Hanebnost
John Maxwell Coetzee
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15748/bmid_hanebnost-IM6-15748.jpg
4
57
9
Dvaapadesátiletý profesor David Lurie je rozvedený a neuspokojivý citový život se snaží překrýt „rozumným“ přístupem k sexu jako k pouhé tělesné potřebě. Po milostném vzplanutí ke své studentce zůstává bez práce, opouštějí ho přátelé, vysmívá se mu bývalá manželka. Útočiště nachází na venkově u své dcery, avšak ve chvíli, kdy obnovuje svůj vztah k ní i ke společnosti plné složitých rasových problémů, dochází jednoho odpoledne k nečekanému výbuchu násilí, jenž otřese veškerou jeho vírou a pro jeho dceru představuje velké ohrožení. Ironicky sžíravý, syrově vyprávěný příběh je přesto plný podivuhodné zvláštní něhy. Za svůj román, který na ploše dvou set stran předkládá čtenáři hlubokou sondu do moderní jihoafrické společnosti, získal Coetzee v roce 1999 už druhou prestižní cenu Booker Prize (první v roce 1983 za román „Život a doba Michaela K.").... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , Volvox GlobatorOriginální název:
Disgrace , 1999
více info...
Přidat komentář
Dalo by se říct, že kniha z vícero úhlů pracuje s tématem zneužívání žen, kdy si protagonista díla: "zestárlý a dvakrát rozvedený profesor" začne poměr se studentkou, což se mu vymstí. Když se následně uchýlí ke své dceři, ta je zneužita několika muži a on se s tím musí nějak vypořádat. Určitě je to velmi lidský příběh, ale nemůžu říct, že by postava Davida došla k nějakému vykoupení. Vzhledem k zasazení do Afriky zde navíc ale vyplouvá další hromada společenských témat, což dílu dodává zase trochu jinou hodnotu.
Perfektní kniha! Jedna z nejlepších, které jsem četla! Naprosto úchvatný příběh!!! Vřele doporučuji! Je to skoro MUS!!!
Zase trochu jiný Coetzee. Kdybych měl tohoto autora doporučit, doporučím ho. Ale vůbec nevím, jakou knihu by si dotyčný měl přečíst jako první...
Coetzeeho prvotina V srdci země byla jasná postmoderní záležitost. U Hanebnosti si však myslím, že se jedná o postmoderní realismus, i když nic takového snad oficiálně neexistuje. Příběh o vykoupení jednoho stárnoucího profesora se vám dostane pod kůží pokud máte citlivou náturu a rádi psy. Coetzeeho literatura na mě vždy zapůsobí svou rozjímavou tóninou. Tóninou banja na zadním dvorku činžáku.
Čteno kvůli čtenářské výzvě. Ke knize se mi hodilo přísloví: Co člověk zaseje, to také sklidí.
Já nevím, s touhle knihou je to složitější. Myslím, že pokud ji má člověk pochopit, musí ji opravdu chtít pochopit. Nejsem si jistá, jestli se mi to úplně povedlo, asi spíš ne. Postavy se chovají zdánlivě iracionálně, občas si protiřečí, vlastně jim ani tak moc nefandíte a občas vás jejich chování dost štve. Podobně je to s jazykem. Strohé, místy až "syrové" věty se nečtou úplně nejlépe, ale zároveň tak nějak dokonale sedí k tématu a atmosféře celé knihy.
Co mi ale dosti zkazilo dojem z knihy byl enormní počet chyb v textu. Česky a v tomto vydání jsem knihu četla zhruba od poloviny, z tohoto ohledu můžu tedy soudit jen tu druhou část, ale tam se opravdu jednalo o v průměru jednu chybu na stránku. Ať už překlep, opakování stejného slova dvakrát za sebou nebo dokonce špatné i/y ve shodě podmětu s přísudkem.
Škoda, člověk z toho je pak akorát otrávený a má pocit, že se mu do rukou nedostává poctivě odvedená práce.
Táto kniha mi bola odporučená ako super kniha, no musím povedať, pre mňa nebola až taká super. Ťažko sa môžem stotožniť s hlavným hrdinom, ktorého konanie som veľmi nepochopila a jeho dcéra mi tiež bola v mnohých rozhodnutiach záhadou. Zvláštna kniha. AJ
- "Začít od nuly. S ničím. Ne s ničím, ale skoro. S ničím. Žádné trumfy, žádné zbraně, žádný majetek, žádná práva, žádná důstojnost."
- "Jako pes."
- "Ano, jako pes."
Štítky knihy
zfilmováno apartheid Jihoafrická republika nešťastná láska jihoafrická literatura univerzitní román Bookerova cena
Autorovy další knížky
| 2001 |  Čekání na barbary |
| 2006 | Život a doba Michaela K. |
| 2002 | Hanebnost |
| 2007 | Chlapectví |
| 2008 | Deník špatného roku |
Coetzee je takovým ztělesněným svědomím Jihoafrické republiky. Jeho knihy jsou pro mě vždycky jako rána do palice - svou depresivností, bezvýchodností situace hlavních hrdinů, jejich sice vytrvalým, ale v zásadě marným bojem se společností a/nebo přírodou (i když ani Coetzee není úplně beznadějný pesimista, jeho závěry svou dávku naděje nakonec obvykle obsahují). Nejinak je tomu v této knize, která pro mě nabyla na zajímavosti i proto, že hlavní hrdina je jen o pár let starší. Pozitivem takových knih je, že si člověk v průběhu četby i potom může ulehčeně říct, že takové problémy, jaké musí řešit jejich hrdinové, u nás - v naší přes všechny nešvary stále o dost bezpečnější zemi (zatím?) - naštěstí řešit nemusíme.