Lidudu komentáře u knih

Bylo to dobré, ale nejsem z toho tak na větvi jsem byla z Hypnotizéra.
Četla jsem zatím jen tři knihy od autorů, takže jsem vlastně zatím jen nováček, ale i přesto mám takový pocit, že tito autoři jsou silní spíš v kratších knihách. Hypnotizér byl dechberoucí nervák, u Stalkera a Paganiniho smlouvy jsem se musela víc snažit, abych udržela pozornost. K tomu "pravému" se člověk musí prohrabat spoustou jaksi uspávacích kapitol.
Ale i tak to bylo opět skvělé, Joona Linna je takový Bruce Willis literatury ( =) ) a já se těším na další jeho případ.

3 23.02.2017

Není to stejně kouzelné jako ta první, ale můžu říct, že u prvního příběhu, kde Mach a Šebestová připravili tetě Vilmě dobrodružství na jaké do smrtí nezapomene, jsem se smála tak, až mi tekly slzy a nebyla jsem to schopná našemu osmiletému synovi dočíst, takže si to, značně otráven, musel dočíst sám.

1 20.02.2017

Přečetla jsem Stalkera, zjistila jsem, že je to už pátá kniha ze série, donutila jsem nechutným vydíráním a odpornou manipulací drahou polovičku skočit do auta a okamžitě odjet do čtyřicet kilometrů vzdáleného knihkupectví a zakoupit mi tak Hypnotizéra. Nejsem na to pyšná, to vůbec, ale aspoň je na tom krásně vidět, jak dobrá tato autorská dvojice je, když se čtenář uchýlí k takovým ohavnostem jen aby se dostal k jejich dílu.
Hypnotizér mě nadchl asi tak tisíckrát víc než skvělý Stalker. Miluju příběhy s vyšinutýma padouchama. Byla jsem tak unešená že mi byla odpuštěna i ta manipulace a vydírání a pro Paganiniho smlouvu se jelo další den víceméně dobrovolně. Jen čtěte, je to super!

9 20.02.2017

Klasicky, jako u většiny Kingovek, mám i po dočtení Konce hlídky opravdu hnusný pocit jako by mi umřel nejlepší kamarád. Však jsem si taky na konci pěkně poplakala.
Opět skvělé, ani nevadila dlouhá časová prodleva mezi díly. Vůbec jsem se neztrácela a všechny souvislosti vyskakovaly stejně jednoduše, jako bych Pana Mercedesa a Právo nálezce dočetla včera. Moc se mi to líbilo, takže s chutí do toho

5 19.02.2017

Takhle.... bála jsem se krásně. Začala jsem číst v noci naložená ve vaně, když už celý dům spal. Rozčarovalo mě to tak, že jsem se bála pak jít do ložnice. Autorům se opravdu podařilo vytvořit atmosféru. Nervák to taky byl, přesně jak to má u detektivek být. Několikrát jsem se dokonce přistihla jak si mumlám "nelez tam" nebo "zdrhej, zdrhej, zdrhej". I přesto všechno mi vadily některé nejasnosti. Například, že si nikdo nevšiml pošuka ve žluté pláštěnce, jak se s kamerou plíží kolem domů či prchá z místa činu nebo na samém konci - vrah v jednu chvíli bodá oběť do zad a za okamžik už je někde úplně jinde. Se asi rozplynul v mlze nebo co... takových drobností je tam několik a dost to rozčiluje. Taky souhlasím s názorem, že knížka je hroooozně dlouhá. Pár desítek stránek by postrádat klidně mohla. Ovšem bavila jsem se královsky, takže za mě dobrý.

4 16.02.2017

Pěkná uvolňující duchařina do vany. Nekoupejte se však příliš pozdě, když už celý dům spí. Hrozí totiž, že si při cestě z koupelny do ložnice ztemnělou chodbou strachy cvrnknete do trikotu =).

1 02.01.2017

A tak dobré to bylo. Pošuka Normana mi bylo líto, bylo mi ho vlastně líto už v původním Psychu od Blocha. On se pořád tak snaží a houby z toho. Asi bych taky zcvokla kdyby se mi v hlavě hrabalo tolik lidí. Nicméně hitovka to taky nebyla, nejdřív takové opatrné nesmělé napínání, kdy vám je okamžité jasné, že za rohem je bubák, a pak šup šup honem honem někoho zamordovat, aby se neřeklo a jdem zase rozebírat jemnou a kultivovanou Normanovu psychiku. Nejvíc se mi líbil autorův zápal a nadšení pro Blochovo Psycho a minulost ředitele nemocnice, tu bych klidně snesla rozvedenou do detailu.

02.01.2017

Dočteno. Konečně! Tentokrát mi to trvalo snad sto let,. Obvykle mám Kinga přečteného do dvou dnů (teda krom Revivalu, to byl teda boj!), zvláště pokud jde o povídky. Tentokrát to nějak nebylo ono. Samozřejmě zde byly povídky, které mi sedly, ale převažovaly spíše ty, které jsem přečetla hlavně proto, že na ně prostě přišla řada. No, nebyla to bomba na jaké jsme od Stephena zvyklí (nebo jsme bývali zvyklí), ale úplný propadák to taky není. Takže fandové s chutí do toho, Kingem nepolíbení ať si jako start vyberou raději nějakou jeho starší povídkovou knížku.

2 02.12.2016

Po tom, co jsem přečetla zdejší komentáře jsem se moc moc bála si tuto knížku přečíst. Harry Potter byl a je pro mě mnohem víc než jen příběh na papíře. Byl pro mě útočištěm, když svět nebyl zrovna růžový, bezpečným místem plným přátelství a dobrodružství. Jistota. Proto jsem k této sérii těžce nekritická a agresivní, když je kritický někdo jiný. Tady na Databázi je ,,osmička" ne zrovna nejlépe hodnocená a já jsem měla prostě strach, abych nebyla zklamaná.
Jenže zvítězila zvědavost a pouto ke staré sérii. Zhltla jsem to v cukuletu a nejsem zklamaná ani trošičku. Poznala jsem všechny staré známé, nepřipadali mi jiní, ale prostě dospělí se všemi starostmi, se kterými se potýkáme i my mudlové.
Myslím, že je to krásný příběh o tom, jak těžké je být synem slavného otce a nezapadat tak úplně do představ veřejnosti, a také o tom, co způsobí hrátky s minulostí.
Nebojte se toho, je to sentimentální a nostalgické a krásné.

5 19.10.2016

Nooo... souhlasím, že mnoho z těchto povídek bylo jaksi... nedotažených. Vlastně vetšina z nich mi ptaková připadala. Tak nějak to působí dojmem, že si chtěl Joe prostě vydat taky nějakou knížku povídek. Přesto je zde pár povídek, které mě fakt vzaly :
POP ART - byla jsem po celých třicet stránek naprosto fascinovaná, unesená a na konci dojatá,
BOBBY CONROY VSTÁVÁ Z MRTVÝCH - tato povídka mě z nějakého mě neznámého důvodu rozplakala,
DOBROVOLNÁ INTERNACE - podle mě něco, co se hodně podobá Kingovu stylu, znepokojivé, stísněné..pecka!
Čekejte lehké zklamání z nedokončeně působících povídek, ale není to nic kvůli čemu by tahle knížka měla skončit zastrčená vzadu v knihovničce. Já sama se těším až si jí za deštivého podzimního dne vytáhnu, vlezu si s hrnkem kafe v ruce a kočkou na klíně na gauč a budu odpočívat.

4 10.09.2016

Tak jo... nikdy nikdy nikdy ale fakt jako nikdy už mě nikdo nedostane do letadla. Přííííšerně nepříjemný příběh.
Skryté okno do skryté zahrady znám již dlouho jako fakt divně divný (ale hezky divný) film s Johnnym Deppem a tahle povídka, novela nebo co je ještě divnější a tím pěknější. Jen pěkně čtěte ať se máte čeho bát. Je to fajn =)

1 09.08.2016

Tak mě napadá, že tohle nemohl psát stejný člověk, který napsal Stmívání... Ruka autorova se mi zdála být jistější o sto procent, bezduchého cancání minimálně a POZOR nebylo to plné do očí bijících nesmyslů. Přečetla jsem to a bylo to fajn, žádná nuda a teď bych si ráda přečetla, jak to dopadlo se Zrůdou Fredem.

1 09.08.2016

Za svůj komentář u Stmívání jsem dostala pěknou čočku. Konstatovala jsem, že je to slátanina plná nesmyslů a dostala jsem vyhubováno, že když čtu fantasy, nemůžu čekat logiku. Já jsem přesvědčená, že ať je to jaký chce žánr, nějaká logika, řád a pravidla to mít musí a to hned ze dvou důvodů: za a) aby čtenář nebyl zblblej jak lesní včela v zimě a za b) aby to hlavní hrdinové neměli tak jednoduchý. Hra o trůny, Harry Potter a teď i série Nástroje smrti můj názor jen podporují.
V podstatě se Nástroje smrti Stmívání hrozně moc podobají. Hlavní hrdina jace je podle hlavní hrdinky Clary (a vlastně většiny postav nehledě na pohlaví) děsnej fešák, Clary si nad ním taky poslintává, ale není s tím tak nekonečně otravná jako Bella a nevnucuje nám to v každém odstavci.
Tenhle svět se prostě povedl a autorka narozdíl od praštěné Meyerové věděla, co dělá a dala si práci s myšlením, když to psala.
Největší bod má ale u mě za vztahy mezi postavami. To je snad poprvé, co jsem v knize pro mládež narazila na homosexuální páry a jsem z toho upřímně nadšená. Vůbec to není přitažené za vlasy, působí to dokonale přirozeně a konečně to odhaluje stále ještě nesmyslně přetrvávající tabu kolem homosexuality. Za to tleskám!
Takže až má dcera doroste do toho správného věku, Stmívání budu v knihkupectví raději zakrývat vlastním tělem a dám jí přečíst tohoto příjemného křížence Harryho Pottera a Stmívání.

13 09.08.2016

Teeda! Autorka v poděkování tvrdí, že si nemyslí, že by byla talentovaná. Ja tvrdím, že tahle dáma má tolik talentu, že jí musí téct i z uší.
Jsem touhle knížkou naprosto unešená. Nepamatuji se na jedinou nudnou pasáž, řečeno bylo pouze to důležité a bylo to tak úžasně nechutné, že nemám ani slov. Dost mi vyhovovalo, že vrah byl odhalen již na začátku a čtenář mohl tak po celou dobu jen sledovat, jak to dopadne.
Jdu vyhodit sekáček na maso a pro jistotu si oholit hlavu a vám Řezníka vřele doporučuji!

4 04.07.2016

V hodinách literatury jsem vždycky mlátila hlavou o lavici, když mi učitelé vysvětlovali, co chtěl autor tím a tím dílem říct. Ať jsem se snažila sebevíc, v mnoha knihách jsem to poselství prostě neviděla. Jsem asi zabedněná, ale já mám pocit, že někteří autoři jednoduše píší, protože musí. Připadá mi to jako puzení feťáka, co si musí šlehnout dávku. Myslím, že autoři často prostě vyprávějí příběh, který vznikl v jejich srdci, duši nebo hlavě, to je fuk, aniž by tím chtěli něco říct. Mě na poselství, které nám učebnice literatury vysvětlují nikdy nezáleželo. Zajímalo mě, jaký pocit budu mít až dočtu, co ve mě zůstane.
Pročto vlastně píšu... je mi ukradený, co chtěl (nebo třeba vůbec nechtěl) převyprávěním německé pověsti říct. Mě nadnáší ten lehce depresivní pocit, co ve mě zůstal. Stejný jako ten, který máme když něco blízkého končí, ale víme, že tím začíná něco nového... Jsem nadšená

5 01.07.2016

No.. na začátek: přečtěte všechny tři knížky najednou, jinak budete mít trochu bordel v tom, co bylo a jak to souvisí s tím, co se děje.
Když takhle sedím navečer před barákem na kafíčku a povídám si se psem tak vždycky říkám, že melu a melu a ten chudák pes slyší jen " bla bla bla", protože prostě nerozumí tomu, co říkám. Při čtení téhle trilogie jsem si připadala chvílemi jak ten pes. Počítače jsou pro mě jen nástroje k odeslání mailů, objednání ledničky a zkouknutí seriálu jehož díly jsem v telce prošvihla. Dále jsem natolik naivní a bezelstná, že nechápu v čem mohou být informace o uživatelích Facebooku nebezpečné. No mafián bych byla sakra špatnej... co budu povídat většinou jsem úplně nevěděla o čem je řeč. Nicméně jsem si knížku užila i tak. Byla tam spousta akce, vypjatých okamžiků a ač je HP sakra protivnej a otravnej týpek, hrozně jsem mu fandila. Je to takovej ten typ, co přidělává lidem, co ho mají rádi jen a jen starosti, jde z maléru do maléru, hrobníkovi sedí na lopatě častěji než by se na člověka hodilo, ale když jde do tuhého obětuje pro svoje milované život aniž by se musel dlouze rozhodovat.
Líbilo se mi to, ale na pět hvězd to není; přecijen jsem téměř zapomněla co se dělo v předešlých dvou knihách.

2 27.06.2016

Tak tahle knížka, to byla fakt sranda. Čtu, čtu... a mám zvlášní pocit. Je mi to nějaké povědomé. Hloubám nad tím a nemůžu přijít na to, kde už jsem se s tímhle setkala. Kouknu se tedy na autora, projedu ho googlem a šmankote! ten chlap je mi taky povědomý. To už jsem vystresovaná, že se mi vrací z nějakých nadpřirozených důvodů vzpomínky na minulý život, kde jsem pravděpodobně s tímhle Hillem navštívila Vánoční říši nebo co. No a pak si přečtu životopis a on je to synek samotného Kinga.
Ať Joe chce nebo ne, tátovi je dost podobnej jak tváří tak i psaním. Ale jen podobný. Vánoční říše je fajn čtení, taková "náhražka" Stephena Kinga. Něco jako když nemáte kafe, tak si uděláte Caro. Je to dobrý, ale něco málo tomu chybí. Ale to je v pořádku. Joe má čas a já nepochybuji, že tátu dožene a bude přístím Mistrem. Vánoční říše je toho důkazem. A my fandové Kinga můžeme jen děkovat, že se mamce s taťkou podařilo vyrobit takového šikulu.

9 17.05.2016

Teda hned na začátek musím čtenářům doporučit, aby si přečetli všechny tři díly najednou. Já jsem měla mezi druhým a třetím dílem strašně dlouhou časovou mezeru, a tak se mi při čtení Knihovny duší nepříjemně často stávalo, že jsem tak nějak nechápala, o čem je řeč. Ovšem nebyl to až takový problém, abych si tu knížku nemohla užít.
Podivní jsou (alespoň pro mě) nečím novým, jejich říše nečím úžasně přitažlivým a Ransom Riggs umí fakt docela pěkně vyprávět.
Je to pěkné, fantastické a akční. Žádná nuda.

2 12.05.2016

To byla ale fakt prďácká detektivka! Zábavní parky, klauni, psychopatické krásky a mrtvoly hromadící se znepojivým tempem... při čtení takových knížek si vždycky vzpomenu na svůj dávný dětský sen být polda =).
Příběh je napínavý, velmi dobře se čte a co se mě týče, vrah mi byl utajený, dokud mi jeho totožnost autorka neodhalila. Za mě příjemné čtení, odpočinula jsem si a ještě se hezky bála, takže čtyři hvězdy.

1 02.05.2016

Právě jsem dočetla a jsem taková rozpolcená. První třetina knihy se žalostně vlekla, skoro jsem hodila flintu do žita a za flintou i tuhle knihu. Nakonec jsem se ale nevzdala a nebylo to tak špatné. Druhá třetina, kde se Rachel pokoušela vypořádat se svou závislostí a začala rozplétat vlastní vzpomínky a jejich souvislosti z vraždou, už začala být příjemně zajímavá a konec byl opravdu docela dobrý. Četla jsem bez přestání, protože jsem opravdu netušila, kdo Megan zabil.
Víc než hlavní zápletka jsou ale na knížce zajímavé postavy. Nebo spíš jejich charaktery. Rachel, troska, kterou zničil její život, a která se zas a znova snaží postavit na nohy žalostně hledající něco, pro co by stálo za to zůstat střízlivá, Anna, na první pohled typická mrcha, která vypadá, že jí dělá šťastnou ,,kopat do mrtvoly", ale která ve skutečnosti jen měla sen a stůj co stůj ho chtěla proměnit ve skutečnost a nakonec Megan s obrovským bolestným břemenem, které se snažila odčinit a její snaha učinit konečně správné rozhodnutí jí nakonec stála život. Takoví lidé existují, jsou to možná naši sousedé, přátelé... a co je nejděsivější, i lidé jako Tom mezi námi jsou.
Takže za mě celkem dobré, když porazíte ten začátek.

1 12.04.2016