Magdalena5 komentáře u knih
Moc krásné počteníčko. Část z návštěvy Skandinávie jsem využila při konfrontaci vyprávění mých dětí, které navštívily popisované oblasti nedávno. Škoda, že nám František odešel tak brzy. Jeho dobré a ještě lepší ... jsem přebrala do přání mým blízkým velmi lehce a ráda.
Přečteno ráno po filmu Psi Páně k 800 letům dominikánského řádu. Neplánovaně to na sebe pěkně navázalo a otevřelo mi to trochu tento kazatelský řád. Kniha se nedá číst dlouho, prostě strhne a nepustí.
po třech nocích dočteno a paní Tučková je pro mě hvězda, opět díky za její mravenčí práci a plně sdílím předchozí komentář Lectora
Jo, a už otvírám mapy a jdu sledovat uličky od jihu na východ od centra.
Opět vánoční dárek již dva roky zpět a teď se mi dostala opět pod ruku. S láskou ji znovu otvírám a vzpomínám na cestování po Evropě prstem (teda né prstem, ale myší a klávesnicí) po mapě, milé a příjemné vyprávění s rozkošnými obrázky. Čtené nedlouho po výstavě rodiny Boudovy v našem muzeu s o to větší chutí a nadšením.
Moje krevní skupina, postupuji krajinou i historií, paráda.
Knihu jsem objevila před mnoha lety skrzevá čtení na pokračování na Radiu Proglas a moc se mi líbila. I její pokračování Nový začátek. Díky tomuto čtení jsem pochopila i velikost německého kancléře Konrada Adenauera. Díky sestro Marie!
Od narození cesty s rodiči pěšky po Hradské nebo autobusem ke košickému chodníku a do kopce na Zemanové. Krásné světlé bučiny, které mě celý život nabíjí.
Pozdější zkoumání stále západnějším směrem. Z jihu od Kyjova už to moc neznám.
Paní Tučková opět nezklamala. Povědomost o pochodu Němců na Pohořelice jsem měla hodně dlouho a Tučkové fabulace mi ji hodně přiblížila. Nic není černobílé ...
29.5. už jsem viděla i představení Hadivadla - opravdu síla
Kniha přečtená již dva roky zpět. K žitkovským bohyním jsem se dostala coby čtenář Gabry a Málinky ve velmi útlém věku s dětským pohledem, proto mě lákalo si o nich přečíst ve zralém věku. Moc jsem po ději nešla, ale hlavně jsem ocenila nasbíraný materiál. V části o psychiatrické léčebně, kde jsem prožila ve služebním bytě své dětství, mi naskakovala hodně husina. Konfrontace idylického dětství a toho, co se dělo za zdmi secesních pavilonů, byla docela krutá.
Paní Tučkovu čtu ráda, její tvorba je hodně čtivá s výbornou znalostí reálií.
Knihu jsem četla hlavně uprostřed noci po probuzení, kdy jsem nemohla spát, ale je fakt, že to opravdu není relaxační uspávací kniha. Jsem moc ráda, že jsem se k ní dostala, doporučuji!
Kniha se četla jedním dechem, více se mi líbila část s hrdinou dítětem. Ve druhé půlce jsem měla problém se orientovat.
Slepou mapu jsem četla dva roky zpět a dost se mi líbila, zvlášť popis česko-německých vztahů. Moc dobře se četla.
Včera jsem si odnesla z práce, navečeřela se a v 19:00 začala číst, po hodině říkám, už musíš spát, ráno brzo vstáváš. Tak jsem si to řekla ještě ve 21:00 i 22:00, knihu jsem zavřela, zhasla a brouček v hlavě vrtal, vždyť tam máš jen pár stránek. Opět jsem rozsvítila a 22:30 jsem 213. stranu dorazila. No a nakonec se mi děj vracel i několikrát ze sna. Takže asi dost dobrý.
Můj Heřman z Althausenu je z roku 1970 ( pro vnitřní potřebu) napsaný na psacím stroji a posléze svázaný. Dostala jsem ho od kamaráda asi v devatenácti a hned mě dostal. Byla to moje první kniha od sestry Zieschové a další její knihy na sebe nedaly dlouho čekat. Stojí na čelném místě v knihovně a často se k nim vracím.
Rozhlasový pořad Láska za lásku jsem objevila poměrně pozdě před několika lety při jedné z cest v neděli odpoledne domů od rodičů a již mě nepustil. Vyhledávám každou příležitost sledovat reprízy na Dvojce. Můj syn si velice šplhl, když jsem pod vánočním stromečkem našla knihu i s autorovým podpisem.
Díky Lukáši Hejlíkovi a jeho Listování mám tuto knihu podepsanou autorem na jevišti brněnské Reduty jednoho horkého červnového večera.
Byla moje první Fulghumka a stále se k ní vracím a čtu další