Tři kapitoly

03.02.2024

V některých momentech geniální jazyk i myšlenky. Nejslabší v oblasti "úvah" nejlepší tam, kde je alespoň náznak děje - proto se mi asi nejvíce líbila prostřední povídka Výlety s otcem, kde v jedné fázi hrdina, ehm, šel a cestou někoho potkal. Zamrzí, že je to možná tak trochu ne úplně nová póza (intelektuál mezi "spodinou"), ale pěkná. Poezie v próze, líbilo.

14.01.2024

S grácií popsané dno, stylově vybroušené, na závěr trochu repetitivní, ale nevadilo, nechal jsem se pohltit Hradeckého světem.

19.03.2023

Hodnocení této trojice próz píšu až s poměrně značným odstupem od jejich přečtení, ale Hradeckého kniha na mě hluboce zapůsobila. Drásavě analytická, resp. sebeanalytická, ironická, resp. sebeironická výpověď otevírá hezkou řádku podnětných, leckdy sebezpytných otázek. Shodou okolností jsem ji četl v době, kdy jsem poprvé navštívil Litvínov a Meziboří (ne kvůli knížce, ale potěšilo mě, že jsem měl tu čest celkem důkladně procestovat autorův rodný rajón). Enigmatické slovo (patrně citoslovce) z názvu prvního textu - Dumdum - mi sugeruje finální dva tóny znělky, jež v jedné dávné vědomostní televizní soutěži signalizovala chybnou odpověď a prohru. A jakousi zprávou o životní prohře je v podstatě celá kniha. Hlášením podaným s podivuhodnou věcností, bez sebelítosti či sebeobviňování, leda občas s cynicky jízlivým šklebem. Nad čím jsem během četby i po ní hodně přemýšlel, byla míra autobiografičnosti a autenticity textu. Jinak řečeno - jeho prožitost, je totiž nesmírně silný a takřka chapadlovitě se čtenáře a jeho představivosti (ba - třeba jen nakrátko - i života!) zmocní... Daniela Hradeckého osobně neznám a nikdy jsem ani nebyl na žádné besedě s ním (byť to nebyla první jeho kniha, již jsem četl), tato mimotextová linka mi tedy nepomůže. Četl jsem recenze a rozhovor s ním, díky čemuž jsem získal určitou představu autenticity. Vykazuje však text (ponecháme-li stranou předmět jeho narace, jeho "realitu") skutečně známky autenticity? Složitost a bravura autorovy práce s jazykem spíš naznačuje opak. Jinak řečeno, vůbec si nejsem jist, zda myšlení a vyjadřování (byť v podobě vnitřního monologu) rezignovaného a izolovaného člověka na dně, jenž natrvalo mává bílou vlajkou, by operovaly s takovouto cizelovaností a vybroušeností. Podle mě by spíše rotovalo v kruhu, utápělo se a kuklilo do sebe, směřovalo by k degenerovanému plácání, nikoli k mnohovrstevnatému filozofujícímu glosátorství. Což nemá nijak umenšit hodnotu této pozoruhodné a originální prózy, jen upozornit na jistou čtenářskou obezřetnost, jakkoli vstoupit do dialogu s knihou můžeme koneckonců každý dle své chuti a libosti. Otázka důvěry/nedůvěry autorovi rozhodně mnohem víc přísluší jiným žánrům, ale já se jí zaboha nedokážu zbavit ani právě při četbě Hradeckého.

07.02.2023

??? Na tuto knihu zřejmě nejsem dostatečně inteligentní. Dočetla jsem to jen kvůli čtenářské výzvě :-(

16.10.2022

Jazykově naprosto suverénní – obdelníkové bloky textu na každé straně, ale strhující proud, že není možné, aby to čtenáře vyplavilo na břeh. Rozpětí slovníku od odborných termínů až po začerněné vulgarismy. Skvělá práce s kurzívou a zkratkami typu tj. či tzv., význam zaběhnutých výrazů se rázem mění – hrdina Tří kapitol sice upadá do existenčního kómatu, ale alespoň se nenechá zmanipulovat jazykovými šmelinami. To, že mu to k ničemu příliš nepomáhá, je věc druhá.
Ty tři texty spojuje leccos, výrazněji se liší jen v prostoru (sklepní byt, sedmé patro paneláku, blázinec) a v případě Výletů s otcem v osobě vypravěče. Ačkoliv je to vcelku dostředivé psaní (ani prostřední text, jenž je psán zpočátku ve třetí osobě, se díky vložené próze nevyhne ich-formě), dochází zde k neustálé reflexi okolí. Jistě, sice k okolí prostorově úzce vymezeného, ale i od něj se lze odpíchnout k obecnějším otázkám. Přestože je tedy vypravěč uzavřen ve svém bezradném plahočením, neustává jeho trefné glosování reality – ať už jde o různé instituce, literární provoz, kapitalistické vykořisťování či rodinu. Ona kritická perspektiva je pozoruhodná zejména díky postavení "jednou nohou na zdi, druhou stále dole", jak to sám vypravěč popisuje. Přestože se Gustav vyskytuje mezi dělníky v továrně, v "šaškecu" s pozoruhodnými pacienty a obecně se dá říci, že ho obklopuje nižší třída, zůstává ostatním osobám nadále vzdálen – jeho kulturní kapitál je totiž nesrovnatelný, cituje se Diviš či Gruša, překládají se spisy exaktních věd. Ono postavení "mezi" způsobuje, že Gustav nikam nepatří a ukládá se do vlastní vnitřní izolace.
Nemyslím, že je vypravěčův postoj misogynní – tu a tam se s někým setká, i přes ohromnou rezignaci na některé osoby pohlíží s pasivní fascinací. Spíš nacházím odůvodnění Gustavovu vyhýbání se člověčině v úzkosti; neustálý strach z kladení otázek a sršení podnětů jej vede do alespoň zdánlivě klidných lesů. Chůze je zde vůbec častým způsobem transferu – možná právě během ní se člověk může dostat k takovým rojivým myšlenkám, ať k těm kritickým, sebeironickým či rezignovaným.
Situování děl do Sudet může působit trochu podezřele, vždycky si říkám, že si autor chce vytěžit ještě trochu té neútěšné reality, vydolovat si trochu exotizovaného prostoru... K ničemu takovému zde nedochází, nelze popřít Hradeckého sžití s prostorem. Jasně, stále jde o kraj, kde jsou dělníci bráni jako "obnovitelné zdroje" a kde se litry vypitého alkoholu dostávají k vysokým číslům, to však neznamená, že musí jít jen o to – ve třech Kapitolách zkrátka nejde jen o toposy, které na sebe chytají nálepky ještě před přečtením, naopak je to krajina různorodá (byť kmitání sem a tam na šichtu zůstává stejné).
Solidní sonda do hlavy někoho, kdo se sice vychyluje od vštěpovaných norem, nikoliv však údernou anarchií, ale bezbřehou rezignací. "Musíme jen umřít, ale žít se musí" píše Hradecký a při každé zmínce o sebevraždě nezapomene zmínit, že stisk sebezáchovy jen tak nepovolí. Bloudí se tu po zakázaných kuřárnách, aby mezi tím došlo k odvyprávění celého životopisu. Hlava nehlava. Nejlepší prózu píší básníci a básnířky! (Některé pasáže obsahují i zlomky veršů z ústecké skladby v Přibližování dřeva).

Gustava už zajímají jen nouzové situace a mimořádné události, ovšem pod podmínkou, že je on sám nebude *nucen* prožívat. Střeží svůj klid, to, co z něj zbylo: Občasná bezejmenná radost, když kráčí chladným, zaostřeným jitrem po skončené třetí noční směně prorostlými periferiemi, podél právě probuzeného dopravního koridoru, tunelem pod Západním nádražím, protentokrát tento domov není bunkr, ale maják, prochodí, *teď* ale v báječné nádražce dvě piva a půlhodinka snění o nenapsaném díle, jímž by se konečně blýsknul, tak jako *všichni* sníme o výhře v loterii, díky níž se konečně narodíme... Gustav se pomaluje smiřuje s další *změnou nastavení*, se skutečností, že už nechce nic chtít. Těch pětadvacet let nevylečitelné vztahové, hmotné a sociální tísně se mu jeví jako oněch "70 látek, které prokazatelně způsobují rakovinu", jak je *všem* vyhrožováno v černé rámované kartuši na krabičce cigaret, pod obrázkem operace plic, co vypadaj jak pekáč s nedopečenou kachnou.
(s. 50)

29.05.2022

Dana znám od gymplu, takze mé hodnocení asi nebude uplne nestranne. Sleduji tohoto rozervance, mimochodem i skveleho zpevaka, a jsem rada, ze se dockal oceneni. K samotne knize - autor popisuje myslenkove pochody a zivotni peripetie sveho alter ego Gustava. Neni to jednoduche cteni, ale stoji za to se do nej ponorit. Hrdina stoji mimo krysi zavod dnesni spolecnosti, presto mu neni co zavidet. Existencni potize, sklony k sebevrazde, nutkani k piti... Nejlepsi je urcite prvni povídka, ta me skutecne pobavila. Dekuji Danovi i za to, jak sugestivne lici krajinu mého detstvi a mladi, hluboke lesy a v nich krasne vzrostle buky, presne tak si to pamatuji. Urcite stoji za precteni!

08.04.2022

Nenechte se mýlit. Tahle tenká fešanda vyžaduje víc času, než by se mohlo zdát. Na startu se náramně navnadíte, druhý kus se stává slovní a myšlenkovou smrští, v jehož průběhu možná jistíte, že vůbec nevíte, která bije, což je můj případ. Závěrečný počin však byl dočten za zvuku fanfár a třaskání ohňostroje. Ten mi fakt navodil literární blaženost.

29.03.2022

Jedna z nejlepších knih. Po dočtení - ano, náročná četba, je potřeba po kouskách - jsem si zakoupil i audioknihu. Tomáš Hanák exceluje a Hradecký mě tak doprovází brzy ráno na cestě do práce. Motivační kniha par excellence!

07.02.2022

Hradeckého znám především jako básníka - toho básníka neotřelého, inovativního. A tak jsem se rozhodl pořídit si i jeho prózu, nejen proto, že bylo oceněna Magnesií Literou. Již po pár stranách mi však bylo jasné, že se mi Hradecký líbí více, když píše poezii. Tato próza plná přívlastků a vodopádu slov je pro obyčejné smrtelníky nestravitelná. Čas od času se člověk přistihne, že čte (je potěšen, že čte), ale absolutně neví o čem. Tato verbální masturbace byla místy i bolestivá (nebo dle slov Hradeckého - příslovečná? Ať už to znamená cokoli.), čtenář nemá odvahu se zpátky v textu vracet a absolvovat tuto jízdu ještě jednou.
Přesto jsem si v textu našel místa, která o něčem vypovídala, a to především o životě na okraji společenství (v kdovíjakém městě).

Můžeme být však rádi za takto výraznou osobnost na poli české literatury, věřím, že nám Hradecký ještě předvede, co v něm je.

Hradecký ano, jen jeho próza ne.

05.01.2022

Zápisky chodca s geologickou trpezlivosťou, medziľadovou a medzivojnovou jasnozrivosťou.

24.10.2021

Tohle mi sedlo. Poetika v šedé a bezvýchodné každodenosti. Je skvělé, když nějaký autor vynese na světlo světa touhy, pocity a úzkosti značné části naší populace, na kterou se dost často zapomíná. Ztracené existence, alkoholici, lidé balancující nad propastí chudoby, šílenství, zapomnění, lidé bez smyslu existence, kteří prohlídli marnost všeho toho konzumního pachtění a touhy po slávě, penězích a podobných blbostech. Dobová výpověď o tom, jak se také žilo v dobách, kdy se prý lidé mají nejlépe v historii... Prý... A ten jazyk! Jediná výtka je, že cca. uprostřed se autor začíná trochu opakovat, děj ztrácí tempo, ale pak se vše opět rozjede. Děkuji!

23.10.2021

Vybrat si autora a jeho knihu je časová investice. V případě Hradeckého to na první pohled vypadá nevinně. 168 stran. Vkusná typografie obálky. Jenže pak to otevřete a už ten porno přebal vám řekne, hele, něco bude jinak. Text je hutnější, než moje káva... a to je co říct. 'Dumdum' trefil pointou, 'Výlety s otcem' byly myšmaš všeho, ve kterém jsem se ztratil a 'Vikštejn' se dál topí v nastavené hutnosti, jako když necháte dojíždět nějakou omáčku, aby se provařila. Hradecký mi v tomhle připomněl Kahudu, je to, sociálně, myšlením, člověk z řad lidu, ale zároveň mající přehled. Líbí se mi a fandím tuzemským autorům, co nejsou jen nudní akademici, kteří píšou podle učebnice a kterýma jsou přecpaný knihkupectví. Hradecký si je vědom svých schopností a nemůžu říct, že by to byl úplně můj šálek, ale lyrické kvality, hraní s textem a silný styl jsou přítomné. So, go go!

27.09.2021

Nedočetla jsem, bez mučení přiznám, že na to nemám. Bohužel než cokoliv jiného ve mě kniha vyvolávala jen pocity úzkosti a jakési..ošklivosti?...po každé stránce jsem měla chuť ji zavřít a už se k ní nevracet..což jsem nakonec učinila.

19.09.2021

Nadšení nesdílím, snad trochu proto, že mne neoslovuje životní postoj, ale to by až tolik na překážku být nemělo, četla jsem mnoho děl, s nimiž jsem se neztotožňovala, a přesto mne provokovaly, lákaly. Zde... literární exhibicionismus, který je zpočátku poutavý, později ale jen unavuje. Psát o ničem a vlastně o všem, zajímavě, akrobaticky... a nakonec povrchně. Přijde mi to proškrtatelné, ale zase na druhou stranu, co ponechat, co by zůstalo?

15.09.2021

Knihu jsem přečetla trochu s přemáháním. Je nesporné, že autor umí psát, ale jeho pesimistický pohled na život je, alespoň pro mne, dost ubíjející. Nějak nemám pochopení pro ty muže, kteří žijí na okraji společnosti a nejen, že minimálně přispívají k tomu, aby svět změnili k lepšímu, ale ještě se velmi vymezují vůči všemu a všem. Na knihu jsem byla zvědavá nejen proto, že získala cenu Magnesia litera, ale také mě zajímal autorův pohled na severočeský region, kde bydlím. Za mě tedy nic moc a knihu si přečtěte jen v tom případě, že si budete chtít navodit "blbou náladu"...

05.08.2021

Myslím, že nebudem preháňať, ak poviem, že je tento text takmer geniálny. Veľmi oceňujem štýl, akým je kniha napísaná: kultivovaný, precízny a vymakaný do detailov. Zatiaľčo vačšina súčasných obľúbených českých autoriek a autorov píše podľa mňa skor slohové práce, Hradecký ide úplne inou cestou. Jeho strohosť mi pripomína niektorých skvelých nemeckých autorov (Jelinek, Bernhard).
A zároveň tu máme autentické pocity človeka, ktorý sa pohybuje v podstate "na dne spoločnosti", ale vo všetkom tom opileckom nihilizme nachádzam v podstate čosi veľmi pozitívne: že aj keď človek ryje držkou v zemi, tak umenie a tvorba sú vždy najlepšou terapiou... Klobúk dole, viac takých kníh, prosím!

25.06.2021

Tři kapitoly jsou hutným originálními myšlenkami a názory prodchnutým textem, tak plným cizích slov, že i já jsem chvílemi měla chuť plakat. Pozérství? Dost možná. Přeci jen na pozadí upachtěnosti každodenního života, beznaděje, alkoholismu a cigaretového kouře působí Gustavův vznosný jazyk a způsob uvažování jako pěst na oko, a přesto to vše nějak zvláštním způsobem funguje. A kdyby to jen fungovalo, autor tak chytře umocňuje čtenářův pocit nechutné šedi továrních hal a prázdných životů lidí, kteří žijí jen, aby spláceli v kontrastu s něčím tak krásným a živoucím jako je poezie. A tak křehkým jako jsou lidské sny.
Tyto tři krátké prózy jsou pro mě něčím takřka osobním, protože i když jsem se textem (zejména Výlety s otcem) opravdu prokousávala, téma, prostředí, způsob uvažování, vyjadřování i cyničnost hlavní postavy jsou mi dost blízké. Navrch bych ráda dodala, že i když nejsem fanda literárních soutěží, tak Hradecký dostal Magnesii literu za prózu zcela zaslouženě.

09.06.2021

Skvělá kniha, i když není určitě pro každého... Ta Magnesia Litera za prózu je fakt zasloužená!

06.06.2021

Paráda. Zoufalství s úsměvem, lúzrovství se sveřepou vůlí přežít, alkoholismus jako životní pocit. Hry s jazykem, humor, emocionální mdloba. Čekání na deset dní s vínem, drásání otcovské krokové památky a ústavní existence jako životní program. Páni, tohle číst byla radost...