Lidka
komentáře u knih
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
Ta kniha je prostě kniha Murakamiho, je plná dějových linií, lidí kolem hlavního hrdiny, skutečných událostí i alegoií a fikcí, tak jak to v jeho knížkách nacházím.
Spíše tedy o tom, co zaujalo mne. Část děje je věnovaná událostem kolem japonské kolonizace Mandžuska. Murakami tedy píše o úloze Japonců v době 2.světové války. O skutečných a strašných zvěrstvech, kterých se Japonci dopouštěli. Četlo se to těžko, ale to je realita. Japonci o tom neradi mluví a Murakami se takto otevřeně vyjadřuje jako jeden z mála japonských spisovatelů a mám pocit, že je to i u něj v této knize snad poprve. Musí být tedy hodně uznávaným spisovatelem i v samotném Japonsku, že může takto otevřeně psát.
Podivná knihovna
Haruki Murakami
Podivně krátký příběh s podivným dějem a podivným koncem. :-).
Jo, cítím, je to alegorie, ale přiznávám, asi na to už můj mozek prostě nestačí. :-(
Jinak mám Murakamiho ráda, vždycky nutí k přemýšlení.
Líbily se mi ilustrace, podobně jako u Spánku.
Šmírák
Charlotte Link
Začala bych tím, že šmírák tedy asi není zcela vystihující název, zajímalo by mne, jaký název má originál. Tak pokud čekáte opravdové šmírování asi nebudete plně spokojeni. Ale jinak se máte na co těšit, protože Charlotte Link píše opravdu skvělé knihy a tato je jednou z nich.
Jak zážitky z dětství mohou ovlivnit psychický vývoj člověka je až neuvěřitelné. Co všechno může být motivem k tomu, že se člověk dopustí vraždy? To všechno se dozvíte když knihu přečtete. Já, ač tentokrát jsem četla v časové tísni, jsem hledala minuty, abych se posunula aspoň o pár stránek. Doporučuji.
Miniaturista
Jessie Burton
Nevím, co se mi na té knize líbilo, nevím, co mne nutilo ji číst dál a dál . Určitě ne jen zvědavost jak příběh skončí, to jsem si mohla nalistovat konec knihy a zjistit, jak to dopadne. Bylo to něco jiného, jako bych i já se chvílemi ocitla v tajných schopnostech a moci miniaturistky .
Číst? Nečíst? Doporučuji to zkusit . A hlavně nepřestat, protože v určitém momentu se v ději posunete do jistého místa a odtud pak už o tom, zda knihu chcete dočíst či ne přestanete pochybovat.
Nemohu prozradit ani svůj konečný dojem, škoda.
P.S. Jednu hvězdu dávám pryč za to, že se mi to četlo jaksi divně .
Láskobraní
Blanka Hošková
Tak tohle potkalo/ potká asi každého v životě, proto je ten příběh čtivý a čtenáři blízký.
Poučení z něj pro mne asi to, že ne každé zlato co se třpytí.
Pokud si chcete oddychnout od násilí, složitého děje, hlubokomyslných úvah a dlouhých příběhů /ne že by mi vše co vyjmenovávám vadilo!/, ale nechcete číst červenou knihovnu, tak si to určitě přečtěte. Doporučuji.
Stříbrná zátoka
Jojo Moyes
Je mi to líto, ale nemohu hodnotit jinak, asi už nemám tu správnou romantickou duši, ten děj mi přišel takový plytký a postavy dost černobílé, konec předvídatelný.
Pevnost devíti věží
Qais Akbar Omar
Je to jiná kniha než jaké píše Hosseiny, je to více faktografické, ale hodně zajímavé. Příběh početné rodiny na pozadí toho, co se v Afganistánu dělo a děje. Hezky to řekla orinka3, každý z těch, co přišel "jako" pomáhat se na Afgáncích krutě podepsal. Zajímavé je třeba jak jiný pohled má na Taliban Afgánec a co o něm víme a jak jej posuzujeme my. U těchto knih z Afganistánu velmi obdivuji to, jaký vztah mají ke starým lidem , jak si jich váží, také to, jak syn respektuje otce , a vůbec, ty rodinné svazky jsou u nich nesmírně pevné. A opět, dané slovo u nich platí, aniž by se muselo dávat v písemné formě a mnoha kopiích.
Zajímavé čtení, poučné i děsivé, krásné i smutné každopádně doporučuji vřele k přečtení každému, kdo nejde jen tvrdě po ději, ale chce se dozvědět i mnohé zajímavosti o dané oblasti a lidem, kteří tady žijí.
Vír
Frode Granhus
Můj komentář je tentokrát stručný: Méně někdy znamená více. To myslím pro autora tohoto krimi. Uvidíme, třeba mne příště překvapí:-))
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Kouzlo této knihy je v tom, že je napsána tak jasně, srozumitelně, je to prostě vyprávění. Příběh tří žen, každá patří k jiné generaci a každá je jiná a kolem nich celá plejáda dalších postav, tak pestrá, jako je společnost ve skutečnosti. Ty vedlejší postavy nejsou mnohdy nikterak do hloubky vykresleny, ale tak to v životě chodí, spousta lidí ovlivní naše životy, aniž bychom o nich věděli všechno. A děj běží, události se valí jedna za druhou, právě možná díky tomu, že autorka píše takto přímočaře se jí podařilo zachytit na relativně malém počtu stran dlouhé období od 1. světové války po současnost. Nejsou tu žádné výkřiky, hrdinská gesta, euforie, je to příběh lidí, kteří prožívali životy aniž by byli nějakým středobodem historických událostí, ale ať je jak je, všechny ty události je zasahují, tak jako zasáhly mnohé z nás, co jsme některou z těch dob prožili . Já z těch postav cítila jejich strach, bolest, zklamání, marnou snahu, ale i dravost a byla jsem ráda, že prožívali drobné lidské radosti . Někdo třeba řekne, že se v jejich životech nestalo nic mimořádného, ale tak to přece je i v životech většiny z nás. Líbilo se mi, že hrdinky nejsou černobílé a že během života, tak jak je ovlivňují události se postavy vyvíjí, formulují se jejich názory a priority.
Jo, mě se to fakt moc líbilo, spoustu těch historických událostí jsem sama prožila, tak jsem je i mnohde chápala a věřila, že takhle to opravdu ne že mohlo být, ale že to tak i bylo.
Cesta
Cormac McCarthy
Tentokrát ne čteno, ale slyšeno. V podání Jiřího Ornesta je to krásné, ale ještě více depresívní než kdybych četla knihu...
Vím, že to musím doposlouchat, ale kde mám najít tu tu sílu, když s blížícím se koncem asi už tuším ....
O 2 dny později. Doposloucháno . Dodám jediné slovo. ...Snad.
Roky pod psa
Markus Zusak
Dospívání, jak těžké je vměstnat se do vlastního těla, pochopit sám sebe, najít priority, odhodlat se k činu a vyrovnat se s okolím, co už někdy i samo zapomnělo jaké to je, zaujat ty v mých očích správné kamarády a být pro ně hrdinou , no a oslovit dívku, tu nejkrásnější ...
Já to znám z pohledu ženy/ i když, je to už tak dávno/... , ale oni to ti kluci, nemají o nic jednodušší.
Ale jak ráda bych se do těch let vrátila. Takto jsem mohla alespoň při četbě téhle útlé, a pro mne ne nezajímavé knížky.
O ženách a lásce
Edith Holá
Pro mne zajímavé téma o surogátním mateřství / embryo biologických rodičů donosí náhradní matka – tedy žena, která svolí k zavedení embrya do své dělohy/ , tedy příběh o tom kdy jedna žena odnosí a porodí dítě jiné ženě. Jaký má pak k dítěti vztah, ví předem, že dítě "předá" , ale je to tak jednoduché jak se zpočátku zdálo? Určitě doporučuji k přečtení , hlavě pro zajímavý námět.
To téma ve mne vzbudilo zájem trochu zapátrat jak je to v realitě, ne v románě. Ne vždy jednoduché. Pokud ještě dítě chtějí obě matky, je to v podstatě ta lepší varianta. Horší je, je-li tomu naopak. To se stává, když se narodí dítě postižené, ....
Vrstvami
Staša Fleischmannová
Staša Fleischmannová napsala pro mne zajímavou knihu, neboť mne v ní provedla nejen svým, velice zajímavým a pestrým životem, ale v podstatě celým stoletím, které prožila. Tentokrát jsem ovšem sledovala významné politické události tak, jak je prožívala celá kulturní plejáda lidí s nimiž ona žila nebo se stýkala či se s nimi znala, neboť v její rodině a známých je nepřeberné množství umělců, ať už spisovatelů, výtvarníků, herců, architektů.... Provází nás tedy nejen vrstvami svého života , ale i vrstvami historie. Spoustu fotografií, které knihu obohacují pochází z jejího rodinného archívu / ona a její sestra byly fotografky/, jsou unikáty a zatím nikde nebyly zveřejněny, tato část knihy byla neméně zajímavá než samotná četba. Její život i život její rodiny a přátel byl opravdu nesmírně bohatý a měla to štěstí, že se setkala s tolika zajímavými lidmi a s námi čtenáři se o tyto postřehy podělila, a také, že také mnoho informací uvedla na správnou míru.
Obdivuji tuto ženu, která ve svém již opravdu zralém věku dokázala takto nezaujatě, bez sentimentu a bez strachu o své soukromí nám tohle všechno předat.
Pravda, mnohé z těch jmen jsem třeba ani neznala, ale v knize přímo na dané stránce je uvedeno o koho se jedná , kdy žil a čím byl a to mi opravdu hodně pomohlo se v dané situaci , události, profesi, zorientovat.
První jsem si myslela, že knihu jen prolistuji, ale nakonec mne tak zaujala, že jsem jí přečetla pozorně od první do poslední stránky a ještě jednou paní Fleischmannové děkuji. Obohatila mne, toho si u každé knihy cením nejvíc.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Jsem moc ráda, že jsem knihu četla, ač to nebylo lehké čtení. Je pravda, že o osudech obyvatel Litvy, Lotyšska a Estonska v době před 2.světovou válkou a taky ještě dlouho po ní jsem toho mnoho nečetla. A taky v době mého mládí nás ve škole hodně učili o tom, jaké zvěrstva dělal Hitler , ale o tom, co páchal Stalin jsme se toho mnoho nedozvídali, to až později. Bylo to hrozné, ale měli bychom si to připomínat, právě třeba tím, že budeme číst právě takovéto knížky jako je tato. Je sice určeny dětem, asi by to pro ně bylo hodně silné, ale vzhledem k tomu, že knihu vypráví jejich vrstevnice, dospívající dívka, tím by se zase pro ně mohla stát přístupnější.
Knize dávám plný počet bodů . a jinak naprosto souhlasím s tím, co napsal Lamanai, lépe bych to neřekla.
Utěšitelky
Ruth Hallo
Poskytování sexuálních služeb nedobrovolným způsobem je asi staré jako lidstvo samo. Tyhle ženy však byly okupanty znásilňovány tím nejbrutálnějším způsobem. Jen některé přežily. Nejsmutnější je, že se prakticky nikdy nedovolaly spravedlivosti a omluvy ani od okupantů, ale že je nepřijala zpět ani jejich vlastní, konvencemi sešněrovaná vlastní čínská rodina. Nemají se kam vracet. Řadu let to trvalo, než některé z nich dokázaly v sobě najít sílu vystoupit a samy za sebe bojovat a i když nenalezly příliš slov útěchy od jiných, aspoň se jim podařilo vyříkat se světu, jak to vlastně bylo.
To téma je hodně silné, zajímavé, vědomosti obohacující, spíše se mi nelíbil způsob zpracování .
Britannia Road 22
Amanda Hodgkinson
Ten příběh byl opravdu silný, to nepopírám. Je mi jich líto . Ale proč mne nemrazí ?
Zuzanka na brehu jazera
Jan Machač
Zuzančiny příběhy postupně pročítám s vnučkou. Jsou hezké a taky poučné. V knížce jsou nádherné ilustrace, takové, co se líbí dětem.
Kam létají vrány
Ann-Marie MacDonald
Je to už tři dny, co jsem knihu dočetla a nejsem schopná napsat komentář a nejsem schopná nic jiného číst. Tu knížku jsem četla pořád a všude, protože od ní se prostě nedá odejít, chcete vědět kdo a proč tu strašnou věc udělal. Tak tahle paní spisovatelka dovede najít naše slabiny! Slabiny v tom, jak jsme sice hodně dospělí, jak na vše máme rozumnou a jedině správnou odpověď, ale jak strašně málo rozumíme dětem. Možná, že ani ne úmyslně, ale už jsme prostě zapomněli . Někdy děti neslyšíme, nebo i slyšíme, ale nevnímáme nebo je i vnímáme, ale nevěnujeme tomu co říkají pozornost, prostě často to, co je pro dítě strašně důležité nás nechává v klidu. Děti napodobují, závidí, milují, nenávidí, vnímají a přehlíží, tak jako my, ale to všechno jaksi v tom svém dětském vidění a cítění vyznívá jinak, než to máme my. A právě tyhle nádherné pasáže věnované citlivé dětské duši, ten dětský svět plný her, fantazie, tak tyhle kapitoly mne dostaly nejvíc. I dospělé postavy jsou tu vykresleny skvěle, jejich problémy, jak je řeší a proč je řeší právě takto, protože jinak nelze, to bychom porušili slib! No, teda! A ta doba studené války, visí nade všemi jako stálá hrozba. A nedávná válečná minulost stále není a nebude zapomenuta.
Tak jestli mne kniha Padněte na kolena dostala do kolen, tak tahle mne posadila na zadek!
Až tuhle knížku přečtete, budete i vědět, jak vypadá modré vajíčko.