Mabie komentáře u knih

(SPOILER) Do nedávné doby jsem byla klasický uživatel, který má sice základní povědomí o kyberbezpečnosti, nekliká na neznámé odkazy, neodpovídá na e-maily nigerijským princům ani americkým lékařům, kteří po něm touží, a tak nějak jsem si nepřipouštěla, že se mě nějaké nebezpečí na internetu týká. Ale když jsem vinou stejného hesla přišla o e-mail i Facebook, změnila jsem názor. Každého z nás "obyčejných" uživatelů, kteří používají chytré telefony, tablety, e-mail a podobné záležitosti se to týká.

Zpočátku se mikropříběhy té spousty osob trochu míjely, ale postupně se propojil osud novinářky, policisty, herce, kněze a mnoha dalších postav a postaviček do neskutečně aktuálního obrazu dnešní doby. Popisovaný bulvár je nechutný, hlavní hrdinka zpočátku velmi naivní, ale s postupujícími kapitolami a otevíranou problematikou darknetu se z toho stává nefalšovaný thriller. A když zazněla otázka australského policisty "A máš silné nervy? slyšel jsi někdy, jak křičí znásilňované pětileté dítě?", tak jsem si uvědomila, že jsem při svém nepříjemném střetu s kyberprostorem vlastně měla štěstí, že temnota toho prostoru je neskutečně děsivá a že by se všichni, kdo používají chytré technologie, měli v oboru IT vzdělávat. A třeba se cítit trochu paranoidní, protože "my už v tý dystopický kyberbudoucnosti žijeme. Jenomže interface je uživatelsky příjemnej, takže to nikomu nedošlo." Vypadá to všechno nevinně, ale jak pravil autor "Internet je zmršený, aplikace jsou zmršený, uživatelé jsou zmršený."

Za edukativní stránku přidávám knize hvězdičku - za mne je to plný počet.

7 09.02.2024

Ve 40. letech minulého století jí říkali "žena, o které sní 50 milionů mužů", "královna elegance" nebo "nejkrásnější žena na světě". Posloužila jako model pro Catwoman nebo Sněhurku od Walta Disneye. Byla překrásná. A současně nesmírně chytrá, protože díky ní máme mobilní telefony - to ona položila základy Bluetooth a Wi-Fi.
Kniha líčí její osudy od roku 1933, kdy utekla z Evropy jako Hedwig Kieslerová a přijela do Hollywoodu jako Hedy Lamarr. Stala se z ní velká hvězda své generace.
Na první pohled nepravděpodobný, přesto velmi silný příběh jsem zhltla za jedno odpoledne. Kniha na rozdíl od reality končí pozitivně. Hedy ve skutečnosti (ačkoliv před smrtí získala uznání za svůj vynález) zemřela osamocená.

"Mozek lidí je zajímavější než jejich vzhled".

3 04.02.2024

No páni, to tedy překvapilo!
Velmi originální svět i postavy, tři rovnocenné dějové linky, které se spletou do jednoho silného lana. Je tu nejen spousta akce, ale hlavně zajímavý nápad s "chranami". Příběh je zdánlivě o démonech, ale ve skutečnosti hlavně o lidech a také o pochybách, které mívá každý z nás: pochybnosti o té pravé a správné cestě životem, o smyslu našeho konání.
Poslouchala jsem jako audio a často jsem nebyla schopná skončit s poslechem ještě dlouho po půlnoci. Překvapivě povedené.

3 04.02.2024

Tuto útlou knížečku jsem přečetla kvůli letošní Čtenářské výzvě a není to kniha, kterou bych si sama vybrala. Velmi oceňuji nejen dvojjazyčnou verzi, ale většinou i kousavý, satirický humor.
A velmi nápaditý byl překlad, protože přeložit a nebo přebásnit - to je výrazný rozdíl a překladatel si většinou poradil velmi šikovně.

7 28.01.2024

Paní Kadlečková umí a ve své kolosální sérii tentokrát osvětlila osobní tragédii Aš~šáda, občas přidala akci nebo psychotronický souboj, pozvolna rozplétala část skrytých záhad a dopřála nám i trochu historie Sluneční při objevování vesmíru. Třešničkou na dortu byla Obluda, jejíž projev byl zcela mimo styl celé knihy a kdykoliv se dostala ke slovu, bylo to nesmírně vtipné a osvěžující.
Čekala jsem jasné směřování k závěrečnému vyvrcholení, ale ouha, vůbec to tak není. Pořád zůstalo tolik nejasností, nic není takové, jak se zdá na první pohled, ničím a nikým si nejste jisti, za jedno rozpletené tajemství přibyde minimálně jedno další.
Je to extrémně popisné, ale i tak je to prostě vynikající.
Doufám, že i v posledním dílu autorka udrží kvalitu.

7 26.01.2024

K Agathě Christie a jejím detektivkám se vracím už od doby, kdy jsem byla odrostlejší dítě a tak jsem ráda využila téma letošní Čtenářské výzvy a vybrala si příběh ze staré dobré Anglie. Bylo to poprvé co jsem se potkala s inspektorem Battlem, který je trochu "obyčejnější" verzí Hercula Poirota (ten je dokonce v textu zmíněn) a jako vždy se potvrzuje, že paní Agatha umí.
Samotnému rozluštění předchází klasický příběh s nedořešenými milostnými vztahy a spoustou nápověd i falešných stop, kdy všechny postavy jsou postupně podezřelé, ale nakonec se vše logicky poskládá až k rozuzlení.
Bylo to příjemné čtení zcela podle očekávání a teprve při čtení závěru jsem si uvědomila, že jsem vlastně příběh viděla zfilmovaný. Ovšem kniha je jednoznačně lepší.

7 23.01.2024

Stejně tak jako je mycelium shluk vzájemně propletených vláken, tak i toto pokračování je propletenec složitých vazeb a vztahů, kde není žádný prvoplánový klaďas, popisovaný svět je neuvěřitelně komplexní, tajemný, děsivý a naprosto nepodobný čemukoliv jinému. Když jsem po odmlce zjistila, že Onehotbook namluvil další díly této epické myceliální ságy, nemohla jsem odolat. Vzhledem k tolika postavám a specifickým názvům byl návrat k příběhu trochu náročnější, ale nastudování je prvotřídní, postavy mají "svůj" hlas a já jsem byla brzy zpět v obraze.
Pokud bych autorce měla něco málo vyčítat, tak by to byla určitá rozvláčnost, ale není to vlastně výčitka - její popisnost je vyvažována nesmírnou imaginací. Zase to bylo skvělé!

"Mezi světlem a tmou, se dá přejít ve vteřině; v každém vzletu vzhůru, je přítomen i pád."

8 17.01.2024

Kratičká kniha, kterou jsem si vybrala kvůli Čtenářské výzvě a tak jako i jiné knihy od J. Herriota, pohladila po duši.
Jsem sice podle základního členění na "psí a kočičí lidi" jednoznačně člověk psí, ale zvířata mám ráda obecně (většinou raději než lidi). Autor dokázal svým laskavým vyprávěním přinést ke mě domů pohodu a harmonii, stejně jako když vedle vás spokojeně přede kočka.

9 15.01.2024

V této sérii čtenář nejdříve putoval po exkluzivních salónech Evropy a přes druhý díl z doby válečných reparací v Německu se nakonec posunul až těsně před začátek druhé světové války. Trilogie značně ovlivnila můj názor na samotnou parfumerii Douglas, kterou jsem považovala za "obyčejný řetězec". Pravda je, že za existencí tohoto řetězce ale bylo nesmírné úsilí několika zapálených žen.
I v tomto dílu se vše točilo okolo vůní, ale co bylo zpočátku oddechové a romantické, to se vzhledem k popisované době i k osobním vztahům změnilo. Některé osudy se zdají značně nepravděpodobné a trochu jako z červené knihovny, přesto se autoři drželi historických reálií (ostatně dokládají to v dovětku řadou citací z dobových dokumentů).
Samotná historie parfumerie Douglas je v románu ukončená těsně před začátkem druhé světové války, ale v závěru se lze dočíst o řadě konkrétních osudů i daleko za rok 1945 a sympatické bylo, že přání Herthy, Lucie a Eugenie, aby přežily Hitlerův režim a znovu se spolu shledaly, se ve skutečnosti naplnilo.

3 11.01.2024

I tentokrát se kniha opírá o genealogické rešerše a vychází z historických reálií. Samotné téma parfumerie i vše okolo rodin a přátel zakladatelek firmy Douglas je samozřejmě spíše pro ženy, přesto je děj poznamenán popisovanou dobou, kdy sílil vliv Adolfa Hitlera. Dříve mne nenapadlo, jak kruté podmínky života měli lidé v Německu v době válečných reparací. Takže i přesto, že je kniha o vůních a “dobrý parfém hýčká naše smysly a zvyšuje pohodu", příběh čtenáře až tolik nehýčká.
V textu byla opět řada zajímavostí ze světa vůní a zvlášť mě zaujalo, že ambra (které se říká v Číně "dračí slina") je ve skutečnosti látka, vznikající v důsledku nemoci trávicího traktu vorvaňů, která se dostává do moře buď jako zvratky nebo když zvíře uhyne. Tato látka musí být vystavena dlouhé roky slané vodě, vzduchu a slunci, aby získala svou příjemnou vůni a představa, že se lidé za drahé peníze voní zvratky, mi tedy příliš romantická nepřipadá. :-)
Ocenila jsem i pár vtipných citátů, nejvíce asi ten od Marka Twaina: "Čas možná hojí všechny rány, ale jako kosmetička je mizerný."
Celkově kniha není nic převratného, ale dá se s ní usadit do křesla k čaji a vychutnat si trochu meziválečné romantiky.

3 08.01.2024

(SPOILER) "ka je kolo, k němuž jsme všichni připoutáni, a když se to kolo otočí, nemůžeme jinak než se otočit s ním, nejdřív hlavou k nebi a pak znovu do pekel, kde se nám mozek v té hlavě přímo smaží."
Poznat Rolanda Deschaina z Gileadu a jeho ka-tet bylo čirým potěšením. Celá tato epická sága nabízela nejen košatý příběh, ale také směsici bláznivých, vtipných, dojemných, ale i nechutných a krutých přísad. Ano, toto bylo pěkně ostré literární "chili con carne". Vlastně jsem netušila jak moc to vše mám ráda, dokud se ka-tet nerozpadlo. Postupná ztráta členů pro mě byla velmi bolestná a já jsem je obrečela jako členy vlastní rodiny (čímž se pro mne za dobu mého čtení stali) a nejvíc mě bolelo naplnění proroctví z prvního dílu "smrt, ale nikdy ne pro tebe, pistolníku".
Poslední díl je zkrátka nesmírně smutný a hodnotit ho samostatně je těžké, protože děj se nese jednoznačně ve jménu loučení a definitivně uzavírá epochální mýtickou ságu. Navíc rozuzlení je na první pohled velmi neuspokojivé, protože o žádné rozuzlení nejde, a přesto - lépe to celé uzavřít nešlo. Protože jak ráčíte: "Život je kolo a my všichni říkáme díky."

7 04.01.2024

Zpěv Susannah je značně nepřehledné cestování v různých časech a dimenzích, kde spousta věcí nedává smysl. Je to díl ve znamení schizofrenie - nejen vzhledem k množství času, tráveného v podvědomí Susannah, kde se překřikují Susannah, Detta, Odetta a Mia, ale i vzhledem k nejasnému "tvaru" - je to epilog k Vlkům z Cally nebo prolog k velkému finále? Velká část příběhu je tak abstraktní, že se ztrácí čtivost, takže za mne zatím nejslabší díl Temné věže (navíc Susannah je mi z celé ka-tet nejméně sympatická postava).
Co se mi ale opravdu moc líbilo, bylo Kingovo zpodobnění sebe sama jako "Stvořitele" a pak také kapitola "úryvky z deníku spisovatele" (předpokládám, že většina deníku byla autentická).
Nu, dosti řečí, bitva o Temnou věž může začít.

6 29.12.2023

Tato sága je naprosto jiná než vše ostatní, co jsem od autora zatím četla. Po velmi pomalém rozjezdu u Pistolníka to teď už sviští a dostavá vás do kolen svou rozsáhlostí i gejzírem nápadů.
Vlci z Cally je Sedm statečných a la King, což znamená hlavně čtivý příběh a výborné popisy. King opravdu umí. V tomto dílu nejsou žádná hluchá místa, příběh se odvíjí naprosto samozřejmě a je tu i spousta nečekaných odkazů na knihy a filmy nejrůznějších žánrů. Potěší také výrazný vývoj postav.
Moc mě to bavilo a stále mě nepřestává udivovat autorova fantazie.

6 28.12.2023

Knihu jsem si vybrala kvůli čtenářské výzvě a bylo to moje první setkání s autorkou.
Pokud bych měla knihu popsat jedním slovem, pak by to bylo slovo "komplikované", protože přesně takové jsou v knize veškeré popisované vztahy. A je vcelku jedno jestli jsou to vztahy politicko-mocenské a nebo příbuzenské. A je takový i vztah Karla IV. s Janem Lucemburským.
Protože moje znalosti historie zdaleka nejsou na úrovni těch paní Vaňkové, dost často jsem se ztrácela. Zmatek jsem měla v množství příbuzenských svazků; dětí, které byly nebo nebyly prvorozené; množství nejrůznějších územních celků, které přecházely z jedné ruky do druhé bitvami, dohodami, sňatky nebo dědictvím. A vlastně nevím pro jaký druh čtenáře je kniha určená - pro znalce historie je tu spousta básnické licence, rytířských soubojů a romantiky a pro někoho, kdo očekává román, je tu neskutečné množství faktů.
Neplánuji další díl této ságy, ale rozšířila jsem si obzory a postavy Karla IV. i Jana Lucemburského se mi líbily.

4 23.12.2023

Knihu jsem přečetla za jeden lenivý den a bylo to nenáročné, ale "voňavé" vyprávění, poznamenané i 1. světovou válkou. V zásadě je to ale svého druhu putování po exkluzivních salónech Hamburku, Grasse, Bruselu a Paříže na přelomu 19. a 20. století a vše se točí okolo parfémů a vůní obecně (pro což mám slabost). Samotný příběh dvou sester je jednoduchý, ale hezky je popsáno samotné řemeslo parfuméra, různé triky a tipy při vyhledávání vůní a způsoby zpracování surovin, vhodných do parfémů.
V doslovu se lze dočíst, které postavy skutečně žily a které jsou vymyšlené, protože fikce s realitou je promíchaná velice povedeně. Bylo to oddechové, romantické a jako dělané pro zamračený den, který strávíte v křesle s hrnkem čaje po ruce.
P.S.
Vždycky mě rozčiluje, když někdo název vyslovuje "duglas". Po přečtení chápu, že když do Hamburku přišel skotský výrobce mýdla Douglas, od něhož firma získala název, mohla být výslovnost jeho jména poněmčena a proto ho vyslovují tak nemožně.

6 20.12.2023

Po dočtení už několikáté knihy od Kinga si říkám, že na těch drogách a chlastu něco musí být, protože střízlivý člověk prostě něco podobného nenapíše. :-)

Téma je prosté, ale silné - ztráta blízké duše, vyrovnávání se s touto ztrátou a snaha situaci zvrátit. Ale oklamat smrt něco stojí.
Poutavý, zvolna se rozjíždějící příběh s přibývajícími stránkami nabírá na intenzitě a nakonec vás skoro ochromí, protože závěr je skutečný masakr. Spolu s vynikajícími popisy, věrohodnými postavami a uvěřitelnými dialogy si potvrdíte, že mrtvé je lepší raději nechat odpočívat v pokoji.

15 03.12.2023

Nechápala jsem zpočátku název, ale alegorie je silná a kam se hrabe Jeníček s Mařenkou v temném lese. V knize nejsou vlastně žádné brutální scény ani výslovné násilí a přesto je to skutečný, nefalšovaný horor.
Je jisté, že prožitky z dětství ovlivňují celý náš další život a paní Mornštajnová ukázala i dominový efekt, se kterým jedno trauma poznamenává životů hned několik a přenáší se do dalších a dalších generací. Nesmírně smutné a depresivní. Po dočtení mi bylo úzko, ale jsem ráda, že jsem knihu dočetla. Autorka zprostředkovala to temné prostředí tak věrohodně a vyvolala tak děsivé představy, že můj tlak předváděl gymnastickou sestavu. Opravdu skvěle zpracovaný děsuplný román. Není co dodat, naprosto se ztotožňuji s komentářem Mandlevest.

22 01.12.2023

Obdivuji invenci Stephena Kinga. Doktor Spánek je klasicky "kingovský", tedy strašidelný, se spoustou popisů a nečekaných odboček, má výborně vyprofilované postavy i živé dialogy. Třebaže zpočátku mi to jako velkolepé pokračovaní Osvícení nepřipadalo a Danny mi byl skoro odporný, autor je vypravěč par excellence a dokázal nemožné, takže jsem hlavního hrdinu začala chápat, mít ho ráda i mu fandit.
Říká se, že "některé zkušenosti jsou nesdělitelné", ale King evidentně umí sdělit mnohé. Jeho varování, kam až člověk může klesnout, když podlehne své závislosti, je nesmírně přesvědčivé a osobní zkušenost čiší z každého slova a vůbec nepůsobí jako moralizování.
Ale kam King chodí na ty geniální nápady ve stylu návštěv v mysli někoho jiného, vytvoření "kola" a následné projekce těla na jiné místo nebo přenášení substance zemřelého člověka ve vlastním těle, to opravdu nechápu. Jeho nápady jsou provokativní, občas šokující, často brutální nebo nechutné, a přesto vlastně bolestně lidské nebo dokonce laskavé. Navíc s takovým morálním přesahem. Smekám.
Stručně shrnuto je to příběh o lidském odhodlání, nezlomné vůli a také o síle přátelství. A opravdu moc dobře se čte.

12 28.11.2023

Téma by se zdálo jako klišé, ale je to King, který dokáže pracovat zřejmě s čímkoliv a tak opět nabízí standardně geniální popisy prostředí i lidí, spoustu napětí v akcích, výbornou psychologii postav a opravdu perfektní závěr. Stručně se dá říci, že je to příběh o muži, který ač nájemný vrah, přesto žije podle určitého kodexu cti.
Nebyla to klasická kingovka, ale byla to výborná kniha, kterou jsem si moc užila. A konec byl luxusní! Raději si to ale přečtěte sami.

13 21.11.2023

Duchařská romanťárna tak akorát pro víkend na chatě. A ač byl příběh trochu pitomý, tak byl s happy endem a bylo to docela fajn pro jedno deštivé odpoledne.
Jinak od toho nečekejte skoro nic.

5 18.11.2023