LordSnape komentáře u knih

Okko u mě zabodovalo, že se se odehrává v japonském prostředí i se všemi náležitostmi. Kresba moc pěkná. Démoni super, jen tímto bohužel výčet kladů smutně končí. Pořád mám takový špatný pocit, že se v celém sešitě vlastně nic pořádného nestalo i když anotace zněla zcela opačně.

2 17.01.2018

Typická kresba Maxe Andersona se ve Vykopávce určitě zapřít nedá. Škoda jen, že se nedostavily jen nějaké nosné nápady, které by kresbu držely pohromadě. Prakticky všechny povídky jdou odnikud nikam a je to veliká škoda. Humoru, ba ani toho černého, se čtenář taky nedočká.

1 17.01.2018

Jak jsem se na tuhle knihu těšil, tak mě i zklamala. Výběr pohádek byl fajn, ale jejich výklad místy dosti o ničem a dle mě i docela mimo. Je zajímavé, co vše v tom autorka vidí. U pohádky Železná kamna jsem měl pak i srovnání s výkladem od německého kolegy Röhra, který dle ní napsal knihu o narcismu. V podstatě by šlo celou publikaci proškrtat a nechat vždy jen pohádku a poslední tři věty, protože i tak by čtenář o nic nepřišel.

2 17.01.2018

Horší jak Zkouška ohněm. Čtenář se nedočká žádného zvratu ani překvapení. Skoro nic se tam neděje. Historická linka z minulosti, co se zaobírá Inky, je vážně trapná a dalo se z ní vytřískat mnohem víc. Konec trochu zvednul laťku, ale jinak je Zapadající slunce jen dalším trapným tahákem peněz z kapes fanoušků AC.

2 07.01.2018

Harley jako postava je pořád super, jen ty její příhody jsou takové nevyrovnané a místy vážně o ničem. Dobrodružství s Power Girl bylo dobré a z celé knihy asi nejlepší. Kresba opět fajn. Bohužel se mi nelíbil hranatý styl, který pak kreslíři nasadili v případě vpádu na Comic-Con. Komiks místy pobaví, ale není to žádný zázrak. Nějaká hlubší příběhová linka by mu opravdu prospěla. Ostatně, to samé jsem již psal u prvního dílu.

1 07.01.2018

Tenhle omnibus je taková všehochuť a nabízí porci různorodých příběhů. Nevýhodou pro čtenáře může být, že některé volně navazují na Vyslance a zabijáky. Každopádně tahounem jsou určitě opět Jango Fett a Aurra Sing. Kratičké příběhy na konci od Halla s postavami známých z 1. a 2. epizody jsou už jen takovou perličkou. Jako fanoušek SW univerza jsem spokojen. Pro jiné to ale bude jen ztráta času.

2 29.10.2017

I když je problematika opět vysvětlena bibliopedagogicky na pohádce a Röhr nastíní možnosti léčby hraniční poruchy, tak musím říci, že se mi to třeba oproti narcismu četlo podstatně hůře. A to i při tak málo stranách. Chybělo mi pak nějaké další vysvětlení okolností vzniku a trochu úskalí při léčbě, když je dnes už prakticky tak rozšířená a devastující. Každopádně i tak podnětná kniha i když ne tolik, jako jiné od tohoto autora.

4 29.10.2017

Opět skvělá edice Spektrum a další super Röhr. Narcistní poruchu osobnosti vysvětluje na příkladu Grimmovské pohádky o princi v železných kamnech a opět to funguje skvěle. Něco málo jsem o tom věděl už předtím, ale nikdy by mi nedošlo, jak je to strašné, kde se nachází jádro problému a jak moc dotyční musí vnitřně trpět. Kniha je pak určitě užitečná i tím, že obsahuje spoustu inspirativních citátů a odkazů na jiná díla, a to nejen psychologického ranku.

4 29.10.2017

Tak tohle byl ultimátní masakr. Vzducholodě, výbuchy, Popelka jako James Bond a na konci bych přísahal, že je všem dnům konec... Fakt jsem nemohl popadnout dech.

1 29.10.2017

Z tohodle dílu tak nadšený nejsem. Je mi jasné, že ti, co žerou Mucholapa, budou v sedmým nebi, ale mě více bavilo vysvětlení osudu Křivopřísežného rytíře. V ději se posunem o veliký kus dál, v Domovině se udělá trochu bordel, ale to je tak všechno. Navíc narozeninový příběh uprostřed s kresbou od Alexoviche mi vůbec nesedl svým infantilním pojetím. Jako by to přilétlo z disneyovky. Každopádně se už moc těším, jak vše do sebe konečně zapadne.

1 29.10.2017

Sympatický gamebook, který bohužel trpí několika neduhy. Tím prvním jsou určitě chyby v textu a některé až příliš rozsáhlé věty, které by chtěly rozpojit. Pak je tady samozřejmě sazba a přizpůsobení textu na stránku, kdy číslo k právě odkazovanému odstavci najdeme na konci stránky, zatímco text až na další. Tohle by přeci jenom vyřešil pořádný korektor (pak i typograf), což by tištěné knize určitě prospělo. Pak zde máme hlavní příběh, který je prostě kýčem opravdu velikým a jak budete postupně poznávat svého tajemného protivníka, je to jen další klasické RPG ordinary story. Systém kouzel by potřeboval vylepšit a ne že si vyberu čtyři na začátku hry a pak doufám, že mi kniha v průběhu hry nabídne nějaké využít na mé cestě. Chce to více možností, jak je zapojit do hry, třeba jen na úkor jejich počtu.

Na druhou stranu musím pochválit atmosféru. Ta je opravdu parádní. Dýchlo na mě starý dobrý Fighting Fantasy, což je určitě plus. Paramský hvozd není nic pro mlíčňáky. Kniha je docela hardcore. Hned jako prvního protivníka jsem měl tři lapky najednou, což mě zkriplilo na celou dobu hraní. Samotný systém, kromě kouzel, je vážně vyvážený a dobře se hraje. Více klást důraz na štěstí a critical se určitě vyplatí. Bavilo mě to. A tím myslím, že jsem rozehrál první část a pak přes všechno to prozkoumávání a drcení protivníků málem zapomněl jít spát. V závěru je na výběr docela dost možností, ale já jsem nějakým záhadným způsobem nakonec byl za toho zlého a hádejte co... Muhaha. Příště, poučen první cestou, zkusím tentokrát všechny zachránit. Jako prvotina, a s přihlédnutím k tomu, že autor nepíše na PC, ale vše dělá pěkně ručně a postaru, musím dodat, že Stíny paramského hvozdu jsou krásným zjevením a přeji, ať jsou další díly lepší a lepší.

3 29.10.2017

Maximálně o třídu lepší, než první svazek. Ale ne o moc. Chvílemi jsem se ztrácel a byl ze čtení unavený. Kresba je hezká, ale je zde na můj vkus až moc popisů na úkor dialogů. Těch je dokonce tolik, že místy prostě postavy nemohou ani vyniknout. Zas na druhou stranu je to docela potřeba, páč samotný příběh je docela zamotaný a při matném vzpomínání na věci z předchozího omnibusu docela nápor na palici. Tentokrát mě však docela překvapilo a vlastně i rozesmálo, jak bychom měli číst právě o historii Jediů, namísto toho se však dozvíme více o Sithech, jejich historii a přeběhlících k Temné straně síly. Každopádně pro mě je to určitě plus.

1 29.10.2017

Je pravda, že první příběhy vztahující se ke Skryté hrozbě nejsou zrovna nic valného, ale rozhodně to vynahrazuje příběh Sharada Hetta a super záporačka Aurra Sing, která se mi vážně zaryla pod kůži. Opět platí ohrané pravidlo, že ze všeho nejvíce táhne Temná strana síly a další záporáci jako Jango Fett, než nějaké dobrodiní Ki-Adi-Mundiho nebo dalších Jediů.

3 29.10.2017

Podobně jako R. E. Howard vsadil na svého hlavního hrdinu, kterého umístil do sword and sorcery světa, tak nějak podobně přemýšlela zřejmě i Zuzka Hartmanová. Její povídky se odehrávají v epickém, rozsáhlém světě, který má svoji historii, jazykové rozmanitosti i dvě znepřátelené magické frakce. Hlavní hrdinka Nix je naprosto super. Její minotauří souputník Toghar taky i když jej bylo pomálu. Hlavní postava je však suprově vykreslená, navíc je neskutečně sexy a její podstata, tedy to, čím je, už z principu čtenáře láká k jejímu poznání. Autorka si dává záležet na fungování Accadu, ale v podstatě je to právě Nix, kdo táhne celou knížku. Co se týče zápletek, tak ty jsou prostě detektivní, akorát se při nich dozvíme něco málo o historii určitých částí či minulosti hrdinky. Nemůžu říct, že bych se nějak nudil. Kniha je dobře napsaná, děj odsýpá a vlastně jediné, co jsem po celou dobu čtení postrádal, byl nějaký větší konflikt či výraznější oponent a záporák, který by už do tak dobře propracovaného světa určitě přinesl i nové motivy a zápletky. Z toho nejlepšího musím určitě vyjmenovat hned první povídku Mrtvá čarodějka a pak titulní věc Noční labuť. Na druhou stranu mě moc nebavila vycpávka v podobě věci jako Nevzdoruj mi!. Ale bavil jsem se. Při čtení se stihl bát i zamilovat. Jako debut více než slušná kniha.

3 15.10.2017

Nevím, jakým klíčem byl proveden výběr osobností, ale některé eseje se skutečně nedaly moc číst. Kniha ze začátku nadchne, protože ty nejzajímavější texty jsou hlavně v první polovině, zatímco v té druhé se to začne drobit. Nebudu se vyjadřovat ke všem textům, ale vypíchnu ty, co mě nejvíce oslovily, ať už dobrým či naopak špatným dojmem.

Líbila se mi hodně parafráze příběhu knihy Podvolení od Cyrila Höschla nebo dopis Markéty Pravdové, kde se autoři skutečně snažili. Pak tu bylo klasicky výborné zamyšlení od Josefa Šlerky, samotného strůjce projektu - Sedláčka či Filipa Kůžela nebo Šimona Pánka, což jsou určitě osobnosti, které mají co říct.

Na druhé straně mámě "celebritu" Vojtěcha Kotka, který by se radši nad ničím už zamýšlet neměl anebo by už vůbec raději neměl nic psát či katolického kněze Váchu, který hned v prvním odstavci úplně nesmyslně srovnává "cosi" s homosexualitou, kdy svým zpátečnickým a zkostnatělým názorem dále putuje vstříc své vizi budoucnosti. Pak jsou zde lidé jako Martin Jaroš či Bob Kartous, kteří jsou sice mladí a ambiciózní ve svém oboru, ale už nejsou schopni uchopit myšlenku a dát ji ve psané formě nějaký hlubší smysl a tak omílají, jak je to těžké zhodnotit či předvídat, kloužou po povrchu a spíše analyzují a kalkulují, když nic jiného už nemohou přinést. Hlavně, aby byl papír popsaný.

Rozporuplná kniha, na kterou jsem se moc těšil, ale nakonec musí zůstat jen u knihovní zápůjčky. Příště by se chtělo více zamyslet nad tím, jak se případní pozvaní hosté vyjadřují a až pak řešit samotné přizvání k dílu.

3 15.10.2017

Je to takový typický Manguel. Zamýšlí se a filosofuje. Tahle kniha funguje spíše jako katalyzátor jeho starších textů, tudíž je vhodná pro ty, kteří již od něj něco četli (aspoň Dějiny čtení) a jsou si jisti, že na jeho hru se slovy, přirovnání a čtenářské hloubání přistoupí. Těm se pak kniha odmění, ale ostatním čtenářům asi moc neřekne nebo jim bude připadat plochá či poněkud zmatená.

2 15.10.2017

Tak tohle byla neuvěřitelná jízda, o které jsem si až do samotného konce nebyl zcela jist, co si mám vlastně o ní myslet. Svým pojetím mi to připomnělo tvorbu Maxe Anderssona, ale myslím si, že Boucq jde místy až na brutální hranu absurdna a je mu to úplně šumák. Co se týče příběhu, tak hlavní postava je prostě divná. A to bez debat. Jeho rodina taky. Některé humorné perličky se zas ale opravdu povedly jako zranění Moucherotova syna při hraní si s masožravou kytkou, která pak za trest dostala náhubek! :-D Pak se mi líbil hodně příběh o zbloudilém želvoautě. Je tu toho opravdu hodně a ne každému to sedne. Člověk musí mít tu správnou náladu a kolikrát mu chvíli trvá, než se s komiksem trochu sžije. Každopádně jsem rád, že jsem jej aspoň takhle mohl přečíst. Na hlubší zkoumání nemám už odvahu. Na to mám přeci jen Jodorowskyho Incal a Metabarony.

3 15.10.2017

Ale jo, je vidět zlepšení a že putování Wonder Woman má svá úskalí. Vlastně ani nevím, co mě na tom tolika bavilo, ale myslím si, že hlavním tahounem je prostě výborně vykreslená hlavní hrdinka a její problémy i styl, jakým je řeší. Do toho trocha té mytologie, zápletky s chybějícím pánem Olympu. Kresba opět skvělá. Kupříkladu Hádes je nakreslený opravdu bezvadně.

4 15.10.2017

Ok, Jeníček je hodně tvrdá postava. Rýpání se ve Wolfiho minulosti bylo fajn a celkové přípravy na válku a možné scénáře, jak dobýt všedňácký svět mě bavily. Je vidět, že Willingham rád odhaluje postavy stojící v pozadí, aby je pak použil v dalších částech příběhu. Opět jsem si to vychutnal a chrochtám blahem, protože mě Mýty baví čím dál více.

1 15.10.2017

Totální pecka! Hledání ztraceného syna, následný návrat, plný bouřlivých emocí a zatnutý tipec nepříteli, který se z toho očividně vzpamatuje. To vše tam je! Konec jsem obrečel, protože tohle je přeci jen pohádka já doufal, že tak trochu i skončí tahle dějová linie. Za mě tedy nádherně slastná spokojenost.

3 15.10.2017