majakmp3 komentáře u knih

Úžasně silný příběh o tom, co všechno jsou schopni a ochotni udělat členové obyčejné francouzské rodiny za velmi extrémních podmínek.
Román jsem poslouchal jako audioknihu v podání paní Renaty Volfové. Interpretace bohužel v mých očích, nebo přesněji v mých uších celou knihu velmi sráží.
Neřeším skutečnost, že v 95 % obsahu knihy jsou obě hlavní protagonistky velmi mladými ženami, kterým propůjčuje svůj hlas šedesátiletá interpretka.
Daleko víc mi vadí, že jednotlivé kapitoly od sebe nejsou odděleny a to ani dostatečně dlouhou pauzou, natož pak hudebním předělem. Často se tak prolíná přítomnost se vzpomínkami na dětství, aniž by na tuto změnu byl posluchač jakkoliv upozorněn a tento časový skok" si často uvědomí až dodatečně a to s pocitem, že musí příběh o kus vrátit nazpět, protože tu něco nehraje.
Největší problém však vidím v příliš dramatickém projevu paní Volfové, která každou 5 - 10 větu začíná burácivým hlasem, ale poslední slova pak sotva šeptá. Takováto interpretace od posluchače vyžaduje nepřiměřené soustředění a například diskvalifikuje poslech ve veřejných hromadných prostředcích, neboť díky akustickému hluku takovýto poslech vyžaduje neustálé změny hlasitosti, což člověka dost rychle omrzí.
Celkově audioknihu hodnotím 60%, pokud bych knihu četl, bylo by hodnocení 90%.

1 17.06.2023

(SPOILER) Tři sestry jedou na oslavu otcových narozenin. Každá si z domova veze své ratolesti (až na tu nejmladší, ktera je zatím bezdětná) a z mládí hromadu křivd, které neustále řeší.
Prostřední nemůže překousnout, že ji rodiče nedávali najevo lásku jako ostatním ségrám. Nejmladší musela nosit hadry po starších a nejstarší musela suplovat funkci rodičů, zatímco ty dvě mladší si hrály - křivdy a nespravedlnost které, jak jistě chápavý čtenář pochopí, se musí zdlouhavě a nudně řešit.
Jedna sestra je nešťastně vdaná se tremi dětmi, jedna je svobodná matka bez partnera a benjamínek chodí s ženáčem a ještě jedním dalším ňoumou - všechny nešťastné a nespokojené a pochopitelně to neustále řeší.
Do toho zlobí jejich potomci, což dámy pochopitelně opět řeší.
Auto nakonec i přes defekt dorazí do cíle.
Oslava se příliš nevyvede a dcerky se jako bonus doví, že se rodiče rozešli, což se opět musí řešit.
Poselstvím knihy je velké nic nebo také óda na nespokojenost, kterou všichni řeší.
Kniha mě opět minula.
Hrdinky knihy mi byly nesympatické, jejich děti nevychované, pribeh o ničem, ale nejvíc mě iritoval ústřední motiv knihy - neustálé řešení něčeho, co se ze své podstaty vyřešit nedá. Navíc řešení které spočívá v tom, že každá protagonistka přednese svou křivdu a ostatní ji litují a utvrzují ji v tom, jak to má těžké a společně haní domělé pachatele vyřčených nespravedlností.
Tohle opravdu dál už nehodlám řešit 40%.

1 07.06.2023

Jo Nesbø Království.
V prvé řadě musím konstatovat, že se nejedná o detektivku. Jde o román, ve kterém se vyskytují kriminální činy. Jsou tu i detektivové, kteří se je snaží objasnit, jejich snaha však vychází na prázdno.
Nesbø rozhodně umí psát, ale v této knize si často zahrává se čtenářem, když postupně poodhaluje své karty, a čtenář zjišťuje, že karty jsou rozdány zcela jinak, než očekával. Nečekané zvraty nejsou nutně špatné, ale v této knize šlo téměř výhradně vždy o změnu k horšímu.
Také můj postoj k protagonistovi (Roy Opgard) procházel během čtení proměnou. Nejprve jsem ho odsuzoval, poté obdivoval a fandil, ale když v poslední třetině knihy překročil mou hranici morálky, tak můj obdiv vystřídalo zklamání a znechucení. Nakonec čtenář zjistí, že je kniha deníčkem pragmatického psychopata, kterému všechno projde, je s tím co udělal vcelku smířen a dál spokojeně vede svůj vcelku všední život.
Známe vrahy, i jejich racionální a pragmatické motivy, zločiny však zůstaly neodhaleny a nepotrestány a všichni v klidu a pokoji pokračují ve svých životech. Za mě je to vcelku neuspokojivý závěr, který se sice podobá reálnému životu, ale odporuje klasickému knižnímu happyendu, nebo alespoň epickému závěru, či morálnímu poučení, že dobro zvítězí nad zlem a že to celé dává nějaký smysl.
Království od Jo Nesba je čtivé, plné zvratů, avšak za mě s neuspokojivou poslední třetinou knihy i odkazem čtenářům 70%.

8 03.06.2023

Za mě je Ženská na odstřel zatím nejlepším příběhem novináře Marka Vráze, alias Terence. Námět je jednoduchý, ale neokoukaný, kniha má spád, nic očividně nelogického jsem neobjevil a jako bonus nechybí kráska v nesnázích, takže kdo by odolal. Líbí se mi, že si novinář Terenc nehraje na vševědoucího všeuměla a finále přenechá povolanějším rukám. Celkem se mi kniha velmi líbila, ale mám tradiční výhradu k autorovi, který píše dobré, ale KRÁTKÉ knihy.
Hodnotím 80%.

3 24.05.2023

Jak už psali mnozí přede mnou, Ďábel v Bílém městě je především o Světové výstavě v Chicagu a tuto největší část knihy (odhadem 90 %) odvádí autor precizně, poutavě, čtivě a snad i historicky věrně. Rozhodně nečekejte detektivku. Konání sériového vraha H. H. Holmese je zmíněno spíše mimochodem a jednotlivé činy jsou v knize pouze lehce načrtnuty. Rovněž jeho dopadení je popsáno pouze několika větami. Čtenář se nedočká popisů pátrání, výslechů a podrobné cestě k dopadení pachatele. Rovněž motiv jednání H. H. Holmese zůstává neodpovězen a autor se dokonce nepokouší ani o vlastní úvahy či spekulace, E. Larson se spokojil s konstatováním, že to zkrátka udělal.
Hodnocení závisí na tom, co od knihy očekáváte. Pokud uvěříte PR vydavatele a čekáte detektivku, budete zklamáni a ohodnotíte 20%, pokud se oprostíte od skutečnosti, že o detektivní román nejde, může být hodnocení o dost vyšší. Já hodnotím 65%.

3 24.05.2023

Holocaust s pohledu dvou malých kluků.
Jeden je árijským synem velitele v Osvětimi a druhý židovským obyvatelem koncentračního tábora. Oba se potkávají na opačné straně plotu, spřátelí se a vzájemně si pomáhají přežít. Skončí to tak, jak to skončit zákonitě musí
Nevím pro jakou cílovou skupinu je kniha určena. Silné téma, avšak budování atmosféry, kdy ¾ knihy sledujeme hry deseti letých chlapců by napovídalo, že se autor zaměřil na dětského čtenáře, avšak závěr knihy je rozhodně pro dospělé.
Celkově mě zpracování tématu neoslovilo.
Hodnotím 50%.

4 15.04.2023

V rámci boje proti diskriminaci jsem zkusil ignorovat, že se jedná o dívčí román a dal se do poslechu. Záhy jsem však pochopil, že stejně jako v reálném životě, i v literatuře má genderové rozdělení smysl. Kniha mě úplně minula a to mluvím o minutí o celé světelné roky. Stejně jako by např. budování Maginotovy linie spolu s technickými detaily, nákresy a propočty nenadchla většinu hezčí polovičky naší populace, tak mě pocity a vylévání si srdéčka jisté Baruny a její vztah k babičce nechává klidným. Román Losos v kaluži mi připomíná popis průměrně nudného života, průměrné holky, která má průměrné štěstí a smůlu. Holce, které nedávno umřela babička, tedy jediná osoba, kterou měla opravdu ráda. Navíc se mi zdá, že se protagonistka nikam neposouvá a nemá čtenáři co nabídnout. Bára se plácá ve svém životě a neví co si s ním počít, což je nejspíš poselství celé knihy.
Audioknihu zachraňuje skvělá interpretace, díky které jsem se donutil knihu doposlechnout až do konce, pokud by se jednalo o tištěnou knihu, určitě bych jí nebyl schopen dočíst a to román není příliš obsáhlý.

1 08.04.2023

Čtenář se doví to, co Vás na přednáškách politologie nenaučí. Jak ve skutečnosti funguje zastupitelská demokracie? Co je hlavním motivem konání nejmocnějších mužů a žen ve státě, jak se dá zapojit ekologie do vlastních neekologických plánů a tak podobně. Mimo jiné se dovíte, jak se paní Čaputová stala prezidentkou jedné malé zemičky na východ od našich hranic :-)). Posloucháno jako audio knihu a přednes Václava Neužila tomu, dle mého názoru, přidal jednu hvězdu, takže celkem slušné 4 z pěti.

14.05.2021

Zatím nejslabší kniha s Tórou. Zápletka i příběh byly v pořádku, ale neskutečně mě iritovalo, jak obrovský prostor autorka věnovala líčení pocitů, přání a tužeb jednotlivých osob. U ženských charakterů to jsem ochoten akceptovat, protože dámy se tak možná chovají, ale časté a obsáhlé líčení typu, jak on se na můstku sám v noci bojí a rád by zavolal ženu, aby mohli být spolu a povídat si o vzniklé situaci, ale s ohledem na její únavu ji galantně nechá vyspat mi připadá jako sci-fi, které je hodně, hodně přes čáru.

3 14.05.2021

První 3/4 knihy jsou deníčkem jedné ordinérní zlatokopky. Zvrat a pocit satisfakce přináší až závěr, ale prokousat se až k němu bylo téměř nad mé síly. Nebýt toho, že jsem "dílo" poslouchal jako audioknihu, tak bych knížce ubral jednu hvězdu, přestal se čtením a použil ji k jinému účelu, např. jako podložku pod kývající se skříň, nebo jako zdroj energie (tepla) do kamen.

5 21.04.2020

Knížka nebyla vcelku špatná, ale na autorce je vidět, že patří do staré školy. Na můj vkus používá o 95% více nesmyslně podrobných popisů všeho a všech, než je zdrávo a proto tomu často chybí švih, náboj a napětí.
Opravdu mě iritovala zdlouhavá vykreslování interiérů, kde autorka seznamovala čtenáře s výškou a vzorem koberců, barvou, ornamenty a rozmístěním empírových váz, vyřezávanými rámy solidních obrazů a tak dále a tak dále. Frustrace je o to větší, že postavy z takto detailně popsaného pokoje odejdou masivními dubovými dveřmi a místnost tím zmizí z příběhu a navíc takto detailně vykreslený pokoj nemá žádnou souvislost ani s příběhem a ani není důležitý pro pochopení spáchaného zločinu. Pokud by se takovéto pasáže vyškrtaly, kniha by sice zhubla o 2/3, zato bych ji v hodnocení přidal jednu, nebo dvě hvězdičky.

3 06.05.2016