LisaBella
komentáře u knih
Drahá ženo
Kimberly Belle
Dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se ke knize dostala. Stále jsem měla spoustu důvodů, proč ji neotevřít. Jednou nebyla správná nálada, jednou jsem neměla čas, jednou jsem měla lepší kousek ...
Je fajn, že jsem se k tomu konečně dopracovala. Velmi příjemné čtení. Přečetla jsem v podstatě za čtyři hodiny, na jeden zátah. Nechtělo se mi knihu odkládat. Zprvu lehce zmatené, ale velice rychle se začtete. Je to skutečně thriller, od začátku je zřejmé, co se stalo a příběhem se na jednu stranu objasňuje, na druhou pokračuje... Přesně od strany 183 jsem přesně věděla, co se stalo. Ale i tak jsem dočítala zcela zaujatá a nedočkavá konce. Příběh tří postav, prolínající se dějové linky, lehce i časové linie. Příběh o ženě, která se potřebovala zbavit tyranského manžela. A udělala to velmi chytře.
Vězeňkyně
B. A. Paris (p)
Musím připustit, že i přesto, že nejsem fanynkou BAP, že jsem se do knihy trochu donutila, protože ji doporučovalo tolik lidí a že jsem otevírala knihu s jistou skepsí, dostala jsem nakonec nálož dobře napsaného psychothrilleru s maličkou kapičkou romantiky. Ano, po dočtení jsem spokojená. První kniha od autorky, která mi nepřišla jako vyložená ztráta času.
Společenství
Bentley Little
No jak to popsat...
Od Bentleyho Littla to byla první kniha. Samozřejmě. Děj byl z velké části velmi ponurý a depresivní. Umřelo tam pár lidí, u kterých bych nějak nečekala, že umřou (asi jsem naočkovaná svými psychothrillery a myslím si, že se to nakonec všechno vysvětlí a ti, co se ztratili, se zase najdou...). Psychologický nátlak na hlavní hrdiny se lehce přenáší na čtenáře, což je velkou devizou spisovatelova umu. Konec je hrozný, ovšem k danému žánru naprosto vyhovující, proto ho nebudu hodnotit tak subjektivně, jak to mívám ve zvyku, ale přenechávám část lehkého sarkasmu na pozadí.
Společenství je přesně ten typ psycho-hororu, který si chcete přečíst. Lidi tak nějak fascinuje téma kultu, uzavřených komunit, sekt a je-li to Váš šálek kávy, knihu si kupte a přečtěte. Jednak tím podpoříte autora, od kterého si chcete přečíst více děl a jednak nákupem knih společně utlumíme potřebu knižního trhu zvedat ceny tak, jako se to děje dnes všude kolem nás...
Poslední dům v Needless Street
Catriona Ward
Takže POZOR!
Za velmi nenápadným a omšelým zevnějškem se ukrývá poklad. V první části je příběh spíše trochu zdlouhavý, četla jsem první polovinu knihy snad na čtyřikrát... pětkrát... ale pak přišla rána do zátylku a já už knihu neodložila. Nic najednou nedává smysl. Odstavce čtu opakovaně. A najednou další BUM. Všechno dává smysl. Všechno je vlastně úplně jasné a nic není tak, jak se zdá.. jak se zdálo. S mou extrémní konspirační fantazií jsem absolutně narazila. Máloco mě překvapí, ale tohle mě vyšokovalo.
Přečíst určitě doporučuji a sama se jednou - za nějaký čas - ke knize vrátím s vědomím rozuzlení, abych lépe vstřebala celou atmosféru.
Škvíra
C. J. Tudor
Popravdě jsem od autorky četla zatím pouze Ti druzí a musím říct, že mě to tedy moc nebavilo. Ani si nejsem jistá, proč jsem sáhla po Škvíře. Ale přiznávám, že většina povídek je hodně povedená! Možná že právě dostatečná délka dodala příběhům ten správný náboj a strhující děj, který u autorů potřebuji a kterou jsem u předchozí knihy postrádala. Knihu jsem měla přečtenou velmi rychle, četla se skvěle. Rozhodně jsou to povídky k zamyšlení.
Konzultant
Bentley Little
Osobně bych spíše uvítala, kdyby Konzultant postrádal to podivné nadpřirozeno na pozadí. Samotné psychologické hrátky se čtenářovou myslí by pak působily uvěřitelněji a dle mého názoru také hodnotněji. V každém případě se mi kniha četla místy velmi dobře, ale místy pro mne byl děj zdlouhavý. Ovšem to se od 420 stran dalo očekávat.
Bentley Little je výborný autor, který si podle mě teprve tříbí své spisovatelské dovednosti a pohrává si s absurditou ještě malinko neohrabaně. Doufejme, že jeho věk mu nebude překážkou a během následujících let vše dotáhne k dokonalosti.
Ledové sestry
S.K. Tremayne (p)
Mě to nebavilo a je mi to velmi líto, protože jsem se nedonutila příběh dočíst. Konec je prý velmi zajímavý, ale jak se k němu mám proboha dostat, když nejsem schopna dočíst za polovinu...
Náš dům
Louise Candlish
Pravdou je, že se mi kniha četla dobře. Ale to je tak celé, co dobrého o ní mohu napsat. Příběh se někomu může zdát zajímavý, ale já se do něj nedokázala vpravit natolik, abych toužila po další dávce, a tak jsem se spíše přemlouvala, abych ji dočetla.
Možná mám jen problém s anglickým románem. Možná mi vadil styl vyprávění, přeskakování z podcastu do vyprávění.. Možná jsem příběhu nevěnovala tolik pozornosti, kolik si zasloužil. Ale nepovažuji to za svou chybu - pokud si mne autor nezíská, na své straně tu chybu ani nehledám.
Na kočku a na myš
Helen Monks Takhar
Nebylo to vůbec zlé. Kniha se četla sama, byla napsána příjemným jazykem a příběh neměl dlouhá hluchá místa. Četla jsem ji po několik večerů a tiše doufala, že to skončí tak, abych byla spokojená.. Skončilo.
Co se mi ale dodnes vybavuje je neustálé dilema- skutečně generace sněhových vloček svou existenci zakládá na tom, že jim svět leží u nohou? Máme se tomu přizpůsobit, nebo se jim snažit dokázat, jak moc se mýlí?
Sekta
Martin Goffa
Martin Goffa si mne získal Vánoční zpovědí. Tak zajímavý a zároveň reálný příběh jsem od neznámého autora nečekala. Pár dalších knih jsem od něj ještě podstoupila, ale bylo to spíše jako na houpačce - jednou dobré, pak zase moc ne.. Až jsem narazila na Sektu. Pro mne zajímavé a velmi přitažlivé téma. Těšila jsem se. Ale za moc to nestálo. V podstatě se nic nedělo hodně dlouhou dobu, pak něco málo a skončilo to předvídatelně a žalostně. Nebýt toho, že MG je schopný příběh odvyprávět poměrně čtivě, pravděpodobně by mne ani moc nezajímalo, jak to celé dopadne.
Matčina panenka
Abby Davies
Celkem jsem se těšila na poměrně zajímavou zápletku. Knihy, ve kterých jsou jasně zřejmá sociální dramata, mne velmi lákají. Také tentokrát tomu tak bylo. Prvních pár stran bylo velmi zneklidňujících a příběh si mne vtáhl jako kuřák vdechne kouř z cigarety. Postupně se ale děj rozvláčněl a já byla pozvolna vypouštěný dým, který se rozplynul ve vzduchu a nezůstalo po něm nic, než rozpačitý pocit otupělosti a nespokojenosti.
Nyní se hodlám pustit do Kultu. Hodnocení je povzbudivější. Snad uspokojí můj hlad po hutném smysl dávajícím příběhu.
Poslední paní Parrishová
Liv Constantine
Za sebe musím říct, že byla kniha velmi zajímavá. Lehké psychologické drama dvou žen, jejichž osudy se za zvláštních okolností spletly dohromady. Nejde o nějak zvlášť napínavý majstrštyk, ale přiznávám, že jsem se zpět ke knize zase a znovu těšila. Druhá část příběhu mě upřímně překvapila, ale hlavně proto, že jsem nečetla žádnou recenzi. Ani obecnou anotaci. Zavřela jsem oči a šlápla do neznáma. A jsem spokojená. Knihu hodnotím velmi dobře pěti hvězdičkami hlavně proto, že mne do svého děje vtáhla a četla se maximálně příjemně. Posledních pár stran už bylo zbytečných, ale chápu, že autorka potřebovala svůj příběh ukončit vítězoslavným happyendem. Je to jedna z knih, ke kterým se jistě po čase vrátím, abych si ještě jednou všimla mnou opomenutých detailů, o kterých jsem netušila, že existují, dokud jsem neznala pravdu.
Memento
Radek John
Říkám to všem a říkám to stále a pořád dokola - většina knih by se prostě měla číst jen jednou. Obvykle se totiž stane, že vzpomínky, které na pocit z knihy máte, dalece předčí její obsah...
Terapie
B. A. Paris (p)
(SPOILER) B.A.P. mám ráda i přesto, že ji nerada čtu. její příběhy jsou zajímavé, ale příšerně zpracované. Občasně až nanervyjdoucí. Ani tentokrát autorka nezklamala. Příběh se vleče, nebylo nic, čeho bych se chytala a chtěla se k tomu vracet. Partner, který koupí dům a následně ho k užívání nechá partnerce, která ho v podstatě vypakuje během prvního týdne, je idiot - a jako takový bohužel velmi nepříjemná součást už tak ne moc příjemného čtení.
Terapeutka
Helene Flood
Příběh mne nenadchl. Byla to spíš taková nudná rozvleklá záležitost. Absolutně chybělo jakékoliv napětí. Povím to tak, abyste pochopili všichni - pokud se musíte přemlouvat, abyste se ke knížce (a ještě s detektivní zápletkou) vrátili a četli dál, není to dobře ani trochu. Dočetla jsem cca po měsíci, mezitím jsem přečetla další dvě knihy. Závěr byl vykonstruovaný - během děje k němu nevedlo žádné vodítko, až pár stran před koncem jasné navedení čtenáře na cestu. Skoky do minulosti byly absolutně zbytečné a nudné. Přistihla jsem se několikrát, že přeskakuji. Bohužel.
Sekta
Mariette Lindstein
Včera jsem dočetla a nechala příběh doznít v hlavě. Ještě pořád nedokážu nijak pojmenovat pocity, které byly probuzeny. Je to hrozné, děsivé, skvělé, realistické. Je to psychický teror. Autorka přenesla na papír takové emoce, které z těch stránek jednoznačně křičí a vy naprosto přesně víte, že tohle není správně! Víme, jak to dopadne, začíná to útěkem a autorka sama musela dopadnout dobře, když se podařilo napsat knihu, ale ... přesto se občas stávalo, že jsem cítila, jak mne pocit beznaděje halí jako obrovská tlustá vlněná deka, ve které se úplně ztratíte...
Přiveď mě zpátky
B. A. Paris (p)
Je to takový slabší průměr. Zkoušela jsem od autorky několik titulů, ale ani jeden mne v podstatě nevtáhl. Překvapivé konce se nekonají, čtenář obvykle začne tušit pointu už někde ve třech čtvrtinách a pak už jen dočítá do konce, aby se přesvědčil, že to tak skutečně bylo. V žádném případě nesouhlasím s tím, že by její knihy byly nějak strhující, pohlcující, gradující, vynikající atd. Je to lehčí nepříliš zajímavé čtení, ke kterému jsem se vracela až po delším přemlouvání se. Co se mi na B.A.P. líbí je, že příběh umí vymyslet skvěle. Jeho zpracování bohužel už tak dobré není a velmi by jí prospělo, zkrátila-li by psaní na polovinu stránek.
Hospodyně
Natalie Barelli
Hospodyně byla poměrně čtivá. To ovšem málokdy bývá zásluhou autora, pokud nečtete knihu v originále. V tomto případě patří velká pochvala Jolaně Navrátilové, která mne ohromila, jak parádně se úlohy překladatelky tentokrát zhostila.
Trocha spoileru... Nejde o to, jaký život ve skutečnosti máte, podstatné je, jak vás vidí ostatní. Motto, podle kterého bezpochyby žije Claire. Je zahořklá, protivná, sarkastická, namyšlená a trochu hloupá. Jedna z mála knih, kde hlavní hrdinka nevzbuzuje sympatií ani co by se za nehet vešlo. Naopak, začala jsem trochu fandit Hanně. Co trochu. Byla to moje favoritka. Byla přesně taková, jaká se zdála být. Uznávám, že konec je překvapivý a zajímavý, ale že by mě to vystřelilo z trenek, to se fakt říct nedá.
Slušní lidé
J. P. Delaney (p)
Slušní lidé.... Jak začít? Ještě pořád mám na jazyku menší pachuť, která mne celým příběhem doprovázela. Musím uznat, že JPD čtenáře i tentokrát dovede na pokraj emocionálního pekla. Příběh je velmi autentický a musím říct, že jsem místy měla chuť se na to celé vykašlat a knihu odložit. To, co se dělo, bylo vážně protivné a smutné a k naštvání, ale bylo to velmi reálné a když jsem po dočtení přemýšlela nad tím, že tohle se lidem opravdu děje a mnohým i hůře, bylo mi do breku. JPD je Bůh psychotrillerů a i přesto, že tato kniha je na pultech velmi krátkou dobu, už teď se těším na další!
Pacient
Jasper DeWitt
Velmi zvláštní, ponuré, tajuplné. Trochu mě mrzela pointa, ale to se už tak stává, když čekáte mnoho a dostanete... no, řekněme že málo.