libuse6749 komentáře u knih

Nicolette je mladá odvážná dívka, která boří mýty a plní si své sny. Pouť k branám Orientu popisuje její pěší výpravu z rodného Havířova až do tureckého Istanbulu k chrámu Hagia Sofia. V dnešní době totiž už nechodí na pouť jen Honzové s buchtami od maminky, ale i dcery s ultra light výbavou. Tj. funkční a velmi lehké vybavení do přírody, v jejím případě 6 kilogramů na zádech.

Stránku za stránkou jsem prošla celou její trasu z Čech, přes Slovensko, Maďarsko, Rumusko, Srbsko, Bulharsko až do Turecka. Její cesta není jen cesta za splněným snem proŽÍT naplno svůj život, ale Nicollete dokázala dát své pouti ještě přesah dobročinnou sbírkou na podporu krajanů žijících v rumunském Banátu.

Vyprávění bylo čtivé, místy vtipné, nechyběly informace k místům, kterými Nicolette procházela. Celé čtení parádně doplňuje spoustu fotek a krásných ilustrací, nejeden čtenář by hned sbalil pár švestek a šel taky.

Knížce dávají velmi osobní rozměr pasáže, kde se Nicolette svěřuje se svými vzpomínkami, radostmi, pochybnostmi, zklamáními, ale i dalšími plány nebo sny. Mnoho myšlenek bylo velmi inspirativních a budu se k nim určitě ještě vracet. Nebojí se přiznat, že má strach, že ji trápí samota nebo i zdravotní stav není po většinu cesty úplně ideální. Ale tím ukazuje, že je silná a umí bojovat. Během cesty potkává mnoho lidí se srdcem na dlani, což bylo v dnešní době krásné číst. Kousek před cílem však získá suvenýr z cesty, který je nad váhový limit její výpravy, přesto s ní pojede až domů. Přiznávám, že jsem při byla dojatá, když Nicolette dosáhla svého cíle a moc jsem ji fandila celou její cestu. Už teď se těším na její další výpravy, i vy ji můžete sledovat na profilu instagramovém @nicolette.havlova.

1 19.03.2023

Po necelém roce jsem se vrátila na Skotskou vysočinu pustila se se šéfinspektorem Jackem Loganem do dalšího případu. Jezero Loch Ness vyplaví mrtvolu ženy, která byla ohavně mučena a začíná nové pátrání ve stejném složení týmu.

Vyšetřovacích verzí je několik, podle jedné svědecké výpovědi za útokem dokonce stojí světoznámá lochneska Nessie. Tomu ještě dneska věří?!
Dále pátrání ovlivní strašidelný dům, spiristické tabulky, exorcismus i ruský mafián. Kdo bude za vraždou nakonec stát se budete muset pročíst sami.

Knížka je čtivá, to bez debat, dá se přečíst za jeden, dva dny úplně bez problémů. Malý háček vidím v označení thriller, spíše mi pátrání sedí více na detektivku. Pro vyznavače thrillerů by potom čtení mohlo být zklamáním, protože zde není příliš akčních scén, velkých hrdinů či neobvyklá oblast. Fanoušek krimi příběhů, detektivek si může tuto sérii naopak oblíbit, pokud nehledá proudy krve a líbí se mu detektivní příběh protkaný humorem. I toho tu však bylo i na můj vkus příliš, jako by se ho autor snažil propašovat do příběhu za každou cenu.

Celkově hodnotím jako průměr, co nenadchne, ani neurazí, avšak jsem zvědavá na další díl. Už jenom díky ztřeštěné patoložce, která se nově objevila v tomto dílu. A stejně tak doufám, že již autor představí více jednotlivé postavy, které známe zatím jenom hodně povrchně.

Celý příběh se točí okolo milostného trojúhelníku, nechybí tajemství, trošku napětí, ale z mého pohledu i hodně naivity. Nelíbil se mi manipulativní nádech od jednoho z hlavních hrdinů, který se něčemu hrozně bránil, ale jeho chování pak plynulo místy proti jeho zásadám. Co mě překvapilo, tak na můj vkus dost alkoholových pitek a vyhulených jointů. Ale berte mě hodně s rezervou přece jenom už jsem stará škola. Co i mě však dostalo, byl konec, který beru od autorky jako jeden velký podraz.

1 15.03.2023

Autor má spoustu fanoušků hlavně díky sérii s HH. Některým z nich může uniknout, že sem tam zabrousí i do žánru povídek, v tomto případě sbírky dystopických příběhů. V této sbírce jich čtenář najde celkem 5 a už první dost přesvědčivě popíše pojem dystopie.
Povídky mají rozdílnou délku a může se tedy stát, že komu nesedne styl, na který je od autora zvyklý, může ho odradit hned první povídka, která má přes 100 stran. Osobně doporučuji dát šanci nějaké kratší.
V jedné z dalších povídek je zmíněn známý logický paradox, paradox Kréťana, který říká, že všichni Kréťané jsou lháři.
Já nebudu lhát, když řeknu, že jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, ikdyž dystopické příběhy nejsou úplně můj šálek čaje. Některá povídka mě sedla méně, některá více, ale všem se nedá upřít originální námět, nechybí napětí a konec, který překvapí.

Islandská krimi, která není tak temná, studená, drastická a krvavá, jak je obyčejně zvykem. Po přečtení ji hodnotím jako skvěle propracovanou detektivku s dvěma souběžně řešenými případy a pátrání po jednom starém tajemství.

Přestože se jedná o třetí díl ze série s detektivem Konrádem, dá se číst bez problémů jako samostatný případ. Poté co konec nepřinese ještě řešení pro Konrádovo osobní vyšetřování, nezbývá než se těšit na další knihu.

Islandský jazyk má několik (pro nás) zajímavých zvláštností. Věděli jste, že Islanďané v komunikaci používají jen neformální tykání a oslovují se výhradně křestními jmény? Podle křestních jmen mají pak řazeny například i telefonní seznamy. A právě tykání bylo to, co mi v průběhu čtení připomínalo, kde jsem se ocitla a chvilku mi trvalo, než jsem si na to zvykla.

Osobně jsem se nemohla přenést přes první kapitolu knihy, která byla pro mě zcela nepochopitelně pojata jako popis. Nesourodý shluk životů několika páru, rodin, osob. I tahle kapitola však měla svůj důvod a byla jednou mnoha skládanek, které do sebe zapadly.

Ultimátum je thriller, který láká na letecké prostředí a napínavé čtení. Přestože se jedná o prvotinu, od letušky bez předchozích zkušeností se psaním, zahoďte teď všechny předsudky, pohodlně si sedněte ke čtení a užijte si let. Bude to totiž rychlá jízda.

Moji pozornost autorka lapila už od prvních stránek a nenudila jsem se, ať už se děj odehrával na palubě letadla nebo na zemi. O napětí nebyla během čtení nouze a celá kniha zabírala pouze krátký časový úsek – prakticky jednu službu pilota, takže s dějem prakticky reálně žijete a nutí to pokračovat ve čtení. Čemu napomáhají i krátké kapitoly.

Autorka dokázala zúročit všechny své zkušenosti z práce letušky a na popisu scén z paluby letadla je to znát. Celý personál letadla si prostě za statečnost a týmovou práci zamilujete i vy, tomu věřím.
Nejsem úplně fanynka akčních filmů, ale tuto knihu vidím jako naprosto super předlohu k filmu, kterého se doufám, dočkáme.

1 23.02.2023

Doslova sladká romance, u které budou milovníci sladkého slintat nad švýcarskou čokoládou a místními cukrářskými specialitami. Jednu z hlavních rolí v tomto příběhu totiž určitě mají zákusky a dorty.

Pokud nejste na sladké, tak nezoufejte. Objevíte i typicky švýcarské speciality, když nakouknete do kuchyně kmotry Amélie. Právě k ní, do její útulné chaty ve švýcarských Alpách, odjela Mina přijít na kloub tomu, co chce ve svém životě dál dělat.

Věřte nebo ne, ale k romantickým útěkům se budu ráda vracet. Autorka prostě dokáže vykreslit příběh plný pohody okořeněný o poznání tradic, kultury, kulinářských specialit nebo i míst, které rozhodně stojí za návštěvu, a to vždy v dané zemi, kam se zrovna přes stránky rozhodnete vycestovat.

A dnes tu mám něco pro příznivce romantických pohádek. Čas od času prostě není na škodu přečíst si sladký románek, kterým je v tomto případě krátká novela, prvotina od české autorky – Zůstávám tu pro tebe.

Zamyslete se, která žena nesní o bohatém „princi“, navíc ještě se srdcem na správném místě?! VELKÁ láska na první pohled však přinese pro zdravotní sestřičku Terezu VELKÉ dilema, zda udělat zásadní změnu ve svém životě. Není totiž snadné dát v zaměstnání výpověď, opustit rodinu a přátele a přestěhovat se za oceán.

Hlavní hrdinku jsem obdivovala, zejména za její pracovní nasazení, kdy dokázala dát lásku a pocit bezpečí onkologicky nemocným pacientům na dětském oddělení. Ten vztah, který udržovala s dětskými pacienty byl tak výstižně a citlivě vyobrazen, že právě v pasážích z nemocnice jsem uronila nejednu slzu. To jsem ještě nevěděla, že kapesníky budu potřebovat i na konci příběhu.

Každá kapitola začínala citátem, což umocňovalo sílu romantické linky i změn, co nám přináší sám život.

Dejte tomuto příběhu také šanci a přečtěte si, kolik emocí se dokáže nacpat do novely. Knížka je čtivá, grafické zpracování lahodí oku, takže tu máte fajn oddechovku třeba na jednu neděli. S čistým svědomím mohu doporučit i mladším čtenářkám, protože příběh je jednoduchý, mile naivní a dobře srozumitelný.

Autor rozehrál na 280 stránkách hru plnou napětí, intrik, lží i zločinu, která mě dokázala udržet natolik v pozornosti, že jsem ji přečetla za 2 večery. Autorova kniha pro mě tedy byla velmi příjemným překvapením, o které se chci s vámi podělit.

Matěj Mlynář je bývalý policista a nyní pracuje v rodinném knihkupectví, které vede společně se svojí matkou. Čas od času však dělá také soukromého detektiva, sice bez licence, ale se snahou pomoci lidem, kteří se ocitli v nesnázích a nemají možnost se již na nikoho jiného obrátit. Právě jeden večer ho kontaktuje jedna mladá žena s prosbou o pomoc s bývalým partnerem, který ji i po rozchodu stále obtěžuje. Mlynář rozjede pátrání a na základě nových informací zjistí, že k němu žena nebyla úplně upřímná. Nestihne to však s ní již konzultovat, protože je ve svém bytě náhle zastřelena.

Více vám už nebudu prozrazovat, protože i mě překvapilo několik zvratů, které se v ději později udály. V několika momentech to vypadalo, že už je vyřešeno, ale nové okolnosti mi usadili zpět do křesla. Líbil se mi akční nádech celého příběhu, přestože mi někdy hlavní hrdina připadal až příliš neohrožený. Z hlediska jeho osobnosti nečekejte nic převratného, jak už to tak u těchto soukromých detektivů bývá, i Mlynář má problémy s alkoholem i ženami.

Tato série (i obálka) mi lehce připomněla moje první setkání s detektivem Cormoranem Strikem, kde jsme si napoprvé také úplně nepadly do noty, ale při bližším seznámení, jsem se nemohla dočkat dalšího dílu. Nejinak tomu je i tady, další díly přidávám na můj seznam k přečtení.

Máte rádi překvapení?
Jste milovníci adventních kalendářů?
Rádi čtete české autory?

Jestli jste 3x odpověděli ANO, tak se vám určitě bude líbit koncept sborníku povídek, který pravidelně v předvánočním čase vydává @nakladatelstvi_brk . Ke mně se Adventní kalendář povídek: Kdysi v zimě dostal díky knižní štafetě, vyslané přímo nakladatelstvím.

Útlá knížečka skrývá 24 povídek od různých autorů + jednu bonusovou povídku navíc a u všech je společné téma zima. Můžete je číst v prosinci den po dni, přečíst tedy každý den povídku, která na den podle data připadá nebo v lednu nebo v únoru podle chuti a nálady. Vlastně si to můžete přečíst kdykoliv během roku, kdy budete mít chuť přečíst si něco originálního. Originalita, to je asi to pravé slovo, co všechny povídky spojuje. Každý z autorů pojal totiž zimní vyprávění po svém.

Přiznávám, že jsem čekala příběhy, co naladí čtenáře na tu pravou předvánoční atmosféru, sníh, dárky, svařák, stromečky. Příběh za příběhem jsem však objevovala tu rozmanitost, s jakou každý z autorů zimu pojal. Některé povídky byly humorné, s nadsázkou, ponaučením, ..u některých jsem se bála, některé byly plné lásky, v jiných zas vládlo násilí a byly až brutální. Nechybělo napětí i povídky s pohádkovým nádechem.

Když teď na to koukám s odstupem, tak vlastně ta různorodost dokázala, že každý čtenář si najde určitě povídku podle svého gusta. Ale každá z nich se tak nemusí líbit všem. Zároveň jsem se seznámila se stylem 25 českých autorů a jména oblíbenců si ukládám do paměti a budu se brzy těšit na jejich další literární počiny.

Zelený obal a výhoda domácího hřiště – to jsou dva plusové body, která má každá knížka z edice původní česká detektivka. Na první pohled totiž vím, co čeho jdu.

Novinka Trestající smrt přináší už 16. případ z řady ze série s detektivem Berkou, který je šéfem brněnské mordparty. Anotace prozrazuje, že nahlášená mrtvola zkazí detektivovi dlouho plánovaný volný víkend. Obětí je navíc veřejně známá osobnost – majitel před lety zkrachovalé kampeličky, nyní vlastník čerstvě zkrachované firmy dodávající energie, a navíc kandidát na ministra v nové vládě. Je tedy jasné, že víkendový program s partnerkou bude muset oželet a pustit se plnou parou do vyšetřování.

Popisy charakterů i prostředí jsou natolik všední, že si můžete myslet, že se jedná třeba o někoho, koho znáte nebo jde o místo, kde jste přímo byli. Na své si přijdou zejména čtenáři z okolí Brna, kde se příběh odehrává. Přestože je příběh smyšlený, je inspirovaný událostmi, které jsou nám v ČR mnohým známé. Krátké kapitoly popohání ve čtení, tak příběh a spolu s ním i vyšetřování rychle plyne. Vzhledem k okolnostem je adeptů na možného pachatele tolik, že není vůbec jednoznačné, kdo a proč zločin spáchal. Já četla pozorně indicie vyšetřovatelů a můj tip byl potvrzen na konci příběhu.

Zajímavým zpestřením této knihy byly poznámky pod čarou, které přibližovaly zkratky nebo praktiky používané v policejním vyšetřování, místní názvy nebo odkazovaly na jiné romány autora.

Až někdy knížku uvidíte v knihkupectví, nebojte se po ní sáhnout, zvláště pokud se vám líbí české televizní kriminální seriály, kterým je příběh i styl často nejvíce podoben.

Vztahový román z počátku dvacátých let 20. století mi moc nesedl. Malý formát a něco málo přes 300 stránek jsem nemohla přelouskat. Nepomohla tomu ani malá detektivní zápletka, přesto mi knížka spíše nudila a nemohla jsem se začíst.

Autor však dokázal krásně zachytit atmosféru staré Prahy, přiblížit největší závod na zpracování masa ve středovýchodní Evropě – jatka ve starých Holešovicích. Celou knížkou prochází smrad, který se táhne podél řeky a zamořuje obytné čtvrti směrem podle vanoucího větru a doprovázející žalostné zvuky zvířat čekající na porážku.

Možná, i na mé ucho, strojená čeština s výskytem anachronismů přispěla k tomu, že se mi čtení nedostalo úplně pod kůži.

Továrna na maso nebyla prostě pro mě, přesto věřím, že si své čtenáře najde.

Čtení a knihy mohou mít obrovsky pozitivní vliv na naše životy. Knihy nás mohou bavit, učit novým věcem a rozšiřovat naše obzory. Můžou nás také inspirovat k životním změnám a pomoci nám lépe pochopit svět kolem nás.

V tomto příběhu má hlavní roli seznam s doporučenou četbou několika vybraných knih. Kdo seznam sestavil, jaké knihy na seznamu jsou, kdo bude knihy číst? Nejen s vybranými knížkami vás seznámí starý pán Mukéš a mlaďoučká Alíša. Přestože je kniha plná smutku a trápení, je v ní plno síly a odhodlání to změnit k lepšímu.

Já si našla několik krásných citátů a myslím, že každý si tam najde místa, která ho chytnou za srdce.

„Na čtení není člověk nikdy starý.“
„Knížky jsou tak zvláštní. Je to jako nakukovat někomu do života. Jako když člověk někoho špehuje!“

Knihovna malých zázraků je plná lásky ke knihám a čtení. Je to skvělá kniha pro všechny milovníky knih a pro ty, kteří hledají inspiraci ke změně.

Deník farářky vás provede rokem života paní farářky Martiny Viktorie Kopecké. Jsou v něm nahuštěny zážitky z posledních tří let před vydáním knihy a drží se časově církevním rokem.
Začíná časem adventu, Vánoci, pokračuje přes zimní liturgické mezidobí a postní čas k Velikonocům, dále svatodušní doba a letní liturgické mezidobí než přijde nový adventní čas.

V knize je zveřejněno několik kázání, modliteb nebo citací nejenom z Bible. Ale určitě se tím nenechte odradit, pokud jde víra mimo vás, je taktéž plná lidských příběhů, zážitků z cest, popisů církevních obřadů, vyprávění z každodenního života mladé farářky.
Je to kniha plná života, lásky i naděje, přestože nechybí pasáže o smrti, bolesti i nemoci.

Zpestřením jsou osobní fotografie, které doplňují barvité a místy vtipné vyprávění. Jsou zde zveřejněny i výňatky z již publikovaných rozhovorů, kde prozradila farářka mnoho osobních zajímavostí.

Mě osobně se líbily hlavně její zamyšlení i motivační citáty. Jedna její univerzální rada, by se mohla hodit i vám. ️„Žij, teď a tady.“

Děkuji za společné chvíle a laskavé slovo

SMEKÁM před autorkou, jak pojala tak originální téma inspirované skutečnými událostmi. Vůbec se nedivím rozsahu románu, který čítá 688 stran. Autorka totiž dokázala přiblížit život řeholnic v klášteře Bílá Voda od padesátých let až po současnost.

Totalitní režim shromáždil řádové sestry do pohraničí a spoléhal, že tam postupně, ukryté před zraky veřejnosti, časem vymřou. Přestože ne všechny motivy odpovídají realitě, i tak vůbec nepochybuji o tom, že život tamějších obyvatelek kláštera byl krušný. Některé z nich byly mučené ve věznicích, většina nasazena na nucené práce, které hraničily s týráním a nechyběly fyzické útoky za účelem zastrašování… přesto všechno ženám nechyběla síla vytrvat a bojovat s překážkami, které jim režim nachystal. Jejich odhodlání a víra byla úctyhodná, stejně tak síla pomáhat tomu, kdo potřeboval.

Autorka psala román s přestávkami celých 10 let, v každé kapitole je vidět ta titěrná práce nashromážděných informací. Dle rozhovorů, které poskytla, čerpala nejen z archivů, ale mluvila s mnoha pamětníky a dokonce i nějaký čas v klášteře pobývala.

Přiznávám, že čtení knížky mi dalo zabrat. Nejen, že jsem se knihou potýkala dobrých 14 dnů, ale právě informace a děj ukrytý na stránkách mi nedovolil číst rychleji, na čtení jsem se potřebovala skutečně soustředit. Příběh jako takový je poutavý a čtivý, ale je proložen mnoha fakty, církevními korespondencí a jinými historickými dokumenty, kdy mé nadšení ve čtení uvadalo.
Ale v těch momentech bylo i pár světlých okamžiků, které mě nakoply číst dál.

⬇️Loučím se slovy biskupa Felixe.⬇️
„A kdo tomu nerozuměl, ať si to vymodlí!“

Další z velikánů klasické švédské krimi, který mi již nebude unikat, protože naše první seznámení dopadlo na výbornou. Spisovatel Johan Theorin umí opravdu zaujmout čtenáře od první stránky, nepotřebuje k tomu podrobný popis násilí, nevyžívá se v krvi, nechce za každou cenu šokovat, ale dokáže na stránkách vykreslit příběh.

Hlavní hrdinové i další účastníci jsou představeni přesně tak, abyste pochopili jejich skutky i co se jim asi zrovna honí hlavou. Místa a krajinu dokáže popsat tak barvitě, že fantazie se nemusí moc namáhat a mozek si myslí, že jste tam už někdy byli.
Sečteno podtrženo, při čtení jste součástí příběhu s atmosférou.

Už v prologu jsou prozrazeny čtyři násilná úmrtí, následují kapitoly pojmenované podle hrdinů, a ty postupně skládají mozaiku dohromady. Pro vyřešení případu je nutné několikrát se vrátit vzpomínkami do minulosti, nechybí stará tajemství i romantická linka.

Knihu bych zařadila mezi „klasické“ krimi romány s postupným pátráním, které stránku za stránkou dojde ke správnému pachateli.

Můj první opravdový horor, který jsem si přečetla i proto, že jsem místo sama v roce 2017 jako turistka navštívila. O to více na mě dýchala při čtení ponurá atmosféra tohoto místa.

Autor s každou další stránkou stupňuje napětí, a tak plně udržoval moji pozornost a zvědavost, jako to celé skončí.

Přečtěte si také, jak dopadne nápad několika přátel stanovat v "lese sebevrahů". Osobně bych se raději vydala na výstup hory Fuji, který byl původně v plánu.
Ač se mi konec úplně nelíbil, i tak to byl zajímavý čtenářský zážitek. A nenechte se odradit počtem stránek, čte se to opravdu samo.

Příběh o pejskovi Gumpovi je taková novodobá verze Dášenky. I díky filmovému zpracování se dostane k mnoha divákům a společně s knížkou se zaslouží o to, rozšířit osvětu dětem i dospělým. Osvětu, která se týká palčivého problému týrání zvířat.

Ne všichni pejsci mají totiž milující domov a pravidelnou stravu. Jsou tu i ti, kterým je ubližováno jak psychicky, tak fyzicky. Někteří se bohužel stanou dárkem, který omrzí a jsou i lidé, kteří mají zvířátka jen jako výdělečný byznys.

Příběh je vyprávěn očima psa Gumpa, který neměl právě jednoduchý start v našem světě, přesto neztrácí naději a víru v dobrých lidech. Jestli najde toho správného páníčka se dozvíte na necelých sto stránkách.

Knížka je doplněna o fotky a příběhy pejsků, jejich útrapy jsou naneštěstí podle skutečných událostí a opravdu se staly. I díky těmto bonusům se stává příběh autentičtější a hraje na city.

Gumpa jsem nejdříve viděla v jeho filmovém zpracování, četla jsem až následně, ale v obou případech jsem byla u hodně úseků smutná, doporučuji tedy kapesníčky na blízku.

Knížka, od které jsem nečekala nic, dostala jsem však hořkosladký příběh, který mě skutečně bavil a dojal. Ano, je to sice červená knihovna, ale proč se někdy nenechat unést na romantické vlně. Třeba v tomto případě s úspěšnou spisovatelkou, zcela zdrcenou ztrátou svého manžela a nuceně vystěhovanou ze svého luxusního bytu, která se rozhodně začít nový život na malém kanadském ostrově v Pobřežních provinciích.

Příběh byl plný momentů k zamyšlení, líbil se mi i vývoj hlavní hrdinky, její odhodlání a změna přístupu k životu. Balzámem na duši bylo chování snad všech sousedů z městečka, s velkým srdcem na pravém místě.

Nadšená jsem byla z citátů, kterými začínala každá kapitola. Když o tom zpětně přemýšlím, tak byly pečlivě vybrány, doslova na míru dle danému příběhu.
„Loď je v bezpečí v přístavu, jenže na to lodi dělané nejsou.“ John. A. Shedd

Knížku jsem četla na doporučení kamarádky, ale v knihkupectví bych ji pravděpodobně přehlédla, což by byla v tomto případě škoda. Je to skrytý poklad, co potěší určitě i náročnějšího čtenáře.

Knížce bych určitě nedala nálepku thriller, ale spíše rodinné drama, to by ji jistě vystihovalo lépe.
Příběh je vyprávěn manželkami dvou bratrů, kapitoly jsou relativně krátké a většinou se ve vyprávění mezi sebou střídají a ukazují vždy svůj pohled na situaci nebo přibližují, jak se cítí. Ani jedna z žen to však nemá v rodině, do které se přivdaly, jednoduché, jak se na první pohled může zdát.
V knize jsou snad všechny problémy a obtížné situace, které vás napadnou při soužití v manželském svazku a rodině. Smrt, nevěra, vztah s dominantní tchyní, domácí násilí, otec tyran, nevlastní matka, péče o stárnoucího otce trpící duševní poruchou, různé názory na výchovu, velké očekávání od dětí, … ani se mi nechce jmenovat dále.
Přiznávám, že tuto knihu bych si sama ke čtení nevybrala, protože rodinná dramata úplně nevyhledávám.
Nebylo to vůbec lehké čtení, ale líbilo se mi, že konec knihy může pro někoho znamenat naději. Naději na změnu, že i v životě těžké období může dopadnout dobře.