Tommi Kinnunen

finská, 1973

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Čtyřcestí
Čtyřcestí
Vystrkov
Vystrkov

Nové komentáře u autorových knih

Vystrkov Vystrkov

„Čtyřcestí, které předchází této knize, jsem nečetla, takže jsem zpočátku trochu tápala v pletivu rodinných vztahů, tím spíše, že děj je vyprávěn v různých časových úsecích. Postupně se ale osudy jednotlivých postav vynořují jasněji, s důrazem na porozumění, přijetí a hlavně na rodinnou sounáležitost, to vše napsáno velice citlivě, s velkým pochopením pro lidské slabosti a touhy.“... celý text
— IvaKo

Čtyřcestí Čtyřcestí

„Poslouchala jsem jako audioverzi v podání skvělé Simony Postlerové. Myslela jsem si, že budu mít poslechnuto za pár dní, ale tato kniha se asi musí vychutnat více, nelze ji slupnout jako jednohubku. Skvělý, pomalu se táhnoucí příběh jedné finské rodiny, z pohledu několika osob . A že to nebyly zrovna jednoduché osudy. Z knihy jsem přímo cítila jakési napětí, nevyřčené křivdy, skrývané pocity. A na druhé straně i sílu a odhodlání. Kniha si plyne svým tempem, určitě tak nečekejte velké akce, klasické zápletky. Jen se nechte unášet jejím poklidným tempem a pak dostanete zajímavý obraz lidského soužití.“... celý text
— Miretti

Vystrkov Vystrkov

„Vystrkov je v podstatě doplnění románu Čtyřcestí , komu se líbil , ví do čeho jde a bude spokojený. Čtyřcestí jsem četla, už dávno, takže jsem si děj pamatovala spíše pocitově a okrajově, ale na pochopení této knihy to nemělo vliv. Děj je ze začátku dost roztříštěný a chaotický, skládá z různých směrů a dohromady tvoří příběh jedné rodiny a jejích dvou hlavních hrdinů slepé dívky, a chlapce, který nezapadá. Kniha je napsána v různých časových liniích, ale díky jménům se čtenář rychle orientuje. Není zde strhující děj plný zvratů, ale je naplněn rodičovskou láskou. Kniha je melancholická, je z ní cítit atmosféra chladu, tmy, strachu, osamění, nepochopení, odlišnosti, smutku, hledání, ale je tu cítit i naděje a touha bojovat. Příběh přináší trochu naděje a mnohem více zklamání , trochu radostí, ale více smutku a hořkosti. Určitě nebude pro každého. Ale za mě je krásnou ukázkou finské literatury a finské historie i současnosti.“... celý text
— Danago

Vystrkov Vystrkov

„Když porovnám knihu Vystrkov a předchozí autorovu knihu Čtyřcestí, tak musím říct, že mě druhý díl zaujal už rozhodně méně než první a také se mi čtení této knihy někdy trochu táhlo a občas jsem se musel i trošku překonávat, abych byl trpělivý a dočetl to až do konce. Sledovat další osudy členů velké finské rodiny, s nimiž se už čtenář seznámil ve Čtyřcestí, bylo celkem zajímavé a líbilo se mi, že autor zde zachovává určitou kontinualitu v příběhu a charakteristikách jednotlivých postav, na druhou stranu jsem se občas docela ztrácel v čase a prostoru (zvláště když se popisované události různě přeskakovaly a zase vracely zpět a já jsem vlastně nevěděl kdy se co odehrává - chyběla mi tady jasnější linearita nebo popř. nějaké vodítko pro zasazení děje v časoprostoru), úplně jsem se neorientoval ani v zamotaných rodinných vazbách a často jsem si nějak nedokázal udělat přesný obraz o kom se vlastně mluví a do které rodinné větve daná osoba patří. Postava nevidomé Heleny byla zajímavá, velmi jsem obdivoval její odhodlání a nezlomné úsilí vypořádat se se svým problémem, být nezávislá a soběstačná. Líbily se mi kapitoly popisující příběh z jejího pohledu a mít možnost sledovat "co se jí honí hlavou" bylo fascinující. Naproti tomu postava Tuomase mi nesedla, nedokázal jsem si k němu najít vztah, chápat jeho názory a byl pro mě takovou osobou z úplně cizího vesmíru. Zkrátka mám tak trochu rozporuplné pocity, jak vlastně tuhle knihu hodnotit. Přečetl jsem ji v rámci výzvy - 15. Kniha, s méně než 22 hodnoceními na Databázi knih - omlouvám se všem ostatním, ale jsem právě oním 22 hodnotícím a tím tedy jsem ji vyřadil pro případné další čtenáře.“... celý text
— david9690

Vystrkov Vystrkov

„Kniha se mi moc líbila, četla jsem i předchozí Kinnunenovu knihu Čtyřcestí, a tak pro mě bylo trošku snazší orientovat se v rodině a v rodinných historkách z minulosti, na které se celkem často odkazovalo. Co se mi zdá velmi příhodné, je zvolený styl obrázků na obálky Kinnunenovych knih podle Edvarda Muncha...to je úplný Munchův "Výkřik". Kniha působila velmi melancholickým dojmem, pocit nedostatku světla, chladu, opuštěnosti, osamění, nepochopení, jinakosti, tápání apod. byl pro mě až hmatatelný. Musím citovat úryvek, který mě hodně oslovil ...."chtěla bych říct, že život není nekonečný boj ze dne na den a zítřek není kopie včerejška. Jsou dny dobré a špatné. Je potřeba oboje poznat a oddělovat stejně jako dny všední a sváteční. Nikdy se nesnaž být nějaký protože to někdo chce. Musíš se zavděčit jen sám sobě, ne jiným. A pamatuj, že i když nejsou všechny příběhy vždycky love story nejsou ani nevydařené."“... celý text
— kaja77

Přejít na knížky autora