Lexand komentáře u knih
Parádní. Výborné. Prostřední Výlety s otcem jsou až dost dlouhé a nejméně dynamické. Ale první próza je skvělá a ta třetí, Vikštejn, no jak to říci - kulervoucí. Nejen v síle postřehů, v metaforách, jazyce, ale i ve fabuli.
Patetické, ale velmi zdatné. Poezie staré školy, ale nevyčpělá, prožitá i zaumná. Velká část básní je truchlivou vzpomínkou na právě zesnulou Růženu Svobodovou (1920), kterou Š. miloval. Znovu a znovu se vrací oslava jejího slavného a krásného posmrtného života, v sepjetí s Bohem a vesmírem.
Působí to hodně autenticky.
Hakl umírněnější, pokornější, přitom mi připadá jazykově lepší než v povídkách a románech.
Čekal jsem víc. Ale nejsem výhradní fanoušek Iana McEwana. Kromě Pokání, samozřejmě...
Rozhodně to není moralitka ve smyslu Indiáni hodní, bílí zlí. Občas jsem si představoval místo indiánské rodiny rodinu romskou...
Není to nepříjemné čtení, ale také ne strhující. Věřím, že se autorovi povede i něco většího.
Zase trochu jiný Coetzee. Kdybych měl tohoto autora doporučit, doporučím ho. Ale vůbec nevím, jakou knihu by si dotyčný měl přečíst jako první...
Pro mě je Toman ideální autor. Dokáže přiblížit neznámá místa v historii víceméně čistým jazykem a lineárním vyprávěním. Jakákoliv odborná či populárně naučná publikace o trampech, španělácích, válečných fotografech či komunistickém odboji by mě nudila, takto jsem rád, že o tom něco dozvím. Ať žije fabulace na základě podložených reálií!
Pěkně se to čte a pohled na známé události z pohledu cizince je osvěžující. Kontext s jinými hořícími sebeobětmi ve světe i u nás je nový. Nicméně, není to veledílo. Jen dvě nebo tři pasáže jsou brilatní.Navzdory závažnosti tématu je to pro mne spíš lehké čtení. A zhruba uprostřed knihy je velká koncentrace chyb, překlepů, nesmyslů. Redaktorky si daly práci opoznámkovat třeba autorův lapsus s trdelníkem, ale že jim některé věty nedávají smysl, třeba když podmět je ve třetí osobě a přísudek má tvar osoby první, to přehlédly. Ani se nenamáhaly opravit překladatelské omyly jako "na konci dopoledne"
Pecka! To nejlepší ze současné literautry. Vážně. Na konci století se bude Pech shánět po antících a po Topolovi, Rudišovi, Hůlové a podobných pes něštěkne.
Asi tři jsou vážně dobré, Vítej na Marsu je vynikající. Celkově kniha spíš chabá. Autor psát umí, ale zklamali redaktoři. Tady se mělo upravovat a především krátit, krátit a zase krátit! Dobré dvě třetiny textu jsou tam navíc.
Měl jsem asi knihu odložit a sehnat si ji ve slovenštině. Zážitek by byl, myslím, ještě lepší.
Skvěle vystavěné. Některé peripetie jsem vytušil, ale stejně se pak vyvinuly mimo moje očekávání. Německá rodina v Amazonii krátce po válce. Může se stát cokoliv.
Čekal jsem něco jiného, něco víc. Hvorecký je pozorovatel, glosátor, ale fabule svých próz seká podle jedné šablony. Kniha mi přišla téměř identická s románem Plyš.