Lotuska96 komentáře u knih
Musím se přiznat, že jsem od knihy čekala daleko víc... S Michaelou jsem slyšela pár rozhovorů a hodně mě zaujalo téma knihy a to, jak o ní mluvila - proto jsem měla asi velká očekávání...
Grafické zpracování knihy se mi moc líbilo. Uvítala jsem krátké kapitoly - vlastně jen takové postřehy ze života k zamyšlení. Pár myšlenek mě opravdu oslovilo a měla jsem pocit sounáležitosti.
Ale celkově mám z knihy pocit, že nešla tolik do hloubky, jak jsem čekala a jak bych si přála.
Moc se mi líbilo téma knihy. Nikdy není pozdě jít za svým snem. A přesto, že se nám může v jedné chvíli zdát, že se nám hroutí celý svět, možná je to jen impuls pro změnu. A změna je život! :)
Za mě velké zklamání. Trilogii Divergence miluju, ale z téhle knížky nemám pocit, že bych se dozvěděla něco nového... Působilo to na mě jako takový výtah z předchozích knih.
Další super knížka od Hoover. Přečteno jako oddechovka během pár dní :)
Nejsem asi cílový čtenář paní Třeštíkové, ale její knihy si občas ze zvědavosti přečtu (přece jen její tituly se vždy drží dlouho na žebříčku nejprodávanějších a nejčtenějších knih). A musím říct, že "Kde jsi, když nejsi" mě zasáhla hodně. Líbilo se mi netradiční řazení kapitol, zajímavá byla i kapitola od Marka a celkově to téma mi přišlo uchopené velmi dobře. A teda to oslovení "štěně", ve mně vzbuzuje hodně negativních emocí... Máte to někdo taky tak?
Nejprve jsem měla problémy se do knihy začít. Pak mě ale začaly zajímat osudy jednotlivých postav. Oceňuji zasazení děje do originálního prostředí. Celkově jsem spokojená, ale s knihou Kde zpívají raci bych to radši nesrovnávala :D
Za mě naprosto skvělá kniha. Moc jsem hlavní hrdince fandila, aby se dokázala vymanit z vlivu matky a aby dokázala upřednostnit sama sebe...
Příběh to byl zajímavý, ale pro mě to byla jedna ze slabších knih od autorky.
Knížka splnila to, co jsem od ní čekala. Nenáročný děj, kdy v podstatě od začátku víte, jak příběh skončí, ale i taková knížka je občas potřeba.
Přišlo mi to stylem jak od Julie Caplin (ale s barvitějšími erotickými scénami).
Tahle kniha je hodně ojedinělá. Tak depresivní a beznadějná. Plná bolesti, strachu a osamělosti, nepochopení... Člověk pořád doufá, že bude mít happyend, ale život není pohádka.
Miluju, když v knihovně vezmu namátkou nějakou knihu a ta je takhle dobrá!
Příběh mě zaujal a vyděsil zároveň. Oceňuji, že autor vylíčil tuto dobu zas z jiného pohledu postav.
Tahle kniha je prostě skvělá! První a druhý příběh mě naprosto pohltily a budou mnou rezonovat ještě chvíli. Třetí část byla za mě nejslabší, ale celkově kniha předčila moje očekávání.
Od autora jsem četla již několik knížek a pravděpodobně jeho styl není úplně pro mě... Nicméně musím říct, že tento titul mě oslovil asi nejvíce ze všech. Téma nevyřešené minulosti, kterou si neseme i do budoucnosti, mi přišlo zajímavé a k zamyšlení.
(SPOILER) Nápad knihy mi přišel zajímavý, ale rozuzlení pro mě bylo nepřesvědčivé a nepravděpodobné...
Od knihy jsem měla velké očekávání z grafického hlediska. Některé stránky byly opravdu překrásné, ale často mě rušilo pozadí linek/čtverečků, které "přeškrtávaly" text a čitelnost tak byla náročná. Vadilo mi taky tyrkysové písmo - když nebylo tučné, nebylo čitelné. Mrzí mě, že se nepodařilo vychytat tyto drobnosti, když se grafice věnovalo tolik práce.
Co se týče obsahu, tak pro mě tam bylo až moc popisu členů rodiny a málo devadesátkové nálady. Myslím si, že šlo z tématu 90. let vytěžit v tomto ohledu více a čtenáře by to více zaujalo. Kladně hodnotím, že i přesto jsem našla pár momentů, kdy jsem se s autorkou mohla ztotožnit a vzpomněla jsem si na svoje babičky a prázdniny u nich.
Musím se přiznat, že jsem nečetla anotaci, takže jsem byla překvapená, že to není detektivka. Ovšem nápad s přístavním městem byl zajímavý a zaujala mě myšlenka, co je mezi životem a smrtí. I tak bych byla radši, kdyby autoři dál psali krimi knihy, ve kterých jsou fakt excelentní... :)
Terezu jsem zaregistrovala díky Kovymu a jejich podcastu Linka, takže když jsem náhodu narazila v knihovně na její knížku, tak jsem po ní bez váhání sáhla. Nejdřív jsem ani nevěděla, že je to autobiografie (celou dobu jsem si myslela, že T. vymýšlí své příběhy).
Knížka mě bavila, ale asi to bylo tím, že jsem T. "znala" a taky proto, že jsem byla na Erasmu v Norsku. Takže jsem si ráda zavzpomínala na Friday's tacos, pizzu Grandiosa, obchody Joker (i když preferuji Kiwi :D ).
Nemyslím si, že by Tereza byla rozmazlená a bez osobního příběhu, jak tady někteří píší, ale určitě kniha není pro každého (spíš bych řekla, že se bude líbit jen úzkému kruhu čtenářů). Celkově mi přijde inspirativní, že Tereza dokázala tak hodně cestovat a snažila se najít práci v Norsku - i když to určitě nebylo lehké. Je sympatické, že se podělila i o nezdary na svojí pohádkové cestě.
Rozhodně nejsem cílová skupina a po knížce jsem v knihovně sáhla ze zvědavosti, jak vlastně paní Pawlowská píše. Očekávala jsem, že kniha bude vtipná a oddechová. Kniha mě ale nebavila. Ani jednou jsem se nezasmála a příběhy pro mě byly často bez pointy...