Kniha o hřbitově

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tragikomický příběh mírně retardovaného Samka Tále, který svým bezprostředním pohledem nastavuje zrcadlo naší současnosti, se stal na Slovensku bestsellerem a oslovil čtenáře i u nás. Pod pseudonymem se ukrývá talentovaná slovenská prozaička Daniela Kapitáňová.

https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37482/big_kniha-o-hrbitove-hIB-37482.jpg 3.7149
Žánr:
Humor, Romány, Literatura slovenská

Vydáno: , Host
Originální název:

Kniha o cintoríne, 2000


více info...
Nahrávám...

Komentáře (33)

Kniha Kniha o hřbitově

Marekh
01.02.2021

Na knihu mne nalákal Luboš (název profilu Lubošovo), který povídal o této knize na svém YouTube kanálu. Knihu už nelze koupit v knihkupectví, lze ji sehnat v antikvariátě, ale já jsem se rozhodl, že se zaposlouchám do audioknihy, kterou ve slovenštině načetl Luboš Kostelný. Přednes byl fajn, i když někdy mluvil poměrně rychlým tempem, ale to odpovídalo charakteru hlavní postavy. Audioknihu jsem si pustil večer a postupně mě to uspávalo, tak jsem poslouchání přerušil a zaposlouchal jsem se příští den.

Hlavní postavou knihy je SAMKO TÁLE, který má 44 let, je svobodný, je pracovitý, má invalidní důchod, přivydělává si sběrem kartónových krabic, má 2 sestry - Ivanu a Margitu a je mu hodně blízká Darinka Gumárová. V oblibě má kefír. Děj knihy se odehrává ve slovenském městě Komárno. Samko popisuje členy své rodiny, RSDr. Karolu Gumárovi se absolutně se vším svěřuje.

Akademický titul RSDr. (doktor sociálně-politických věd) se uděloval v Československu v dobách komunismu absolventům Vysoké školy politické ÚV KSČ. Někteří lidé tímto titulem v současné době pohrdají a nemá pro ně žádnou hodnotu. Ve svém životě jsem se asi nesetkal s žádným člověkem, který by byl absolventem této školy. Absolventům byl tento titul udělen, ať už si o tom myslíme cokoliv, a tento titul jim už zůstane nadosmrti, nemohou o něj přijít, pokud ho schválně nezatají. Mamka si vzpomíná, že během revoluce 1989 a těsně po revoluci se často stávalo, že někteří lidé ze dne na den „měnili kabáty“, tzn. že mnoho lidí vstoupilo do komunistické strany jen ze zištných důvodů a nikoliv proto, že by věřili v myšlenky socialismu. Během komunismu byli věrnými členy a najednou, když nastala revoluce, házeli členské knížky na zem a už se k této straně nehlásili! Najednou takový obrat o 180°! Pochopitelně existovali také lidé, kteří byli věrnými komunisty po celý život a v tyto myšlenky věřili. Už jsem o těchto úvahách psal ve více komentářích a stále tvrdím, že komunismus v Československu měl své pozitivní stránky, ale samozřejmě také negativní stránky a mnoha lidem tento režim zničil životy, třeba i lidem, kteří se ničím neprovinili, stačilo jen, aby byli ve spojení s daným člověkem, který nebyl na jejich straně a měli peklo na zemi včetně jejich rodin! Byla to skutečnost a svinstvo! Upřímně asi těchto případů nebylo mnoho v kontextu celkového počtu obyvatel v Československu, ale vyskytovaly se. Končím s těmito úvahami. Pamětníci si pamatují ať už dobré nebo špatné okamžiky, které prožili v této době.

V knize se vyskytuje humor, je to satira na komunismus v Československu a na nacionalismus. V knize se povídá rovněž o náboženství, pionýrech, Prvním máji a podobně. Občas se stalo, že jsem se některým situacím zasmál. Samko některé informace opakuje stále dokola, ale to odpovídá jeho povaze, protože mentálním myšlením je na úrovni dítěte. Je hodně výřečný a má velkou zásobu slov, a když jednou spustí, je jako kulomet k nezastavení, a to pak vyvolává úsměvné situace. Knihu hodnotím na 80 %.

Většinou audioknihy neposlouchám, a pokud se už rozhodnu si nějakou vyposlechnout, tak to jsou výjimečné případy. Lépe mi vyhovují klasické knihy v tištěné podobě. Myslím si, že tištěná kniha by se mi také líbila a možná časem popřemýšlím o tom, že si knihu pořídím a začtu se v českém jazyce.

Lubošovo
21.01.2021

Tohle je tak skvělá kniha. Dlouho jsem se tolik nenasmál. Hrozně mi to připomíná Hrdého Budžese. Přesně ten česko-slovenský druh humoru, který mám rád. Kéž by to mělo pokračování.


Torgal
18.01.2021

Mne predvídal starý Gusto Rúhe, že “Napíše komentár ku Knihe o cintoríne”, ale on je alkoholik, lebo sa živí alkoholom a strašne smrdí, lebo sa často pomočí. Keď toto dopíšem, tak napíšem, ako začaroval Erika Raka. Ale napísať komentár je preto veľmi ťažké, lebo z toho bolí ruka. A iné. V Knihe o cintoríne sa dá prečítať veľa veselých aj smutných príhod, no nie? No áno. Už nemám, čo by som o Knihe o cintoríne napísal. Je to veľmi pekné. 7/10

los
07.03.2020

...a už se nikdy nedozvím, jak to bylo s Erikem Rakem...

Ivan F
21.12.2019

Dlhšiu dobu som si dával pauzu od prečítania tejto knihy, než som napísal komentár. Prečo? Pretože tá facka, ktorú čitateľ (primárne slovenský) dostane, je zaslúžená a treba ju predýchať. Cez postavu mentálne zaostalého rozprávača, ktorý si našiel čas napísať knihu, lebo má na káre rozbité spätné zrkadlo a potrvá, než mu ho opravia, nám pani spisovateľka nastavila literárne zrkadlo, aby sa doň každý Slovák pozrel. A v mnohom zo Samkovho rozprávania sa spoznáme. Pretože tak, ako je to napísané, to u nás chodilo a v mnohom to stále chodí - nemáme radi Maďarov, cigánov, buzerantov a vlastne všetkých, ktorí nám nejakým spôsobom v minulosti ublížili. Keď povieme nahlas, že ich nemáme radi, tak sme označení za všelikoho. Ak to však povie literárna postava, ešte k tomu duchom zaostalá, tak je to v poriadku, veď on nevie o čom rozpráva. Ale my ostatní to vieme, ale nahlas to nepovieme, len si to myslíme a mlčíme, lebo pravda je niekedy nekorektná so smerovaním pod vlajkou s dvanástimi hviezdičkami. Pani spisovateľke je to však jasné, ako to v Komárne (a na Slovensku) chodí. V mnohom sa to hodí aj na Čechy, rozdiely však nie sú veľké.

Chesterton
08.10.2019

[audiokniha]
Díky MichelleS a seriálu ČT Modrá krev mi došlo, proč mě příběh tolik točí až odpuzuje. Vlastně je to plus a kvalita příběhu. Samko jednoznačně vystupuje dle uvedeného životopisu.
"Narodil jsem se v dělnické rodině, můj otec byl učitel, matka nebyla učitelka, ale také učila."
Autorce se geniálně povedla do Samka vtělit až neskutečná arogance komunistického režimu, která Samkem prostupuje. Asi jsem přecitlivělá na tyto věci, uznávám, ale ani humor by mě nedokázal udržet u vyprávění. Jen čtenářská výzva a Kniha týdne Jana Čepa, která přesahuje moje momentální časové možnosti :o)
Moc se těším až se té režimem pokroucené osůbky zbavím. Omlouvám se, paní Kapitáňová.

mirektrubak
14.10.2019

„Já jsem ale nevěděl, co mám dělat, protože mně nikdo neřekl, co mám jako dělat, a to jsem vždycky velmi rozčílený, ale já se nesmím rozčilovat skrze svůj zdravotní stav.“

Podle mě není Kniha o hřbitově slovenský Forrest Gump. Samko Tále má sice také mentální hendikep, ale zatímco Forrest na světě neustále hledá způsob, jak být prospěšný druhým, tak Samko jiné lidi sice pozoruje, ale nezáleží mu na nich.
Podle mě není Kniha o hřbitově slovenský Hrdý Budžes. Samko Tále sice často plete slova a mnohdy si věci vykládá jinak, než jak jsou myšleny, ale narozdíl od Helenky Součkové nemá ve své povaze zdravou zvídavost, touhu věci objevovat a přicházet jim na kloub. Právě naopak.

S nadsázkou bych řekl, že Samko Tále je prototyp docela typického Středoevropana v postkomunistickém světě. Je to karikatura, jistě, té nadsázky tam je mnoho, ale přesto se mi zdá, že podobný typ člověka tady máme, že dokonce mluví stále silnějším hlasem ve veřejném prostoru a že je čím dál tím více terčem politického marketingu. A že jsme čím dál tím více ochotní toho „Samka v nás“ pouštět ze řetězu.
Samko je člověk, který touží po přehledném světě a po autoritě, která by určovala pravidla. Neznámé situace ho děsí, možnost volby ho děsí. Děsí ho svoboda.
Touží sice po uznání, nestojí ale o to, aby lidé znali jeho názory (možná ani žádné nemá, nebo se je odnaučil mít), jen se stále snaží trefit se do postojů většiny. Když se budou lidé někomu vysmívat, také se bude vysmívat. Když budou lidé něco chválit, také bude chválit. Atakdále.
Zde jsou dva úryvky, které se mi pro Samkův postoj k světu zdají nejvíc příznačné:
„Kdysi se něco takového nemohlo říkat, ale teď se to říkat může, a to já nenávidím. Ať se nic takového nesmí říkat! Protože proč se teď může říkat, co se tehdy nesmělo říkat? Protože potom člověk neví jako co a jako a co, a je z toho celý rozčílený. No ne?“
„Protože to já úplně nenávidím, že se všechno jenom tak změní a už je potom všechno jinak, a člověku ani neřeknou, jak je to teď, a potom si myslí, že je to tak, jak to bylo, ale je to tak, jak to nebylo, a potom se mu můžou lidi smát, protože neví, jak je to teď.“

Nejsilnější pasáže byly ty, kde Samko narazil na jinakost, třeba na fakt, že někdo nechce mít doma televizi, nebo že někdo nesdílí nenávist k romskému etniku. Jeho zmatek je v takových chvílích téměř hmatatelný. Zdá se mi, že v těch momentech se už nejde jen pochichtávat, že „jojo, ten Tále, to je prostě typický volič SPD“, že už je to ono pověstné nastavené zrcadlo pro nás všechny, pro naší obecnou nechuť k narušování obrazu světa, ve kterém se nám pohodlně žije a který si tak neradi necháváme nabourávat pestrou realitou.

Knížka se mi nezdála nijak zvlášť humorná, možná i proto, že jsem ji četl v českém překladu. Teda, ne že bych se ani jednou nezasmál, některé historky byly ve své absurditě povedené a slovní hříčky občas také stály za to. Ale většinu času jsem byl Samkovým povídáním mnohem víc vyděšen, než pobaven. Zdálo se mi, že Daniela Kapitáňová zaryla do nezhojené rány našich národů příliš hluboko, než aby zůstával prostor pro bezstarostný smích.

Corso
08.10.2019

Pocuvane ako audiokniha s Lubosom Kostelnym. Nedalo sa zohnat na papieri, audio ano. A urobil som dobre. Hodnotim az teraz, ja tuto knihu pocuvam totiz raz za cas uz 3 roky. A ked si ju dam, prevazne si ju musim dat hned este raz. BEZKONKURENCNE NAJLEPSIE NACITANA SLOVENSKA AUDIOKNIHA (minimalne) DESATROCIA!! Genialny Lubos Kostelny, sadlo mu to ako rit na serbel, neviem si predstavit ze by to niekto zvladol lepsie. Ku samotnej knihe. Hore je popis, myslim ze vlastne hodnotim tu audioverziu. Citane na papieri by to mozno bol mierne zabudnutelny pribeh ale ICH forma vzdy zavana autenticnostou, vtiahne, spoji vas s postavou, pomoze precitit jeho trapenia a radosti. Proste kuzelny pribeh o mierne zaostalom zberacovi papiera a kartonov, ktoreho osudom je stat sa spisovatelom.
*****
Končatiny mi nepuchnú. V zime nosím teplé spodky. Jedny teplé spodky sa volajú Panter a druhé Trikota. Teplé spodky, čo sa volajú Panter, majú na nohe vyšité zviera pantera. Spodky, čo sa volajú Trikota, nemajú vyšité zviera.
Ťažké predmety si ale musia vyložiť sami, lebo ja to mám povinne zakázané, aj keď ma o to ľudia prosia. Keď bola Komunistická strana, tak som skoro iba ja sám v Komárne nosil predmety, ale odkedy komunistická strana odišla, tak aj niektoré obchody nosia predmety. Ale voľakedy som bol iba ja jediný a ešte niektorí.
Mne aj preto niektorí hovoria, že Chlapec, lebo ja nie som veľmi veľký, lebo som veľmi nerástol, lebo ja mám takú chorobu, čo má aj meno, a pri ktorej sa ani neholí a ani nerastie. Lenže načo by som rástol, keď ja mám už skoro 44 rokov a vtedy už nerastie nikto na svete. No nie?
No áno.
*****
Vtedy je najlepšie stať sa spisovateľom, keď prší, lebo vtedy aj tak nezbieram kartóny, lebo vtedy ich sprostý Krkan v Zberni neberie, že sú mokré, ale iným berie, aj keď sú mokré, Krkan sprostý. Iným berie, napríklad tej cigánskej potkanke Angelike Édesovej, tej berie, aj keď má mokré. Ale ja viem, čo je vo veci. To je vo veci, že keď príde potkanka Angelika Édesová, tak napíše papierik, že Hneď prídem, ale hneď nepríde, lebo on sa tam zavrie v Kancelárii s potkankou Angelikou Édesovou a robí s ňou pohlavné veci. Preto jej berie aj mokré a mne nechce brať mokré, tak nech neberie. Veď uvidí. Bude povedaný a ohľadom toho bude popoťahovaný. Ale mne je to jedno, ja som pracovitý a vždy si nájdem aj inú robotu, napríklad som spisovateľ.
Byť spisovateľom je preto veľmi ťažké, lebo z toho bolí ruka.

1