduchý studentský příběh se spoustou sexuálních scén (obálka tomu napovídala, je podle mě příšerná), ale byla jsem fakt mile překvapená. Mělo to hlavu a patu, trochu psychologie a hlubší příběh než chci tě, nechci tě, chci tě... Přiznám se, že mi i slza ukápla.
Blues: Blues pro bláznivou holku
Václav Hrabě
Přiznávám, že poezii nečtu. Prostě jí většinou nerozumím. Nemohu říct, že bych u Hraběte na tom byla na 100% jinak, ale nějak mi to nevadilo... bylo to jako pohlazení po duši, ty verše tak pěkně plynou, je v tom radost, smutek, prožitek, chtěla bych taky umět svět vnímat a popsat tak jako on... ano, objevila jsem Hraběte pozdě, ale jsem za to setkání opravdu ráda.
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
Měla jsem tu čest být coby náctiletá ve Viole přítomna, když tam pan Fulghum předčítal, nedlouho po revoluci. Teď jsem knížku potkala v knihovně, když jsem hledala knihy do výzvy. A musím říct, že neztratila nic ze svého humoru a že jsem ji přečetla za jeden večer. A dokonce jsem si u jedné z povídek vybavila i střípky historky, kterou dal autor k dobru.
Něco skutečného
Erin Watt
Slupla jsem to jako malinu, pohodové čtení na cestu autobusem do práce, netřeba u toho dlouze přemýšlet, stačí vypnout a nechat se vést příběhem až ke šťastnému konci. A že je to stokrát ohraný slaďák, tak málo uvěřitelný? No a co, svět fantazírování a snění přece nemá hranic ....
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Je to na pět hvězd, bezesporu, ale přesto se musím přiznat, že to nadšení, které jsem zaznamenala u první knihy, se tak úplně nedostavilo. Možná to bylo odstupem ve čtení, ale tentokrát mi poměrně déle trvalo dostat se do děje a začíst se tak, abych knihu odkládala jen v nejnutnějších případech. Obsahově ale samozřejmě bomba, kus historie, o níž jsem buď neměla ani páru, nebo jen tak v obecné rovině.
Píseň o Viktorce
Jaroslav Seifert
Zdá se, že přes Seiferta si pomalu hledám svou cestu k poezii. Krásné verše, dva smutné osudy v paralele ...... přiznám ale, že pokud bych neznala Babičku a nevěděla nic ze života BN, tak bych se přece jen trochu ztrácela.
Ve tvých očích
Nicholas Sparks
Nejdříve jsem chtěla dát tři hvězdy, protože jsem čekala takovou tu čistou romantiku od Sparkse a nepřišlo mi to zrovna originální. Ale nakonec jsem byla mile překvapena tou detektivní zápletkou. I když teda pachatel byl brzy jasný a Colin mírně natvrdlý.
Dívka, která si říkala Tuesday
Stephen Williams
Samotnou mě překvapilo, že se mi to celkem líbilo. Děj nebyl sice bůhvíjak propracovaný, ale ani nelogický, takže jsem to přečetla v jednom zápřahu.