Lidka
komentáře u knih
Rakvičky
Irena Dousková
Tak já nevím, asi tak neublíží ani neudělá radost , nenadchne. To je ale můj názor, jiného může oslovit více nebo naopak i méně:-) .
V knize nebyla 6. kapitola, ani nevím, zda jsem o kus děje přišla:-)), či to byla jen tisková chyba, že dali po 5. hned 7. kapitolu. Nevadí, jistě to není kniha která by se mi dostala pod kůži.
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Přečetla jsem už hodně knížek, měly třeba stovky stran, a ač se mi třeba líbil příběh nezanechaly v mém srdci žádnou hlubší stopu. Tahle knížka nemá stran ani sto a přesto bych si chtěla pamatovat mnohou větu, vrýt si ji do paměti, nezapomenout ... V té knize je tolik lásky , něhy, empatie, pravdy ..., nevím jak to napsat či a říct jinak, než že je dojemné až na slzu.
Pravdou asi je, že na tu knížku musí asi člověk nějak dozrát nebo mít vedle sebe někoho koho měl či má moc rád ale , jehož mozek odcházel či odchází dříve než jeho tělo. Protože je to tak těžké naučit se ztrácet někoho, kdo je fyzicky stále mezi námi. Ale možná, že i když si ji přečte někdo , kdo měl štěstí, že zatím nic takového nezažil, že mu otevře oči a bude chápat, že takový prostě život je.
Ta knížka mi ale dala nejen tohle pochopení, dala mi i vědomí, jak je krásné mít vedle sebe děti a vnoučata, respektovat generační rozdíly, chápat jeden druhého, mluvit spolu a mít se rádi a hlavně sdílet, ano respektovat, milovat a sdílet.
Strašidýlko Stráša
Alena Mornštajnová
Kouzelná knížka s kouzelnými obrázky Galiny Miklíkové pro děti , ale i pro dospělé. Je to nejen hezký příběh o kamarádství , ale je také poučný . Já jí půjčila vnoučatům, ale s velkou chutí jsem si jí také přečetla a jediné čeho lituji, že jsem ji nečetla společně s nimi.
P.S. Doporučuji. A máte-li děti či vnoučata doporučuji číst společně s nimi , zážitek určitě jistě ještě umocníte.
Let do nebezpečí
Arthur Hailey
Herecký koncert Klem, Adamíra, Munzar, Vránová, Cupák a další desítky zcela špičkových herců v naprosto vynikající , skvělém rozhlasovém zpracování napínavého , téměř katastrofického příběhu geniálního spisovatele Artura Hayleiho. Mimořádný zážitek, pro mne , ale i vás, kteří si tenhle dvojitý koncert - spisovatel, herecké zpracování- poslechnete.
Pohádky před spaním
Frank Wenig
Moje první vlastní knížka co si pamatuji z dětství. Spojená se vzpomínkami na mámu a tátu, kteří mi z ní četli. Je to až na slzu. Rodiče už nemám, knížku ale ano a četla jsem z ní svým dětem a teď těm nejmladším vnoučatům.
P.S. Ani jsem netušila, že bude splňovat jednu z podmínek výzvy. Ale jsem moc šťastná, že je to právě ona.
P.S.S. A nejraději jsem měla tu poslední pohádku, co dělat, když děti nemohou usnout, tu mi naši museli číst každý den a já ji už znala nazpaměť , tak jsem ji říkala potichu a pak v duchu s nimi, až jsem nakonec opravdu usnula.
Šíleně smutné povídky
Tereza Boučková
Ty povídky byly hořko-smutné, právě takové, jaký náš život opravdu často je. P.S. Moc dobré a protože jsem poslouchala jako audioknihu, kterou četla sama autorka tak bych řekla, že ještě lepší.
Boží prst
Marit Reiersgård
Jsem moc ráda, že jsem našla tuhle norskou autorku, která nemá knihy tolik nabité krví, spoustou mrtvých, vraždami, neustálými honičkami mezi neporazitelným detektivem a vrahem, co má plné rukávy lstí a uniká všem ...
Je to detektivka, hodně promyšlený děj , sondy do duší postav, řeší problémy o kterých se hodně mluví. A závěr, poučení? To, že souhra nešťastných náhod může mít fatální následky. Ne, tohle si fakt přečtěte .
Černé lekníny
Michel Bussi
Tak to je génius psaní spletitých dějů tenhle pan Michael Bussi. Četla jsem všechny jeho knížky a všechny jsou naprosto skvělé. Miluji tyhle promyšleně vystavěné příběhy. Navíc mne donutil podívat se na dílo malíře Moneta i si na Googlu najít městečko Giverny, kde se děj odehrává. Tohle miluji, když mne autor k tomuto přiměje. Obohacuje mne to o to víc. P.S. Doporučuji před četbou si tohle prohlédnout, budete díky znalosti reálií vtaženi do děje o to víc.
Ztracený slib
Kate Morton
Po děsivé četbě Stalkera, kde se násilím nešetřilo bylo tohle pro mne příjemnou změnou. Já vím, souhlasím, ty její scénáře jsou si dost podobné, ale kolik je takových autorů, že to takhle mají. Plno. Mně to nevadí, mne tahle Kate Mortonová vždycky dostane. Napsat jednu knihu na do ní vložit tolik příběhů , všechno dokonale zamotat a pak pěkně postupně nám čtenářům jednotlivá tajemství odhalovat, to ona fakt umí.
Pro příznivce drsnějších trillerů to asi tolik nebude, ale kdo má rád tyhle příběhy skrývající rodinná tajemství , prolínání se současnosti s minulosti, kdo netouží tolik po napětí a po násilí , ale naopak snese i trochu romantiky je to hezké čtení.
P.S. Jo a pokud máte na jména tak šíleně špatnou paměť jakou mám já, doporučuji si jména zapsat, buď do paměti, nebo za uši:-) nebo na papírek. Já teda praktikuji to poslední, aspoň zpočátku, než se s hrdiny seznámím a ušetří mi to listování v knize tam a zpět . A ani se za to moc nestydím. Však když jdu do divadla taky mi dají už u dveří program s osobami, je tak?
Babička
Petr Prouza
Pokud chcete dětem / menším - jako třeba já vnučce ve 2. třídě, to jen malá poznámka/přečíst Babičku, klidně sáhněte po této Prouzou převyprávěné. Já svou vnučku tímto tak navnadila, že už si vytáhla z knihovny tu od Němcové. Asi ji teď ještě nepřečte, ale jako motivace opravdu tahle verze moc dobrá. Navíc moc hezké obrázky.
Jak jsem se zbláznila
Ivanka Devátá
Před 4 lety jsem knihu četla, nyní jí poslouchala jako audioknihu. Přiznávám, že v podání paní Ivanky Deváté, tedy samotné autorky, se mi kniha líbila mnohem víc. Dávala tomu spádu událostí, co ji dovedly až do oné instituce správnou šťávu , situace a reálie veskrze svízelné líčí s humorem a nebo správným dramatickým nábojem:-)) . Její humor je tak krásně lidský,.
Díky paní Devátá , zase něco hezkého napište a namluvte, ráda si vás poslechnu zas a znova.
Díky audioknize povyšuju počet hvězdiček.
Goldstein píše dceři
Irena Dousková
Pokus o navázání vztahu po mnoha letech mezi dcerou a otcem, ten odešel do Izraele a dcerku tu jako pětiměsíční zanechal a nyní se s ní, prakticky již dospělou ženou, snaží znovu navázat vztah nejprve formou dopisů a pak i osobních setkání. Jsou to vlastně jen jednostranné dopisy otce dceři, neboť co ona jemu odpovídá tušíme jen z jeho slov. Otec dceři dost vyčítá, že její vztah k němu není takový jak by si on co by milující otec zasloužil, , ale na druhou stranu vztahy se navazují hlavně v dětství, a tehdy tu jaksi nebyl .... a nyní, co-by stárnoucí muž, se snaží o navázání na něco, čemu chybí kořeny.
Vlastně to souvisí s předchozími knihami, jen otec Freinstein se zde jmenuje Goldstein , Helenka Součková je zde Klára Kalousková a Kačenka je Anička. Jen Viktorka zatím není.
V podání pana Arnošta Goldflama naprosto úžasné!!!
Moje květinová dobrá jitra
Václav Větvička
Chcete pohladit duši? Poslouchejte, čte sám autor.
Strach a chvění
Amélie Nothomb
Už nikdy neříkat, že nás v práci ponižují a že musíme být zticha.... kdo si to nemyslí, ať si tuhle knížku přečte.
Můj obdiv k Japonsku dostal už poněkolikáté zásah, že vše není tak dokonalé, jak to vypadá, když za mnohým stojí nesmírně tvrdá práce, pokora, mnohdy i ponižování člověka.
"Pochopila jsem tam jednu velkou věc: totiž že v Japonsku život rovná se podnik".
Zvláště je pak postavení ženy, je v jistých směrech doslova absurdní.
No nic, chcete-li se něco o Japonsku dozvědět , podotýkám z pohledu Evropanky, čtěte. Zajímalo by mne, jak se na tohle své postavení dívají Japonky. Jestli i ony tu svou poníženou roli takto cítí nebo zda jim to přijde tak správné, protože jsou takto od mala vedeny a vychovávány.
"Jediné, na co máš plné právo , pokud jsi neprovedla tu pošetilost a nekonvertovala ke křesťanství : Máš právo na sebevraždu. My v Japonsku víme, že je to velice čestný čin."
Opravdu zajímavé čtení o životě , přístupu a postoji k práci a obzvláště pak o postavení ženy Japonsku.
Tiché šlapací království
Zdeněk Svěrák
Tady je potvrzeno, že i takto drobné dílko dovede pobavit, potěšit, poučit. Humor pana Svěráka je svérázný, moudrý, vždy slušný a velmi inteligentní. Pro mne krásné chvilky.
P.S. Chápu, že děti, které totalitní režim nezažily nedovedou tak pochopit a porozumět všemu, co je třeba jen v náznacích a narážkách . Lépe chápou jistě pamětníci.
Dívky z trajektu
Lone Theils
Nenapsala bych nic jinak , než jak to vystihla evasamankova.
P.S. Jen bych dodala, že jsem ji četla dlouho, ale určitě to nebude kniha, na kterou dlouho nezapomenu.
Městečko na dlani
Jan Drda
Knihu jsem vzala do ruky kvůli čtenářské výzvě, téma oblíbená kniha mých rodičů a prarodičů, vždyť rodičům, pokud by žili, by už bylo 100 let ... , ale pak mi padla do oka knížka, co mi tu v knihovničce po mamince zůstala a o té vím, že ji s tatínkem četli, ležela na stole a četli si ji po večerech nahlas. Vím, že se u toho i smáli . Takže jí mám spojenou s hezkou vzpomínkou na své dětství. Tehdy jsem jí tolik nevnímala, ale teď, když jsem si ji ve zralém věku sama přečetla musím uznat, že ten pan Drda psal krásným jazykem. Ty postavičky vykreslil tak lidsky , musel je opravdu mít rád, když o nich tak laskavě psal. Nelituji, že jsem knížku otevřela, s panem Drdou navštívila městečko Rukapáň a vrátila se vzpomínkou do dětství. Ona ta výzva fakt k něčemu je dobrá, berete do rukou knížky třeba už i trochu zapomenuté a přesto s vámi vzpomínkou hluboce svázané.
P.S. Jen jsme měli doma jiné vydání, byla na nich otevřená dlaň a na ní městečko. Proto mi to asi tak utkvělo, ta obálka mne jako dítě zaujala.
Titáni
Leila Meacham
Tak nejprve předesílám, že mám ráda ságy i jižanské příběhy. Nebo ještě jinak, ságy miluji. Ale tahle sága, na kterou jsem se mj. docela těšila mne dost zklamala. Dočítala jsem jí pro pocit dočtení, jestli znáte ten pocit. Přečetla jsem všechny autorčiny knihy a podle mne to má sestupnou tendenci. Nechci psát moc kritická slova, je to můj subjektivní názor. Obzory mi ta kniha moc nerozšířila, nevadí to se od ságy očekávat zase tolik nedá Hrdinové byli veskrze hodní lidé, ale s žádným z nich jsem nedokázala prožívat jejich vnitřní svět, jen to tak jaksi klouzalo po povrchu, odvíjelo se to. Kniha byla zbytečně dlouhá na to, jaký byl dějový obsah. No, radši více kritiky nebudu psát. Prostě dočteno, neublíženo.
P.S. V poslední době mám čím dál větší pocit, že spisovatelé knihy zbytečně natahují. Často právě u knih, co mají kulatý, zlatý a hvězdičkami označený znak , že se jedná o světový bestseler a navíc velikánskou reklamu.
P.S.S. Děsně nerada píšu, a ani mi to jaksi moc nejde, psát komentáře o knížkách, co mne tolik nezaujaly. Přesto mám pocit , že i takových komentářů je třeba.
P.S.S. A jinak mne těší, že jsem teď měla v poslední době štěstí číst několik útlých, myšlenkami, dějem a jazykem bohatých knih. Ale o nich píšu a hodnotím je jinde. / Tím nemíním, že počet stran musí být na závadu, aby nedošlo k mýlce. To jen tak na okraj, že někdy i útlá je moc dobrá./
Poslední výročí
Liane Moriarty
Já napíšu tentokrát spíše jen postřehy.
Je to vyprávění příběhu/ i příběhů/ jedné početné rodiny, kde se ve vyprávění jednotliví členové rodiny střídají a tím se na věci díváme z více zorných úhlů. Tím jak se počet těch postav rozšiřoval se přímo úměrně zvyšoval počet stran. A i když autorka píše barvitě, vtipně, už mne to docela přestávalo motivovat knihu stále číst a prokládala jí četbou jiné. Samotné rozuzlení mne zaskočilo, ale pak jsem si řekla, ale jo, ono to takto být i mohlo. Lepší než nějaký překombinovaný závěr.
P.S. Ještě, že jsem si začala dělat takový jednoduchý rodokmen, protože orientovat se / pro mne!!!/ v tom kdo čí je dítě , otec, matka, milenka, sestřenice, manžel sestřenice, dítě/ ty malinké teda nemluví, ale svou důležitou roli hrají/ ,bývalá přítelkyně, matka matky a sestra matky... :-))). Tak pokud jste na tom v tomhle ohledu jako já, vřele doporučuji, nebudete muset listovat tam a zpět, zvláště pokud knihu nemíníte slupnout na dva, tři nádechy?:-))
Hrozba
Dick Francis (p)
Pavel Soukup, skvělý rétor, díky němu byl příběh zajímavější, než kdybych knihu měla číst sama. Jinak samotný příběh? Řekla bych, klasika.