Baroni z Větrova
Jiří Hanibal
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/395600/bmid_baroni-z-vetrova-ppf-395600.jpg
3
35
17
Po Bílé hoře prochází české země násilným obracením na katolickou víru. Vichr dějinných změn dorazí i na zapadlá hrádek Větrov. Místní baron se v zájmu rodiny zřekne tradic svých předků, čímž vzniká rozkol s jeho synem. Ten odchází studovat lékařství do Prahy. Zde navozuje nová přátelství, ale také odhaluje odkaz mistra Jana Jesénia. Konflikt s církví i vlastním svědomím je nevyhnutelný…... celý text
Přidat komentář
Pribeh samotny nic moc, ale udalosti odehravajici se na pozadi me „donutily“ knizku docist. Historie nacpana do 200 stran, skoda ze to neslo napsat jinak. Druha hvezda je za obalku ;-)
Téma, které jsem si rád zopakoval. Forma příjemná, ale mně z neznámého důvodu zkrácená. Občas se v kapitole neudálo nic a následně v odstavci dvě protichůdné situace. Občas autor popletl kdo s kým hovoří. Jakmile se schylovalo k tragédii, vše bylo ihned napraveno, což je asi důvod, že mám z příběhu dobrý pocit, ale rychle na něj zapomenu.
O příběhu se vyjadřovat nebudu, řada z mých myšlenek zde byla již stejně řečena. Přidám jen poznámku, že tato kniha by potřebovala schopného editora a korektora jako sůl.
Hodnocení ovlivnila moc pěkně provedená obálka. S obsahem knihy už to bylo horší. Příběh bez energie ....
Pan Hanibal si dal za úkol napsat něco z doby kolem Bílé Hory, a to splnil. Jenže celá kniha je velmi povrchní. Události jsou líčeny jen tak zběžně, během jedné stránky se situace bez nějakých větších psychologických rozborů docela změní, prostě to není dobré. O této době je literatury dost, a myslím, že Baroni z Větrova ničím nepřispěli. Je to hodně prostinké až naivní. Docela přesně to vystihl přede mnou Laepus.
Jen dvě. A to rozhodně nejsem příliš krutý, spíš naopak. Bohužel ta kniha má snad jen dva silnější momenty (Eliščino těhotenství a tajnou pitvu), které ale dohromady zaberou asi tak 10 stránek maximálně, jinak je to balast, šeď a nuda, ve které se neděje lautr nic. Autor se snažil do knihy dostat úplně všechno - od Jindřicha Navarrského a kardinála Richelieu, přes Rudolfa II., Rabbi Löwa, Matyáše, Žerotína, Thurna až ke Komenskému, Valdštejnovi, Hollarovi nebo Škrétovi. Ale nemá to v té knize žádný relevantní význam k ději pánů z Větrova. Přijde mi to jen jako kombinace nudného příběhu chudého šlechtického dvora s "románovou" učebnicí třicetileté války. Bohužel i ta rovina učebnice má povážlivé trhliny, když se dozvíme, že Fridrich Falcký byl Jindřich nebo že už v té době byly na Karlově mostě barokní sochy. O schematičnosti postav je asi zbytečné psát - je hodně laciné, jak autor některým evidentně nadržuje (hlavní hrdina je Žerotín) a je schopen u nich omluvit cokoli a k jiným je příkrý takřka bezdůvodně.
Myslím si, že já bezdůvodně příkrý nejsem. Kdybych to shrnul do jedné věty: "Je to prostě o ničem." Je mi líto, ale je to tak, tato kniha zkrátka nezůstane v mé knihovně mezi historickými romány ani o minutu déle.
A proč vlastně ty dvě hvězdy? Ani nevím, snad ze sentimentu. Mám rád historii (vlastně mě i docela živí...) a něco nového jsem si odsud přece jen možná odnesl.
Nelíbilo, odloženo: těšila jsem se na pěkný historický román z doby před- (první polovina knihy, od smrti Rudolfa II.) a po-bělohorské. Dostalo se mi nekonečných soupisek jmen ze stavu panovnického, šlechtického, rytířského, panského a bez jakéhokoli stavu a událostí více či méně známých. Chybělo tomu jakékoli pojivo, právě románový obsah, neb samotný příběh pánů z Větrova byl chabý a nicotný. Autor se mohl - a měl - více rozmáchnout, protože takto jsem nezdolala ani těch popsaných 220 stran a s nechutí jsem odložila jako nečtivé a zbytečné dílo. Navíc na těch málo stranách bylo nevídaně chyb a překlepů, včetně ovšem neomluvitelných faktografických: např. když se poprvé hovořilo o Fridrichu Falckém, udělal se z něj Jindřich Falcký (někdo chtěl asi křestní jméno počeštit, jenže si spletl Bedřicha s Jindřichem, ovšem zásadně nemohu dodat "to se stává", v takové knize je to neomluvitelné).
Výborný historický román, který se odherává na konci života císaře Rudolfa II. a jeho následovníků. Zachycena je doba porážky na Bílé hoře i pobělohorské pronásledování nekatolíků a to očima nižšího šlechitce, baroma Hynka z Větrova, který z praktických důvodů změnil svou víru, ale uvnitř byl stále evangelík. I toho důvodu se na jeho panství mihnou zajímavé osobnosti jako např. Jan Amos Komenský přo své cestě do ciziny. Kniha je velice čtivá, některé pasáže jsou spíše zkratkovité, mohly by být delší, velice dobře se to čte.
Druhý pohled na tuto dobu je ze strany velice důležitého a váženého Karla ze Žerotína, který stál v čele Moravské šlechty, odešel na čas i do ciziny, ale opět se vrátil a umírá zklamán z celkového vývoje situace.
Mezi hlavní postavy patří Hynkům syn Tomáš, který je druhorozený, majetek dědit nebude, a tak se dostává na studia medicíny do Prahy. Zde studuje až po době Jana Jesenia a jeho slavné pitvy člověka, ale i tak je vyprávění velice zajímavé.
Konec je velice temný a pesimistický, autor se drží historických reálií, takže na čtenáře dýchne tak trochu beznaděj, ale taková to prostě byla doma. Napřed vás potkal zápas o víru, a pak o život.
Mám romány pana spisovatele ráda, ale tento se mi moc nelíbil. Trochu páté přes deváté. A v druhé polovině to byl spíš milostný příběh, než příběh z doby temna. Ale epilog byl skvělý.
Lidské příběhy na pozadí skutečných historických událostí...to je knížka, která mě vždy potěší. První od pana Hanibala, určitě si od něho přečtu i nějakou další.
Hezky sestavený příběh v těžké době Temna. (A.J.)
Vlastně první (co čtu), který, po smrti císaře Rudolfa II., zahrnuje církevní a mocenskou chtivost z evropského pohledu vzájemných vazeb. Spojit pána Karla z Žerotína (majitele panství na Moravě, kde historických zmínek
v románovém ražení je pomálu) s francouzským králem Jindřichem IV. (stoupencem hugenotů, hned pak katolíků a znovu nanovo, manžela Královny Margot dcery Kat. Medicci) je úžasné, což znalosti z knižních románů jen přikrášluje představivost. Nedávná naše návštěva na zámku Lednice, jenž chce rodina L. stále vrátit do svého rodového majetku, který se může honosit nádherou nejen interiéru, ale i zahrad, zde v tomto knižním díle ozřejmuje, jak rod Lichtenštejnů, ( dodnes jedna z nejbohatších šlechtických rodin; anglická královna je v žebříčku o dost níž na patnáctém místě), ke svému dalšímu bohatství přišel. Jedním ze zdrojů bylo postavení zemského správce v dobách konfiskace majetku šlechty protestantského vyznání. (Staň se katolíkem a můžeš zůstat. Když ne, pak vyhnanství .;
i J.A.Komenský - doba Temna).
Citace:" Císař Ferdinand se postará aby ty nádherné zámky nezůstaly bez panstva, , zve do země cizí rody, láká je na dary z majetku těch, kteří je opustili. "
"Válka se převálcovala Evropou od severu k jihu... Vojevůdcům s královskou korunou či bez ní se líbila, pro ty měla příchuť slávy, pro ty ostatní měla jen krev, bídu, hlad a utrpení. Nakonec došlo i na ty první. Starého švédského válečníka, krále Gustava Adolfa, dohnala smrtka u Lutzenu... A jeho dávného soka a soupeře Albrechta z Valdštejna, opředeného gloriolou neporazitelnosti ...propíchl oblečeného jen v noční košili kordem kapitán jeho vlastní armády Deveroux."
Neotřelý informační pohled na naší historii formou románu.
Hezký.
Je to taková učebnice dějepisu pro základní školy ilustrovaná na příběhu. Do větších hloubek, ať už historických nebo psychologických, kniha opravdu nezachází, zato se v ní mihnou snad všechny významné postavy dané doby. Navíc, jak už bylo zmíněno, chtělo by to lepší práci editora. Vedle historických nesrovnalostí tu byly i věty, které úplně nedávaly smysl, a zaměňování jmen (Klárka x Katka, Blažena x Barbora) A nejvíc mě dostalo pasování Hynka z Větrova do šlechtického stavu - Žerotín se zmíní, aby ho Hynek někdy brzy navštívil, že má pro něj překvapení, ale nedomluví si konkrétní datum. On tedy nechce návštěvu dlouho odkládat a brzy vyjede a je u Žerotína Matyášem pasován. To tam král celou dobu čekal?
Pro snazší učení dějepisu to není špatné, ale jinak to tedy velká díra do světa nebyla.
Na této knize je vidět, jak těžké je napsat historický román, a že nelze spolupracovat s každým editorem - a tady na této snadno čitelné knize byla editorská práce prostě odfláknutá. Postavy často něco udělaly, aby se v následující kapitole vrátily k onomu činu a vykonaly jej jinak (nejhůř stravitelná je asi ne-emigrace a ne-konverze Tomášova).
Špatně se také překousává autorova představa k náboženství: i dnes věřící člověk má náboženství na jednom z prvních míst v žebříčku hodnot, tím spíše pak v období třicetileté války. V té době prostě neexistovalo, aby někdo nejezdil do kostela. V období třicetileté války byla společnost naprosto náboženská. Aby baron tvrdil, že je jeho soukromá věc, jaké náboženství vyznává - to je výdobytek postmoderní doby.
Současně některé reálie jsou padlé na hlavu, například fakt, že Hynek si četl "nějakou knížku", aby pak Tomáš zjistil, že je to Bible Kralická. Kolik jiných knih (kromě Bible a modlitebních) asi v té době doma měli?
A takových rušivých elementů je tahle celkem odpočinková kniha plná. Škoda.
Hezké zopakování úseku z české historie, líbilo se mně střídání kapitol ze života Hynka z Větrova a z dění v celé zemi.
Knížka se mi líbila, byl to znovu hodnotný i zábavný výlet do české historie. Mám tyto okénka do české historie moc ráda a na nemnoho stranách tohoto románu jsem se i poučila a zabavila. Udělejte si i vy knižní výlet na hrádek Větrov a poznejte jeho obyvatele !
Štítky knihy
16. století Čechy pobělohorská doba Fridrich Falcký (zimní král), 1596-1632 rekatolizace historické romány
Autorovy další knížky
| 2006 |  S pečetí viny |
| 2014 | Kat lidumil |
| 2017 |  Mrazné květy na skle |
| 2013 | Neklidná duše Evy z Rožmberka |
| 2008 | Velmož tří králů |
Kniha Baroni z Větrova je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 46x |
| Čtenářské výzvě | 10x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 76x |
| Chystám se číst | 39x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 3x |
Nalákala mě obálka. Ale příběh je dost průměrný, míst až poměrně nudný, charaktery to samé a nezanechalo to ve mě žádný dojem.