Čtyřcestí

kniha od:


KoupitKoupit eknihuAudiokniha

V románu Čtyřcestí se, jak název napovídá, protínají osudy čtyř členů jedné rodiny z nejmenovaného městečka na severu Finska. Každá z hlavních postav vnímá historické i běžné rodinné události svým způsobem, každá něco skrývá. Tajemství však člověku vždy berou sílu a izolují jej od ostatních, komunikace začíná váznout, rodinné vztahy se narušují. Příběh začíná v roce 1895, kdy mladá Maria začíná úspěšnou a dlouholetou kariéru porodní báby, a uzavírá se o sto let později, kdy Mariina nemanželská dcera, fotografka Lahja umírá na nemocničním lůžku obklopena svými blízkými. Dalšími vypravěči jsou manžel Lahji, válečný hrdina Onni, a její snacha Kaarina, která se snaží narušit zavedené rodinné pořádky. Čtyřcestí je empatický román o lidech, kteří se nebojí hnát své sny až do zakázaných výšek, i když tuší, že za to mohou draze zaplatit....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/28_/281746/ctyrcesti-zoA-281746.jpg 4.278
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Argo
Orig. název

Neljäntienristeys, 2014

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (29)

Kniha Čtyřcestí

Přidat komentář
kaja77
17. ledna

Co napsat abych neopakovala to, co už bylo napsáno přede mnou...kniha se mi každopádně velmi líbila. příběhy byly takové spíše"načrtnuté"... autor nechal čtenáři prostor pro fantazii. Každopádně mám moc ráda styl vyprávění očima více postav.To mně baví. Obdivovala jsem Kaarinu, její trpělivost, laskavost a sebeovládání, Lahja to byla pro mne především nešťastná ženská, kterou to prostě semlelo a její hořkost z ní tryskala široko daleko. Onni měl mé sympatie, v podstatě jsem ho upřímně litovala. Muselo to být neskutečně těžké být tím kým byl v té době. No a Maria byla fajn... taková statečná moderní samostatná... Z celého příběhu byl úplně cítit ten sever Finska, ten chlad, šero, vítr a plískavice. Dávám knize 90 procent..nevím však jestli nadchne široké masy.

david9690
12. ledna

Musím říct, že mě to velmi zaujalo. Není to úplně WOW kniha, ale po přečtení to nutí člověka přemýšlet a musím říct že je to opravdu dobře napsáno. Oceňuji nápad, kdy se na období života jedné rodiny dívají 4 členové (babička, dcera, zeť, a přivdaná manželka dcery a zetě) svým pohledem, každá osoba má své touhy a sny, každý z nich je svým způsobem vyjímečný a pro okolí těžko přijatelný a musí se po svém vypořádat se svými odlišnostmi a hlavně musí nějak komunikovat se svými nejbližšími, což se ukazuje jako nejtěžší. Asi nejsympatičtější mi byla Kaarina, moc se mi ale líbí, že to není "černo-bíle" a v každém je něco dobrého, každý má i nějaké své stinné stránky, chyby a problémy, které musí řešit a vypořádat se s nimi. Doporučuji k přečtení.

Janadvorackova
02. ledna

Skvělá sonda do života několika generací jedné rodiny.
Poutavě napsaná, spíš smutná.
Zajímavá kompozice - a to tohle slovo fakt moc nepoužívám :). Zkrátka jako byste několik příběhů vyprávěli naráz, ale dokud neskončíte, nepoznáte všechno. Hlavně následky...

Čumím jak péro z gauče :).

aralka
14.12.2019

Tady u té knihy jsem si uvědomila, že hodně záleží na tom, v jakém období konkrétní knihu čtete a hlavně, jaká kniha předcházela čtení ... to se pak odrazí i na celkovém pocitu, pokud bych před touto knihou nečetla famozní knížku Osamělost prvočísel, tak bych byla nadšená, jak autor dokázal pomocí čtyř příběhů rodinných příslušníků vystihnout pocity osamění uprostřed rodiny a neschopnost komunikace mezi nimi... nicméně Osamělost prvočísel byla kniha tak silná a tak mě chytila za srdce, že podvědomě jsem stále srovnávala a musím říct, že kniha Čtyřcestí z tohoto souboje vyšla jako poražená... jinak jde ale o kvalitní čtení a hodnotím nadprůměrně :-)

85098211
31.10.2019

Strhující kniha, která se čte v podstatě sama. Všechny čtyři osudy byly svým způsobem fascinující, mně osobně se nejvíc líbila Maria a potom až Kaarina. I když nechci být nespravedlivá, protože i životy ostatních byly navýsost zajímavé. Jen jsem ze začátku měla problémy s orientací při střídání různých časových rovin. Co jsem ale nechápala, byla ta absence komunikace uvnitř rodiny - vždyť to mohlo mnohé nejen ulehčit, ale možná dokonce i změnit celou budoucnost všech zúčastněných... Určitě se jedná o knihu, která není pro každého, já jsem si ji však užila a hned tak na ni nezapomenu.

Maanna
14.10.2019

Mám ráda příběhy zachycující osudy postav po několik generací a střídání pohledů, navíc zde byli hrdinové opravdu zajímaví. Nejraději jsem měla Mariu, zajímavá mi přišla Lahja, Onniho mi bylo líto... Jinak je to taková hodně finská kniha o nedostatku komunikace a osamělosti. Hodně mě překvapila míra veřejného tlaku ještě po druhé světové válce, ať už v podobě mravnostní policie vstupující do soukromí lidí nebo předvolání jednotlivců farností, aby jim byla vytknuta malá pokora nebo jiný "závažný prohřešek" vedoucí k vyčlenění ze společnosti. Jen byla někdy kniha až moc útržkovitá, postavy jsou zachyceny vždy jen v nějakém okamžiku a pak je na několik let opustíme. Vzhledem k tomu, že příběhy jednotlivých postav šly postupně po sobě, měla jsem někdy problém si události uspořádat, asi by mi pomohly trochu častější náznaky/odkazy v textu. Ujasňovat si časové souvislosti v seznamu kapitol mě moc nebavilo.

Ronny
26.06.2019

Váhala jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale nakonec přece jenom úplně nej nej to nebylo. Nicméně je to hluboká a krásná kniha překvapivě napsaná mužem, jako jeho románový debut.
Čtenářských recenzí je k tomu napsáno dost, je zbytečné něco opakovat.
Tak za mně jeden z úryvků, který mne oslovil:

"Tenhle pokoj si Onni vybral hned, jak byl dům dokončený. Lahja spala na opačném konci domu, Anna v pokojíku na půdě a další dvě děti někde mezi nimi. Párkrát Onniho prosila, aby se přestěhoval k ní, ale tam by se prý oba nevešli a jeden druhému by rušili spaní.
Matka už nevyšla do poschodí a uzavřela se do samoty v přízemí. Zavinula se jako kukla.
Zanedlouho všichni žili každý ve svém pokoji za zavřenými dveřmi a dávali si pozor, aby se navzájem neobtěžovali. Obrovský dům se naplnil tichem a zdvořilou pozorností, kdy se pootevřené dveře pro jistotu potichu přibouchávaly, aby jeden nerušil klid druhého.
Nakonec každý seděl na kraji své postele, naslouchal opatrným pohybům ostatních a čekal, jestli se za ním někdo zastaví. Třeba by se posadil na kraj postele a zeptal se, jaký byl den. Ale nikdy nikdo nepřišel, nikdy se nikdo nezeptal, všichni byli vězni zavřených, přibouchnutých dveří bez zámků."

Márinka
25.04.2019

Problémem člověka je, že veškeré události, ať už dějinné či osobní, vidí pouze z jednoho, subjektivního pohledu. Literatura nám dává umožňuje prožít jednu a tutéž situaci očima více osob různých generací. A tím nám dává příležitost zamyslet se nad vlastním životem. „Já právě prožívám to a to a cítím se tak a tak. Co když ale člověk naproti mně to vnímá jinak?“
Jak v reálném životě zjistíme názor, pocity jiných? Budeme o nich hovořit. Jak se můžeme přiblížit ke svým snům? Svěříme se. Ale to je velmi těžké. Nedokázali to ani literární hrdinové Čtyřcestí.
Skvělá kniha, která mě svými popisy dřevěného městečka, přírody či saunování opět vrátila na cestu do Merikarvie, kde jsme si užily horké páry na břehu studeného mořského zálivu. Doporučuji všem, kdo mají rádi románové kroniky.

1

Štítky

finská literatura

Autor a jeho další knihy

Tommi Kinnunen
finská, 1973

Kniha Čtyřcestí je v

Právě čtených4x
Přečtených92x
Čtenářské výzvě28x
Doporučených10x
Knihotéce36x
Chystám se číst104x
Chci si koupit18x