Maanna komentáře u knih

Kamarádka trvala na tom, že si to rozhodně musím přečíst, a vzhledem k malému rozsahu jsem se tedy podvolila... No, knihy, z nichž kape cukrkandl, nejsou vážně pro mě. Část ze stáří bych byla ještě schopná překousnout, zas takový cynik nejsem. Nicméně ten obraz tichého pracovitého mladíka, který přesně ví , po čem jeho milá touží, a miluje poezii, to už je na mě přece jen přehnané. Jednání postav při setkání po letech mi také přišlo značně nepochopitelné. Allie sice ví, koho miluje, ale neví, koho si vezme. Matka jí léta nepřípustně zasahovala do soukromí, ale Allie snad ani není naštvaná, protože to myslela dobře. Kde, prosím, žijí takoví lidé? Ráda bych se jim pro jistotu vyhnula... Tohle je na mě trochu moc.

13 21.10.2019

Je to syrový příběh z drsné doby a drsného kraje, kde opravdu člověk téměř cítí všudypřítomný chlad a dělá se mu lehce nevolno z nabízených "lahůdek." I vztahy jsou takové na dřeň ohlodané, bez mnoha slov a sentimentu, což se mi na knize líbilo. Je pravda, že Agnesino vyprávění v kontextu všeobecné málomluvnosti působí trochu nevěrohodně, ale celkové zachycení atmosféry u mě tentokrát převážilo. Ocenila jsem také, že ani v závěru autorka nepodlehla sentimentálním výlevům, ale zůstala v naturalističtější rovině.

24 17.10.2019

Mám ráda příběhy zachycující osudy postav po několik generací a střídání pohledů, navíc zde byli hrdinové opravdu zajímaví. Nejraději jsem měla Mariu, zajímavá mi přišla Lahja, Onniho mi bylo líto... Jinak je to taková hodně finská kniha o nedostatku komunikace a osamělosti. Hodně mě překvapila míra veřejného tlaku ještě po druhé světové válce, ať už v podobě mravnostní policie vstupující do soukromí lidí nebo předvolání jednotlivců farností, aby jim byla vytknuta malá pokora nebo jiný "závažný prohřešek" vedoucí k vyčlenění ze společnosti. Jen byla někdy kniha až moc útržkovitá, postavy jsou zachyceny vždy jen v nějakém okamžiku a pak je na několik let opustíme. Vzhledem k tomu, že příběhy jednotlivých postav šly postupně po sobě, měla jsem někdy problém si události uspořádat, asi by mi pomohly trochu častější náznaky/odkazy v textu. Ujasňovat si časové souvislosti v seznamu kapitol mě moc nebavilo.

14 14.10.2019

Kniha se čte snadno a rychle, napětí a překvapení rozhodně nechybí, i když mi někdy chybí hlubší propracovanost postav. Na konci těch zvratů už bylo trochu moc a nepůsobily příliš důvěryhodně. Navíc u delších sérií, které pracují i se zapojením okolí vyšetřovatelů, mívám problém s určitou repetitivností. S železnou pravidelností se oni sami nebo jejich blízcí ocitají v ohrožení. Chudák Pamela už by snad ani neměla vycházet, aby se jí zase něco nestalo... Posledních 150 stran už nebylo úplně to pravé.

13 08.10.2019

Je to jedna z knih, po které mi zůstal trochu připitomělý úsměv. Bylo to opravdu podivuhodné a krásné, ale také ne vždy veselé, ale i to špatné nakonec ústí do usmíření, tichého štěstí nebo poklidu. Je to kniha o lásce, kterou si někdy namlouváme, někdy se jí necháme svázat, někdy se jí bojíme a někdy ji přehlédneme, a o odvaze k životu. A také o předivu vztahů a událostí, které utvářejí to, kým jsme. Opravdu se mi to moc líbilo.

16 30.09.2019

Dvě ženy poznamenané osudem ve dvou domech na samotě, kterým přátelství pomůže najít novou naději. Velkou roli tu hraje i příroda, chutě, vůně, barvy a zvuky. Věty u Lindy Olsson vždycky tak příjemně plynou a skládají se do obrazů, ráda je čtu, i když tentokrát mi příběh přišel takový trochu moc vykonstruovaný s příliš jednoznačně danými rolemi jednotlivých postav. Je to asi daň z toho, že se jedná o autorčinu prvotinu z dob studia tvůrčího psaní.

12 26.09.2019

Poslední díl trilogie už nějak nebyl to pravé ořechové. Je to taková řadová kniha o válce - asi jedna z lepších, ale nijak mimořádná, navíc už lehce ideologicky podbarvená uvědomělým dělnictvem a orientací na Východ - místy jsem si říkala, že je štěstí, že to není tetralogie, jinak bychom se dočkali toho, jak Poštulkovi radostně vstupují do JZD... Některé momenty jsou silné, třeba pohřeb jedné z postav nebo duševní nemoc jiné. Zůstávají i některé silné postavy (Karolina, Jotidom), ale jiné jsou buď téměř neviditelné (Hedva, Maryča), nebo takové strašně ploché. Vůbec mi nesedne učitel Janošek nebo Cyrilek - jako by jejich činy byly v rozporu s tím, jak jsou popisováni. Z celé trilogie byl první díl určitě nejlepší, pak mé nadšení postupně klesalo.

10 23.09.2019

Pokud bych za sebou neměla první díl, kde jsem se spřátelila s jednotlivými postavami, asi bych tento díl hodnotila níže. Kdyby nebylo realistického popisu života na gruntě, dalo by se říci, že se jedná o čistokrevnou červenou knihovnu. Chybělo napětí z prvního dílu. Nicméně takhle jsem měla trochu radost, že to s těmi mými známými dobře dopadlo, ale bylo dobře, že už ta idyla nebyla delší.

12 17.09.2019

Je to jedna z mála kniha napsaných mužem se silnými a uvěřitelnými ženskými hrdinkami. Především postavy Karoliny a Blaženy se velmi vydařily. Nářečí pomáhá dotvořit atmosféru života na gruntě. Sledujeme začátek rodinné ságy, kde se především řeší konflikt mezi starými zvyky, pravidly a povinnostmi, proti kterým stojí reálné lidské životy, změny ve světě a lidské touhy. Občas se vyprávění malinko zadrhne a děj sklouzne do tezovitosti, ale stejně i dnes má podle mě kniha co říci a ráda jsme s ní nějaký čas strávila.

Jedná se o knižně vydanou dizertační práci, takže je třeba se připravit na ne úplně čtivou formu. Především úvodní popis použitých metod může být pro čtenáře trochu náročný. Určitě zajímavější pro mě byly výstupy kvalitativního výzkumu. I sama autorka uvádí, že ten kvantitativní je trochu zkreslený mnoha faktory, které se z dat vyčíst nedaly. Za pozitivum považuji připomínku, že bezdětnost nemusí být nic nenormálního, protože v minulosti dosahovala daleko vyššího procenta než nyní, a zdůraznění toho, že hranice mezi dobrovolnou a nedobrovolnou bezdětností není až tak jasně vymezitelná. Současná média mají tendenci vše škatulkovat buď na chudáky, co děti mít nemohou, nebo na sobce, kteří se starají jen sami o sebe.
Po obsahové stránce mi jen u komentáře k datům chyběla poznámka, že četnost svobodného mateřství u žen s nízkým vzděláním byla v době vzniku knihy dána i zneužíváním dávek, kdy být svobodnou matkou bylo zkrátka výhodnější, a tak i když otec s rodinou de facto žil, zůstávaly matky papírově svobodné.

12 09.09.2019

Vzhledem k častým změnám scény si to na divadle úplně představit neumím, ale kniha se četla dobře a určitě jsem se i díky ní leccos dozvěděla, protože oblast hudby obecně není mou silnou stránkou. Děj dobře odsýpá, i když mi někdy nesedl použitý jazyk vzhledem k době. A jako vždy u děl o reálných osobách mi dělalo problémy, nakolik jde o realitu a nakolik o autorské domýšlení. V tomto směru asi vždy budu preferovat smyšlené příběhy.

16 09.09.2019

Autor není profesí spisovatel. V podstatě zpracoval záznamy svých předků a připojil své vzpomínky, což vede k tomu, že je kniha taková proměnlivá. Jeden přispěvatel je lepší vypravěč příběhů, další spíše statistik a další poskytuje i hlubší vhled do historických souvislostí. Navíc tedy u některých poprav jsem myslela, že už budu muset knihu odložit, protože toho začínalo být trochu moc, není to zrovna čtení pro útlocitné. Ale dočetla jsem a nelituji. Je to zajímavý pohled do historie, kterým se proplétá linka odsuzující trest smrti - pachatele od činů neodvrátí, ale ty, kdo ho vykonávají, vždy poznamená.

11 03.09.2019

Znala jsem film, ale i tak jsem si knihu užila a dokonce se i strachovala o život oběti a agentky Starling... Přitom má kniha příjemný rozsah a excelentní dialogy. Navíc si tu člověk může užít i úvahy postav a některé věci mi vyšly v knize jasněji. Myslím, že klasika žánru ani nemohla být špatnou volbou.

18 26.08.2019

Kniha má trochu neuchopitelný formát: realistické popisy se střídají s filozofickými úvahami, psychologický román je propleten s historickou studií. Podle dnešních trendů by se mohlo zdát, že se toho v knize zase tolik neděje (ostatně kostra děje je většině čtenářů známá dopředu), a přesto to dohromady skvěle funguje a člověk má pocit, že tam v Rusku na začátku 19. století byl a s postavami se setkal. Postavy, a to zejména ty mužské, jsou vůbec silnou stránkou knihy. Ty ženské byly pro mě hůře pochopitelné, ale zase ve srovnání s jinými ruskými klasiky jsou u Tolstého uvěřitelnější. Díky němu také pro mě téma napoleonských válek získalo na životnosti. Navíc mám pocit, že se k této knize budu muset v budoucnu vracet.

15 16.08.2019

Mně to celé přišlo takové násilné a klopotné a po většinu času jsem měla pocit, že tohle už jsem někde četla. Bavila mě Josefinina rodina, ale to osazenstvo Mlýna bylo takové značně neživotné a zcela postrádalo jakoukoliv plastičnost. Zápletka také nebyla nic moc a Josefina byla po většinu času spíše otravná než potrhle vtipná... Chtělo by to asi i nějakou gradaci atmosféry, tady dojde v uzavřeném prostoru k vraždě a všichni si tak nějak vesele jedou dál, jakoby se nechumelilo.

14 09.08.2019

Je to taková učebnice dějepisu pro základní školy ilustrovaná na příběhu. Do větších hloubek, ať už historických nebo psychologických, kniha opravdu nezachází, zato se v ní mihnou snad všechny významné postavy dané doby. Navíc, jak už bylo zmíněno, chtělo by to lepší práci editora. Vedle historických nesrovnalostí tu byly i věty, které úplně nedávaly smysl, a zaměňování jmen (Klárka x Katka, Blažena x Barbora) A nejvíc mě dostalo pasování Hynka z Větrova do šlechtického stavu - Žerotín se zmíní, aby ho Hynek někdy brzy navštívil, že má pro něj překvapení, ale nedomluví si konkrétní datum. On tedy nechce návštěvu dlouho odkládat a brzy vyjede a je u Žerotína Matyášem pasován. To tam král celou dobu čekal?
Pro snazší učení dějepisu to není špatné, ale jinak to tedy velká díra do světa nebyla.

12 01.07.2019

K problematice palestinského konfliktu jsem v relativně nedávné době přečetla dvě knihy - "Nebudu nenávidět" Izzeldina Abuelaishe a tuhle. Zatímco "Nebudu nenávidět" pro mě bylo knihou s velmi silným poselstvím podloženým osobní zkušeností, která bohužel nebyla úplně nejlépe napsaná, "Modrá mezi nebem a vodou" je napsaná velmi dobře, ale s těmi emocemi je to o poznání horší. Líbil se mi popis ženské solidarity a vztahů mezi hrdinkami, ale kolem bylo příliš mnoho věcí na efekt. Autorka má navíc hodně černobílé vidění celé situace. Je to zase jedna z knih, kde méně hrůz, které zasáhly rodinu, by asi bylo více, takhle to místy byla citově vydírající agitka. Přesto se domnívám, že je dobře, že u nás vycházejí i knihy s propalestinským pohledem na celý konflikt.

13 28.06.2019

Pěkné byly popisy míst a celkové atmosféry a některé situace mě opravdu pobavily, ale nějak to kazil ten hlavní příběh, který mi celou dobu unikal. Příliš jsem nepochopila už manželství hlavní hrdinky, nemluvě o jejích dalších vztazích s muži. Nepochopitelné pro mě bylo i čtyřleté sluchově a řečově postižené dítě, které putuje v zásadě s cizí paní a vlastně mu ani nechybí máma. Ta zase plánuje, že by to tak mohlo pokračovat i poté, co porodí dvojčata, aby se kluk doma necítil odstrčený. A to to čtyřleté dítě ještě píše a plete ponožky... Tohle mé racionální já nedokázalo přenést přes srdce.

13 24.06.2019

V rámci žánru byla kniha poměrně povedená, minimálně co se stavby příběhu týče, i když mi rozuzlení nakonec přišlo jako trochu moc náhod najednou - hlavní hrdinka si vzpomene na podstatnou věc a zároveň jiná postava náhodou najde klíčový důkaz - ale budiž. Tyto knihy člověk obvykle nevyhledává kvůli intelektuální stimulaci a napětí a zlomy se konaly. Trochu slabší pro mě byly postavy - hlavní hrdinka se povedla a byla přiměřeně odporná i politováníhodná, ale u ostatních jsem vnímala určitou plochost a schematičnost. Megan jako oběť mi úplně smysl nedávala. Jednotlivé izolované komponenty v jejím životě fungovaly, ale dohromady mi to nefungovalo - jak se třeba z nedostudované dívky prchající z domova stala elegantní galeristka?

30 17.06.2019

Místy byla četba této knihy malou lahůdkou, kdy jsem si užívala všedních věcí popsaných nevšedním jazykem, zvratů v náhledu na události, kdy vše najednou nabralo jiný směr, a celkem uvěřitelných postav a vztahů mezi nimi (v tomto ohledu mi ale nesedla postava Laury, u které mi často chování neladilo s věkem - zejména v době dospívání, kdy jsem často měla z událostí a jejích reakcí pocit, že je jí přes dvacet, a pak se najednou objevila zmínka, že jí není ani 15). Místy to ale byl celkem boj, kdy mi úplně nesedlo střídání úhlů pohledu a osoby vypravěče. Navíc knize nejspíš trochu uškodil překlad, kde jsem opakovaně narážela na chyby jak z učebnice "Nejčastější chyby českých překladatelů z angličtiny" - v češtině to vyšlo trochu zvláštně, ale naprosto přesně jsem si dovedla představit, jak to bylo v originále...

10 12.06.2019